30. a 31.5.2009 Sobota a neděle

Sobotní ráno - michal mě nechává spát a vstává s dětma, když po nás už chvíli lezou. Miluju společný rána v jedný posteli, tohle si asi budu muset opakovat, až budou kluci v pubertě. Majda je vzhůru asi od půl šesté, už neusnul, ale hezky ležel a nechal se šmrdlat, aby Tomča s Michalem mohli ještě chvíli spát.


Když jsem vstala, zjistila jsem, že Majda má zas červené oči. opět zánět spojivek. Čekala jsem,a ž bude Tomča taky OK, abych jim převlíkla polštáře... Tomča je OK, tak jsem převlíkla aspoň jemu. Mareček už v neděli je lepší, ale pro jistotu ještě kapeme, doporučuje se kapat dva dny po odeznění problémů.
Dopoledne jsme kluky na chvíli vypustili na dvůr, Majda nudlí, tak fakt jen na chvíli, než zas bude pršet. Řádili s pejskem. Je to sranda, sledovat tři mrňata, jak se honěj. I když Mareček už má trochu respekt od té doby, co mu chňapnul po nožce. Aspoň se o pejska nemusíme bát.
Večer kluky uspával Michal, zdřímnul si u nich, pak na gauči, pak jsme koukali na Hartovu válku a šli spát. Docela hezkej film, už jsem ho viděla, jen mi nepřišel tak dobrej tehdy.
Dnes jsem nechala spát já Michala, vstával po desáté, to už se dlouho nestalo, je vidět, že mu není dobře, spal pak s klukama i po o. Já si mezitím konečně koupila boty, bylo na čase, do starých mi teklo a ještě k tomu praskly.. co by člověk nechtěl, po dvou letech téměř denního nošení.
Odpoledne šli kluci na chvilku na dvůr, zase za Danečkem, Kája je tam ohlídal. Pak přijela Evička, dali jsme jí dárek, co jsme nestihli koupit. Kluci si hned pohráli, jak jinak. Předpokládám, že až k ní pojedeme, vyžádají si hru na půjčení. Evička v pátek odjíždí s Martinem na dovolenou, jedou na jachtu, tak jsem zvědavá na zážitky.
Po sobotním večerním výstupu týkajícího se samostatného oblékání je dneska jako vyměněný, doufám,ž e už vážně pochopil, že nemá smysl dělat scény, nějak na to přestávám mít sílu. Připadám si jako Herodeska, která ho furt jen napomíná a okřikuje, ale ani po dobrém to nešlo. Tak fakt doufám, že pochopil. nemám ráda naše dohady, je mi z toho pak smutno, No a jemu samozřejmě taky.
Dneska mi došlo, že Mareček začal to AU říkat po mé operaci a propuštění domů, takže to má určitě ode mě. Taky krásně říká na Danečka -" Vavavavavaf" - takže už to není "čč".
Katka pořád nic, jestlipak on Lukášek nebude nakonec holčička, když si dává tak načas ;o)

29.5.2009 Pátek

Dneska kluci řádili jak černá ruka, tolik lumpáren za jeden den je možná rekord.

Nejvýživnější jsou asi tyhle - lezli přes sebe na gauči tak dlouho a důkladně, až Majda spadl na zem - tak tak, že si nerozrazil hlavu o stolek.
Odnesli si corn flakes do pokojíčku, jeden je na stolečku drtil kladivem, druhý tenisovou raketou.
Marek našel kousek toaletníhopapíru. Během dvou minut z něj bylo kousků asi sto, po celém pokojíčku. Ano, ve stejným místech, jako předtím byly corn flakes, co jsem pracně posbírala (vysavač ještě tahat nechci).
Několikrát se jali poshazovat vše z postele nazem, ale tohle už poznám hned v zárodku, takže zažehnáno.
Jezdili autíčkama po zdi na jejich oblíbeném místě - nad schodama do postele. Dnes ze´d neodřeli.
Jezdili na okolečkovaných kouscích Žaka jako na bruslích - teda Tomík, Majda jen povzbuzoval.
Marek opět počmáral zeď. Seděla jsem s nima u stolečku v pokojíčku, malovala s nima, najednou Majda vzal zvýrazňovač, otevřel, otočil se, čárnul na zeď - i přes pohotovou reakci jsem ho stihla zarazit pouze v pokračování. Naštěstí si vybral žlutou barvu na žlutou zeď.
Po odpoledním spaní počítali, kolik vlhčených ubrousků je v balíčku, naštěstí jsem je zarazila včas.
Když přišel Michal, jela jsem předat zakázku. Mezitím se Markovi povedlo vytáhnout z lednice jogurt, otevřít ho a vykydat na sebe a na koberec. Tatínek prý málem dostal infarkt a řekl mi, že tak, jako dnes, na ně snad ještě nikdy nekřičel.
Ještě, že už poklady spinkaj.....

28.5.2009 Čtvrtek

Ráno kluci vyspávali, musela jsem je do školky vzbudit, čím to, že o víkendu nespěj a vstávaj v šest?

Tomíka jsme dovedli do školky, pak jsme šli na návštěvu ke Kájovi a Katce, Lukášek se pořád na svět nechystá, ani bouřka ho nepopohnala.
Po obědě dát Majdu spát, a pak zas pro Tomíka. Nějaké jsou ty dny stejné, když pořádně nemůžeme výletovat.
Odpoledne si kluci odchytili strejdu, že mu jdou pomáhat dělat ohrádku pro Danečka, tak jsme šli nahoru, jsou zlatí, jak nosej vrtačku sem tam a motaj se pod nohy. A Kája má velkou trpělivost. Ohrádka ještě nebyla hotová, když se najednou zatáhlo a já rychle kluky pakovala domů, než jsme seběhli dvoje schody, lilo jak z konve, a to jsem Marka nesla...
Tomášek snad konečně pochopil, že sám se převlíkat není taková děsná křivda, takže se docela snaží, hurá.
Mareček si oblíbil "au", říká to skoro pořád a skoro na všechno. nejradši na přebalování.... Taky mi poprvé ohlásil bobo předtím, než ho vyrobil do plíny, až ohlásí příště, zkusím ho dát na nočník, třeba se to povede, i když moc šancí nedávám. přijde mi, že ze sezení na nočníku má takový zážitek, že nemůže konat. Ale třeba to v létě najednou půjde, až bude běhat s holou prdkou.

27.05.2009 Středa

"Maminko, až budu velikej, po plázdninách, tak pudu do stšedňáčů. A Vojta taky, a Lukáš, kdo je velikej, pude taky. Ale kdo je malej, zůstane v naší tšídě."
Tomík má momentálně období nadšení, že po prázdninách půjde do středńáčů. A docela statečně nese i to, že Hanička tam asi nepůjde. Stačí mu, že si budou moct hrát na hřišti. Tak snad to bude OK i v realu.


Jinak oslava v neděli u našich byla príma, čokoládový dort všem chutnal, jen se po něm zaprášilo. Babičce se líbil i specielní dárek - fotky ve fotoalbech.
V pondělí jsme byli v ZOO i s Michalem, po dlouhé době. Kluci si ho užívali, no a taky to pozvolné tempo, jakým jsme ZOO procházeli. Tomík měl parťáka Jonyho, tak řádili jak černá ruka, Majo jim byl v patách, jak jinak.
Vydrželi jsme do dvou, pak jsme jeli domů, ani jsem nebyla tak unavená, jak jsem čekala. Děti stihly vytuhnout než jsme se vymotali z Troje.
Včera šel Tomík po pauze do školky, oči už má dobré, tak dostal jen příkaz vzít si ven čepici a brýle, paní učitelku jsem poprosila, ať ho zkontroluje. Byl nadšený, ono po těch 4 dnech prosezených skoro celých doma, s výjimkou ZOO, po které ale odpoledne už kluci ven nešli, abysme ty oči moc nedráždili, se mu nedivím. Tam se prostě vyřádí.
Majdu jsem dneska do školyk musela vzbudit, sedmispáč by spal kdo ví do kdy. Překvapivě děti spaly celou noc, i když byla děsná bouřka, až v šest se vzbudil Mareček, tak ho Michal donesl k nám, ale ještě usnul.
Mareček byl děsně zlatej po po o spaní, pořád dorážel a chtěl se mordovat, poš´tuchoval, hihňal se... prostě byl sladkej, úplně jiné dítě, než když se vzteká a neví, co by.
Odpoledne šli kluci na chvíli nahoru za babí a za pejskem, jak jinak, je to mazlík i přes to, že Marečka v pondělí trošku chňapnul za nožku. Trochu jsme se bála, že se ho bude bát, ale je to dobré.
Já docela zvládám, myslela jsem, že to bude horší, až bude Michal zase v práci, ale jde to. Tak snad už bude brzy úplně dobře.

23.05.2009 Sobota

Den ve znamení čekání. Děda kája jel pro pejska, se strejdou., Do Olomouce., Docela dálka, ale podle fotek to bude stát za to...


Jeli po sedmé ráno, kdy jsme vstávali. Kluci si dali mlíčka, snídani, pak přišla babička a vzala si je k sobě nahoru. Já jsem pekla dort pro mamku a Evičku zítra k narozeninám, pak vařila oběd.
Bylo poledne, chlapi furt nikde. Nakrmili jsme kluky, mezitím si přijel pán pro Tomčovu starou postel, kterou se nám povedlo prodat a dali jsme kluky spát. Ještě je dával taťka, ale domluvili jsme se, že večer už to zkusím já. Bez těch stehů je to o dost lepší.
Kluci se akurát probudili a vypili mlíčka (mají nějaký mléčný den), když jsem věšela nahoře prádlo a přijeli chlapi se čtyřnohým batoletem. Byl kouzelnej, jak se choulil Kájovi v náruči a třepal se strachy - z jízdy autem? Z cizích lidí? Z cizího prostředí? kdo ví, asi to všechno dohromady.
Musela jsem si ho hned pohladit, pomazlit, je fakt nádhernej. Jmenuje se Dan. Sranda, taková malá kulička proti minulému Danovi. Když se trošku zklidnil, tak jsem šla pro kluky a pro Michala. Mareček nedopil Nutrilon, tak jsem ho nalila do skleničky a vzali jsme ho pejskovi, od dědy jsme dostali povolení, tak ho kluci hrdě společně se mnou pejskovi nalili, chutnal mu.
Jsou z něj naprosto unešení, nejradši by ho furt okukovali, oplácávali, hladili, žďuchali.... No, až to pejska přestane bavit, tak po nich chňapne a budou mít trochu respektu. Prozatím je spíš vyjukaný, kam že to přišel. Je ale podle mě moc statečný, jak rychle si zvyká. už asi tři hodiny po příjezdu se radoval, když přišel děda k němu, hezky ho přijal. Dokonce i Katka na něj kouká s úsměvem na rtech, tak třeba si získá i ji.
Kluci byli teda dneska chvíli i venku, ale jen ve stínu a sbrýlemi, až pozdě odpoledne, kdy už byl stín velký, jsme jim je sundali, oči to snad snesly. Byli rádi, že jsou zas venku, po dvou dnech doma. Písek a hračky byly všude...
Večer jsem kluky teda uložila já, docela to už jde, dnes mě spíš bolí svaly na břiše, asi je mám nějak namožené. Už jsem i spala na břiše v noci, tak jsem se hned vyspala líp.

Zítra jedeme k našim oslavit narozeniny babičky a Evičky, pro babičku máme překvápkový dáreček, snad se bude líbit. Pro Evičku jsem nestihla koupit před operací, ale snad to brzy napravím, do 28. to snad ještě nebude faux pas. Dort je slepený, napůl ozdobený, pokračování zítra. Snad bude chutnat.

22.05.2009 Pátek

Ráno po snídani jsme sbalili děti a jeli k našim. Potřebovala jsem jt tna vyndání stehů do nemocnice, tak jsme se domluvili, že tam děti necháme. Zamávaly nám z okna a volali "Ahoj" a "Aoj".

V nemocnici jsme strávili 2,5 hodiny, ale to jsme tak nějak čekali. Děti se zatím u babičky vyřídily, pohrály si, najedyi se a teta Lucka je uspala. Když jsme přijeli, ještě spaly, Anička na dvoře v kočárku taky, tak šla mamka s Luckou něco nakoupit. Po chvíli se vzbudil Majda, Tomík spal jak špalíček, takže jsem vyndala jen jeho. Očividně si užíval, že mu někdo nebere hračky, které si pro sebe normálně syslí Tomík. Chvíli po Majdovi se vzbudila Andulka, tak pro ni Michal šel, my jsme s Marečkem koukali s okna.
Prďolka malá se ke mně hrnula pomazlit, jako ráno, když jsme přijeli, rozzářily se jí očíčka a natahovala ručičky. Trochu zklamání, že teda nepochovala, neponosila, ale jen v sedě pomazlila, ale ona si taky zvykne. Za ty dva týdny, co jsem ji neviděla, jí narostly vlásky, ale tak srandovně hlavně na temeni hlavy, tam má o dost delší, než jinde.
Pak přišla mamka s Luckou, tak Andulka hned natahovala ručičky na jednu a na druhou, je to malá mazlivka.
Vzbudil se Tomík, ptal se, kde jsme byli, asi to zapomněl, i když jsme mu to říkali dopředu milionkrát. Pustili jsme mu jednu pohádku, ještě nemá OK ty očíčka, ale celkem to zvládá i bez pohádek, myslela jsem, že to bude horší. Za to kapání se mu vůbec nelíbí.
Počkali jsme ještě, než přijde z práce děda, aby nás taky viděl a nestěžoval si, že jsme mu utekli, Evička měla přijet až pozdě, tak jsme jeli domů. Jen jsme zuly boty, už se kluci domáhali jídla, u Marka nic zvláštního, ale u Tomíka trochu přkvápko.
Zítra si jede děda Kája se strejdou Kájou pro psa, co jsem našla přes internet, jsem zvědavá, co kluci na to druhé batole v rodině řeknou.

21.05.2009 Čtvrtek

Krásné ráno, nehezké probuzení. Tomík má jedno oko zalepené tak, že mu nejde rozlepit...


...oko rozlepíme, děti nakrmíme a vida, že Marečkovi se taky moc nechce oči otvírat, jedeme k doktorce. Oba mají zánět spojivek, Majda jen trochu, Tomík dost. Dostáváme atb a jedeme domů.
Děti poučeny hned ráno před odjezdem, že nebudeme venku, že jedeme jen k doktorce a zase zpátky, že nemůžou ven, protože maj bolavý očíčka. Vystoupíme z auta, Michal vyndá děti. Obě běží k motorkám a rodiče Herodesové děti táhnou za tak krásného počasí domů....
Překvapivě se to docela dalo zvládnout i vevnitř, i když jeden útěk byl, museli chlapům pomoct složit materiál, co strejda dovezl, ale to byla pětiminutovka. Pak zas hezky naklusali domů.
Snědli dneska kde co, trochu se poškorpili, ale šrámy zítra vidět nebudou. Po osmé odpadli během deseti minut. Snad budou spát i v noci a ne jako na dnešek, kdy byli vzhůru snad v jednom kuse. Michal už musí být vyřízený, jak je to vstávání už týden jen a jen na něm, taky skoro veškerá péče o děti. Mně už je o dost líp, ale pořád když Marek nechce a utíká mi, tak s ním nehnu. No jsem zvědavá, jak budeme od středy válčit, bude zajímavý.
Maminka podnikatelka dnes byla pro nějaké peníze z prodaných korálků, tak mám dobrý pocit, že do nich peníze jen nestrkám.

20.05.2009 Středa

Tak jsem opět schopná po výpadku něco napsat, nepsala jsem, protože jsem byla na operaci a pak spíš ležela, ale teď už to snad bude zase OK.

Zatímco jsem byla v nemocnici, Michal to zvládl s klukama na jedničku. Ve čtvrtek hlídala babička Lída, v pátek naši. Takže kluci se nejspíš nenudili.
V sobotu mě pustili, neuvěřitelné, jak strašně se ty děti za tři dny změnily ;o) Tomík je upovídánek a zas o kousek větší, Majda je zas větší raubíř.
Včera Mareček spal jenom hodinku po obědě, ale docela do večera vydržel, i když pár záseků pláče a vztekání bylo, ale čekala jsem, že to bude horší.
Zatímco jsem byla v nemocnici, naučil se nohá slova - třeba fuj (na Andulku, když strkala do pusy kde co), včera najednou začal pokřikovat "dudu", když jsem mu řekla, že na něj čeká v posteli... Docela se i smířil s tím, že ho nemůžu chovat, umí sám vylézt do kočárku, dokonce ho to baví.
Tomášek měl včera ve školce focení, má z toho zážitek, protože se fotili na zahradě. Jsem zvědavá, jak to dopadlo. Trošku mě mrzí, že se vymluvili na vysoký počet dětí a tím pádem je nefotili jednotlivě, ale jen celou třídu, nás bylo ve školkách určitě víc a individuální fotky máme.
Někdy je to ukázkově hodný kluk, třeba včera šel pomoct Marečkovi slézt z autíčka, když jsem Majdovi říkala, ať počká na tatínka, že mu pomůže, že já nemůžu, jindy zas pokouší, ale to je nejspíš normální. Uže je to kluk, žádné mimino, jak mu pořád ještě občas řeknu. Skoro se nevejde do kočárku, kolena mu drhnou o madlo. Asi končí pohodlné popovezení se, když e kočár volný a nožičky unavené.
Michal teď jel s Majdou do práce odvézt papíry na ošetřovačku, já jsem připravila suroviny na oběd. Za chvilku by kluci mohli dorazit. Až se Majda vyspí, půjdeme pro Tomíka zase spolu, jako včera, už to zvládnu, i když jdeme dvakrát tak dlouho, co normálně.

10.05.2009 Neděle

Noc byla celkem klidná, ještě večer, když jsem šla spát, tak se Majo vzbudil, změřila jsem ho a dala Ibalgin, protože měl horečku. Ráno už jen zvýšená teplota. Nocméně horečky vystřídal průjem. Do toho jsem mluvila s mamkou a ta mi řekla, že u Aničky je podezření na šestou nemoc. Tak jsem zvědavá, jestli se Majo osype a tím pádem to chytil od Aničky, nebo jestli to je fakt k zubům. Ach jo, proč nám nemůžou říct, co jim je, co je bolí?

Každopádně nejdůležitější je, že je Majovi i Andulce líp.
Dopoledne jsem na chvíli vypustila na dvůr i Marečka, když mu bylo líp, jen do stínu. Uvařila jsem oběd (polívka, brambory a kuřecí řízky - fakt se povedly), nejdli se a padli za vlast. Než jsem umyla příbory, Mareček spal jak špalek.
Po probuzení trochu pokňourával, nechal se mazlit, polehával tady u mě, než se vzbudil Tomík, Teplotu už neměl. Nicméně za dnešek se šestkrát pokadil, z toho 3krát na sprchu a komplet převlečení. Alespoň, že se to postupně lepší, snad v noci bude OK a nebudem muset xkrát převlíkat.
Byla jsem s nima chvilku venku i odpoledne, přece nebudeme sedět doma, když je venku hezky, ale přeci jen je vidět, že je Mareček unavenější.
Teď už oba spí, zítra Majdu hlídá Katka, tak snad už to bude OK, aby ho nemusela sprchovat, jemu se to mytí zadku totiž fakt nelíbí, tak by se s ním musela poprat. Budu doufat, že už bude v pořádku.

9.5.2009 Sobota

Večer jsme poseděli s návštěvou, ale pak nás odvolal plačící Mareček, naštěstí jen stačilo pohladit a usnul.
Kolem druhé u něj byl Michal, já po čtvrté a to Mareček měl teplotu. A do rána postupně lezla pomalu nahoru. Ráno 38. Dostal paralen, snad bude líp.

O moc ne, pořád naříkal, nevěděl, co by, tak jsem vytáhla Manducu, ale jak hřál, tak nám bylo horko, tak jsem ho chtěla přebali, dát jen bodýčko a dát do šátku, přeci jen v něm není tak horko, ale on se schoulil na bok a vypadl, že usne, tak jsem ho šla uložit. Spal přes hodinu, ale moc to nepomohlo, celé odpoledne se nechal nosit, chvilkama kňoural, pospával, prostě je vidět, že mu není dobře. Vypadá to, že to je od zubu, leze mu pětka, tak doufám, že se z toho nic nevyklube.
Za to Tomík byl moc hodný, hezky si hrál, i Marečkovi se věnoval, odpoledne jsme byli na procházce, myslela jsem, že Mareček na chvíli usne, Tomík chtěl s sebou kolběžku, tak šla s námi i Katka. A fakt si ji hezky vedl, nebo na ní jel, tak jsem mu jí na poslední kousek cesty domů vzala s tím, že byl moc hodný a hezky se o ni staral. Tak třeba se to zlepší a budeme ji brát s sebou častěji.
Teď už oba kluci spí, Tomík u sebe, Mareček u nás, ať ho máme pod dozorem, doufám, že noc bude klidná a zítra mu bude líp.

8.5.2009 Pátek

Sváteční den, druhý prodloužený víkend. Tentokrát si taťku "krademe" na minivýlet, metro má den otevřených dvěří, tak se jedeme podívat.

Lidí docela dost, ale v depu se to ztratí, takže to není až tak hrozné, jak jsme se obávali. Tomík je nadšený z umožnění vstupu do vlaků zaparkovaných v depu (mají je hezky naleštěné), ještě víc se mu líbí v kabině - nejdříve jsme byli v kabině nejstaršího metra v současném denním provozu, pak byli chlapi ještě v jednom zmodernizovaném. Do třetí fronty na nejnovější vlak jsme nešli, však to kluci přežijí.
Potom jsme šli omrknout hasičskou stanici - Mareček vyzkoušel "sklouznutí" po tyči, Tomík nám nevěřil, že tudy opravdu hasiči sjíždějí, když se jde do akce.
Hasící pěna byla taky príma, prý to dobře myje, kluci by ji do vany brali hned.
Nejlepší ale bylo hasičské auto se zapojenou hadicí, kam brali hasiči děti na střechu a mohly si vyzkoušet "hašení". Fronta byla docela dlouhá, navíc to mezitím přerušili ukázkou nakolejování vlaku, ale vyplatilo se počkat si, až zase budou "hasit", před námi šel jeden kluk a pak už Tomík. Jen vylezl nahoru, tak přišel šéf hasičů, že potřebuje na chvíli ticho na rozhovor, tak jsme mysleli, že si Tomík vyzkouší stříkání a půjde dolů, ale překvapivě to vypnuli hned a Tomík dostal protekční prodloužený čas na hasičském autě. A mě napadlo využít mezi času a poprosili jsme, jestli by nemohl pan hasič vzít nahoru i Marečka, abych si ho tam taky vyfotila, takže máme fotku i našeho batolete na hašičském autě. Byl tam jen chviličku, ale vypadal moc spokojeně. Tomík pak vyzkoušel, jak se stříká takovou velkou stříkačkou, taky jsem ho vyfotila a šli jsme pomalu k autu. Cestou si stihli kluci vykoulet v koulení do depa bublifuky a lízátka, takže celkem úspěšně dopoledne.
Stavili jsme se na oběd, cestou domů děti překvapivě neusnuly v autě, takže šli spát doma do postele.
Odpoledne jsme šli nahoru za babí, měli návštěvu, tak jsme se družili. Tety a strejda vzali kluky na prochajdu, tak jsem dodělala doma resty.
Večer kluci padli za vlast, ani nevěděli jak. To bylo dneska zase zážitků...

7.5.2009 Čtvrtek

Hlídací den. Tomáška naženu do školky o kapku dřív, abych si stihla dojet pro rtg, s Luckou se sejdeme u autobusu. Marečkovi ostříhánkovi jsem dnes vytáhla teplejší čepici, do tohohle počasí.

S Aničou je legrace, potvůrka malá spuštěla vřískot hned, jak se k ní mareček přiblížil, a to i když ji šel pohladit... Herečka, si myslela, že jsem to neviděla a okřiknu ho, ať ji nechá. No, třeba si Majda už nebude tolik dovolovat.
Nebýt toho, že ty děti spí synchronizovaně a dnes dali po dvou hodinkách oba, tak nevím, někdy to je s nima náročné. Ale stojí to za to, navíc si myslím, že to prospívá oběma. mareček potřebuje někoho mladšího, aby se naučil, že ho nemůže terorizovat. No a Aní - tam je to asi jasné, prďolka se od něj učí. Naučila se od něj třeba znakovat ještě, prostě je sice jedináček, ale zároveň malá ségra.
Tomík byl ve školce spokojený, jak jinak. jen máme kuriozní problém - ztratil jednu ponožku, Chápete to? Prý ji po sobě s někým házeli a ponožka není. Budu mu muset v pondělí vzít nové náhradní do pytlíku v šatně.
V červnu pojedou se školkou na hrad, to bude určitě príma zážitek. Doufám, že tam neztratí sám sebe, popleta můj.
Ze školky jsme šli s Haničkou, Vendy a jejich maminkou, jak jinak, neviděli se s Haničkou tak měsíc, nejdřív nebyla ve školce ona, pak Tomík, takže si se museli užít.

Mareček umí říct "dík", regulérně. Šikula to je, dělá mi radost. Jen to "Tomí" by se mohl naučit.

6.5.2009 Středa

Jarní počasí je tu, chvíli sluníčko, chvíli déšť... Tomík po dlouhé pauze zase ve školce - moc se mi ráno do toho deště nechtělo, odvykla jsem za ty tři týdny. Ale bylo vidět, že se Tomík moc těšil.

Mareček ani neměl čas smutnit, přišli jsme domů, posbírala jsem nějaké věci s sebou, naložila ho do auta a jeli jsme k tetě Luci. Ještě zádrhel se zapomenutým jídlem a plenkama, mareček koukal, proč jsme zase doma ;o)
Mareček byl na návštěvě to nejhodnější dítě na světě, fakticky. Krásně si hrál, pak seděl u nás u stolu a míchal si lžičkama v kelímku čaj, kterým jsem ho zásobovala, zase si chvilku pohrál, zase přišel ke stolu..... I když se pak vzbudila Kristýnka, tak byl docela hodný, majetnické sklony s ním sice cloumaly i tam, ale docela se s ním dalo domluvit.
Kristýnka už je velká slečna, byla taky hodná, spala docela dlouho na balkóně, tak jsme hezky poplkaly.
Mareček stihnul usnout během chvilky, kdy jsme došly z bytu do auta, přendavala jsem ho polospícího, tak byl asi s návštěvou taky spokojený, když padl za vlast - po probuzení Kristýnky trošku lumpačili.
Spal sice v autě jen půl hodinky, ale byl docela hodný i odpoledne, Těšil se na Tomíka, mezitím přišla Lucka, tak jsem šla sama, to bylo vítání doma, je to srandovní, oni se nevidí 6 hodin a hned je to pro ně událost.
Večer jsme před koupáním Marečka ostříhaly. Strojkem. Měl už ty vlásky moc dlouhé, lezly mu do očí, tak mu je takhle určitě líp. Vypadá jako raubíř, teda, on je raubíř, ale doteď vypadal jako mimino, slaďoušek. Teď už mu to nikdo neodpáře.
Mareček umí říct Aní - "Ňaní", je zlatej.

4. a 5.5.2009 Pondělí a úterý

V pondělí ráno si kluci konečně přispali déle, než do půl sedmé, o hodinu! Takže ráno bylo příjemné. Kluky jsem převlíkla, nakrmila, připravila sváču a pití a nastoupily tety Katka s Kristýnou, já šla na další předoperační vyšetření.


Zabralo to celé dopoledne, dorazila jsem tak akurát včas kluky nakrmit (i když Majo ač skoro nemluvící tetě hezky vysvětlil, že by si dal polívčičku, takže byl už najedený) a dát spát.
A další překvapení - po obědě spali 2 a 1/4 hodiny. A tak jsem se vrhla na fotky, které jsem vyzvedla ráno, za rok a třičtvrtě, nějak jsem se k tomu po narození Marka nedostala. Stihla jsem je jen rozdělit, co je pro Tomíka, co pro Majdu a co pro babičky do alb, 600 fotek je 600 fotek ;o), ale protože jsou děti fakt nějaké podezřele zlatá až na chvilkové strkanice a kníkání, tak už zbývá jen Marečkovo album a bude hotovo. Uf, teď jen vyvolat další dřív, než jich bude zas tolik.
Odpoledne jsme jeli Tomču nechat naočkovat tím Prevenarem, tak snad už bude mít ouška v pořádku. Byl tam zástup za naší doktorku, doktorka, ke které jsme chodili asi do Eviččiných 2 let, odhaduju, možná ani to ne. A světe div se, pamatovala si nás, i adresu. Hlavně mamku, ptala se, jak se jí vede. Někteří lidé mají úžasnou paměť.
Pak si kluci doma chvíli pořádili a byl zas večer, by mě zajímalo, kdo nám ten čas krade.

Dneska jsme měli flákací dopoledne, Tomík si stěžoval, že ho bolí ruka od toho očkování, tak jsme byli doma, venku byla stejně pěkná zima. A fakt nechápu, kdo mi vyměnil děti, oni si krásně hráli, Tomášek pořád vymýšlel, co budou dělat - chvíli si vařili "jako" jídlo, pak hledali žirafy, pak lovili pavouky, pak jeli "jako" vlakem (postel), prostě fakt byli úžasní, já zas udělala kus toho fotoalba.
Uložila jsem Marka do ložnice, abysme nebudili Tomíka, kdyby ještě spal, až půjdeme na cvičení, vypil mlíko, pomazlil se, pokroutil mi prsty a spal.
Šla jsem k Tomíkovi, ptal se, jestli teda přijde Katka, až se vyspí a já půjdu s Majdou cvičit. Tak jsem řekla, že jo. Na to rozvinul debatu: "Maminko, teta Klistýna nepšíde?"
"Ne, Tomí, ona je v práci. Teta Katka do práce nechodí, protože má v bříšku miminko."
"Hm, ono za chvíli vyleze. Maleček umí ťapat, Lukášek neumí, on je ještě miminko, Kačka ho chová, v bžíšku. A až vyleze, tak ho budu vozit v kolečku..."
"V kolečku? To přece nejde, tam se vozí písek. Myslíš v kočárku?"
smích....."Jé, já jsem to spletl. V kočálku. Jo, já ho budu vozit. A Maleček bude ťapat. A pudeme na kozičky, a..."
Kdybych ho nevyrušila, nejspíš by povídal ještě teď.
Mareček byl na cvičení vzorňáček, hezky cvičil, snažil se už i sám těma ručičkama hýbat, jak bylo třeba. Ale nejvíc mě překvapil, když jsem mu řekla, ať mi uvaří jako kafíčko, nebo čaj. Normálně našel v kuchyňce hrneček a podal mi ho. Jak pořád mluví jen málo, tak mám někdy problém, že si myslím, že něčemu nerozumí, nechápe to, ale pak přijde něco takového a já koukám, že mám doma šikulku.
Odpoledne jsem měla kurz korálkování, taťka se postaral o kluky, byli už i najedení, když jsem přijela, mám tři šikovné chlapy. Kdo má víc?

3.5.2009 Neděle

Tomík: "Maminko, ploč máme na tom domečku dvížka? Já je tam nechci!"
já: "Víš, jak budeme mít toho malého pejska, to štěňátko, tak ono bude ještě moc malé a nebude umět poslouchat. Víš, jak byl Mareček malý a nevěděl, že něco nesmí, třeba sahat na horkou troubu?"
Tomík: "Jo, to se nesmí, to pálí."
Majda: "aaaaa, ty ty ty" (aa znamená, že něco pálí)
já: "Tak ten pejsek neví, že nemá kousat do vašich hraček, a kdyby tam ty dvířka nebyly, tak by vám je rozkousal. Tak si musíte všechno uklízet."
Tomík: "Hm, hm, budeme, aby to pejsek nelozkousal, to se nedělá, to se nesmí."
já: "Tak pojďte, půjdeme na to hřiště, ukliďte si hračky a jdeme."
Tomík: "Ne, to my nemůžeme, to musíš ty, maminko, mě bolej nožičky." ..................

.................ale na hřiště prý jít může. No, uvidíme, jak rychle se naučí ty hračky uklízet, snad nějaké přežijí...

Včera jsme vyzvednutí ve čtyři trochu nestihli, Jirka byl trochu naštvaný, ale asi to spravila ta bábovka. Nicméně oba vypadali docela zničeně. Já furt říkám, že jedno dítě se už při dvou ztratí - respektive jedno hodné dítě se ztratí u dvou živých. Oni mají to jedno hodné, k tomu měli naše dva raubíře, takže jsou dobří, že to zvládli.
Mareček nadšeně juchal, když nás uviděl, Tomík nám dal pusiny. Nejvíc mě potěšila Anička, u té jsem reakci víceméně nečekala, ale prďolka malá ke mně přiběhla a chtěla se pomazlit, ona je fakt zlatá. Jen aby jí to vydrželo...
Dali jsme si kafe, sbalili děti a jeli domů. Vykoupat, nakrmit, dát mlíka a spát. Tatínek usnul s nima. Ráno vstávali po šesté, už třetí den po sobě, zítra asi umřu, nevím, proč každé léto musejí vstávat takhle brzy...

Dopoledne hned museli nutně za babičkou Lídou, asi měli absťák, když ji večer viděli jen chvilku. Mareček se samozřejmě i podědoval, jak jinak, juchal, když dědu uviděl. Je srandovní vidět, jak si tchána omotal kolem prstu. Jsem zvědavá, jak moc se to změní s příchodem nového pejska. Chudák děda nebude vědět, co dřív, Majda se jen tak odbýt nedá.

Po spaní jsme šli na hřiště tady u nás, byli jsme tam poprvé minulý týden. Překvapivě není až taková fuška vytlačit kočár s Majdou do toho kopce, i když teda jsme se s tchýní vystřídaly. Ale čekala jsem to horší. Nicméně to asi nebudu pokoušet před operací, ale pak tam asi zahájíme pravidelné procházky.
Kluci si nejvíc vyhráli na písku, už bysme jim vážně měli dovézt domů, musím říct švagrovi. Kam se hrabou klouzačka a houpačky na písek, zvlášť, když jsme byli na hřišti sami. Překvapivě neměl Marek písek až za ušima, asi poprvé, jinak ho mívá fakt všude, je to takový malý hraboš.

Než jsme se vrátili, tak Michal odjel pomoct Kájovi s montáží, jsem zvědavá, kdy dorazí, zítra jdou oba do práce, tak snad to jde a dobře a budou zpět brzy. Jsem teda dnes večer slaměnka. Nezvyk. Děti usnuly před osmou, jsou to moje sluníčka, asi věděli, že potřebuji uvřit oběd na zítra, budu běhat po doktorech kvůli předoperačním vyšetřením. A odpoledne Tomík na Prevenar. Snad to nebude moc boj. A hlavně doufám, že to fakt pomůže.

 Málem bych zapomněla, když jsme se loučili s babičkou, tak říkám Majovi: "Řekni babičce čau", do toho mu babička řekla ahoj a Mareček krásně zopakoval: "Aoj" - udělal mi radost, prďolka.

2.5.2009 Pátek a sobota

Tak si užíváme od včerejšího odpoledne bezdětných 23 hodin, včera v pět odpoledne jsem děti nechala Lucce a Jirkovi, že si pro ně přijedeme dnes ve čtyři.

Hned ráno jsme dali pusy Michalovi a jeli k babičce Aničce, měla přijít na kafe mamčina sestra. Přišli akurát v poledne, tak jsem uložila děti a povídaly jsme a povídaly - babinec. Když se kluci vzbudili, teta poznamenala, že ještě dobře, že už má děti velké (14, 11 a 8 let), což já tedy nechápu, mně přijde, že tohle období je nejhezčí a děsně se netěším, až bude kolotoč práce-domácnost-pusu na dobrou noc dětem-praní/žehlení-spát-práce...... Musím si to užít, dokud to jde.

Odpoledne jsme s Luckou naložili mrňochy do kočárů, Tomču za ruku a šli jsme naproti Jirkovi k metru. Trochu zvláštní pocit, Tomík se těšil, Majda asi nechápal, zamávali, dali pusu a zmizeli. Jsem zvědavá, jak to dopadne.... Každopádně prý usnuly večer i po o v pohodě, Anička prý ráno hýkala nadšením, že tam jsou, tak snad je to dobré. Někdy zas budem hlídat my.

Chtěli jít do kina, když jsme byli "bezdětní", ale Sněženky už nedávají, z programu nás nic nenadchlo, tak jsme se prošli, koupili nějaké oblečení, dali si véču (riskla jsem pizzu a žlučník to snesl, aby ne, když byla jen se šunkou, kuřecím a špenátem...), takže pohodička. Pak jsme doma skoukli koupené dývko (historicko-romantické) a šli spát. Podivný klid, podivná noc, podivné ráno, bez dětí... Nicméně přes den už mi to tak nepřijde, přeci jen často děti poletují venku a já doma kmitám.
Mám uklizenou koupelnu (komplet, kachlíky a tak), vapráno asi 5 praček, už i vyžehleno, teda poslední se ještě pere, samozřejmě uklizeno... Chlapi dodělali dvířka na skříňku v pokojíčku i regál na knížky. Moc se mi to líbí, klidně bych tam bydlela.

Už se na prďolky těším, chyběj mi. Ten hukot, co tu míváme, rachot, smích i šarvátky.  Hurá, jedeme si pro ně. Lucce a Jirkovi jsem upekla bábovku, když jim nejde trouba. Za odměnu. Snad jim jí kluci nesnědí.