Markova oslava

Marečkovi bylo už dneska líp, sice je ukňouranější a víc se chová, ale nese to statečně. Na odpoledne byla naplánovaná první část jeho oslavy narozenin.


Kluci se docela dobře vyspali, vzali jsme je nahoru k babí a dědovi. Mareček koukal, co se to děje, když jsme mu začali přát. Nevěděl, na co se vrhnout dřív - na dort? Na dárky?? Nicméně vypadal spokojeně. Akurát o kolběžce si asi myslí, že ji dostal Tomík, ten ho na ni totiž moc nechce pustit, tím, že je Majo nemocný, máme ji zatím doma, takže si ji Tomík trochu přivlastnil.
Dort ale nedchl oba dva, babičce se povedl, tráva, přistávací dráha a letadýlka se svíčkama. A byl moc dobrý.

Od nás dostal už včera skákací zvířátko, z toho má radost, rád na něm řádí. No a v pátek večer jsme mu koupili přilbu, konečně. Teda, koupili jsme červenou, ale tu chtěl Tomík, tak ji směnili, Majovi se víc líbila modrá. Ještěže tak ;o)
Večer už Mareček vypadal dobře, ani analgetika jsem nedávala, teplotu už nemá, maximálně do 37. Doufám, že brzy bude fit.

Tomášek byl dneska zase zlatíčko, dopoledne babička Lída vzala Maja na chvíli do kočárku na procházku, tak jsem vzala Tomču s sebou k našim zalít kytky - krásně mi pomáhal a docela si to, podle mě, užíval, že jsme spolu někde sami. Potřebovala bych nějaký čas i jenom na Tomíka, na Majdu mám čas, když je Tomík ve školce, ale naopak, čas jen pro Tomču, ten nám chybí, budu muset něco vymyslet, protože je spousta věcí, co se s Markem ještě moc dělat nedají a kde spíš záškodničí, takže je moc neděláme. No a když jsem viděla, jak je Tomík rád, že jsme spolu jen my dva, tak to vážně musím promyslet.

8.8.2009 Angína

V noci, když jsem brala Marečka k nám, byl trochu horký, ale na měření to nebylo. Do rána spal neklidně, skoro jsem se nevyspala, jak jsem ho pořád konejšila.


Ráno jsme změřili Marka, protože už docela hořel - přes 39, takže paralen. Byl mrtvolka, ležel na gauči a usnul u pohádek, na které koukal Tomík, jen jsme ho dlívali, aby nespadl, jak sebou šil.
Celé dopoledne se chtěl chovat a docela pospával, tulil se, bylo vidět, že mu není dobře.
Když i po odpoledním spánku byl pořád stejný a teplota zase vylezla přes 39, tak jsme se domluvili, že s ním zajedu do Motola, prosjistotu. Vzpomněla jsem si na jeho dvě horečky - vždy to bylo ucho. Tak mi přišlo zbytečné ho nechat trápit, i kdybych měla být za histerku. Prostě mi něco říkalo, že to není jen tak, teplota k zubům nebo něco takového.
A tak jsme po 12ti hodinách teplotění jeli na pohotovost. Nejdřív nás poslali na ušní, protože jsem to ucho podezírala a zrovna byl na oddělení doktor, tak aby nám kdyžtak neutekl. Pan doktor v ouškách nic neviděl, ale v krku ano, tak nás poslal na pediatrii.
Tam paní dontorka konstatovala rozjíždějící se hnisavou angínu, takže Majo dostal antibiotika a jeli jsme domů.
Cestou v autě na 10 minut usnul, brouček malý. Jsem ráda, že jsme jeli hned, že jsem poslechla instinkt, jet až další den, to byho ten krk musel děsně bolet. Takhle mu snad bude brzy dobře, odpoledne dostal první dávku antibiotik, večer druhou, tak snad zítra zaberou.
Tomík byl celý den zlatíčko, snažil se být potichu, když Majo spinkal, pak byl s chlapama na dvoře, chvíli u babí, než jsme se vrátili z nemocnice, prostě poklad.

Krkonoše 4.-6.8. 2009

Myslím, že se minidovolená vydařila, i když počasí mohlo být hezčí (zvlášť s tím venkovním bazénem k dispozici), ale hlavně, že nepršelo.

Do hotelu jsme dojeli kolem jedenácté, hned nás ubytovali, přímo pan šéf. Dokonce i Mareček dostal lůžko, rozložil nám přistýlkové křeslo, že prý to tak běžně dělají. To si teda zabral Tomík, alespoň jsme se nemuseli mačkat. Kluci byli moc hodní, kus cesty prospali, Tomík to taky zvládl, pravda, zvracel při parkování, ale naštěstí ne na sebe, ale většinu ven z auta. A teda nedivím se mu, já neřídit, tak jsem na tom stejně, jak jsou ty horské cestičky klikaté.
Po obědě jsem zkusila kuřátka uložit, ale vzhledem k dopolednímu spánku se nezadařilo, tak jsme vzali plavky a ručníky a jeli zjistit situaci do jiného hotelu - ohledně květňátkovské dovči příští rok. Volala jsem tam, jestli se můžeme přijet vykoupat.
Voda v bazénu byla teplá až dost, skoro jak ve vaně, ale vzduch děsný, bylo mi tam až nepříjemně. Mareček pak po nějaké době zahučel do vody, sice jsem ho hned vylovila a byl OK, ani nekašlal, jen se lekl, ale už ho to tam moc nebavilo, mezitím se to samé přihodilo Tomíkovi (vylovil se sám), tak jsme se rozhodli jít do herny a na kafe oschnout.
Do Kořínku jsme přijeli akurát na večeři, takže jsme jen dali věci na pokoj, umyli klukům ruce a šli jsme se najíst.

Po večeři, protože se udělalo hezky, svítilo sluníčko, jsme šli na procházku - omrknout jízdu na koních nedaleko hotelu. Koně tam sice nebyli, ale kluci se vyvětrali po proježděných 4 hodinách, prošli jsme se i lesem. Byli opravdu moc, moc hodní na to, kolik jsme toho najeli, byli jsme ještě v jiném hotelu ve Špindlu, no prostě jak někdy umí lumpačit, tak tentokrá byli úžasní.
Večer jsem po uložení měla rozhovor s paní provozní a majitelem ohledně květňátek, takže jsem měla posunutou večerku, ale bylo to fajn. Myslím, že Kořínek je to, co hledáme.

Ve středu Tomík hned ráno hlásil, že chce jet na ty vláčky - cestou tam jsme totiž viděli projíždět motoráček, tak jsme mu slíbili, že zkusím vymyslet nějaký výlet. Na odpoledne se přemluvit nenechal, tak jsme jeli hned po snídani. Asi 5km do Tanvaldu, tam jsme nastoupili, jeli vlakem do Kořenova, tam se vlak "otočil" a jelo se zpět. Moc hezká trasa, samý tunel, jede se po ozubnicové dráze, převýšení neuvěřitelné, prostě prima i pro nás.

Cestou domů samozřejmě zastávka na tom hřišti, co ho viděli z vlaku:

Pak do hotelu na oběd, kluci překvapivě vydrželi v autě neusnout, a tak spali na hotelu. My jsme si s babičkou daly kafe a nožky nahoru.
Odpoledne jsme šli na koně - podruhé, tentokrát úspěšně. Jeden byl dokonce v ohradě, právě se vezla nějaká holčina. Nejdřív jel Tomík, vyloženě si tu jízdu užíval. Nedivím se, vždyť doteď když jel na koni, tak to bylo buď v pidiohrádce na pouti na poníkovi, nebo v ZOO po asfaltu a v řadě několik poníků za sebou, tady byle jen jeden koník. Po jízdě si koníka pohladil a poděkoval mu.
Pak jel Maru, ale tomu se to po prvním kole už moc nelíbilo, pak koník zařehtal a bylo jasno, vystoupit. Nicméně zážitek určitě měl.

Zpátky do hotelu jsme šli opět lesíkem, ale tentokrát jsme tam strávili nejmíň hodinu, kluci lítali sem tam, stavěli jsme domeček pro skřítky a pro trpaslíky, sbírali šišky, stáli na pařezech... prostě prima odpoledne.

U hotelu si ještě pohráli na písku, večeře, koupání a spát.

Po uložení jsem šla za babičkou na bar, ale vzhledem k tomu, že předchozí noc jsem lovila Majdu pořád na hraně postele, jsem balo hotová, takže jsme to v deset zabalily.

Ve čtvrtek ráno jsme sbalili věci, naložili je do auta a po snídani jsme vyrazili směr ZOO Liberec. V Jablonci zastávka na korálky nebyla, neb jsme přímo okolo korálkového obchodu nejeli a já jsem nechtěli děti tahat po městě a zdržovat se.
ZOO jsme trochu hledali, mají tam nějaké objížďky, ale docela jsem si poradili, takže jsme tam byli asi v deset. Mareček střídavě chodil a vezl se, uplatila jsem ho dudlíkem, aby byl v kočárku, protože už byl unavený. Viděli jsme plno zvířat, i taková, která v Praze v ZOO nemáme, nejzajímavější ale byli - jak jinak - bíli tygři, z těch byli kluci paf.

Dali jsme si oběd a šli pomalu k autu. Kluci se ještě svezli na kolotoči, který byl takticky u parkoviště, ale byli moc hodní, protože když jsem řekla, že jednu jízdu a jdeme do auta, tak to fakt vzali a nekňourali.
Usnuli jen jsem vyjeli z Liberce a spali až na okraj Prahy. Doma nás přišel přivítat tatínek - to bylo radosti, zejména Mareček se ho nemohl dočkat. I na dovče se na něj ptal.

Odpoledne a podvečer jsem strávila - jak jinak - vybalováním a praním a tak, kluci nadšeně pomáhali chlapům, babička pomáhala hlídat.
Lukášek vyrostl snad o týden, je to pěkný kus chlapa. Uteče to jako voda a bude tu taky běhat.
Myslím, že bysme to mohli příští rok zopakovat a opět si zajet do Kořínku, bylo to prima, líbilo se tam nám i klukům.

Jsem masééééééérka ;o)

Hurá, hurá, hurá!!! Včera jsem udělala zkoušky a tím pádem úspěšně absolvovala masérský kurz. Na lince mi leží certifikát a já jsem ráda, že to mám z krku hned napoprvé.
Byla to ale docela čistka, 2 ke zkouškám nešli kvůli absencím a další 4 vyletěli - dva na písemné části a dva u ústní....
Teď už jen živnosťák a zkusit to trochu rozjet ;o), momentálně si ale dám na chvíli od masáží pauzu, zítra jedeme s klukama a tchýňkou do Krkonoš na tři dny, jednak odklidit kluky Michalovi z cesty, aby se mu líp pracovala, jednak si udělat "prázdniny", aby Tomík neměl pocit, že nikde nebyl. Snad nám vyjde počasí.

Věci mám sbalené, je toho zase nějak hodně, na to, že neberu cestovní postýlku, mám auto skoro stejně plné, jako když ji táhneme... Jenže do hor a proměnlivém počasí je asi fakt potřeba sbalit celou skříň.
Dnes jsme tu měli babičku Aničku s Andulkou, pak přijela i Lucka a děda Honza, tak tu bylo veselo. Andulka je úžasná mazlivka, když mě vidí, natahuje ručičky a chce se pochovat. V sobotu sjem po kurzu jela pro kluky k našim, Andulka byla první na ráně, tak se hned nasomrovala na pochování, Majo chtěl taky, Andulka se nechtěla nechat předat babičce, tak jsem chvíli chovala oba. Sranda je s nima, s prďolkama, jak na sebe žárlej, fakt mi přijde, že mají skoro sourozenecký vztah.
Taky už teda umí pěkně dorážet na kluky, docela si začíná a pak se běží schovat, když jí majda oplácí, přitom on, jak zjišťuju, není moc rváč, spíš se jen brání nebo opláci, a to i v konfliktech s Tomíkem.
Jdu připravit zbytek na zítřek, docela se těším.