Markova oslava

Marečkovi bylo už dneska líp, sice je ukňouranější a víc se chová, ale nese to statečně. Na odpoledne byla naplánovaná první část jeho oslavy narozenin.


Kluci se docela dobře vyspali, vzali jsme je nahoru k babí a dědovi. Mareček koukal, co se to děje, když jsme mu začali přát. Nevěděl, na co se vrhnout dřív - na dort? Na dárky?? Nicméně vypadal spokojeně. Akurát o kolběžce si asi myslí, že ji dostal Tomík, ten ho na ni totiž moc nechce pustit, tím, že je Majo nemocný, máme ji zatím doma, takže si ji Tomík trochu přivlastnil.
Dort ale nedchl oba dva, babičce se povedl, tráva, přistávací dráha a letadýlka se svíčkama. A byl moc dobrý.

Od nás dostal už včera skákací zvířátko, z toho má radost, rád na něm řádí. No a v pátek večer jsme mu koupili přilbu, konečně. Teda, koupili jsme červenou, ale tu chtěl Tomík, tak ji směnili, Majovi se víc líbila modrá. Ještěže tak ;o)
Večer už Mareček vypadal dobře, ani analgetika jsem nedávala, teplotu už nemá, maximálně do 37. Doufám, že brzy bude fit.

Tomášek byl dneska zase zlatíčko, dopoledne babička Lída vzala Maja na chvíli do kočárku na procházku, tak jsem vzala Tomču s sebou k našim zalít kytky - krásně mi pomáhal a docela si to, podle mě, užíval, že jsme spolu někde sami. Potřebovala bych nějaký čas i jenom na Tomíka, na Majdu mám čas, když je Tomík ve školce, ale naopak, čas jen pro Tomču, ten nám chybí, budu muset něco vymyslet, protože je spousta věcí, co se s Markem ještě moc dělat nedají a kde spíš záškodničí, takže je moc neděláme. No a když jsem viděla, jak je Tomík rád, že jsme spolu jen my dva, tak to vážně musím promyslet.

8.8.2009 Angína

V noci, když jsem brala Marečka k nám, byl trochu horký, ale na měření to nebylo. Do rána spal neklidně, skoro jsem se nevyspala, jak jsem ho pořád konejšila.


Ráno jsme změřili Marka, protože už docela hořel - přes 39, takže paralen. Byl mrtvolka, ležel na gauči a usnul u pohádek, na které koukal Tomík, jen jsme ho dlívali, aby nespadl, jak sebou šil.
Celé dopoledne se chtěl chovat a docela pospával, tulil se, bylo vidět, že mu není dobře.
Když i po odpoledním spánku byl pořád stejný a teplota zase vylezla přes 39, tak jsme se domluvili, že s ním zajedu do Motola, prosjistotu. Vzpomněla jsem si na jeho dvě horečky - vždy to bylo ucho. Tak mi přišlo zbytečné ho nechat trápit, i kdybych měla být za histerku. Prostě mi něco říkalo, že to není jen tak, teplota k zubům nebo něco takového.
A tak jsme po 12ti hodinách teplotění jeli na pohotovost. Nejdřív nás poslali na ušní, protože jsem to ucho podezírala a zrovna byl na oddělení doktor, tak aby nám kdyžtak neutekl. Pan doktor v ouškách nic neviděl, ale v krku ano, tak nás poslal na pediatrii.
Tam paní dontorka konstatovala rozjíždějící se hnisavou angínu, takže Majo dostal antibiotika a jeli jsme domů.
Cestou v autě na 10 minut usnul, brouček malý. Jsem ráda, že jsme jeli hned, že jsem poslechla instinkt, jet až další den, to byho ten krk musel děsně bolet. Takhle mu snad bude brzy dobře, odpoledne dostal první dávku antibiotik, večer druhou, tak snad zítra zaberou.
Tomík byl celý den zlatíčko, snažil se být potichu, když Majo spinkal, pak byl s chlapama na dvoře, chvíli u babí, než jsme se vrátili z nemocnice, prostě poklad.

Krkonoše 4.-6.8. 2009

Myslím, že se minidovolená vydařila, i když počasí mohlo být hezčí (zvlášť s tím venkovním bazénem k dispozici), ale hlavně, že nepršelo.

Do hotelu jsme dojeli kolem jedenácté, hned nás ubytovali, přímo pan šéf. Dokonce i Mareček dostal lůžko, rozložil nám přistýlkové křeslo, že prý to tak běžně dělají. To si teda zabral Tomík, alespoň jsme se nemuseli mačkat. Kluci byli moc hodní, kus cesty prospali, Tomík to taky zvládl, pravda, zvracel při parkování, ale naštěstí ne na sebe, ale většinu ven z auta. A teda nedivím se mu, já neřídit, tak jsem na tom stejně, jak jsou ty horské cestičky klikaté.
Po obědě jsem zkusila kuřátka uložit, ale vzhledem k dopolednímu spánku se nezadařilo, tak jsme vzali plavky a ručníky a jeli zjistit situaci do jiného hotelu - ohledně květňátkovské dovči příští rok. Volala jsem tam, jestli se můžeme přijet vykoupat.
Voda v bazénu byla teplá až dost, skoro jak ve vaně, ale vzduch děsný, bylo mi tam až nepříjemně. Mareček pak po nějaké době zahučel do vody, sice jsem ho hned vylovila a byl OK, ani nekašlal, jen se lekl, ale už ho to tam moc nebavilo, mezitím se to samé přihodilo Tomíkovi (vylovil se sám), tak jsme se rozhodli jít do herny a na kafe oschnout.
Do Kořínku jsme přijeli akurát na večeři, takže jsme jen dali věci na pokoj, umyli klukům ruce a šli jsme se najíst.

Po večeři, protože se udělalo hezky, svítilo sluníčko, jsme šli na procházku - omrknout jízdu na koních nedaleko hotelu. Koně tam sice nebyli, ale kluci se vyvětrali po proježděných 4 hodinách, prošli jsme se i lesem. Byli opravdu moc, moc hodní na to, kolik jsme toho najeli, byli jsme ještě v jiném hotelu ve Špindlu, no prostě jak někdy umí lumpačit, tak tentokrá byli úžasní.
Večer jsem po uložení měla rozhovor s paní provozní a majitelem ohledně květňátek, takže jsem měla posunutou večerku, ale bylo to fajn. Myslím, že Kořínek je to, co hledáme.

Ve středu Tomík hned ráno hlásil, že chce jet na ty vláčky - cestou tam jsme totiž viděli projíždět motoráček, tak jsme mu slíbili, že zkusím vymyslet nějaký výlet. Na odpoledne se přemluvit nenechal, tak jsme jeli hned po snídani. Asi 5km do Tanvaldu, tam jsme nastoupili, jeli vlakem do Kořenova, tam se vlak "otočil" a jelo se zpět. Moc hezká trasa, samý tunel, jede se po ozubnicové dráze, převýšení neuvěřitelné, prostě prima i pro nás.

Cestou domů samozřejmě zastávka na tom hřišti, co ho viděli z vlaku:

Pak do hotelu na oběd, kluci překvapivě vydrželi v autě neusnout, a tak spali na hotelu. My jsme si s babičkou daly kafe a nožky nahoru.
Odpoledne jsme šli na koně - podruhé, tentokrát úspěšně. Jeden byl dokonce v ohradě, právě se vezla nějaká holčina. Nejdřív jel Tomík, vyloženě si tu jízdu užíval. Nedivím se, vždyť doteď když jel na koni, tak to bylo buď v pidiohrádce na pouti na poníkovi, nebo v ZOO po asfaltu a v řadě několik poníků za sebou, tady byle jen jeden koník. Po jízdě si koníka pohladil a poděkoval mu.
Pak jel Maru, ale tomu se to po prvním kole už moc nelíbilo, pak koník zařehtal a bylo jasno, vystoupit. Nicméně zážitek určitě měl.

Zpátky do hotelu jsme šli opět lesíkem, ale tentokrát jsme tam strávili nejmíň hodinu, kluci lítali sem tam, stavěli jsme domeček pro skřítky a pro trpaslíky, sbírali šišky, stáli na pařezech... prostě prima odpoledne.

U hotelu si ještě pohráli na písku, večeře, koupání a spát.

Po uložení jsem šla za babičkou na bar, ale vzhledem k tomu, že předchozí noc jsem lovila Majdu pořád na hraně postele, jsem balo hotová, takže jsme to v deset zabalily.

Ve čtvrtek ráno jsme sbalili věci, naložili je do auta a po snídani jsme vyrazili směr ZOO Liberec. V Jablonci zastávka na korálky nebyla, neb jsme přímo okolo korálkového obchodu nejeli a já jsem nechtěli děti tahat po městě a zdržovat se.
ZOO jsme trochu hledali, mají tam nějaké objížďky, ale docela jsem si poradili, takže jsme tam byli asi v deset. Mareček střídavě chodil a vezl se, uplatila jsem ho dudlíkem, aby byl v kočárku, protože už byl unavený. Viděli jsme plno zvířat, i taková, která v Praze v ZOO nemáme, nejzajímavější ale byli - jak jinak - bíli tygři, z těch byli kluci paf.

Dali jsme si oběd a šli pomalu k autu. Kluci se ještě svezli na kolotoči, který byl takticky u parkoviště, ale byli moc hodní, protože když jsem řekla, že jednu jízdu a jdeme do auta, tak to fakt vzali a nekňourali.
Usnuli jen jsem vyjeli z Liberce a spali až na okraj Prahy. Doma nás přišel přivítat tatínek - to bylo radosti, zejména Mareček se ho nemohl dočkat. I na dovče se na něj ptal.

Odpoledne a podvečer jsem strávila - jak jinak - vybalováním a praním a tak, kluci nadšeně pomáhali chlapům, babička pomáhala hlídat.
Lukášek vyrostl snad o týden, je to pěkný kus chlapa. Uteče to jako voda a bude tu taky běhat.
Myslím, že bysme to mohli příští rok zopakovat a opět si zajet do Kořínku, bylo to prima, líbilo se tam nám i klukům.

Jsem masééééééérka ;o)

Hurá, hurá, hurá!!! Včera jsem udělala zkoušky a tím pádem úspěšně absolvovala masérský kurz. Na lince mi leží certifikát a já jsem ráda, že to mám z krku hned napoprvé.
Byla to ale docela čistka, 2 ke zkouškám nešli kvůli absencím a další 4 vyletěli - dva na písemné části a dva u ústní....
Teď už jen živnosťák a zkusit to trochu rozjet ;o), momentálně si ale dám na chvíli od masáží pauzu, zítra jedeme s klukama a tchýňkou do Krkonoš na tři dny, jednak odklidit kluky Michalovi z cesty, aby se mu líp pracovala, jednak si udělat "prázdniny", aby Tomík neměl pocit, že nikde nebyl. Snad nám vyjde počasí.

Věci mám sbalené, je toho zase nějak hodně, na to, že neberu cestovní postýlku, mám auto skoro stejně plné, jako když ji táhneme... Jenže do hor a proměnlivém počasí je asi fakt potřeba sbalit celou skříň.
Dnes jsme tu měli babičku Aničku s Andulkou, pak přijela i Lucka a děda Honza, tak tu bylo veselo. Andulka je úžasná mazlivka, když mě vidí, natahuje ručičky a chce se pochovat. V sobotu sjem po kurzu jela pro kluky k našim, Andulka byla první na ráně, tak se hned nasomrovala na pochování, Majo chtěl taky, Andulka se nechtěla nechat předat babičce, tak jsem chvíli chovala oba. Sranda je s nima, s prďolkama, jak na sebe žárlej, fakt mi přijde, že mají skoro sourozenecký vztah.
Taky už teda umí pěkně dorážet na kluky, docela si začíná a pak se běží schovat, když jí majda oplácí, přitom on, jak zjišťuju, není moc rváč, spíš se jen brání nebo opláci, a to i v konfliktech s Tomíkem.
Jdu připravit zbytek na zítřek, docela se těším.

Na vláčky do Lužné podruhé

Dnes jsme byli s klukama po roce opět na vlacích v Lužné. Loni byl Maru mimino, kterému bylo celkem jedno, kde je, hlavně že je s náma, ideálně venku.

Letos si to docela užil, možná i víc, než Tomík, ten se nějak poslední dobou bojí výšek. Je to moje trdýlko. Tentokrát jsme taky viděli ukázku jízdy modelové železnice, co tam je, ale ku podivu to mělo stejná úspěch, jako velké mašiny a možnost si do nich vlézt.
Cestou zpátky jsme letos nejeli na Křivoklát, ale k Míše a Luníkovi s Leňulí. Kluci bali ale dost unavení, takže hlavně Majda pobrekával plus Tomík protivka, no nic moc kombinace, ale přežili jsme to, dostali jsme i večeři, kluci pak na cestu lentilky, takže spokojenost. Ukňourané děti jsem doufám vynahradila masáží šíje, tak třeba někdy bude opakování.

Obývák jsme malovali dva dny, v úterý jsme začli, ale nějak to při škrábání padalo víc, než jsme čekali, takže se to muselo znovu naštukovat, tím pádem druhá vrstva až ve středu. Ale konečně to tu vypadá jak u lidí, plus tím, že je to většinou nabílo, tak tu je víc světla. Snad za rok nebude repete.
Musím se ještě mrknout na učení, v neděli jsou zkoušky, tak snad to zvládnu.

27.7.2009 Pondělí

Tak od včerejška umím celkovou relaxační masáž, teď jen ty zkoušky a mám hotovo. Ani se mi nechce věřit, že to trvalo přes měsíc.

Dnes jsme byli na návštěvě u Hanky s Eli a Kačulkou, mají na zahradě bazén, tak asi 70cm vody, průměr přes dva metry. Voda měla 20 stupňů, ale bylo to docela příjemné. Co mě ale hodně překvapilo bylo, jak byl Tomášek v pohodě. Asi od roka a půl měl nějaký podivný respekt z vody. Nic se mu nestalo, nepřitopil se, nelekl se ve vaně ani v bazénu, kam jsem s ním chodila plavat, prostě nevím, kde se to v něm vzalo. Stupňovalo se to, až jsme na koupališti skončili tak, že se jen držel okraje a nebo běhal okolo po břehu.
Teď jsme asi rok nebyli, no a Tomík byl víc, než v pohodě, když na něj zrovna Majda nešplíchl, tak si to snad i užíval.
Za týden jedeme s tchýňkou sklukama na tři dny do Krkonoš, tak jsem na hrdiny zvědavá. Je tam venkovní bazén, tak když bude teplo, můžou plavat o duši.

U Hanky jsme se seznámili s Taliánama, moc milá rodinka. A ty hodné děti..... hm......
Bylo to prima odpoledne. Cestou domů jsme ještě koupili barvu na vymalování obýváku, tak zítra hurá na to.

17.7.2009 Pátek

Michal ukládá kluky, mně už se nechce učit, tak zkusím něco napsat.
Kluci rostou jako z vody, ani se nechce věřit, že byli někdy takoví cvrčci, jako je Lukášek.

Mareček se ve středu asi rozhodl, že bude mluvit, od rána zkoušel říkat nová slova, jedno za druhým. Je to sranda, protože třeba "mám" je sám, "pom" je Tom, "tája" je Kája, "čí" je hačí, "tití" je pořád dudlík, pití a mlíko, "tan" je stan, "pavau" je plaval, "bauva" je barva.... prostě zní to všechno trochu podobně a člověk aby si domyslela, co se mu dítě snaží říct.Ale snaha se cení, však on si ten jazýček obrousí.
Tomášek se snad opravdu zklidnil. Že by byl na jednou poslušňák nejposlušnější, to ne, ale celkem se s ním dá domluvit, když se nenudí, tak bývá spokojený. Vlastně ukňouránek bývá když je unavený.

V pondělí jsme byli na hřišti tady u nás, volala mi Zuzka, že jsou s Matym tam, jestli nechceme přijít. Kluci byli na jedničku, krásně si tam hráli, jen tu a tam potřebovali pomoct. Tomík vylezl na tu menší loď, po síti nahoru, poprvé, má docela respekt zvýšek, ale tentokrát se nedal. Sice jsem mu musela pomoct, aby vlezl na plošinku, ale zvládl to. Pak taky vylelz po ďourách ve stěně ala žebřík nahoru, to už zvládl beze mě. no a čím mě dorazil bylo, že skočil ze žebříku z výšky, kterou bych do něj neřekla, a perfektně dopadl. Třeba ten můj malý nešika jednou taky bude sportovec, jak o sobě rád říká, když má triko s číslem nebo nápisem. Chvilku jsem přemýšlela, kdy se tahle změna udála, asi přes noc, jako vždy.

Včera jsme s tchýňkou klukům dali vodu do bazénku, teda, musela jsem dojet koupit nový, Dan nám ten původní rozkousal (ne, že by mě to nenaštvalo, ale co člověk neadělá, tenhle musíme uklízet líp), tak máme obyč, na míň vody, Do většího zainvestujeme, až Dan pobere trochu rozumu a třeba i poslechne ;o). Samozřejmě, že byli kluci blažení. Marek je jak ryba ve vodě, takový kdysi býval Tomík, než měl ten zásek na plavču. Tak doufám, že alespoň Maju se bát nezačne. No a Tomíka trošku provokuje právě Maru, že se vody nebojí, tak se snaží taky řádit. musíme s nima někdy jít zase na velký bazén, abychom zjistili, jak na tom Tomík je, třeba už to letos bude lepší.

Mně nejspíš končí korálky v kamenné prodejně, Adél nevydělává, tak přemýšlí, že se zkusí vyvázat zze smlouvy předčasně. Chápu, že jí pár korálek neuživí, ale mrzí mě to. Zvláš´t, když se mi zatím nedaří najít nic jiného.

Dnes jsme byli u našich, Andulka nemá chybu, začíná z ní být pěkná lumpice, už se klukům jen tak nedá. Zítra ráno tam kluky odvezu a necháme je tam do neděle, vyzvednu je  cestou z kurzu. Snad to babí, děda a teta Lucka zvládnou ve zdraví.
Mně zbývají ještě tři víkendy kurzu, docela to utíká. Jen by to chtěla maličko víc klidu na učení, ale snad to zvládnu. Holky, co při dětech studují, obdivuju dvojnásob než dřív.

Klučičí máma

Jsem máma dvou kluků. Ne, nepřišla jsem na to teď, nebojte se. Ale donedávna mi to tak nějak pořád nedocházelo. Kluci si občas pohrají i s kočárkem nebo miminem, i když všechno, co má kola, je jasně na prvním místě. Čím je ale Mareček starší a šikovnější, tím víc si tohle uvědomuji.

Je pátek, devět hodin ráno, jsme doma, protože babička Anička je v Mariánkách s Luckou a malou Andulkou. Zítra se vracejí.
Ráno jsme vstali, najedli se, převlíkla jsem Maja, Tomíkovi jen ponožky (ne, že by to neuměl, ale je to můj lenoch a má rád pozornost, tak to převlíkání bývá spíš spolupráce, aby neměl pocit odstrčenosti, když převlíkám Marka), dala jsem Majovi mlíko. Tomík nechtěl, odešlo nám víčko od nekapacího hrnečku, což byla nejzazší meta pro pití mlíka z něčeho jiného, než normální hrnek, no z normálního už mu tak nejede.
Pak se kluci zašili do pokojíčku a krásně si spolu hrajou. Před chvilkou jsem je pozorovala jedním očkem při učení anatomie, vytáhli si velkou tatrovku, Tomík rukou dělal "panáčka", jako že jde natsoupit na sedadlo a lákal Marečka, ať taky nastoupí. No a ten ani ne dvouletý špunt udělal taky rukou "panáčka" a nastoupil hezky na sedadlo. Tak trošku jsem čekala, že si sedne na korbu, když mu Tomík říkal nastup, ale on to pochopil správně.
Občas přemýšlím, jestli Tomík nějaké věci nedělal v Markově věku jen proto, že to neměl kde okoukat, nebo jestli je Marek prostě větší koumák, lumpík a šikula, prostě můj malý divoch.
Když jsme čekali Marka, deptaly mě otázky, co bychom si přáli. Nějak nebylo moc lidí, kteří by byli ochotní pochopit, že je nám to opravdu jedno. Navíc já jsem si pro sebe říkala, že přece když mi to bylo jedno u prvorozeného, tak nebudu to druhorozené zatěžovat tím, že bych po něm chtěla, aby bylo kluk nebo holka, to by přece nebylo fér. Asi trochu zvláštní myšlenka? No já to tak cítila. Ještě víc mě vytáčely řeči o tom, že přece musím jasně chtít holku, protože každá žena touží po dceři. No nevím, kam na to ty lidi choděj. Vážně mě tohle nikdy netrápilo. Chtěla jsem jen zdravé dítě. A to se, ťuk, ťuk, ťuk, díky Bohu povedlo.
Když se narodil, ani na minutu mě nemrzelo, že to není holčička, byla jsem připravená přijmout obě možnosti., Byl nádherný, tak podobný bráškovi, celý náš. Jak uplynul první rok jeho života, začínalo být čím dál víc patrné, že mám opravdu dva kluky - klučičí hry se rozvíjejí víc a víc, jsou to dva malí divoši, je jich všude plno, ale jsou to i naše sluníčka. Jsem zvědavá, co dalšího mě překvapí.

Jsou to skoro dva roky, co jsem máma dvou kluků. Dva nejdivočejší roky, co jsem zatím zažila - když byl malý Tomík, byl jeden, teď jsem měla k novorozenci, kojenci, batoleti ještě druhé batole, školkáčka.... Dva z nejrkásnějších 4,5 let, z mého mateřství. A já denodenně obejvuji něco nového - v mých dětech i v sobě. Že věci jdou dělat i jinak, než by se zdálo, že můžu řešit problémy i jinak, než jsem si myslela co by prvorodička, že se vyplatí komplikovanější řešení problému, než okřiknutí nebo plácnutí. A hlavně, že i já mám trpělivost, o které jsem dřív netušila...
...díky svým dětem.

6.7.2009 Pondělí

Zkouším si nové plavky, Tomík na mě koukne, chichotá se a říká "jé, ty máš plavky, ty vypadáš", zachichotá se a opakuje "ty vypadáš"..
"A jak vypadám?" Ptám se ze zvědavosti, co dítě odpoví - jestli zná ironický podtón rčení TY VYPADÁŠ.
"Jsi krásná," odpovídá moje prvorozené dítě a já si opět uvědomuji, jak úžasně nekriticky malé děti mulují svoje blízké.

Mareček do slovníku přidal "TMA" - to t spíš jen v náznaku, "PAVU" - plavu, když byli s babí v bazénku na zahradě a dnes nově "BARVA" - samozřejmě r není jasné. Třeba se dočkáme i první věty, než mu budou dva ;o)
O víkendu jsem se hezky učila masírovat a nechala namasírovat, jak už toho je víc, tak ta masáž je i cítit.
Babička hlídala kluky, v neděli je i naložila do bazénku - ten byl připravený už v sobotu, ale nebylo takové teplo. Marečka nechala běhat bez plen, ale kopýtko naše malé se nevyčůrá, nevyčůrá a nevyčůrá, ale jakmile se mu natáhnou gatě a odběhne, počůrá se. Nějak moc mi to připomíná začátky odplenkování u Tomíka.
Lukášek pořád moc nepřibírá, když nedostává nutrilon, ale důležité je, že s nutrilonem ano, aspoň, že to. Uvidíme, co bude dál.

2.7.2009 Čtvrtek

Stydím se, stydím, ale nebyla jsem schopná něco kloudného napsat, resketive si najít chvilku klidu, abych něco sesmolila.

Tomáškovi v úterý skončila školka, budeme si se užívat doma, tak snad se se mnou nebude moc nudit. Ušila jsem si na sebe bič, rozhodla jsem se udělat korálky pro všechny učitelky ze školky + ředitelka + kuchařky - třídní učitelky a paní školníková dostaly malované hrníčky - Tomášek je počmáral barvičkama na sklo, docela se mu povedly, jen jsem je trubka zapomněla vyfotit. Udělala jsem teda do školky 9tery korále, každé jiné jak barvou a korálkama, tak stylem, docela se paní učitelkám líbily, tak jsem ráda.
Jen jsem dodělala korálky, začal mi kurz masáží. A úplně mě to pohltilo. Strašně mě to baví, dokonce ani ta anatomie není nějak zvlášť těžká, fakt tam po nás chtějí (budou chtít) jen to podstatné pro masáže. Sem tam se mi něco plete, ale baví mě to, tak snad to zvládnu.
Ještě víc mě baví někoho masírovat, je zajímavé, jak je fakt každý člověk jiný, sledovat, co se komu líbí a nelíbí....prostě je to prima. No a to nemluvím o tom relaxu být skoro celý den bez dětí a bavit se s většinou bezdětnýma lidma, to je teprve blaho, třeba se mi zase rozšíří otesaná slovní zásoba, bylo by za hodno.
Kluci jsou sluníčka, miluju jejich "rothovory" a souznění, oni třeba jen seděj vedle sebe, kouknou na sebe a začnou se řehnit, jak kdyby měli tajnou řeč. Samozřejmě, že pořád se umějí i pokočkovat, ale to by nebyly děti.
Mareček dál více méně bojkotuje mluvení, když jsme byli na písku, tak chtěl, abych udělala ještě bábovku - no proč by mluvil? Ukázal znak pro "ještě"(doteď hou používal jen na jídlo a jednou ho použil na bublifukování).... Hlavně, že si poradí. Ale abych mu nekřivdila, tak dneska začal říkat "da" - dva (bombony, co jiného on potřebuje počítat?).
Tomášek pro změnu je občas ochotný trénovat výslovnost, snaží se říkat r a ř, sem tam se mu to povede, ale moc tomu nedá. Nicméně pokrok je už to, že někdy spolupracuje.

Pro dnešek končím, snad nebudu taková ostuda a budu  psát častěji.

Květňátkovská dovolená

Byla to jednoduše bomba! Fakt, děti zas oproti loňsku o kus samostatnější, ty starší navíc dostatečně zabavily mladší, takže o dost míň lítání okolo nich, o kus víc posedávání a povídání....


Letos mám snad konečně pocit, že jsem si s každým řekla alespoň pár slov. Organizačně to bylo sice náročnější, než loni, ale známe to, to špatné se zapomene jedna dvě.
Přijeli jsme ve čtvrtek, pořešila jsem nějaké organizační věci a jeli jsme na oběd - netekla voda a nešel produ, spadl někde v okolí strom. Cestou jsme i nakoupili. když jsme se vrátili, někdo už stihl dorazit, mezi prvními byla i Barborka, kterou si Tomík hned oblíbil a byli spolu skoro pokaždé, když to šlo.
Na pátek byla v plánu ZOO, ti, co jeli ráno, udělali dobře, odpoledne byl slejvák jak hrom, takže jsme děti uložili na pokoji. Nicméně když se vyspali, trochus e to vybralo, tak jsme jeli, aspoň na chvíli. Cestou zpátky jsem se stavili pro holinky jako pojistku na hezké počasí na sobotu - soutěže dopoledne a karneval odpoledne.
Soutěže sice Tomíka ani Marečka moc nebraly, ale nakonec ho Barča (jiná než výše zmíněná, osmiletá) přesvědčila a oběhl s ní všechno a posbíral razítka a vysoutěžil si medaily.
Na odpolední karneval se fakt těšili oba, alespoň mi to tak přišlo. Byli za piráty, seklo jim to ;o) první maska, kterou si na sobě nechali, asi proto, že jsem se s ní nedělala, jen jsem vybrala kousky oblečení. Poučení pro příště. Květňátka zvládli i udělat vláček, tancovat v kolečku, pravda, pomáhalo se jim, ale oproti loňsku pokrok neuvěřitelný.
Po první části karnevalu se rozdávaly dárečky, děti měly radost, jak jinak.
Večer se opékaly špekáčky, pak ještě vybití zbylé energie na louce a spát.
Na nedělní dopoledne "paní učitelka" Táňa připravila ještě bojovku v nedalekém lesíku, nicméně na tu neměl Tomík čas, takže té se neúčastnil. Musel ještě využít kolodrížedla, než mu je kámoši odvezou domů. Dali jsme si oběd a jeli domů. Cesta necelé dvě hodinky až domů, děti usnuly za bukem a probudily se až v Praze, takže pohoda.

Mareček se naučil říkat "Dou" - dolů, tam měl k tomu důvod, dole byly většinou děti. A jídlo. Doma je to naopak - všichni jsou nahoře a dobroty od babičky taky.
Tomík se tam taky rozpovídal a dokonce jsem si všimla, že po příjezdu se sem tam snaží říct R nebo Ř, ale hlavně má větší vůli k trénování na příkaz. Tak třeba se jednou taky dočkáme ;o)
Ještě dnes jsem likvidovala resty, jako dárečky z dovči, hračky, sem tam nějaký kousek oblečení ještě nevypraný a neusušený...., ale už je to hotovo, tak snad se ozvu častěji. i když jistá si nejsem, rozhodla jsem se udělat si masérský kurz. Tak jsem na to zvědavá.
V sobotu slavíme Michalovy narozeniny, snad vyjde počasí a budeme grilovat, maso je už koupené, jen ho naložit. A upéct ten dorbý čokoládový dort, co sjem pekla Evičce a mamce k narozeninám, objednal si ho.

10.6.2009 Středa

Dnešek je ve znamení chystání se na prodloužený víkend s květňátky, jede asi 22 květňátek a asi 15 mladších sourozenců. Bude to hukot, ale bude fajn.

Mcihal byl dnes po noční, takže jsme s Marečkem dovedli Tomíka do školky a šli na procházku s Lenkou a Vendulkou - nakrmit kozy a labutě.
Doma jsme si dali oběd, Mareček s taťkou šli spát, já jsem něco málo chystala na dovolenou.Když se kluci vzbudili, přijel Kája s Katkou a Lukáškem, tak jsme nakrmili Majdu a za chvíli se šli podívat nahoru. Lukášek je fakt mrnítko, má hubené nožičky oproti klukům, ti tam měli poctivé tukové zásoby. je moc hodný, tak snad mu to vydrží. katka vypadá dobře, ještě jí není úplně fajn, ale komu by ani ne týden po porodu bylo. Kája mi přijde, že má z lukáška respekt, ale určitě se nedá zahanbit Michalem. Ten si taky Lukáška pochoval, šlo mu to hezky, takové věi se asi nezpomínají ;o)
Pak jsme šli pro Tomáška a domů, já balit věci, Michal s klukama řádit ven. Docela to dneska bylo rychlé, s Mcihalem jsme ty věci nacpali do auta, uklidili tu, ať se vracíme do čistého, a já se šla ještě pomazlit s Lukáškem. Je to zvláštní, před čtyřma rokama jsem tam nahoře v jednom pokoji měla dvouměsíční uzlíček já. Jak rychle to uteklo.
Miminko mě docela bere, ale popravdě jsem se dvěma dětma naprosto spokojená, je to tak akurát, nevím, jak bych zvládla tři tak, abych je zíroveň neobrala o pozornost nebo péči. prostě takhle to je pro mě dobře, pro Michala taky. kdo ví, třeba za třináct let budu mít fakt třetí ve čtyřiceti, na rozmazlování, pro radost....
Snad Lukášek bude i dál tak hodný, jak se dnes ukázal, klukům se líbi, Mareček mu chtěl pořád dávat dudlík, Tomík se nejspíš těší, až ho bude moct vozit v kočárku, jak mu to povídala teta, když byl ještě v bříšku.
Daneček je zase viditelně větší, sranda, jak rychle to štěně roste. Je to pěkný divoch, snad ho to brzy přejde a nebude nás furt okusovat, lump čtyřnohej.

Zítra ráno odjíždíme, takže se ozvu až nějak pak, až se vrátíme a trochu doženu resty.

9.6.2009 Úterý

Dnes byl Tomášek na prvním výletě bez nás, bez rodičů. Jeli se školkou na hrad Točník.

Ráno jsem kluky budila už po šesté - jako vždy, když je třeba vstávat, tak vyspávají a naopak. Docela to šlo, vypili mlíko, bolékla jsem je a šli jsme do školky - bylo to tak akurát. Tomášek si hrdě nesl baťůžek, dokonce ho donesl i zpátky - máme šikovné paní učitelky ;o)
My jsme s Marečkem ráno jeli koupit dárek Mcihalovi k narozeninám, doufám, že se bude líbit. Domů jsem Marečka lákala na Lukáška, ale Katku s malým ještě nepustili, kvůli žloutence.
Odpoledne jsme byli na cvičení, mareček si to tam poslední dobou moc užívá, ještě nedávno stačilo říct "Jdeme domů" a nabral směr dveře, teď se mu nechce.
Cestou z cvíča jsme se potkali s Michalem, Tomíkem a Kolmankama, tak jsem vysadila Maja a jela zaparkovat. Holky šly na chvíli k nám na dvůr, pěkně tu řádili, draci mrňaví. Šly se mrknout i na Danečka, ale on je ještě pometlo, pořád by jen hryzal, takže jsme je museli fakt hodně hlídat, mimino čtyřnohé je pěkný lumpík.
Kluci pak chvíli řádili s babičkou a Michalem venku, já jsem dělala oběd na zítra. V osm padli za vlast, sice byl náznak lumpačení, ale rychle je to přešlo. Nedivím se, po takovém dni ;o)
Marček má nová slovíčka: "bobo" kromě pokakaného zadku znamená také bonbon - jen je jiná intonace, "bo" je bota, "hau" je nahoru, zase začal říkat "deti", tak třeba se fakt rozmluví.
Nevím, jestli už jsem psala, že minulý týden na cvíču si sám našel znak pro slona - chytil se za nos, když ho viděl namalovaného na zdi... Šikulka to je ;o)

7. a 8.6.2009 Neděle a pondělí

V neděli ráno mě kluci nechali trochu dospat, vstávali společně. Tak jsem se vykutálela z postele v devět. Začla jsem hend vařit, jak jinak ;o), ale karbanátky byly výborné...

Odpoledne jsem jela zase s Kristýnou za Katkou a Lukáškem, pak jsem něco nakoupila a přijela jsem chvíli po tom, co kluci vstali. Šli jsme nahoru k babí a dědovi, pak je vzal Michal na dvůr řádit s Danečkem a já šla dělat korálky.  Den nějak rychle utekl, ale stihla jsem asi sedmery korále, tak jsem to dnes donesla Adéle do obchodu, fakt se povedly, tak snad se něco zase brzy prodá.
Dnes jsme dovedli Tomíka do školky, pak jsme jeli odvézt ty korálky. Mareček se napucnul rohlíkem, hezky si pochodil u kočáru, málem mi utekl až na konec zábradlí na rušné ulici - asi mi chce pomoct začít pracovat na fyzičce.
Dojeli jsme domů, odmítl oběd, tak dostal jen mlíko a šel spát. Statečně pospal dvě hodiny, i když občas kašlal, samozřejmě, máme jet na minidovču, tak by bylo divné, aby nebyla rýmička a kašlíček. Snad z toho nic nebude.
Odpoledne pro Tomíka, cestou domů porzkoumat všechny kouty, hledat kočky a psy, vylézt na každý vyvýšený bod....klasika....
Počkali jsme na taťku a jeli za kamarádkou, dělala jsem jí nějaké korálky, a pak koupit rám se sítí proti hmyzu do dveří - Daneček trhač nám úspěšně okusuje současný závěs.... on ten rám byl v plánu od začátku, ale známe se, nebýt Dana, tak jen tak není, není čas, závěs stačil.... Takže zítra bude Michal asi montovat a zkoušet.
Tomík má zítra se školkou výlet na hrad, tak doufám, že se mu tam bude líbit, a hlavně že se v busu nepozvrací, dala jsem mu homeou už večer, dám zas ráno a dám i pí. učitelce, už jsme se na tom domluvili. Ale snad to bude dobré. Jsem zvědavá na dojmy, on vlastně takhle někam autobusem ještě nikdy nejel....

6.6.2009 Sobota

Kluci ráno docela vyspávali, i když Mareček byl u nás v posteli asi od půlnoci a k Tomíkovi šel okolo páté Michal. Pak spal Tomík asi do půl osmé, Mareček do sedmi? Ale už od pěti zase tak neklidně a lezl po mně, mazlil se, tulil se, vrtěl se..... Ale do těch půl osmé také vydržel ležet. Jaká byla radost, když se našli, je to sranda je sledovat, jak se na sebe těší a hned jdou řádit.

Dopoledne jsme byli doma, kluci pořád nudlí, Michalovi taky ještě není nejlíp. Uvařila jsem oběd, dali jsme děti spát a jela jsem se podívat na Lukáška. Je kouzelnej, takovej malej uzlíček, oproti Tomíkovi a Marečkovi je o dost menší, sranda, co udělá půl kila na váze u novorozeněte. Katka vypadala docela dobře, už si asi začíná zvykat, že fakt to mimino nechodí, nemluví a neupadne mu ruka ;o), určitě to zvládne a brzy se zajede. S Kristýnou jsme si chtěli Lukyho odvézt domů, ale nedala nám ho.... Si budeme muset počkat, až je propustí.
Včera jsem dovezla od Lucky dovezla vaničku na půjčení a lehátko pro mrňoška po Andulce, tak už je přichystáno fakt vše. Prý je pustí až v úterý, tak uvidíme. O víkendu pak přijedou Katčini rodiče, tak bude plný dům. Musej si užít vnoučka.
Když jsem přijela domů, kluci akurát vstávali a vedle se rozjížděl dětský den, tak jsme je oblékli a šli jsme taky soutěžit. oproti loňsku trochu pokrok, Tomík byl aktivnější, Mareček už pochopil spoustu disciplín... prostě to bylo fajn, Vysoutěžili si nějaké ceny, tak byli spokojení. Nečekali jsme ale na kouzelníka  a divadlo, protože začalo pršet, tak jsme šli radši s unudlínkama domů.
Večer dělali pěkné lumpárny, Mareček usnul až po deváté, občas to tak má, Michal prohlásil, že ho málem uškrtil... je hezký slyšet taky od něj, že toho má někdy plné zuby.
Zítra jedu zas s Kristýnou za Katkou, ať jí to tam rychleji uteče, tak se zas popereme o Lukáška ;o) Kluci budou válčit s tatínkem.

5.6.2009 Pátek

Hurá, jsem druhoteta, kluci mají malého bratrance. Lukášek se narodil dnes po osmé hodině ráno.

Ráno jsme vstali, vykoukla jsem z okna a zjistila, že Kája tady ještě auto nemá. Slyšela jsem ho odjíždět, prudší bouchání dveřma, tak jsem si říkala, že asi jeli. No ale přišlo mi to chvíli před tchánem - pak volala tchýně, jestli už Kája přijel, že je nervózní, že se furt neozvali a jeli už před půlnocí - trochu se mi to popletlo v noci ;o)
Každopádně na sms nereagovali ani jeden, telefon Katka nebrala, tak jsme se sbalili a jeli jsme s dětma k babičce Aničce. Cestou tam jsem zkusila znovu zavolat - tentokrát Kájovi, zvedla to Katka a řekla mi, že mají Lukáška, jen že neví míry, že se Kája nezeptal nebo něco v tom smyslu. Pak jsem se dozvěděla, že můj synovec má 3400g a 51cm, prťousek proti klukům.
Ani to netrvalo nějak strašně dlouho, od půlnoci do osmi, výsledek určitě stojí za to, tak už jen aby je brzy pustili a mohli si se užívat.
Když jsme přijeli od našich, šli jsme se hned podívat na fotky Lukáška a pogratulovat strejdovi, trošku ospalý byl ;o), tak sjem si říkala, jak asi vypadal Michal vždy po dvou neprospaných nocech.... Dnes se půjdu na Lukáška na chviličku podívat, těším se, přeci jen, když se anrodila Andulka, měla jsem sama ještě mimino - sedmiměsíčního kojence, tak to bylo jiné, než teď, když už mám batole.
Kluci byli u babičky moc hodní, ani neprotestovali, když se vzbudili a já jsem tam nebyla - jela jsem koupit korálky s Andulkou v kočáku spící, když jsme přijeli, hezky mě přivítali. Vůbec jsou poslední dobou docela zlatí, Tomík je sice pištědlo ukřičené, ale víme, po kom to má, tak co s tím člověk nadělá? Mareček je taky sluníčko, mívá jeden záchvat vzteku "jánevímcosesebou" denně, víc jen výjimečně, takže se to taky dá. Jen aby to už vydrželo.

4.6. 2009 Čtvrtek

Ve čtvrtek jsme si udělali s Luckou a Aničkou výlet do ZOO, potřebovala jsem jet do Holešovic pro dárek pro Michala k narozeninám, tak jsem si říkala, že rovnou pojedem na zvířátka.

Málem jsme zmrzli. Ještě, že jsem náhodou vzala klukům jako náhradní oblečení tepláky (jako že je vypustím na hřiště) a ne kalhoty, jako normálně, navlíkla jsem Majdovi tepláky na džínové lacle (pod ně by se nevešly), na mikinu teplákovku, pod tím měl body kr.r., trika dl.r., navrch jarní bundu. Tomíkovi se vešly tepláky pod džíny, měl taky triko kr.r., triko dl.r., mikina, teplákovka, jarní bunda.... Anička měla snad dvoje punčocháče, dvoje body, tričko, mikču a šusťákovku půjčenou od Marka ještě doma - mi přišla nějak vyletněná.
Jinak ZOO byla fajn, nebyly tam davy, viděli jsme tentokrát spodní část - slona, tygry, lvy, gorily.... Po obědě jsme to pomalu zabalili, Lucka měla ještě nějakou schůzku a my odpoledne zubaře.
Mareček překvapivě neotevel oči jen jsem vypla motor a spall hodinku a půl, tak byl i vyspalý a u paní doktorky (spolužačka ze základky) výborný, když jsme se snažili Tomíka usadit na křeslo, že ho teta povozí a koukne mu na zoubky, tak kňoural, že ne, a do toho mi Majda nadšeně výskal v náručí "Já, já, já" - tak jsme změnili pořadí. Otevřel pusu, nechal tetu mrknout. Teda, za slíbenou odměnu - lízátko...
Pak si sedl i Tomík a po chvíli i pusu otevřel a statečně říkal "ááááá, áááá, áá", takže i jeho zuby jsou omrknuté. Oba je mají dobré, tak mi spadl kámen ze srdce, jsem se bála, aby Tomíkovi nemusela něco dělat, to by ho asi musela uspat....
Pak jsme šli ještě koupit něco k večeři a domů, strašně mě bolely nohy. Kluci padli za vlast v docela krátkém čase, tatínek samozřejmě dal šlofíka s nima "Když tam se tak dobře spí...."

2.6.2009 Úterý

Ráno byli kluci roztomilí, Majo se teď budí brzy, ale hezky ještě leží, i když leze po mně, Tomču nevzbudí. Ale i ten dnes vstával dřív, pěkně spolu rošťačili. Pak jsme se oblíkli, najedli a vyrazili do školky - dneska autem, Mareček důležitě vykračoval od auta do školky pěšky.


Ze školky jsme jeli rovnou nakoupit a pozvali jsme se ke kamarádce na návštěvu. mareček si hezky pohrál s Kačenkou a k měmu překvapení jsem zjistila, že snad už přestalo majetnické a nepřátelské období vůči ostatním dětem, neterorizoval ji ;o) A ani odpoledne děti na cvičení. Tam ho fascinovala teta Pavla, dnes víc, než obvykle. Je zlatý, jak je na něm vidět, že ho to cvičení baví, užívá si to. A i docela statečně nese, že ho tam teď nenosím, i když ostatní děti se nosí.
 Možná na to mělo vliv mimořádné odpolední spaní 2,5 hodiny, to bývá poslední dobou vážně výjimka.
Tomáška dnes vyzvedl ze školky tatínek a vzal kluky na dvůr, já jsem uklízela a vařila - kdo se má líp? Ale za to budeme mít zítra výborný oběd - boloňské ragů, mňam, nový recept.
Večer kluci i Michal padli za vlast, Michalovi pořád není moc dobře, snad už se toho zbaví, momentálně ho trápí hlavně kašel.
Zítra možná přijede Lucka s Aničkou, dlouho jsem je neviděla, v pátek jsme nebyli u našich, mamka byla pryč. Jsem zvědavá, jestli se přijde pomazlit, mrňoška.

1.6.2009 Pondělí - Dětský den

Den dětí, Tomík měl ve školce sportovní dopoledne na fotbalovém hřišti. Nakonec jim vyšlo počasí, i když to moc nevypadlo.


Podle toho, co Tomík vyprávěl, ho nejvíc nadchlo skákání v pytli. A pejska, kterého všichni dostávali, si vzal do postele, že s ním bude spinkat.
Odpoledne jsme pak jeli do Ikey - něco koupit, dát si dětské menu se zmrzkou. Kluci si pořádili a já jsem zjistial, že nemají hrneček, co mi Majda včera rozbil. Tak máme druhý modrý. Snad tentokrát vydrží ;o)
Kluci dostali nějaké mlsky i od babičky s dědou, u nás to zachránil tatínek, já jsem zapomněla koupit. Tak si pomlsaly. Jak dlouho že to omezujeme to sladké na jednou až dvakrát denně? Budu muset promyslet efektivnější systém.
Kluci si ještě polítali po dvoře a pohráli s Danečkem, jak jinak, přece ho nemůžou zanedbávat. Nutrilon mu chutná a hezky roste, za chvíli to nebude žádný punťa.

30. a 31.5.2009 Sobota a neděle

Sobotní ráno - michal mě nechává spát a vstává s dětma, když po nás už chvíli lezou. Miluju společný rána v jedný posteli, tohle si asi budu muset opakovat, až budou kluci v pubertě. Majda je vzhůru asi od půl šesté, už neusnul, ale hezky ležel a nechal se šmrdlat, aby Tomča s Michalem mohli ještě chvíli spát.


Když jsem vstala, zjistila jsem, že Majda má zas červené oči. opět zánět spojivek. Čekala jsem,a ž bude Tomča taky OK, abych jim převlíkla polštáře... Tomča je OK, tak jsem převlíkla aspoň jemu. Mareček už v neděli je lepší, ale pro jistotu ještě kapeme, doporučuje se kapat dva dny po odeznění problémů.
Dopoledne jsme kluky na chvíli vypustili na dvůr, Majda nudlí, tak fakt jen na chvíli, než zas bude pršet. Řádili s pejskem. Je to sranda, sledovat tři mrňata, jak se honěj. I když Mareček už má trochu respekt od té doby, co mu chňapnul po nožce. Aspoň se o pejska nemusíme bát.
Večer kluky uspával Michal, zdřímnul si u nich, pak na gauči, pak jsme koukali na Hartovu válku a šli spát. Docela hezkej film, už jsem ho viděla, jen mi nepřišel tak dobrej tehdy.
Dnes jsem nechala spát já Michala, vstával po desáté, to už se dlouho nestalo, je vidět, že mu není dobře, spal pak s klukama i po o. Já si mezitím konečně koupila boty, bylo na čase, do starých mi teklo a ještě k tomu praskly.. co by člověk nechtěl, po dvou letech téměř denního nošení.
Odpoledne šli kluci na chvilku na dvůr, zase za Danečkem, Kája je tam ohlídal. Pak přijela Evička, dali jsme jí dárek, co jsme nestihli koupit. Kluci si hned pohráli, jak jinak. Předpokládám, že až k ní pojedeme, vyžádají si hru na půjčení. Evička v pátek odjíždí s Martinem na dovolenou, jedou na jachtu, tak jsem zvědavá na zážitky.
Po sobotním večerním výstupu týkajícího se samostatného oblékání je dneska jako vyměněný, doufám,ž e už vážně pochopil, že nemá smysl dělat scény, nějak na to přestávám mít sílu. Připadám si jako Herodeska, která ho furt jen napomíná a okřikuje, ale ani po dobrém to nešlo. Tak fakt doufám, že pochopil. nemám ráda naše dohady, je mi z toho pak smutno, No a jemu samozřejmě taky.
Dneska mi došlo, že Mareček začal to AU říkat po mé operaci a propuštění domů, takže to má určitě ode mě. Taky krásně říká na Danečka -" Vavavavavaf" - takže už to není "čč".
Katka pořád nic, jestlipak on Lukášek nebude nakonec holčička, když si dává tak načas ;o)

29.5.2009 Pátek

Dneska kluci řádili jak černá ruka, tolik lumpáren za jeden den je možná rekord.

Nejvýživnější jsou asi tyhle - lezli přes sebe na gauči tak dlouho a důkladně, až Majda spadl na zem - tak tak, že si nerozrazil hlavu o stolek.
Odnesli si corn flakes do pokojíčku, jeden je na stolečku drtil kladivem, druhý tenisovou raketou.
Marek našel kousek toaletníhopapíru. Během dvou minut z něj bylo kousků asi sto, po celém pokojíčku. Ano, ve stejným místech, jako předtím byly corn flakes, co jsem pracně posbírala (vysavač ještě tahat nechci).
Několikrát se jali poshazovat vše z postele nazem, ale tohle už poznám hned v zárodku, takže zažehnáno.
Jezdili autíčkama po zdi na jejich oblíbeném místě - nad schodama do postele. Dnes ze´d neodřeli.
Jezdili na okolečkovaných kouscích Žaka jako na bruslích - teda Tomík, Majda jen povzbuzoval.
Marek opět počmáral zeď. Seděla jsem s nima u stolečku v pokojíčku, malovala s nima, najednou Majda vzal zvýrazňovač, otevřel, otočil se, čárnul na zeď - i přes pohotovou reakci jsem ho stihla zarazit pouze v pokračování. Naštěstí si vybral žlutou barvu na žlutou zeď.
Po odpoledním spaní počítali, kolik vlhčených ubrousků je v balíčku, naštěstí jsem je zarazila včas.
Když přišel Michal, jela jsem předat zakázku. Mezitím se Markovi povedlo vytáhnout z lednice jogurt, otevřít ho a vykydat na sebe a na koberec. Tatínek prý málem dostal infarkt a řekl mi, že tak, jako dnes, na ně snad ještě nikdy nekřičel.
Ještě, že už poklady spinkaj.....

28.5.2009 Čtvrtek

Ráno kluci vyspávali, musela jsem je do školky vzbudit, čím to, že o víkendu nespěj a vstávaj v šest?

Tomíka jsme dovedli do školky, pak jsme šli na návštěvu ke Kájovi a Katce, Lukášek se pořád na svět nechystá, ani bouřka ho nepopohnala.
Po obědě dát Majdu spát, a pak zas pro Tomíka. Nějaké jsou ty dny stejné, když pořádně nemůžeme výletovat.
Odpoledne si kluci odchytili strejdu, že mu jdou pomáhat dělat ohrádku pro Danečka, tak jsme šli nahoru, jsou zlatí, jak nosej vrtačku sem tam a motaj se pod nohy. A Kája má velkou trpělivost. Ohrádka ještě nebyla hotová, když se najednou zatáhlo a já rychle kluky pakovala domů, než jsme seběhli dvoje schody, lilo jak z konve, a to jsem Marka nesla...
Tomášek snad konečně pochopil, že sám se převlíkat není taková děsná křivda, takže se docela snaží, hurá.
Mareček si oblíbil "au", říká to skoro pořád a skoro na všechno. nejradši na přebalování.... Taky mi poprvé ohlásil bobo předtím, než ho vyrobil do plíny, až ohlásí příště, zkusím ho dát na nočník, třeba se to povede, i když moc šancí nedávám. přijde mi, že ze sezení na nočníku má takový zážitek, že nemůže konat. Ale třeba to v létě najednou půjde, až bude běhat s holou prdkou.

27.05.2009 Středa

"Maminko, až budu velikej, po plázdninách, tak pudu do stšedňáčů. A Vojta taky, a Lukáš, kdo je velikej, pude taky. Ale kdo je malej, zůstane v naší tšídě."
Tomík má momentálně období nadšení, že po prázdninách půjde do středńáčů. A docela statečně nese i to, že Hanička tam asi nepůjde. Stačí mu, že si budou moct hrát na hřišti. Tak snad to bude OK i v realu.


Jinak oslava v neděli u našich byla príma, čokoládový dort všem chutnal, jen se po něm zaprášilo. Babičce se líbil i specielní dárek - fotky ve fotoalbech.
V pondělí jsme byli v ZOO i s Michalem, po dlouhé době. Kluci si ho užívali, no a taky to pozvolné tempo, jakým jsme ZOO procházeli. Tomík měl parťáka Jonyho, tak řádili jak černá ruka, Majo jim byl v patách, jak jinak.
Vydrželi jsme do dvou, pak jsme jeli domů, ani jsem nebyla tak unavená, jak jsem čekala. Děti stihly vytuhnout než jsme se vymotali z Troje.
Včera šel Tomík po pauze do školky, oči už má dobré, tak dostal jen příkaz vzít si ven čepici a brýle, paní učitelku jsem poprosila, ať ho zkontroluje. Byl nadšený, ono po těch 4 dnech prosezených skoro celých doma, s výjimkou ZOO, po které ale odpoledne už kluci ven nešli, abysme ty oči moc nedráždili, se mu nedivím. Tam se prostě vyřádí.
Majdu jsem dneska do školyk musela vzbudit, sedmispáč by spal kdo ví do kdy. Překvapivě děti spaly celou noc, i když byla děsná bouřka, až v šest se vzbudil Mareček, tak ho Michal donesl k nám, ale ještě usnul.
Mareček byl děsně zlatej po po o spaní, pořád dorážel a chtěl se mordovat, poš´tuchoval, hihňal se... prostě byl sladkej, úplně jiné dítě, než když se vzteká a neví, co by.
Odpoledne šli kluci na chvíli nahoru za babí a za pejskem, jak jinak, je to mazlík i přes to, že Marečka v pondělí trošku chňapnul za nožku. Trochu jsme se bála, že se ho bude bát, ale je to dobré.
Já docela zvládám, myslela jsem, že to bude horší, až bude Michal zase v práci, ale jde to. Tak snad už bude brzy úplně dobře.

23.05.2009 Sobota

Den ve znamení čekání. Děda kája jel pro pejska, se strejdou., Do Olomouce., Docela dálka, ale podle fotek to bude stát za to...


Jeli po sedmé ráno, kdy jsme vstávali. Kluci si dali mlíčka, snídani, pak přišla babička a vzala si je k sobě nahoru. Já jsem pekla dort pro mamku a Evičku zítra k narozeninám, pak vařila oběd.
Bylo poledne, chlapi furt nikde. Nakrmili jsme kluky, mezitím si přijel pán pro Tomčovu starou postel, kterou se nám povedlo prodat a dali jsme kluky spát. Ještě je dával taťka, ale domluvili jsme se, že večer už to zkusím já. Bez těch stehů je to o dost lepší.
Kluci se akurát probudili a vypili mlíčka (mají nějaký mléčný den), když jsem věšela nahoře prádlo a přijeli chlapi se čtyřnohým batoletem. Byl kouzelnej, jak se choulil Kájovi v náruči a třepal se strachy - z jízdy autem? Z cizích lidí? Z cizího prostředí? kdo ví, asi to všechno dohromady.
Musela jsem si ho hned pohladit, pomazlit, je fakt nádhernej. Jmenuje se Dan. Sranda, taková malá kulička proti minulému Danovi. Když se trošku zklidnil, tak jsem šla pro kluky a pro Michala. Mareček nedopil Nutrilon, tak jsem ho nalila do skleničky a vzali jsme ho pejskovi, od dědy jsme dostali povolení, tak ho kluci hrdě společně se mnou pejskovi nalili, chutnal mu.
Jsou z něj naprosto unešení, nejradši by ho furt okukovali, oplácávali, hladili, žďuchali.... No, až to pejska přestane bavit, tak po nich chňapne a budou mít trochu respektu. Prozatím je spíš vyjukaný, kam že to přišel. Je ale podle mě moc statečný, jak rychle si zvyká. už asi tři hodiny po příjezdu se radoval, když přišel děda k němu, hezky ho přijal. Dokonce i Katka na něj kouká s úsměvem na rtech, tak třeba si získá i ji.
Kluci byli teda dneska chvíli i venku, ale jen ve stínu a sbrýlemi, až pozdě odpoledne, kdy už byl stín velký, jsme jim je sundali, oči to snad snesly. Byli rádi, že jsou zas venku, po dvou dnech doma. Písek a hračky byly všude...
Večer jsem kluky teda uložila já, docela to už jde, dnes mě spíš bolí svaly na břiše, asi je mám nějak namožené. Už jsem i spala na břiše v noci, tak jsem se hned vyspala líp.

Zítra jedeme k našim oslavit narozeniny babičky a Evičky, pro babičku máme překvápkový dáreček, snad se bude líbit. Pro Evičku jsem nestihla koupit před operací, ale snad to brzy napravím, do 28. to snad ještě nebude faux pas. Dort je slepený, napůl ozdobený, pokračování zítra. Snad bude chutnat.

22.05.2009 Pátek

Ráno po snídani jsme sbalili děti a jeli k našim. Potřebovala jsem jt tna vyndání stehů do nemocnice, tak jsme se domluvili, že tam děti necháme. Zamávaly nám z okna a volali "Ahoj" a "Aoj".

V nemocnici jsme strávili 2,5 hodiny, ale to jsme tak nějak čekali. Děti se zatím u babičky vyřídily, pohrály si, najedyi se a teta Lucka je uspala. Když jsme přijeli, ještě spaly, Anička na dvoře v kočárku taky, tak šla mamka s Luckou něco nakoupit. Po chvíli se vzbudil Majda, Tomík spal jak špalíček, takže jsem vyndala jen jeho. Očividně si užíval, že mu někdo nebere hračky, které si pro sebe normálně syslí Tomík. Chvíli po Majdovi se vzbudila Andulka, tak pro ni Michal šel, my jsme s Marečkem koukali s okna.
Prďolka malá se ke mně hrnula pomazlit, jako ráno, když jsme přijeli, rozzářily se jí očíčka a natahovala ručičky. Trochu zklamání, že teda nepochovala, neponosila, ale jen v sedě pomazlila, ale ona si taky zvykne. Za ty dva týdny, co jsem ji neviděla, jí narostly vlásky, ale tak srandovně hlavně na temeni hlavy, tam má o dost delší, než jinde.
Pak přišla mamka s Luckou, tak Andulka hned natahovala ručičky na jednu a na druhou, je to malá mazlivka.
Vzbudil se Tomík, ptal se, kde jsme byli, asi to zapomněl, i když jsme mu to říkali dopředu milionkrát. Pustili jsme mu jednu pohádku, ještě nemá OK ty očíčka, ale celkem to zvládá i bez pohádek, myslela jsem, že to bude horší. Za to kapání se mu vůbec nelíbí.
Počkali jsme ještě, než přijde z práce děda, aby nás taky viděl a nestěžoval si, že jsme mu utekli, Evička měla přijet až pozdě, tak jsme jeli domů. Jen jsme zuly boty, už se kluci domáhali jídla, u Marka nic zvláštního, ale u Tomíka trochu přkvápko.
Zítra si jede děda Kája se strejdou Kájou pro psa, co jsem našla přes internet, jsem zvědavá, co kluci na to druhé batole v rodině řeknou.

21.05.2009 Čtvrtek

Krásné ráno, nehezké probuzení. Tomík má jedno oko zalepené tak, že mu nejde rozlepit...


...oko rozlepíme, děti nakrmíme a vida, že Marečkovi se taky moc nechce oči otvírat, jedeme k doktorce. Oba mají zánět spojivek, Majda jen trochu, Tomík dost. Dostáváme atb a jedeme domů.
Děti poučeny hned ráno před odjezdem, že nebudeme venku, že jedeme jen k doktorce a zase zpátky, že nemůžou ven, protože maj bolavý očíčka. Vystoupíme z auta, Michal vyndá děti. Obě běží k motorkám a rodiče Herodesové děti táhnou za tak krásného počasí domů....
Překvapivě se to docela dalo zvládnout i vevnitř, i když jeden útěk byl, museli chlapům pomoct složit materiál, co strejda dovezl, ale to byla pětiminutovka. Pak zas hezky naklusali domů.
Snědli dneska kde co, trochu se poškorpili, ale šrámy zítra vidět nebudou. Po osmé odpadli během deseti minut. Snad budou spát i v noci a ne jako na dnešek, kdy byli vzhůru snad v jednom kuse. Michal už musí být vyřízený, jak je to vstávání už týden jen a jen na něm, taky skoro veškerá péče o děti. Mně už je o dost líp, ale pořád když Marek nechce a utíká mi, tak s ním nehnu. No jsem zvědavá, jak budeme od středy válčit, bude zajímavý.
Maminka podnikatelka dnes byla pro nějaké peníze z prodaných korálků, tak mám dobrý pocit, že do nich peníze jen nestrkám.

20.05.2009 Středa

Tak jsem opět schopná po výpadku něco napsat, nepsala jsem, protože jsem byla na operaci a pak spíš ležela, ale teď už to snad bude zase OK.

Zatímco jsem byla v nemocnici, Michal to zvládl s klukama na jedničku. Ve čtvrtek hlídala babička Lída, v pátek naši. Takže kluci se nejspíš nenudili.
V sobotu mě pustili, neuvěřitelné, jak strašně se ty děti za tři dny změnily ;o) Tomík je upovídánek a zas o kousek větší, Majda je zas větší raubíř.
Včera Mareček spal jenom hodinku po obědě, ale docela do večera vydržel, i když pár záseků pláče a vztekání bylo, ale čekala jsem, že to bude horší.
Zatímco jsem byla v nemocnici, naučil se nohá slova - třeba fuj (na Andulku, když strkala do pusy kde co), včera najednou začal pokřikovat "dudu", když jsem mu řekla, že na něj čeká v posteli... Docela se i smířil s tím, že ho nemůžu chovat, umí sám vylézt do kočárku, dokonce ho to baví.
Tomášek měl včera ve školce focení, má z toho zážitek, protože se fotili na zahradě. Jsem zvědavá, jak to dopadlo. Trošku mě mrzí, že se vymluvili na vysoký počet dětí a tím pádem je nefotili jednotlivě, ale jen celou třídu, nás bylo ve školkách určitě víc a individuální fotky máme.
Někdy je to ukázkově hodný kluk, třeba včera šel pomoct Marečkovi slézt z autíčka, když jsem Majdovi říkala, ať počká na tatínka, že mu pomůže, že já nemůžu, jindy zas pokouší, ale to je nejspíš normální. Uže je to kluk, žádné mimino, jak mu pořád ještě občas řeknu. Skoro se nevejde do kočárku, kolena mu drhnou o madlo. Asi končí pohodlné popovezení se, když e kočár volný a nožičky unavené.
Michal teď jel s Majdou do práce odvézt papíry na ošetřovačku, já jsem připravila suroviny na oběd. Za chvilku by kluci mohli dorazit. Až se Majda vyspí, půjdeme pro Tomíka zase spolu, jako včera, už to zvládnu, i když jdeme dvakrát tak dlouho, co normálně.

10.05.2009 Neděle

Noc byla celkem klidná, ještě večer, když jsem šla spát, tak se Majo vzbudil, změřila jsem ho a dala Ibalgin, protože měl horečku. Ráno už jen zvýšená teplota. Nocméně horečky vystřídal průjem. Do toho jsem mluvila s mamkou a ta mi řekla, že u Aničky je podezření na šestou nemoc. Tak jsem zvědavá, jestli se Majo osype a tím pádem to chytil od Aničky, nebo jestli to je fakt k zubům. Ach jo, proč nám nemůžou říct, co jim je, co je bolí?

Každopádně nejdůležitější je, že je Majovi i Andulce líp.
Dopoledne jsem na chvíli vypustila na dvůr i Marečka, když mu bylo líp, jen do stínu. Uvařila jsem oběd (polívka, brambory a kuřecí řízky - fakt se povedly), nejdli se a padli za vlast. Než jsem umyla příbory, Mareček spal jak špalek.
Po probuzení trochu pokňourával, nechal se mazlit, polehával tady u mě, než se vzbudil Tomík, Teplotu už neměl. Nicméně za dnešek se šestkrát pokadil, z toho 3krát na sprchu a komplet převlečení. Alespoň, že se to postupně lepší, snad v noci bude OK a nebudem muset xkrát převlíkat.
Byla jsem s nima chvilku venku i odpoledne, přece nebudeme sedět doma, když je venku hezky, ale přeci jen je vidět, že je Mareček unavenější.
Teď už oba spí, zítra Majdu hlídá Katka, tak snad už to bude OK, aby ho nemusela sprchovat, jemu se to mytí zadku totiž fakt nelíbí, tak by se s ním musela poprat. Budu doufat, že už bude v pořádku.

9.5.2009 Sobota

Večer jsme poseděli s návštěvou, ale pak nás odvolal plačící Mareček, naštěstí jen stačilo pohladit a usnul.
Kolem druhé u něj byl Michal, já po čtvrté a to Mareček měl teplotu. A do rána postupně lezla pomalu nahoru. Ráno 38. Dostal paralen, snad bude líp.

O moc ne, pořád naříkal, nevěděl, co by, tak jsem vytáhla Manducu, ale jak hřál, tak nám bylo horko, tak jsem ho chtěla přebali, dát jen bodýčko a dát do šátku, přeci jen v něm není tak horko, ale on se schoulil na bok a vypadl, že usne, tak jsem ho šla uložit. Spal přes hodinu, ale moc to nepomohlo, celé odpoledne se nechal nosit, chvilkama kňoural, pospával, prostě je vidět, že mu není dobře. Vypadá to, že to je od zubu, leze mu pětka, tak doufám, že se z toho nic nevyklube.
Za to Tomík byl moc hodný, hezky si hrál, i Marečkovi se věnoval, odpoledne jsme byli na procházce, myslela jsem, že Mareček na chvíli usne, Tomík chtěl s sebou kolběžku, tak šla s námi i Katka. A fakt si ji hezky vedl, nebo na ní jel, tak jsem mu jí na poslední kousek cesty domů vzala s tím, že byl moc hodný a hezky se o ni staral. Tak třeba se to zlepší a budeme ji brát s sebou častěji.
Teď už oba kluci spí, Tomík u sebe, Mareček u nás, ať ho máme pod dozorem, doufám, že noc bude klidná a zítra mu bude líp.

8.5.2009 Pátek

Sváteční den, druhý prodloužený víkend. Tentokrát si taťku "krademe" na minivýlet, metro má den otevřených dvěří, tak se jedeme podívat.

Lidí docela dost, ale v depu se to ztratí, takže to není až tak hrozné, jak jsme se obávali. Tomík je nadšený z umožnění vstupu do vlaků zaparkovaných v depu (mají je hezky naleštěné), ještě víc se mu líbí v kabině - nejdříve jsme byli v kabině nejstaršího metra v současném denním provozu, pak byli chlapi ještě v jednom zmodernizovaném. Do třetí fronty na nejnovější vlak jsme nešli, však to kluci přežijí.
Potom jsme šli omrknout hasičskou stanici - Mareček vyzkoušel "sklouznutí" po tyči, Tomík nám nevěřil, že tudy opravdu hasiči sjíždějí, když se jde do akce.
Hasící pěna byla taky príma, prý to dobře myje, kluci by ji do vany brali hned.
Nejlepší ale bylo hasičské auto se zapojenou hadicí, kam brali hasiči děti na střechu a mohly si vyzkoušet "hašení". Fronta byla docela dlouhá, navíc to mezitím přerušili ukázkou nakolejování vlaku, ale vyplatilo se počkat si, až zase budou "hasit", před námi šel jeden kluk a pak už Tomík. Jen vylezl nahoru, tak přišel šéf hasičů, že potřebuje na chvíli ticho na rozhovor, tak jsme mysleli, že si Tomík vyzkouší stříkání a půjde dolů, ale překvapivě to vypnuli hned a Tomík dostal protekční prodloužený čas na hasičském autě. A mě napadlo využít mezi času a poprosili jsme, jestli by nemohl pan hasič vzít nahoru i Marečka, abych si ho tam taky vyfotila, takže máme fotku i našeho batolete na hašičském autě. Byl tam jen chviličku, ale vypadal moc spokojeně. Tomík pak vyzkoušel, jak se stříká takovou velkou stříkačkou, taky jsem ho vyfotila a šli jsme pomalu k autu. Cestou si stihli kluci vykoulet v koulení do depa bublifuky a lízátka, takže celkem úspěšně dopoledne.
Stavili jsme se na oběd, cestou domů děti překvapivě neusnuly v autě, takže šli spát doma do postele.
Odpoledne jsme šli nahoru za babí, měli návštěvu, tak jsme se družili. Tety a strejda vzali kluky na prochajdu, tak jsem dodělala doma resty.
Večer kluci padli za vlast, ani nevěděli jak. To bylo dneska zase zážitků...

7.5.2009 Čtvrtek

Hlídací den. Tomáška naženu do školky o kapku dřív, abych si stihla dojet pro rtg, s Luckou se sejdeme u autobusu. Marečkovi ostříhánkovi jsem dnes vytáhla teplejší čepici, do tohohle počasí.

S Aničou je legrace, potvůrka malá spuštěla vřískot hned, jak se k ní mareček přiblížil, a to i když ji šel pohladit... Herečka, si myslela, že jsem to neviděla a okřiknu ho, ať ji nechá. No, třeba si Majda už nebude tolik dovolovat.
Nebýt toho, že ty děti spí synchronizovaně a dnes dali po dvou hodinkách oba, tak nevím, někdy to je s nima náročné. Ale stojí to za to, navíc si myslím, že to prospívá oběma. mareček potřebuje někoho mladšího, aby se naučil, že ho nemůže terorizovat. No a Aní - tam je to asi jasné, prďolka se od něj učí. Naučila se od něj třeba znakovat ještě, prostě je sice jedináček, ale zároveň malá ségra.
Tomík byl ve školce spokojený, jak jinak. jen máme kuriozní problém - ztratil jednu ponožku, Chápete to? Prý ji po sobě s někým házeli a ponožka není. Budu mu muset v pondělí vzít nové náhradní do pytlíku v šatně.
V červnu pojedou se školkou na hrad, to bude určitě príma zážitek. Doufám, že tam neztratí sám sebe, popleta můj.
Ze školky jsme šli s Haničkou, Vendy a jejich maminkou, jak jinak, neviděli se s Haničkou tak měsíc, nejdřív nebyla ve školce ona, pak Tomík, takže si se museli užít.

Mareček umí říct "dík", regulérně. Šikula to je, dělá mi radost. Jen to "Tomí" by se mohl naučit.

6.5.2009 Středa

Jarní počasí je tu, chvíli sluníčko, chvíli déšť... Tomík po dlouhé pauze zase ve školce - moc se mi ráno do toho deště nechtělo, odvykla jsem za ty tři týdny. Ale bylo vidět, že se Tomík moc těšil.

Mareček ani neměl čas smutnit, přišli jsme domů, posbírala jsem nějaké věci s sebou, naložila ho do auta a jeli jsme k tetě Luci. Ještě zádrhel se zapomenutým jídlem a plenkama, mareček koukal, proč jsme zase doma ;o)
Mareček byl na návštěvě to nejhodnější dítě na světě, fakticky. Krásně si hrál, pak seděl u nás u stolu a míchal si lžičkama v kelímku čaj, kterým jsem ho zásobovala, zase si chvilku pohrál, zase přišel ke stolu..... I když se pak vzbudila Kristýnka, tak byl docela hodný, majetnické sklony s ním sice cloumaly i tam, ale docela se s ním dalo domluvit.
Kristýnka už je velká slečna, byla taky hodná, spala docela dlouho na balkóně, tak jsme hezky poplkaly.
Mareček stihnul usnout během chvilky, kdy jsme došly z bytu do auta, přendavala jsem ho polospícího, tak byl asi s návštěvou taky spokojený, když padl za vlast - po probuzení Kristýnky trošku lumpačili.
Spal sice v autě jen půl hodinky, ale byl docela hodný i odpoledne, Těšil se na Tomíka, mezitím přišla Lucka, tak jsem šla sama, to bylo vítání doma, je to srandovní, oni se nevidí 6 hodin a hned je to pro ně událost.
Večer jsme před koupáním Marečka ostříhaly. Strojkem. Měl už ty vlásky moc dlouhé, lezly mu do očí, tak mu je takhle určitě líp. Vypadá jako raubíř, teda, on je raubíř, ale doteď vypadal jako mimino, slaďoušek. Teď už mu to nikdo neodpáře.
Mareček umí říct Aní - "Ňaní", je zlatej.

4. a 5.5.2009 Pondělí a úterý

V pondělí ráno si kluci konečně přispali déle, než do půl sedmé, o hodinu! Takže ráno bylo příjemné. Kluky jsem převlíkla, nakrmila, připravila sváču a pití a nastoupily tety Katka s Kristýnou, já šla na další předoperační vyšetření.


Zabralo to celé dopoledne, dorazila jsem tak akurát včas kluky nakrmit (i když Majo ač skoro nemluvící tetě hezky vysvětlil, že by si dal polívčičku, takže byl už najedený) a dát spát.
A další překvapení - po obědě spali 2 a 1/4 hodiny. A tak jsem se vrhla na fotky, které jsem vyzvedla ráno, za rok a třičtvrtě, nějak jsem se k tomu po narození Marka nedostala. Stihla jsem je jen rozdělit, co je pro Tomíka, co pro Majdu a co pro babičky do alb, 600 fotek je 600 fotek ;o), ale protože jsou děti fakt nějaké podezřele zlatá až na chvilkové strkanice a kníkání, tak už zbývá jen Marečkovo album a bude hotovo. Uf, teď jen vyvolat další dřív, než jich bude zas tolik.
Odpoledne jsme jeli Tomču nechat naočkovat tím Prevenarem, tak snad už bude mít ouška v pořádku. Byl tam zástup za naší doktorku, doktorka, ke které jsme chodili asi do Eviččiných 2 let, odhaduju, možná ani to ne. A světe div se, pamatovala si nás, i adresu. Hlavně mamku, ptala se, jak se jí vede. Někteří lidé mají úžasnou paměť.
Pak si kluci doma chvíli pořádili a byl zas večer, by mě zajímalo, kdo nám ten čas krade.

Dneska jsme měli flákací dopoledne, Tomík si stěžoval, že ho bolí ruka od toho očkování, tak jsme byli doma, venku byla stejně pěkná zima. A fakt nechápu, kdo mi vyměnil děti, oni si krásně hráli, Tomášek pořád vymýšlel, co budou dělat - chvíli si vařili "jako" jídlo, pak hledali žirafy, pak lovili pavouky, pak jeli "jako" vlakem (postel), prostě fakt byli úžasní, já zas udělala kus toho fotoalba.
Uložila jsem Marka do ložnice, abysme nebudili Tomíka, kdyby ještě spal, až půjdeme na cvičení, vypil mlíko, pomazlil se, pokroutil mi prsty a spal.
Šla jsem k Tomíkovi, ptal se, jestli teda přijde Katka, až se vyspí a já půjdu s Majdou cvičit. Tak jsem řekla, že jo. Na to rozvinul debatu: "Maminko, teta Klistýna nepšíde?"
"Ne, Tomí, ona je v práci. Teta Katka do práce nechodí, protože má v bříšku miminko."
"Hm, ono za chvíli vyleze. Maleček umí ťapat, Lukášek neumí, on je ještě miminko, Kačka ho chová, v bžíšku. A až vyleze, tak ho budu vozit v kolečku..."
"V kolečku? To přece nejde, tam se vozí písek. Myslíš v kočárku?"
smích....."Jé, já jsem to spletl. V kočálku. Jo, já ho budu vozit. A Maleček bude ťapat. A pudeme na kozičky, a..."
Kdybych ho nevyrušila, nejspíš by povídal ještě teď.
Mareček byl na cvičení vzorňáček, hezky cvičil, snažil se už i sám těma ručičkama hýbat, jak bylo třeba. Ale nejvíc mě překvapil, když jsem mu řekla, ať mi uvaří jako kafíčko, nebo čaj. Normálně našel v kuchyňce hrneček a podal mi ho. Jak pořád mluví jen málo, tak mám někdy problém, že si myslím, že něčemu nerozumí, nechápe to, ale pak přijde něco takového a já koukám, že mám doma šikulku.
Odpoledne jsem měla kurz korálkování, taťka se postaral o kluky, byli už i najedení, když jsem přijela, mám tři šikovné chlapy. Kdo má víc?

3.5.2009 Neděle

Tomík: "Maminko, ploč máme na tom domečku dvížka? Já je tam nechci!"
já: "Víš, jak budeme mít toho malého pejska, to štěňátko, tak ono bude ještě moc malé a nebude umět poslouchat. Víš, jak byl Mareček malý a nevěděl, že něco nesmí, třeba sahat na horkou troubu?"
Tomík: "Jo, to se nesmí, to pálí."
Majda: "aaaaa, ty ty ty" (aa znamená, že něco pálí)
já: "Tak ten pejsek neví, že nemá kousat do vašich hraček, a kdyby tam ty dvířka nebyly, tak by vám je rozkousal. Tak si musíte všechno uklízet."
Tomík: "Hm, hm, budeme, aby to pejsek nelozkousal, to se nedělá, to se nesmí."
já: "Tak pojďte, půjdeme na to hřiště, ukliďte si hračky a jdeme."
Tomík: "Ne, to my nemůžeme, to musíš ty, maminko, mě bolej nožičky." ..................

.................ale na hřiště prý jít může. No, uvidíme, jak rychle se naučí ty hračky uklízet, snad nějaké přežijí...

Včera jsme vyzvednutí ve čtyři trochu nestihli, Jirka byl trochu naštvaný, ale asi to spravila ta bábovka. Nicméně oba vypadali docela zničeně. Já furt říkám, že jedno dítě se už při dvou ztratí - respektive jedno hodné dítě se ztratí u dvou živých. Oni mají to jedno hodné, k tomu měli naše dva raubíře, takže jsou dobří, že to zvládli.
Mareček nadšeně juchal, když nás uviděl, Tomík nám dal pusiny. Nejvíc mě potěšila Anička, u té jsem reakci víceméně nečekala, ale prďolka malá ke mně přiběhla a chtěla se pomazlit, ona je fakt zlatá. Jen aby jí to vydrželo...
Dali jsme si kafe, sbalili děti a jeli domů. Vykoupat, nakrmit, dát mlíka a spát. Tatínek usnul s nima. Ráno vstávali po šesté, už třetí den po sobě, zítra asi umřu, nevím, proč každé léto musejí vstávat takhle brzy...

Dopoledne hned museli nutně za babičkou Lídou, asi měli absťák, když ji večer viděli jen chvilku. Mareček se samozřejmě i podědoval, jak jinak, juchal, když dědu uviděl. Je srandovní vidět, jak si tchána omotal kolem prstu. Jsem zvědavá, jak moc se to změní s příchodem nového pejska. Chudák děda nebude vědět, co dřív, Majda se jen tak odbýt nedá.

Po spaní jsme šli na hřiště tady u nás, byli jsme tam poprvé minulý týden. Překvapivě není až taková fuška vytlačit kočár s Majdou do toho kopce, i když teda jsme se s tchýní vystřídaly. Ale čekala jsem to horší. Nicméně to asi nebudu pokoušet před operací, ale pak tam asi zahájíme pravidelné procházky.
Kluci si nejvíc vyhráli na písku, už bysme jim vážně měli dovézt domů, musím říct švagrovi. Kam se hrabou klouzačka a houpačky na písek, zvlášť, když jsme byli na hřišti sami. Překvapivě neměl Marek písek až za ušima, asi poprvé, jinak ho mívá fakt všude, je to takový malý hraboš.

Než jsme se vrátili, tak Michal odjel pomoct Kájovi s montáží, jsem zvědavá, kdy dorazí, zítra jdou oba do práce, tak snad to jde a dobře a budou zpět brzy. Jsem teda dnes večer slaměnka. Nezvyk. Děti usnuly před osmou, jsou to moje sluníčka, asi věděli, že potřebuji uvřit oběd na zítra, budu běhat po doktorech kvůli předoperačním vyšetřením. A odpoledne Tomík na Prevenar. Snad to nebude moc boj. A hlavně doufám, že to fakt pomůže.

 Málem bych zapomněla, když jsme se loučili s babičkou, tak říkám Majovi: "Řekni babičce čau", do toho mu babička řekla ahoj a Mareček krásně zopakoval: "Aoj" - udělal mi radost, prďolka.

2.5.2009 Pátek a sobota

Tak si užíváme od včerejšího odpoledne bezdětných 23 hodin, včera v pět odpoledne jsem děti nechala Lucce a Jirkovi, že si pro ně přijedeme dnes ve čtyři.

Hned ráno jsme dali pusy Michalovi a jeli k babičce Aničce, měla přijít na kafe mamčina sestra. Přišli akurát v poledne, tak jsem uložila děti a povídaly jsme a povídaly - babinec. Když se kluci vzbudili, teta poznamenala, že ještě dobře, že už má děti velké (14, 11 a 8 let), což já tedy nechápu, mně přijde, že tohle období je nejhezčí a děsně se netěším, až bude kolotoč práce-domácnost-pusu na dobrou noc dětem-praní/žehlení-spát-práce...... Musím si to užít, dokud to jde.

Odpoledne jsme s Luckou naložili mrňochy do kočárů, Tomču za ruku a šli jsme naproti Jirkovi k metru. Trochu zvláštní pocit, Tomík se těšil, Majda asi nechápal, zamávali, dali pusu a zmizeli. Jsem zvědavá, jak to dopadne.... Každopádně prý usnuly večer i po o v pohodě, Anička prý ráno hýkala nadšením, že tam jsou, tak snad je to dobré. Někdy zas budem hlídat my.

Chtěli jít do kina, když jsme byli "bezdětní", ale Sněženky už nedávají, z programu nás nic nenadchlo, tak jsme se prošli, koupili nějaké oblečení, dali si véču (riskla jsem pizzu a žlučník to snesl, aby ne, když byla jen se šunkou, kuřecím a špenátem...), takže pohodička. Pak jsme doma skoukli koupené dývko (historicko-romantické) a šli spát. Podivný klid, podivná noc, podivné ráno, bez dětí... Nicméně přes den už mi to tak nepřijde, přeci jen často děti poletují venku a já doma kmitám.
Mám uklizenou koupelnu (komplet, kachlíky a tak), vapráno asi 5 praček, už i vyžehleno, teda poslední se ještě pere, samozřejmě uklizeno... Chlapi dodělali dvířka na skříňku v pokojíčku i regál na knížky. Moc se mi to líbí, klidně bych tam bydlela.

Už se na prďolky těším, chyběj mi. Ten hukot, co tu míváme, rachot, smích i šarvátky.  Hurá, jedeme si pro ně. Lucce a Jirkovi jsem upekla bábovku, když jim nejde trouba. Za odměnu. Snad jim jí kluci nesnědí.

30.4.2009 Čtvrtek

Další hlídací den, Andulku dovezla Lucka před devátou, hned se vrhla ke klukům a začli řádit. Je to docela sranda, vařit oběd a přitom střídavě obíhat kolem třech prcků, nejlepší je, když chce pochovat a nakukovat do hrnce Anička i Mareček.


Ale byli docela hodní, tak to šlo. Najedli se a začal uspávací kolotoč - Andulku venku v kočáru (kluci pili mlíčko, ona usíná do pěti, deseti minut), pak Tomču uložit do pokojíčka s hračou, se kterou si hraje, než přijdu od Majdy, Majdu do ložnice uspat (aby spali dýl, když spěj spolu, spěj jen hodinu, když zvlášť, tak hodinu a půl až dvě a nejsou pak protivky) - dožadoval se prsa, zlatíčko moje, ale i kdybych chtěla, tak už nejspíš nemám co nabídnout. Někdy si prostě vzpomene, ale docela to snáší dobře, když řeknu, že není a dám flašku. Pak zpátky k Tomíkovi a uspat jeho - kdybych ho neuspala, asi by neusnul, a pak by už byl protivný.
Hurá, všichni spí, tak mám pauzu.... Ne na dlouho, Anička je po hodině a půl vzhůru, to znamená, že Majo spal hodinu a čtvrt - vzbudila, protože děsně křičela, asi se jí muselo něco zdát, normálně jen kouká a brouká si. No a společnými silami vzbudili Tomču.
Chvíli jsem přemýšlela, že dám malochy do dvojkočáru a pojedeme nakoupit, ale autobus měl jet za 20 minut, děti nebyly najedené ani oblečené a kočár v dílně, při představě, jak tam v rekordním čase smýkám dvě batolata, sjem si to zas rozmyslela. Počkáme na taťku a pojedeme autem.
Ve tři přijela pro Aničku maminka, to bylo radosti, je kouzelná, jak se umí přitulit.  Chvíli na to dorazil Michal, tak jsme vzali motorku a koloběžku a šli na ten nákup. Tomík se nejdřív docela snažil, fakt mu to už jde hezky na té koloběžce, ale jak málo spal, tak byl unavený a zpět jsem koloběžku vezla já. Mareček  jako vždycky - chvíli jet na motorce, chvíli jít, chvíli se hroutit, že chce pochovat, a tak pořád dokola.

Je legrační, jak je Mareček vážně úplně jiný, než Tomík. Tomík má odmala perfektní orientační smysl, když jsme někam šli a zašli třeba do obchodu, nebos e na chvíli zastavili, věděl, kterým směrem pokračovat. Mareček absolutně ne, pořád se motá a asi by chodil sem tam ;o).

Zítra jedeme k babičce, taťka bude doma pracovat. A pak kluci pojedou spát k Lucce, navrhl to Jirka, tak jsem na to zvědavá. Ale Tomík se těší už teď.

29.4. 2009 středa

V šest ráno jsem se vzbudila a koukám, kde se mi vzalo v posteli naše batole. Spala jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšela, kdy ho Michal donesl. Slaďoušek byl rozvalenej uprostřed postele, legrační, takovej drobek na na nšem letišti. Chvilku na to se začal meldit, tak jsem ho přendala ke zdi, kde je jeho místečko, usnul. Já taky.

Hodinu na to jsem slyšela tiché otevření dvěří a bosé ťapičky na podlaze, Tomík přišel za námi, vida, že spíme, zalezl si do Michalovy postele a přitulil se ke mně. Jak já tyhle rána miluju! Sice už neusnul, ale nechal se mazlit do půl osmé, kdy se vzbudil Mareček.

K snídani si kluci dali bábovku, oblíkli jsme se a jeli jsme k Dr pro recept na Prevenar, aby už ouška nebolela. Paní doktorka nás mile překvapila, i když jsme byly domluvené, že vakcínu zaplatíme, tak zkusila zavolat na hygienickou stanici, jestli by ji Tomík nemohl dostat, když měl 4 záněty, a překvapivě ano. Tak jsme si ji vyzvedli a čeká na nás u paní doktorky v lednici.
Tomášek byl moc hodný, nějak ho teď nepoznávám, i včera na tom Marečkově cvičení byl hodný, hezky si hrál v koutku a nedělal rambajs, chvilku na nás koukal, chviličku tam byl s námi, prostě pohodička.
Oběhli jsme nějaké obchody, koupila jsem Marečkovi sluneční brýle, aby už nemusel Tomíkovi závidět, a jeli jsme domů. Oběd a spát. A co dělá maminka? Má nožky nahoře a relaxuje...

Deník

Zahálím, zahálím, zahálím.... Tak dlouho jsem sem nic nenapsala, že ani nevím, jak navázat, a tak jsem se rozhodla, že zkusím psát deníček. O čem? O ranním vstávání, oblékání, procházkování, školkování, mluvení a nemluvení, prostě o nás.

Je úterý, tím pádem hlídám Aničku. Je to malé sluníčko, jak jinak. Právě venku spí v kočárku. Tomík spí u kluků v pokojíčku, Mareček v ložnci. A já mám pauzu.
Mareček na otázku, jestli mi pomůže pohlídát Aničku, odpovídá "ty ty ty" - jako že Aničce budeme říkat "ty, ty, ty, na postel lézt nesmíš" - a nedá si to vymluvit. uznávám ale, že i to je od něj hezké, myslí na její zdraví.
Tomík není ve školce, vzhledem k opakujícím se zánětům středního uchat ho necháme naočkovat, takže bude až do očkování příští týden doma, aby něco ve školce nechytl a nemuseli jsme to odkládat.  Je zvláštní mít tu tři děti, najednou je jich fakt všude plno, hračky po celém bytě, není kam šlápnout, ale všichni vypadají spokojeně. Narozdíl od ostatních hlídacích dnů, kdy je Tomča ve školce, je dneska výhoda, že ty malé trochu zabaví a já stihnu i průběžně poklízet hračky nebo si na chvíli sednout.

Za chvíli se bude vstávat, jedeme odpoledne na cvičení s Marečkem, premierově s sebou beru i Tomču, tak doufám, že tam nebude moc vyvádět.

Tomíkova oslava

Venku je krásně, a tak opět Tomíkovy narozeniny oslavíme tradičním zahájením grilovací sezony. Maso je naložené, dárky zabalené, hosté připravení, tak hurá na to...

Babička Lída upekla krásný dort, s krtečkem, zdobí ho také kytičky z marcipánové hmoty - vyrobené mnou. Docela se povedly. Jen oslavenci není nejlíp, bolí ho zase ouško. Včera jsme byli na pohotovosti, prý tam zánět není a to, co mu z ucha teklo v pátek, prý nebyl hnis z prasklého ucha, ale maz... No nevím, nezdá se mi to, ale co. Teplotu Tomík nemá, tak snad to půjde.
Naštěstí má Tomík lepší náladu po té, co rozbalí první dárečky, takže to vypadá dobře. Popřát mu přišli babičky a dědové, tety Lucka, Evička, Katka, strejdové Martin a Kája. Hlavní dáreček je koloběžka, žebronil o ni před Vánocemi, aby mu ji donesl Ježíšek, tak jsme mu říkali, že by na ní stejně nemohl jezdit, a že ji třeba dostane k narozeninám. Jsem ráda, že se mu líbila, snad na ni bude jezdit s větší pílí, než na kole, i když na tom už to letos vypadá líp, prostě to není atle´tátko.
Když jsme večer uložili děti a poklízeli nádobí a dárky, došlo mi, že Marečkovi narozeniny budou zase jiné, i když je to za pár měsíců. Andulka už bude běhat jak dračice (umí už ujít kousek v prostoru) a v kočárku bude asi spinkat synovec. Další mimi, další nový život, který poletí stejným tempem, jako ten Tomíkův, než se člověk ohlídne, místo malého křiklounka s dlouhými prsty na nohou má před očima vytáhlého hubeného kloučka, který vymýšlí jednu rošťárnu za druhou a rozumí věcem, o kterých jsem si myslela, že je ještě nepochopí.

Kluci mají předělaný pokojíček, mají zvýšenou postel (něco jako patro), dvoulůžko, 150cm. Dobře se tam spí. Pod to se vejde spousta hraček a ještě zbyde prostor na príma schovku. A zbytek pokojíčku je volný na řádění. Je to týden a kluci jsou permanentně buď na schodech, v posteli, nebo pod postelí. Jsem ráda, že se jim to líbí.
S Michalem jsme oslavili před měsícem 8 let spolu. Zasloužil by metal, že to se mnou vydržel. Tak držte palce, ať ho to nepřestane bavit...
Jsem šťastná, mám krásnou, zdravou rodinu, to jsem vždycky chtěla. Děkuji, že mi bylo přáno...

Jaro

Dřív jsem neměla ráda jaro ani podzim. Přišlo mi to nastejno - často prší, chladno, měňavé počasí...
Na letošní jaro jsem se moc těšila...

Ze všeho nejvíc mě ubíjely naše cesty do a ze školky. Nabalit Majdu a Tomču, Majdu nacpat do fusaku a do kočárku, ve školce svlíknout, nechat tam Tomču, u toho i přes odložení bund se spotit naháněním dvou lumpíků po šatně a odpoledne to samé jen v trochu jiném pořadí. Fakt to bylo vyčerpávající.
Teď chodíme bez bundy, jen v mikče poránu, fusak už v kočárku nemáme dávno, prostě je to jednodušší. Šup ven, šup dovnitř.

Vytáhli jsme motorky, kolo, hračky na písek, zimní šatník jsme obměnili za jarně-letní (prala jsem dva dny ;o)) a hurá ven.
Opravdu to vypadá, že spíš kalendář přeskočil měsíc, dva a je rovnou léto, je krásně, sluníčko svítí, moc neprší.... A protože je tak krásně, býváme venku déle a večer máme trochu honičku - nakrmit, vykoupat, převlíknout, zahnat do postýlek... Uf, je to někdy fuška, ale přece nebudu děti zahánět v šest, když je venku fakt krásně a všichni jsme se na to těšili.

Tomášek po Vánocích překvapil, trošku jsem se bála, jak se mu bude chtít do školky po té dlouhé pauze, ale příjemně nás překvapil, když jsme vešli do třídy, tak pozdravil tak nahlas, jako nikdy. Od té doby každé ráno hlasitě zdraví a já už nepochybuju ani trošku, jestli to za ty slzičky stálo. Určitě ano, to, co mu nabízí školka, bych já doma nezvládla.
Je s ním čím dál tím lepší domluva, i když spory a rposazování jeho osobnosti jsou u nás stálě časté, přijde mi, že čím dál častěji není jasný vítěz a jedná se spíše o kompromis, dá se s ním na spoustě věcí domluvit. Tak doufám, že jsem to nezakřikla a půjde to takhle dál.

Mareček se přes zimu krásně rozběhal, konečně začíná i mluvit. Sice jen něco málo, ale nejspíš nemá důvod, když mu poskytneme, co mu na očích vidíme ;o)). Běhá jako raketa, na motorce jezdí jako drak, ale umí jít i krásně za ruku a držet směr, když je třeba. Je to náš mazlíček, nejvíc se mazlí asi s Tomíkem, když není ve školce, doufám, že jim to vydrží a budou se mít pořád takhle rádi. I když přichází první vzdory, a že se vztekat umí od malička na jedničku, je to pořád malý smíšek. Kdyby bylo po jeho, jsme pořád venku, tam je to zlaté dítě.
Miluje zvířata. Nejvíc kočky. Když jsme byli u prababičky na Slovensku okouknout mojí nejmenší sestřenici (o rok mladší než Marek), tak tam byl z miciny totálně paf. Přes to, že jsem kočky nikdy neměla v lásce, jsem nalomená jim nějakou pořídit. No uvidíme, jestli to ustojím, nebo přibyde zvířecí mazlíček.

Tetě Katce pěkně roste bříško, ve kterém se prý schovává chlapeček Lukášek. Tomík ho chodí hladit a už i Mareček chápe, že tam je miminko - takhle starý byl Tomík, když jsem otěhotněla s Markem. Jsem na kluky zvědavá, jaká bude jejich reakce na mrňoška.
Andulka taky roste jako z vody, za chvíli bude chodit, lumpoška. Je to pěkná dračice. Od začátku roku hlídám pravidelně úterý a čtvrtek, už spí po o tak nějak nastejno, jako naši kluci, v kočárku usíná bez problémů, tak mám i pauzu, někdy je to s nima náročné.

Přečetla jsem knížku. Během 3 dnů. Naprosto mě pohltila, hlavně styl, jakým je napsaná. Nevím, proč jsem si vždycky říkala, že to čtení s dětma je o ničem, když není čas a čte se po kouskách..

Rozjela jsem eshop - www.koralkovesperky.cz . Jsem "paní podnikatelka", v únoru jsem ho spustila. Kdyby nic jiného, tak funkci relaxace po celodenní péči o děti to plní. A pořád mě to baví. Něco mám i v kamenném obchodě. Tak uvidíme, jestli to pokryje alespoň náklady.

Výnoce 2008

Na Vánoce měl Michal volno skoro tři týdny vkuse. Těšila jsem se, jak si se užijeme, že někam vyrazíme všichni spolu, prostě že bude rodinná pohoda.
Místo rodinné pohody byli klusi nemocní. Zánět středního ucha. Nejdřív Marek, pak Tomík...

K tomu Michal měl nějakou virózu, úspěšně mi ji předal, takže nakonec kromě svátečních dnů, jsme spíš byli rádi, že jsme rádi.
I přes to ale Vánoce jako takové byly kouzelné, děti do nich umí vnést to pravé kouzlo. A letos už Majda nebyl to malé mimčo, co leželo a koukalo, co se okolo něj děje, ale taky se zapojil do rozbalování a hraní, takže to bylo moc príma. Ježíšek klukům přinesl spoustu krásných dárků, Tomík měl největší radost z "objednaného" velkého hasičského auta, také se snažil být hodný, aby ho dostal.
Marečkovi se líbilo prostě všechno, každou chvilku něco. Je to ještě mrňousek.

Nakonec jsme nebyli na Štědrý den sami doma, ale domluvili jsme se, že večeře a první várka dárků bude u nás. Večeřeli jsme ve čtyři, pak jsme šli prskat prskavky na dvůr - klukům úplně svítila očíčka - a mezitím nám Ježíšek donesl pod stromeček dárky. Kluci si chvíli pohráli, my se kochali pohledem na šťastné úsměvy, a  pak jsme šli nahoru za babí, dědou, strejdou a tetama Katkou a Kristýnou. Tam bylo druhé kolo dárků.
Po opožděné večerce klusi padli za vlast.

Další kolo dárků pak bylo u našich, tam rozbalovali i s Aničkou. Pod stromečkem vypadají jak tři malí andílci, musím pohledat fotku a dát ji sem, moc to těm našim skřítkům slušelo.

Těším se na další Vánoce, budou zase o kapku jiné, přibyde další dítě, teta Katka a strejda Kája čekají v květnu chlapečka...