Dalších 14 dní.....

Aneb opět resty.

Oba kluci už jsou zdraví. Majo má tedy ještě spoustu stroupků, ale tak do týdne by mu mohly slézt, když to vezmu podle Tomíka.
Luky a Majo měli neštovice nejhorší. Měli jich hodně a fakt všude, kromě očí - měli i v pusinkách. Ale zvládli to - Luky měl sice jako komplikaci zánět té u nosu, ale po ATB se to zlepšilo.
Anička dostala neštovice týden po Majovi. Takže už je mají za sebou všichni. Hurá. Ta měla víc teploty, ale jinak neštovice sem tam, asi jako Tomík.

Kdo je tam??

Ano, ještě se tam  vejdu.

Já jsem byla před deseti dny na pohovoru do jedné ze školek kousek od nás. Na pohoru jsem strávila neuvěřitelnou hodinu a třičtvrtě. Školka vypadá moc hezky, líbilo se mi tam. Ve středu se tam půjdu podívat na pár hodin, sledovat, jak to tam chodí, abych se definitivně rozhodla. Od středy totiž řeším, jestli tam nastoupit na úkor volného času, který mám teď, ale se ziskem stálých příjmů, nebo zůstat na volné noze. Ale pokud to ve školce nebude nějaká tragédie, tak nastoupím. Trochu se bojím, abych nevybírala tak dlouho, až přeberu....

I minulý týden se ještě děda Kája prostřídal v hlídání s Evičkou, v pátek jsem pak vezla kluky k našim. Je úžasné, když rodina takhle funguje a dá se domluvit "společná péče".
Anička si snad kluků užila dosytosti. je to malá ďáblice. Majo na ni pořád žárlí, jediné, co mě napadá, jako důvod, je, že si pamatuje, když jsem ji kdysi hlídala často, že ji jsem nosila, co by nechodící, a on se batolil okolo. Jinak fakt nevím, jak si to vysvětlit. Za to Tomík je na ni zlatý, moc se na ni vždycky těší.
Na středu minulý týden dokonce Lucka s Aninkou spaly u nás, aby nemusely holky brzy vstávat, když Evička hlídala tady. A Tomík pomalu skákal radostí do stropu. A to nadšení ráno, když se probudili v jedné posteli!!!
Naše nadšení bylo kapku menší, když jsme se ani jedna moc nevyspaly.
Včera si spolu telefonovali, telefonisti.

Tomík chodí do školky od předminulého čtvrtka, to mívají angličtinu, na tu jsem ho vzala už v úterý. No a ve čtvrtek už šel normálně do školky. Ve středu vyzkoušel taky keramiku a vypadá moc spokojeně, lektorka ho také chválila, tak uvidímě, až zkusí tak třikrát. Bylo by fajn, kdyby ho to chytlo, potřebuje trénovat ruku.
Udělal poslední dobou pokrok třeba ve vybarvování - už tolik nepřetahuje, tužku drží líp.... Tak uvidíme, jestli bude stačit přípravka na grafomotoriku, nebo půjdeme ještě do nějakého kurzu.
Majo byl ve školce od předvánoce poprvé dnes. Ráno na mě obligátně zkoušel, jestli to myslím vážně. Ale nebrečel. Hurá. Uvidíme, jak zítra. Přeci jen to je víc, než měsíc, co tam nebyl.
Má úžasnou faktazii, jeho oblíbenou hrou teď je chytání ryb (jako), jejich nošení ho hrnce, vaření, nebo pečení na ohni. A pak mi je dává, ať je sním. A to všechno většinou bez rekvizit, jen tak, prostě JAKO.

V sobotu jsme byli po dlouhé době nakrmit labutě a kozy. Bylo nádherně, ale při zpáteční cestě hezčí cestou jsme málem zmrzli, jak jsme vylezli z úkrytu mezi stromy. Nicméně kozy byly spokojené, labuť a kačeny taky. Děti samozřejmě jakbysmet. A Majo hučel jen mírně, choval se jen trošku. Tak třeba bude jednou chodit bez řečí?

No a v neděli jsem dělala pořádek ve škříních a kluci si krásně hráli, že mají místo postele loň, která má kola, aby mohla vyjet na břeh (na silnici se ale s ní jezdit nedá), měla brzdu, měli i podpalubí.... Prostě ty hry už jsou pořádně vypečené.

Vždycky jsem si myslela, že mě vyloženě "baví" malé děti, tak do dvou let. I mi tot ak přišlo. Pak už to byla spíš zodpovědnost, nějaké výchovné působení, aby se dítě zabavilo a při tom nerozebralo byt nebo se nepřizabilo.
Ale s klukama zjištuji to, co jsem četla už kdysi dávno. A to, že každý věk dítěte má svoje kouzlo. Kluci umí být strašně zlatí. A jsou zlatí nějak častěji poslední dobou. Dají se s nima dělat věci, které ještě před rokem nešly. Třeba včera si Tomík vzal vyškrabávací obrázek, který v létě nechtěl dělat, že mu to nejde. A vyškrábal ho s pauzou celý.
Majo je zase přeborník v pexese, nepotřebuje napovídat, převálcuje mě.
Prostě je miluju a baví mě být s nima.

Puntík kam se podívám

Tak sláva, včera se nám opuntíkoval i Majo.
Ve čtvrtek ho sice předběhl Lukášek, ale aspoň to budou mít jedním vrzem.
Nejvtipnější na akci Puntík je asi to, že Tomík, Luky i Majo měli všichni první neštovici u nosu. Je to nějaký speciální kmen???

Nestíhám sem moc psát, vzhledem k marodům, snažím se jim spíš věnovat, když jsem doma, a vynahradit jim, že je furt strkám někomu na hlídání.
V úterý jsem byla doma já, ve středu Evka s dědou Honzou, ve čtvrtek babička Lída, v pátek děda Kája.
Druhý týden podobně - pondělí Michal, v úterý a středu Evka, ve čtvrtek děda Kája a Katka, v pátek babička Lída.
Příští týden se ještě uvidí, ale asi zase všechny spravedlivě podělím ;o), protože mám ještě praxi ve školce. Tomík už ve čtvrtek asi půjde do školky, takže čt a pá poprosím asi dědu.
No a další týden už kurzy, takže bych měla být doma dřív. Uvidíme, snad to Majo nebude mít o moc horší, než Tomík. Nechce sptá bez plenky, přitom by to bylo lepší. Je to malý paličáček.

Zážitky z minulého týdne: Dědu honzu ve čtvrtek 6.1. zase odvezli do nemocnice. Bylo mu špatně, nemohl dýchat, tak volal Lucce, jestli ho doveze k jeho Dr, ale nemohl nastoupit do auta, tak mu Lucka volala sanitku. Z nemocnice ho pustili ve středu přijel domů autobusem, prý domů trefí, tak na co by nám volal? Autobus plný nachlazených lidí....nevysvětlím mu to... No nic, hlavně, že je doma. Dostal jiné léky, poležel si, dýchal kyslík. Uvidíme, jak bude dál.

Ve středu minulý týden Evka hlídala všechny 3 děti u našich, takže když děda přijel, vzali spolu všechny tři prťata lanovkou na Petřín, kluci byli v sedmém nebi, jak jinak. Děda se smál, že Majo má vypínač - když zvedne ruku (a chytí se někoho za ruku), tak šlape bez jediného slova. Já si toho nějak nevšimla, ale je to tak, funguje to.
Ve středu: Majo: "Evičko, to mi nemůžeš dělat to pití tak plný, já pak vyleju."
Evka: "Hmm, já jsem to nevěděla. A už jsi vylil?"
Majo zkroušeně: "Jo..."
Hlavně, že si dopředu udělal alibi ;o), ten se asi opravdu neztratí.

V úterý tento týden Evička hlídala u nás, Aničku měl mít Jirka, ale nakonec ji stejně dovezla sem. Když jsem přijela z práce, tak jsme vyráběli kytičku z obkreslené a vybarvené ruky. Samozřejmě, že jsem jim je všem třem musela navonět.

Chvilka soustředění: 

A hotovo - Tomík individualista kytičku neukáže... Mmch 3 děti najednou tvářící se kulturně vyfotit fakt neumím.

Včera jsme byli s Tomíkem u zápisu na jedné ZŠ logisticky asi nejvýhodnější. Sice Tomík bude mít odklad, ale snad se tam dostane do přípravky. Přípravku vede speciální pedagožka, má tam maximálně 16 dětí, což si myslím, že by bylo pro Tomíka fajn. Tady ve školce by na něj v tom počtu určitě neměli čas.
Na oběd jsme pak jeli k Evičce a Martinovi, bylo to výborný, pro děti zážitek, děkujeme. 

Praxe ve školce, kam chodí moje děti, je velmi zajímavá. Jednak mě to prostě baví, užívám si to. Je skvělé pozorovat děti, které jsem až doteď viděla z venku, něco jsem si o nich třeba myslela a porovnat to s tím, jak je vidím teď, když jsem s nimi strávila několik hodin. A ještě lepší je vidět, jak školka funguje, zevnitř, co by rodič dětí. Takovou příležitost jen tak někdo nemá. A to, co jsem viděla, se mi vesměs líbí. Jediné, co mi vadí, je, že nám tvrdili, že velkáči mohou po chvíli odpočinku na lehátkách vstávat a v praxi to tak není, musejí odpočívat hodinku stejně, jako ostatní. Přemýšlím, jestli to zkusím nějak řešit.

Mareček spí, to je dobře. Odpočine si a snad přežije do večera. Jsem zvědavá, jak budou jeho neštovice pokračovat.

Puntík......

Dnes asi v půl jedenácté mi zvoní mobil - byla jsem v práci, telefony tam neberu. Na displeji ale svítí ŠKOLKA. Hrklo ve mně, omluvila jsem se maminkám - naštěstí volali jen kvůli neštovicím. UF!!! Strašně jsem se lekla, že měl Tomík nějaký úraz.
Takže máme jedno dítko puntíkaté (mmch neštovice má ke dnešku 6 dětí ze třídy), druhé se snad opupínkuje brzy, ať to je jedním vrzem.

Majo byl dnes dopoledne v péči dědy Káji, chrchle děsně, tak jsem ho do školky nakonec přeci jen nedala. Děda zahájil důchodový odpočinek určitě neočekávaně.
Péče o děti v následujících 2 týdnech promyšlena, snad se nebudeme muset chodit pást, tráva je u nás pod sněhem....

 A tady Veverajda louskající oříšky - zdravá strava vítězí:

Konec roku

Konec roku nějak rychle utekl, Michal měl celý týden dovolenou, možná i proto mi to tak přijde.
Marek bohužel má nějaký kašel, takže místo procházek a užívání si se máme domácí režim, Tomík jaksi bez Maja moc nechce...

U našich bylo potřeba dodělat nějaké věci, ještě tam toho spousta zbývá, ale aspoň něco tam Michal udělal. Táta opravdu nemůže. Není mu moc dobře, snad se to brzy zlepší.

Silvestr byl u nás jako vždycky - děti vzhledem k nenáladě a únavě mrkly na pohádku a po ní šupajdily spát. Teda, Majo nám vlastně usnul, takže koukal jen Tomík. Ani rachejtle je neprobudily.

Tak hurá do nového roku, všem přejeme, ať je úspěšnější a hlavně klidnější a spokojenější, než ten uplynulý.