29.4. 2009 středa

V šest ráno jsem se vzbudila a koukám, kde se mi vzalo v posteli naše batole. Spala jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšela, kdy ho Michal donesl. Slaďoušek byl rozvalenej uprostřed postele, legrační, takovej drobek na na nšem letišti. Chvilku na to se začal meldit, tak jsem ho přendala ke zdi, kde je jeho místečko, usnul. Já taky.

Hodinu na to jsem slyšela tiché otevření dvěří a bosé ťapičky na podlaze, Tomík přišel za námi, vida, že spíme, zalezl si do Michalovy postele a přitulil se ke mně. Jak já tyhle rána miluju! Sice už neusnul, ale nechal se mazlit do půl osmé, kdy se vzbudil Mareček.

K snídani si kluci dali bábovku, oblíkli jsme se a jeli jsme k Dr pro recept na Prevenar, aby už ouška nebolela. Paní doktorka nás mile překvapila, i když jsme byly domluvené, že vakcínu zaplatíme, tak zkusila zavolat na hygienickou stanici, jestli by ji Tomík nemohl dostat, když měl 4 záněty, a překvapivě ano. Tak jsme si ji vyzvedli a čeká na nás u paní doktorky v lednici.
Tomášek byl moc hodný, nějak ho teď nepoznávám, i včera na tom Marečkově cvičení byl hodný, hezky si hrál v koutku a nedělal rambajs, chvilku na nás koukal, chviličku tam byl s námi, prostě pohodička.
Oběhli jsme nějaké obchody, koupila jsem Marečkovi sluneční brýle, aby už nemusel Tomíkovi závidět, a jeli jsme domů. Oběd a spát. A co dělá maminka? Má nožky nahoře a relaxuje...

Deník

Zahálím, zahálím, zahálím.... Tak dlouho jsem sem nic nenapsala, že ani nevím, jak navázat, a tak jsem se rozhodla, že zkusím psát deníček. O čem? O ranním vstávání, oblékání, procházkování, školkování, mluvení a nemluvení, prostě o nás.

Je úterý, tím pádem hlídám Aničku. Je to malé sluníčko, jak jinak. Právě venku spí v kočárku. Tomík spí u kluků v pokojíčku, Mareček v ložnci. A já mám pauzu.
Mareček na otázku, jestli mi pomůže pohlídát Aničku, odpovídá "ty ty ty" - jako že Aničce budeme říkat "ty, ty, ty, na postel lézt nesmíš" - a nedá si to vymluvit. uznávám ale, že i to je od něj hezké, myslí na její zdraví.
Tomík není ve školce, vzhledem k opakujícím se zánětům středního uchat ho necháme naočkovat, takže bude až do očkování příští týden doma, aby něco ve školce nechytl a nemuseli jsme to odkládat.  Je zvláštní mít tu tři děti, najednou je jich fakt všude plno, hračky po celém bytě, není kam šlápnout, ale všichni vypadají spokojeně. Narozdíl od ostatních hlídacích dnů, kdy je Tomča ve školce, je dneska výhoda, že ty malé trochu zabaví a já stihnu i průběžně poklízet hračky nebo si na chvíli sednout.

Za chvíli se bude vstávat, jedeme odpoledne na cvičení s Marečkem, premierově s sebou beru i Tomču, tak doufám, že tam nebude moc vyvádět.

Tomíkova oslava

Venku je krásně, a tak opět Tomíkovy narozeniny oslavíme tradičním zahájením grilovací sezony. Maso je naložené, dárky zabalené, hosté připravení, tak hurá na to...

Babička Lída upekla krásný dort, s krtečkem, zdobí ho také kytičky z marcipánové hmoty - vyrobené mnou. Docela se povedly. Jen oslavenci není nejlíp, bolí ho zase ouško. Včera jsme byli na pohotovosti, prý tam zánět není a to, co mu z ucha teklo v pátek, prý nebyl hnis z prasklého ucha, ale maz... No nevím, nezdá se mi to, ale co. Teplotu Tomík nemá, tak snad to půjde.
Naštěstí má Tomík lepší náladu po té, co rozbalí první dárečky, takže to vypadá dobře. Popřát mu přišli babičky a dědové, tety Lucka, Evička, Katka, strejdové Martin a Kája. Hlavní dáreček je koloběžka, žebronil o ni před Vánocemi, aby mu ji donesl Ježíšek, tak jsme mu říkali, že by na ní stejně nemohl jezdit, a že ji třeba dostane k narozeninám. Jsem ráda, že se mu líbila, snad na ni bude jezdit s větší pílí, než na kole, i když na tom už to letos vypadá líp, prostě to není atle´tátko.
Když jsme večer uložili děti a poklízeli nádobí a dárky, došlo mi, že Marečkovi narozeniny budou zase jiné, i když je to za pár měsíců. Andulka už bude běhat jak dračice (umí už ujít kousek v prostoru) a v kočárku bude asi spinkat synovec. Další mimi, další nový život, který poletí stejným tempem, jako ten Tomíkův, než se člověk ohlídne, místo malého křiklounka s dlouhými prsty na nohou má před očima vytáhlého hubeného kloučka, který vymýšlí jednu rošťárnu za druhou a rozumí věcem, o kterých jsem si myslela, že je ještě nepochopí.

Kluci mají předělaný pokojíček, mají zvýšenou postel (něco jako patro), dvoulůžko, 150cm. Dobře se tam spí. Pod to se vejde spousta hraček a ještě zbyde prostor na príma schovku. A zbytek pokojíčku je volný na řádění. Je to týden a kluci jsou permanentně buď na schodech, v posteli, nebo pod postelí. Jsem ráda, že se jim to líbí.
S Michalem jsme oslavili před měsícem 8 let spolu. Zasloužil by metal, že to se mnou vydržel. Tak držte palce, ať ho to nepřestane bavit...
Jsem šťastná, mám krásnou, zdravou rodinu, to jsem vždycky chtěla. Děkuji, že mi bylo přáno...

Jaro

Dřív jsem neměla ráda jaro ani podzim. Přišlo mi to nastejno - často prší, chladno, měňavé počasí...
Na letošní jaro jsem se moc těšila...

Ze všeho nejvíc mě ubíjely naše cesty do a ze školky. Nabalit Majdu a Tomču, Majdu nacpat do fusaku a do kočárku, ve školce svlíknout, nechat tam Tomču, u toho i přes odložení bund se spotit naháněním dvou lumpíků po šatně a odpoledne to samé jen v trochu jiném pořadí. Fakt to bylo vyčerpávající.
Teď chodíme bez bundy, jen v mikče poránu, fusak už v kočárku nemáme dávno, prostě je to jednodušší. Šup ven, šup dovnitř.

Vytáhli jsme motorky, kolo, hračky na písek, zimní šatník jsme obměnili za jarně-letní (prala jsem dva dny ;o)) a hurá ven.
Opravdu to vypadá, že spíš kalendář přeskočil měsíc, dva a je rovnou léto, je krásně, sluníčko svítí, moc neprší.... A protože je tak krásně, býváme venku déle a večer máme trochu honičku - nakrmit, vykoupat, převlíknout, zahnat do postýlek... Uf, je to někdy fuška, ale přece nebudu děti zahánět v šest, když je venku fakt krásně a všichni jsme se na to těšili.

Tomášek po Vánocích překvapil, trošku jsem se bála, jak se mu bude chtít do školky po té dlouhé pauze, ale příjemně nás překvapil, když jsme vešli do třídy, tak pozdravil tak nahlas, jako nikdy. Od té doby každé ráno hlasitě zdraví a já už nepochybuju ani trošku, jestli to za ty slzičky stálo. Určitě ano, to, co mu nabízí školka, bych já doma nezvládla.
Je s ním čím dál tím lepší domluva, i když spory a rposazování jeho osobnosti jsou u nás stálě časté, přijde mi, že čím dál častěji není jasný vítěz a jedná se spíše o kompromis, dá se s ním na spoustě věcí domluvit. Tak doufám, že jsem to nezakřikla a půjde to takhle dál.

Mareček se přes zimu krásně rozběhal, konečně začíná i mluvit. Sice jen něco málo, ale nejspíš nemá důvod, když mu poskytneme, co mu na očích vidíme ;o)). Běhá jako raketa, na motorce jezdí jako drak, ale umí jít i krásně za ruku a držet směr, když je třeba. Je to náš mazlíček, nejvíc se mazlí asi s Tomíkem, když není ve školce, doufám, že jim to vydrží a budou se mít pořád takhle rádi. I když přichází první vzdory, a že se vztekat umí od malička na jedničku, je to pořád malý smíšek. Kdyby bylo po jeho, jsme pořád venku, tam je to zlaté dítě.
Miluje zvířata. Nejvíc kočky. Když jsme byli u prababičky na Slovensku okouknout mojí nejmenší sestřenici (o rok mladší než Marek), tak tam byl z miciny totálně paf. Přes to, že jsem kočky nikdy neměla v lásce, jsem nalomená jim nějakou pořídit. No uvidíme, jestli to ustojím, nebo přibyde zvířecí mazlíček.

Tetě Katce pěkně roste bříško, ve kterém se prý schovává chlapeček Lukášek. Tomík ho chodí hladit a už i Mareček chápe, že tam je miminko - takhle starý byl Tomík, když jsem otěhotněla s Markem. Jsem na kluky zvědavá, jaká bude jejich reakce na mrňoška.
Andulka taky roste jako z vody, za chvíli bude chodit, lumpoška. Je to pěkná dračice. Od začátku roku hlídám pravidelně úterý a čtvrtek, už spí po o tak nějak nastejno, jako naši kluci, v kočárku usíná bez problémů, tak mám i pauzu, někdy je to s nima náročné.

Přečetla jsem knížku. Během 3 dnů. Naprosto mě pohltila, hlavně styl, jakým je napsaná. Nevím, proč jsem si vždycky říkala, že to čtení s dětma je o ničem, když není čas a čte se po kouskách..

Rozjela jsem eshop - www.koralkovesperky.cz . Jsem "paní podnikatelka", v únoru jsem ho spustila. Kdyby nic jiného, tak funkci relaxace po celodenní péči o děti to plní. A pořád mě to baví. Něco mám i v kamenném obchodě. Tak uvidíme, jestli to pokryje alespoň náklady.

Výnoce 2008

Na Vánoce měl Michal volno skoro tři týdny vkuse. Těšila jsem se, jak si se užijeme, že někam vyrazíme všichni spolu, prostě že bude rodinná pohoda.
Místo rodinné pohody byli klusi nemocní. Zánět středního ucha. Nejdřív Marek, pak Tomík...

K tomu Michal měl nějakou virózu, úspěšně mi ji předal, takže nakonec kromě svátečních dnů, jsme spíš byli rádi, že jsme rádi.
I přes to ale Vánoce jako takové byly kouzelné, děti do nich umí vnést to pravé kouzlo. A letos už Majda nebyl to malé mimčo, co leželo a koukalo, co se okolo něj děje, ale taky se zapojil do rozbalování a hraní, takže to bylo moc príma. Ježíšek klukům přinesl spoustu krásných dárků, Tomík měl největší radost z "objednaného" velkého hasičského auta, také se snažil být hodný, aby ho dostal.
Marečkovi se líbilo prostě všechno, každou chvilku něco. Je to ještě mrňousek.

Nakonec jsme nebyli na Štědrý den sami doma, ale domluvili jsme se, že večeře a první várka dárků bude u nás. Večeřeli jsme ve čtyři, pak jsme šli prskat prskavky na dvůr - klukům úplně svítila očíčka - a mezitím nám Ježíšek donesl pod stromeček dárky. Kluci si chvíli pohráli, my se kochali pohledem na šťastné úsměvy, a  pak jsme šli nahoru za babí, dědou, strejdou a tetama Katkou a Kristýnou. Tam bylo druhé kolo dárků.
Po opožděné večerce klusi padli za vlast.

Další kolo dárků pak bylo u našich, tam rozbalovali i s Aničkou. Pod stromečkem vypadají jak tři malí andílci, musím pohledat fotku a dát ji sem, moc to těm našim skřítkům slušelo.

Těším se na další Vánoce, budou zase o kapku jiné, přibyde další dítě, teta Katka a strejda Kája čekají v květnu chlapečka...

Do školky se těším!!

Hurá, konečně se Tomášek do školky těší, ba dokonce se mu z ní někdy nechce odejít. Paní učitelky ho chválí, vypráví mi o kamarádech.

Je príma vědět, že už se nebude konat ani kratičká ranní scéna při předávání paní učitelce. Stálo za to vydržet.
Jsem moc ráda, že už je dobře, nemusím vyprávět  o tom, jak mi bylo, když Tomík plakal. Doufám, že už to je definitivní změna k lepšímu. A čekají nás už jen samá pozitiva a životní jistoty...

Křtiny

15.11. v 15:15 hodin byli ve Zlíchovském kostele kluci pokřtěni.

Po dlouhých úvahách jsem došla k tomu, že i přes to, že jsem od nepříjemné předsvatební zkušenosti s jedním knězem na církem trochu zanevřela, bych chtěla, aby naše děti byly pokřtěny. A tak jsem se domluvila s naším farářem, měli jsme spolu rozhovor o mých pohnutkách a souhlasil, že kluky pokřtí.
Věřím, že to bylo správné rozhodnutí, a jsem ráda, že mě v něm Michal podpořil.
Překvapivě byl Tomík docela hodný, byli jsme domluvení, že ho necháme víceméně volně pohybovat během obřadu, aby pak akceptoval křest jako takový a neměl histeráček, takže vše opravdu proběhlo hladce.
A tak máme doma dva malé křesťánky.