30.4.2009 Čtvrtek

Další hlídací den, Andulku dovezla Lucka před devátou, hned se vrhla ke klukům a začli řádit. Je to docela sranda, vařit oběd a přitom střídavě obíhat kolem třech prcků, nejlepší je, když chce pochovat a nakukovat do hrnce Anička i Mareček.


Ale byli docela hodní, tak to šlo. Najedli se a začal uspávací kolotoč - Andulku venku v kočáru (kluci pili mlíčko, ona usíná do pěti, deseti minut), pak Tomču uložit do pokojíčka s hračou, se kterou si hraje, než přijdu od Majdy, Majdu do ložnice uspat (aby spali dýl, když spěj spolu, spěj jen hodinu, když zvlášť, tak hodinu a půl až dvě a nejsou pak protivky) - dožadoval se prsa, zlatíčko moje, ale i kdybych chtěla, tak už nejspíš nemám co nabídnout. Někdy si prostě vzpomene, ale docela to snáší dobře, když řeknu, že není a dám flašku. Pak zpátky k Tomíkovi a uspat jeho - kdybych ho neuspala, asi by neusnul, a pak by už byl protivný.
Hurá, všichni spí, tak mám pauzu.... Ne na dlouho, Anička je po hodině a půl vzhůru, to znamená, že Majo spal hodinu a čtvrt - vzbudila, protože děsně křičela, asi se jí muselo něco zdát, normálně jen kouká a brouká si. No a společnými silami vzbudili Tomču.
Chvíli jsem přemýšlela, že dám malochy do dvojkočáru a pojedeme nakoupit, ale autobus měl jet za 20 minut, děti nebyly najedené ani oblečené a kočár v dílně, při představě, jak tam v rekordním čase smýkám dvě batolata, sjem si to zas rozmyslela. Počkáme na taťku a pojedeme autem.
Ve tři přijela pro Aničku maminka, to bylo radosti, je kouzelná, jak se umí přitulit.  Chvíli na to dorazil Michal, tak jsme vzali motorku a koloběžku a šli na ten nákup. Tomík se nejdřív docela snažil, fakt mu to už jde hezky na té koloběžce, ale jak málo spal, tak byl unavený a zpět jsem koloběžku vezla já. Mareček  jako vždycky - chvíli jet na motorce, chvíli jít, chvíli se hroutit, že chce pochovat, a tak pořád dokola.

Je legrační, jak je Mareček vážně úplně jiný, než Tomík. Tomík má odmala perfektní orientační smysl, když jsme někam šli a zašli třeba do obchodu, nebos e na chvíli zastavili, věděl, kterým směrem pokračovat. Mareček absolutně ne, pořád se motá a asi by chodil sem tam ;o).

Zítra jedeme k babičce, taťka bude doma pracovat. A pak kluci pojedou spát k Lucce, navrhl to Jirka, tak jsem na to zvědavá. Ale Tomík se těší už teď.

29.4. 2009 středa

V šest ráno jsem se vzbudila a koukám, kde se mi vzalo v posteli naše batole. Spala jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšela, kdy ho Michal donesl. Slaďoušek byl rozvalenej uprostřed postele, legrační, takovej drobek na na nšem letišti. Chvilku na to se začal meldit, tak jsem ho přendala ke zdi, kde je jeho místečko, usnul. Já taky.

Hodinu na to jsem slyšela tiché otevření dvěří a bosé ťapičky na podlaze, Tomík přišel za námi, vida, že spíme, zalezl si do Michalovy postele a přitulil se ke mně. Jak já tyhle rána miluju! Sice už neusnul, ale nechal se mazlit do půl osmé, kdy se vzbudil Mareček.

K snídani si kluci dali bábovku, oblíkli jsme se a jeli jsme k Dr pro recept na Prevenar, aby už ouška nebolela. Paní doktorka nás mile překvapila, i když jsme byly domluvené, že vakcínu zaplatíme, tak zkusila zavolat na hygienickou stanici, jestli by ji Tomík nemohl dostat, když měl 4 záněty, a překvapivě ano. Tak jsme si ji vyzvedli a čeká na nás u paní doktorky v lednici.
Tomášek byl moc hodný, nějak ho teď nepoznávám, i včera na tom Marečkově cvičení byl hodný, hezky si hrál v koutku a nedělal rambajs, chvilku na nás koukal, chviličku tam byl s námi, prostě pohodička.
Oběhli jsme nějaké obchody, koupila jsem Marečkovi sluneční brýle, aby už nemusel Tomíkovi závidět, a jeli jsme domů. Oběd a spát. A co dělá maminka? Má nožky nahoře a relaxuje...

Deník

Zahálím, zahálím, zahálím.... Tak dlouho jsem sem nic nenapsala, že ani nevím, jak navázat, a tak jsem se rozhodla, že zkusím psát deníček. O čem? O ranním vstávání, oblékání, procházkování, školkování, mluvení a nemluvení, prostě o nás.

Je úterý, tím pádem hlídám Aničku. Je to malé sluníčko, jak jinak. Právě venku spí v kočárku. Tomík spí u kluků v pokojíčku, Mareček v ložnci. A já mám pauzu.
Mareček na otázku, jestli mi pomůže pohlídát Aničku, odpovídá "ty ty ty" - jako že Aničce budeme říkat "ty, ty, ty, na postel lézt nesmíš" - a nedá si to vymluvit. uznávám ale, že i to je od něj hezké, myslí na její zdraví.
Tomík není ve školce, vzhledem k opakujícím se zánětům středního uchat ho necháme naočkovat, takže bude až do očkování příští týden doma, aby něco ve školce nechytl a nemuseli jsme to odkládat.  Je zvláštní mít tu tři děti, najednou je jich fakt všude plno, hračky po celém bytě, není kam šlápnout, ale všichni vypadají spokojeně. Narozdíl od ostatních hlídacích dnů, kdy je Tomča ve školce, je dneska výhoda, že ty malé trochu zabaví a já stihnu i průběžně poklízet hračky nebo si na chvíli sednout.

Za chvíli se bude vstávat, jedeme odpoledne na cvičení s Marečkem, premierově s sebou beru i Tomču, tak doufám, že tam nebude moc vyvádět.

Tomíkova oslava

Venku je krásně, a tak opět Tomíkovy narozeniny oslavíme tradičním zahájením grilovací sezony. Maso je naložené, dárky zabalené, hosté připravení, tak hurá na to...

Babička Lída upekla krásný dort, s krtečkem, zdobí ho také kytičky z marcipánové hmoty - vyrobené mnou. Docela se povedly. Jen oslavenci není nejlíp, bolí ho zase ouško. Včera jsme byli na pohotovosti, prý tam zánět není a to, co mu z ucha teklo v pátek, prý nebyl hnis z prasklého ucha, ale maz... No nevím, nezdá se mi to, ale co. Teplotu Tomík nemá, tak snad to půjde.
Naštěstí má Tomík lepší náladu po té, co rozbalí první dárečky, takže to vypadá dobře. Popřát mu přišli babičky a dědové, tety Lucka, Evička, Katka, strejdové Martin a Kája. Hlavní dáreček je koloběžka, žebronil o ni před Vánocemi, aby mu ji donesl Ježíšek, tak jsme mu říkali, že by na ní stejně nemohl jezdit, a že ji třeba dostane k narozeninám. Jsem ráda, že se mu líbila, snad na ni bude jezdit s větší pílí, než na kole, i když na tom už to letos vypadá líp, prostě to není atle´tátko.
Když jsme večer uložili děti a poklízeli nádobí a dárky, došlo mi, že Marečkovi narozeniny budou zase jiné, i když je to za pár měsíců. Andulka už bude běhat jak dračice (umí už ujít kousek v prostoru) a v kočárku bude asi spinkat synovec. Další mimi, další nový život, který poletí stejným tempem, jako ten Tomíkův, než se člověk ohlídne, místo malého křiklounka s dlouhými prsty na nohou má před očima vytáhlého hubeného kloučka, který vymýšlí jednu rošťárnu za druhou a rozumí věcem, o kterých jsem si myslela, že je ještě nepochopí.

Kluci mají předělaný pokojíček, mají zvýšenou postel (něco jako patro), dvoulůžko, 150cm. Dobře se tam spí. Pod to se vejde spousta hraček a ještě zbyde prostor na príma schovku. A zbytek pokojíčku je volný na řádění. Je to týden a kluci jsou permanentně buď na schodech, v posteli, nebo pod postelí. Jsem ráda, že se jim to líbí.
S Michalem jsme oslavili před měsícem 8 let spolu. Zasloužil by metal, že to se mnou vydržel. Tak držte palce, ať ho to nepřestane bavit...
Jsem šťastná, mám krásnou, zdravou rodinu, to jsem vždycky chtěla. Děkuji, že mi bylo přáno...