Marečkovy narozeniny

Marečkovy narozeniny oslavíme podobně, jako Tomíkovy, takže grilování a posezení venku, děti (Mareček a Anička) v kočárcích, Tomík pobíhající a pomáhající okolo, taťka griluje, mamka nosí věci sem a tam.

Hosty byly obě babičky a oba dědové, tety Lucka, Evička, Katka a Kristýna, strejdové Karel, Kuba a Martin. Dárečků byla spousta, většina pro Marečka, ale něco se našlo i pro Tomíka, takže byli kluci spokojení.
Nejdřív jsme popřáli malému oslavenci, pak jsme si dali kafe a dort (Mareček měl k jídlu svůj piškotovo jogurtový, stejně, jako Tomík, na fotcení byl stejný dort, jako pro Tomíka k roku, mašina s vagónky), a pak se dělalo maso až do večera. Mareček byl v sedmém nebi, měl kolem sebe plno lidí, kteří ho vozili v kočárku a chovali, takže si oslavu podle mého užil. Tomík stejnětak, Anička spokojeně spala nebo se taky chovala, takže príma den.

Až se mi nechce věřit, že před rokem jsem měla v ruce toho malého obříka poprvé, všimla jsem si jeho prstíků na nohách, které měl na chlup stejné, jako bráška, před rokem jsem se stala podruhé mámou, měla jsem druhého zdravého kluka, který ač byl podobný Tomíkovi, byl zároveň úplně jiný...
To malé děťátko už naštěstí dávno nepláče kvůli prdíkům, už neleží  a nekouká do stropu, už ani není odkázané na pohyb po čtyřech, ale vesele se staví u všeho, co mu přijde do cesty, ba dokonce se staví i v prostoru, s chůzí si dává načas, ale nevadí, je to divoch, bude pro něj bezpečnější, když ještě chvíli zůstane při zemi.

Den končí, ukládáme naše dva kluky do postýlek a já přemýšlím, co nám přinese další rok.

Leze, leze po železe....

A je to tady, Mareček je fakt malý dráček, že ho je všude plno, jsem už psala. Ale máme tady přesně to, co jsme u Tomíka neznali - Mareček se nám šplhá do výšek. V pokojíčku mají židličky a stoleček z Ikey, no a Mareček se rozhodl, že "nedá pokoj, až tam vleze".


Včera, když jsem odběhla od vaření na kontrolu, co že to tam ti moji kluci dělají, jsem zůstala koukat, Mareček klečel na židličce. No co, řekla jsem si, když nespadl, tak ať si leze, nemůžu mu všechno zakazovat. Pak jsem chodila jukat častěji a zjistila jsem, že je to fakt šikula a dává pozor, aby nespadl. Ještě předevčírem se každou chvíli čertil, že tam vylézt neumí.
Po chvilce jsem šla zase nakouknout a viděla jsem jak Majda leze ze židličky na stůl a nadšeně juchá, musela jsem se smát, jak byl šťastný, že to dokázal, ale tím pádem jsem židličky hned dala nahoru na stůl, protože ze židliček slézt umí, ale ze stolu by nejspíš šel po hlavě..

Když byl Tomík v průzkumnickém věku, říkala jsem si, že jsem ráda, že je na sebe opatrný a nehrne se do věcí, které neumí, neleze po výškách a tak podobně. Aspoň jsem se nemusela bát pádu a rozseklé hlavy. Tak nám to teď oplatí Mareček dvojnásob. Jen doufám, že bude i dál takhle šikovný a bude na sebe dávat pozor, protože když jsem včera viděla, jak u tety Lucky leze ze schůdku po hlavě, tak sjem myslela, že se vykulí, ale asi ví co dělá, zvládl to na jedničku.

Na vláčky do Lužné

Koncem července jsme si s klukama udělali výlet na vláčky do Lužné u Rakovníka, je tam muzeum historických vlaků ČD.

Cestu zvládli kluci dobře, Tomík dostal "neblinkací bombonek" (homeopatika), a překvapivě usnul, zatímco Mareček svůj dopolední spánek vynechal (a u vláčků pak decentně mrnčel...).
Dojeli jsme na místo a - koukali, kolik krásných mašinek tam je. Nejvtipnější nám přišly obrovské černé lokomotivy s rudou hvězdou vpředu, vážně kolosy. DO většiny mašinek se dalo i vlézt a vyzkoušet si všechny ty páčky a čudlíky, to bylo něco, všem mým klukům se tam moc líbilo, stejnětak mně, určitě si výlet zopakujeme, až Mareček povyroste a bude si to moct také prolézt, takhle jsme ho měli na střídačku v nosítku.

Cestou zpátky jsme si udělali ještě zastávku na Křivoklátě, prošli jsme jen volně přístupná místa, prohlídku by kluci asi nezvládli, tak někdy příště. I tak tam ale bylo krásně, ta romantika. Jen Tomík spadl z žebříčku ke klouzačce, když jsem byla koupit pamětní minci, ale nic se nestalo, je to truhlík, Michal nechápe, jak se mu to povedlo...

Výlet jsme si hezky užili, hlavně jsme si užili taťku, kterého doma moc pro sebe nemáme.