V šest ráno jsem se vzbudila a koukám, kde se mi vzalo v posteli naše batole. Spala jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšela, kdy ho Michal donesl. Slaďoušek byl rozvalenej uprostřed postele, legrační, takovej drobek na na nšem letišti. Chvilku na to se začal meldit, tak jsem ho přendala ke zdi, kde je jeho místečko, usnul. Já taky.
Hodinu na to jsem slyšela tiché otevření dvěří a bosé ťapičky na podlaze, Tomík přišel za námi, vida, že spíme, zalezl si do Michalovy postele a přitulil se ke mně. Jak já tyhle rána miluju! Sice už neusnul, ale nechal se mazlit do půl osmé, kdy se vzbudil Mareček.
K snídani si kluci dali bábovku, oblíkli jsme se a jeli jsme k Dr pro recept na Prevenar, aby už ouška nebolela. Paní doktorka nás mile překvapila, i když jsme byly domluvené, že vakcínu zaplatíme, tak zkusila zavolat na hygienickou stanici, jestli by ji Tomík nemohl dostat, když měl 4 záněty, a překvapivě ano. Tak jsme si ji vyzvedli a čeká na nás u paní doktorky v lednici.
Tomášek byl moc hodný, nějak ho teď nepoznávám, i včera na tom Marečkově cvičení byl hodný, hezky si hrál v koutku a nedělal rambajs, chvilku na nás koukal, chviličku tam byl s námi, prostě pohodička.
Oběhli jsme nějaké obchody, koupila jsem Marečkovi sluneční brýle, aby už nemusel Tomíkovi závidět, a jeli jsme domů. Oběd a spát. A co dělá maminka? Má nožky nahoře a relaxuje...
Žádné komentáře:
Okomentovat