Víkend 16.-17.10.

Uplynulý víkend jsme sice měli v plánu výšlap na Říp s partou rodičů a dětí, ale vzhledem k počasí a kašli Tomíka jsme to nakonec vzdali a zůstali doma. Tomík venku kašlala hůř, než vevnitř. Vypadalo to, že jsme udělali dobře, u nás od půl třetí pršelo, ale podle fotek z Řípu se tam počasí vydařilo. Takže letos opět námi Říp nepokořen - není nám souzen. První rok jsem ještě holky jenom četla, druhý rok jsme byli ve Strakonicích, další rok byl Tomča nemocný, měl ATB, pak zase Strakonice, Slovensko.... Prostě nám to zatím nikdy nevyšlo. Tak snad konečně příště, při sedmém Řípoklání se zúčastníme.

Volné odpoledne jsem ale naplnila výrobou lampionů - koupila jsem nedávno v jednom řetězci kreativní sadu na jejich výrobu. Kluci chtěli udělat podle obrázku lampiony s ostrovem a lodí. Majo Modrý pdoklad, Tomík žlutý.
Výledek je tady:

V neděli bylo krásně, a to mělo být ještě hůř, než v sobotu.
Den jsme zahájili procházkou - už v devět ráno. Jen jsem si předtím nakrájela maso na oběd. Procházka byla jen kratičká, abych stihla uvařit. Okoukli jsme cestou bargy zblízka, opravují námt ady silnici. Pravidelná zsatávka aspoň na minutku, dvě, každý den cestou do a ze školky. Majo má dilema, jestlibude "jézéďákem", nebo bagristou.
Kluci byli klasicky vypuštění na dvůr. Na chvíli přišel dolů i Luky, společně malovali na tabuli.

Daneček kluky trochu pozlobil, když dědovi pomáhali na zahradě. Vozili dolů ořezané větve stromů, ale Dan nutně potřeboval ty klacíky prozkoumat.

Po svačině chtěli kluci na procházku s dědou a Danem a mně se tak strašně nechtělo do čtení knížky do školy, že jsem to radši vzdala a šla s nima. Byli jsme nakrmit kozy jablíčkama, chutano jim. Tomík jel na kole, Majo si vedl koloběžku. Bez ní jít ale nechtěl.

Draci, hřiště, draci - krásné podzimní dny

Je podzim. Co patří k podzimu? Tedy kromě padajícího listí a častého deště?

Správně, pouštění draků. A hraní kuliček, jsem si teďka uvedomila. Na kuličky jsem zatím nevymyslela vhodné místo, ale budu na tom muset zapracovat, kluky by to určitě bavilo a konečně bysme uplatnili pytlík duhovek, co mám zašitý ve skříni na "až budou větší" od Tomíkových dvou let.

Babi, nefouká...

Doplnení paliva

Porada

A teď tenhle

Včera byla nahoře v sídlišti drakiáda, kluci tam vyrazili společně s babičkou. Babička je vyzvedla ze školky, taťka na poslední chvíli stihl autobus. Bohužel nefoukalo. Stejně jako loni, kdy jsme tam ani nešli právě kvůli bezvětří. A podobně, jako předloni, kdy se dali draci alespoň "vyběhat". Moc to nelítalo ani Dandovi, a to je nezmar, nevzdává se.

Něco málo ale prý ve vzduchu chvilkami bylo, takže kluci draky viděli a proběhli se na vzduchu, bylo příjemně teplo. Já jsem pro ně přijela v půl šesté - rovnou z práce.

Dneska jsem šla pro kluky do školky po o, bylo nádherně, tak jsem doma připravila čaj do termosky, svačinku, foťák a šli jsme rovnou na hřiště. Dalo se sedět i v tričku s krátkým rukávem, s mikinou jen přes záda, sluníčko krásně hřálo. Byly s námi i Hanička a Vendy s maminkou, tak měli kluci (a snad i holky) radost a snad se dosyta užili. Postupně přicházely další děti ze školky, jak jinak, tohle počasí nejspíš vytáhlo ven všechny.

 Michal nás tam vyzvedl, doma jsem uvařila nový čaj, dobila baterku ve foťáku, sebrala a pověsila prádlo a vyrazili jsme pouštět draky - dneska foukalo. Parádně. Na draky akurát.

Vyšlápli jsme kopec u domu, šel s námi i Luky s babičkou. Teda, spíš se nesl. Jeden drak lítal skoro sám, Tomík byl nadšený, že mu to jde a draka dlouho udrží ve vzduchu, Druhý bohužel ne, je špatný, musíme koupit jiného. Ale Majo ani nijak zvlášť netoužil po držení provázku, vyzkoušel a to mu stačilo. Víc ho dneska bavilo koukat a nalévat si čaj. Lukášek koukal, svačil, pil, utíkal, seděl, lezl po babičce.....

Začínáme...

Letí!!

Spolupráce

Moji chlapi

Zpátky jsme to vzali delší, ale mírnější cestou - po té, po které jsme přišli, bych já určitě jela po zadku, měla jsem klouzavé boty. No a baička nejspíš taky, hlavně jsem si říkala, že s Lukym na ruce by to bylo "o pusu". Byli jsme jak karavana - vpředu babí s Lukym za krkem, za ní já s Tomíkem na zádech a za námi jezdec Marek na koni tatínkovi. Tomíka jsem teda pak už na lepší pěšince sundala a odlehčila jsem babičce, vzala jsem si Lukyho. Toho jsem donesla skoro domů.

Všechny tři děti měly uťapané nožičky, chtěly se nosit, nejlíp celou cestu (teda Luky se nijak nedožadoval, ale když ťapal, tak se mu nožičky pletly, pochovat bylo rychlejší). Doma samozřejmě ožily, naběhaly 100 večerních kilometrů po dvoře, najradši by ještě vyrazily nahoru na zahradu pomoct sekat trávu, to jsem jim ale zatrhal s tím, že je přece bolely nožičky, tak se nesly, ale nám už se tam s nima nikomu nechce a sami nemůžou. Kupodivu to přijaly.

Doma jsme naše kluky naložili do vany, pak si dali večeři a v osm byli v posteli. Za deset minut spali. Michal skoro spí taky.

 Kdo je unavený víc?

Strakonická pouť 2010

Už tradičně jsme byli minulý víkend na pouti ve Strakonicích. Vyrazili jsme ráno, kluci se moc těšili. Na poslední chvíli se rozhodli, že chtějí u strejdy Ládi spát. Mysleli jsme s Michalem, že je vezmeme na pouť večer, aby viděli ty světla ve tmě.
Počasí nám ale nepřálo, pršelo střídavě celý den, k večeru se to zhoršivalo.

Odpoledne byl hromadný sraz u Michalovy sestřenice Jany, bylo tam asi 14 dospělých a 7 dětí - věk 2-5 let. A děti byly všechny úžasné, na to, že se takhle pohromadě sešly poprvé si úžasně podly do oka, hráli si všichni se všemi, až na občasné zakňourání to byla opravdu pohodička.
K večeři byly buřtíky, mňam, kolem půl osmé jsme vyrazili zpět k Láďovi, uložit kluky. Ti ale potřebovali nutně počkat na babičku s dědou, pro které se Michal vracel,  tak jsem je naložila do vany. Lovila jsem je akurát se zazvoněním zvonku zezdola.

sice rozmazaná, ale pro ilustraci snad stačí

Mareček měl dilema, jestli ho má uložit babička, děda, nebo tatínek, tak jsem mu navrhla pusinku od dědy a babí v postýlce a uložit odtatínka, jinak by si vybíral ještě teď. Souhlasil. Do deseti minut byli oba spící.

V neděli bylo počasí velmi podobné, takže jsme na pouť zašli jen my s Michalem, koupit slíbené hračky a burčák, dali jsme si oběd (řízek, tak se najedl i Tomík) a jeli jsme domů. Michal jel pomoct taťkovi štukovat, nějak to tam nebere konce, kuchyň už je hotová a práce ne. Já jsem se klukama poflakovala doma, vybalovala.....

V podělí jsem kluky dala do školky, potřebovala jsem dočíst knížku (mmch sjem ji dočetla až dnes), trochu poklidit. Odpoledne škola nebyla, tak jsem je vzala po o.

V úterý jsme pak jeli pomoct našim oba, kluky hlídala babička. Já jsem malovala kuchyň, ale chlubit bych se tím neměla, je to flekaté, i když po jednom nátěru jsem nečekala zázraky. Chtěla jsem tam jet zase zítra a vneděli, ale nějak mě bolí břicho, snad z toho nic nebude.

Pořád stávkuje internet, netuším, kdy se sem dostanu znovu, ale budu se snažit.
Zároveň se špatným připojením mi nejdou nahrávat fotky, tak je dodám, až to půjde.
L.

Vinobraní - 18.9. 2010

V sobotu 18. jsme se s klukama vydali na vinobraní. Michal skončil práci dřív, bylo docela hezky. Dostala jsem tip na Grébovku, soutěže pro děti, pouť....

Dorazili jsme shodou okolností hned na začátku (nefungoval internet, takže jsem nemohla najít, od kdy to je), takže tam bylo ještě docela málo lidí, hlavně dole na pouti málo dětí. Kluci se povozili na kolotoči, pohoupali na lodičkách, klanka jim udělala zvířátka z balónků, jen taťkovi se nepodařila vystřelit růže na střelnici. Ale snaha se cení.

Pak jsme se vydali nahoru, cestou jsme míjeli různé disciplíny pro děti, ale naši kluci se nijak netoužili zapojit, spíš pozorovali. Přišlo mi, že to bylo spíš pro větší děti, školní, alespoň většina disciplín. Téma vinobraní bylo Hříšní lidé města vinohradského. Všichni byli v dobových kostýmech, a to včetně kolotočářů, dokonce bylo na pouti relativně ticho, žádná řvoucí hudba!

Nahoře jsme okoukli stánky, viděli jsme přadlenu a tkadlenu, dobové policajty (to byl úkol dne, klukům jsem je doma slíbila, tak pořád koukali, kdy nějakého uvidí), dokonce si kluci mohli prozkoumat popelářské auto - sednout si dovnitř za volant, stoupnout si na stupačky. Vyzkoušel i tatínek.

Burčák teda nebyl nijak slavný, ale šli jsme tam kvůli dětem. A ty byly spokojené.

Tím, že kluci nechtěli soutěžit, jsme odcházeli docela brzy, tak jsme se rozhodli zajet ještě na Kampu, kde bylo také vinobraní, aneb dozvuky horňáckých slahností. Uprostřed parku velké podium, na něm spousta lidí v krojích, stejnětak okolo, to se jim taky líbilo.
Burčák tady neměl s burčákem nic společného, doslazené, naředěné.... No, ne vždycky se vydaří, že.

Na kluky to bylo na jeden den tak akurát, ale líbilo se jim to. Tak zase za rok.

Výpadek

Měli jsme technický problém, nefungovalo připojení k internetu. Dlouho. Asi týden to ani neškrtlo. A kdo si má teď pamatovat, co všechno za tu dobu sem chtěl napsat?? No, zkusím to.

Mareček umí barvy. Zjistila jsem to náhodou. Asi před týdnem mi najednou povídá, že si vezme žlutou mističku a vzal si žlutou. Zeptala jsem se ho, jestli má nějaký zelený bonbon, tak mi ho ukázal. Pak modrý. Nakonec jsem se zeptala na barvu bonbonu, který měl právě v ruce - růžová.
Pochybuju, že se to naučil za dva týdny ve školce, spíš to měl prostě v sobě, ale víc ho bavilo říkat "nevim, číblná...". Malá potvůrka to je. Udělal mi radost, hrdé matce.

Školka se snad trochu lepší, ráno někdy pláče, ale do pěti minut je to spokojený školkáč, který si hezky hraje. Převléká se, myje se, hraje si - je samostatný.

S Tomíkem jsme začali chodit na přípravu do školy, vede to speciální pedagožka, vypadá to zajímavě, snad to nějak půjde po dobrém, jako zábava, něco navíc, co s ním dělám a Majo je na to ještě malý, aby to bral v dobrém, jako hru. Paní učitelka je moc příjemná, zkušená, tak uvidíme.

Zítra jedeme s klukama do Strakonic na pouť, tradičně. Zůstaneme do neděle. Tentokrát se asi poprvé nepotkáme s Haničkou a Vendy, holky tam byly minulý týden. Zatím pokaždé jsme se sešli u kolotočů.
Těším se na burčák. A hurá, budeme tam spát, tak si můžeme dát.

Víc teď nedám dohromady, tak jen takhle. L.

Okoř, chalupa, prostě krásný den

Včera byl další krásný a plodný den. Ráno si za klukama přišel pohrát velký Lukáš, ještě než museli na vlak. Těm třem to hraní společně hezky šlo, člověk o nich pomalu nevěděl.

My jsme potom sbalili potřebné věci a vyrazili jsme na celodenní výlet - nejdřív Okoř, pak koulaudace chalupy jedné z květňand.
Ráno byla sice mlha (stejně jako v sobotu), ale nakonec se vyloupl podle očekávání krásný den. Už když jsme přijeli na Okoř, bylo krásně a teplo.

Okoř

Házení kamínků

Cestou na hrad kluci sbírali kamínky a házeli je do potoka, myslím, že kdybysme hned za potokem prohlásili, že můžeme jet domů, byli by spokojení. Tohle by asi vydrželi od rána do večera. Šli jsme pomalinku, lidí jsme potkali jen pár, bylo to prima.

Kamínky čekají na pařezu

Na konci potoka si Mareček odložil kameny na pařez - ujišťoval se, že tam budou, až půjdeme zpátky. A když je tam opravdu kluci cestou zpátky našli, měl samozřejmě radost. Cestou zpět se opět házely kamínky do vody.








Na hradě nás pak překvapilo, že prohlídka je bez průvodce, ale ono to s těma našima rarachama možná bylo i lepší. Prozkoumali jsme všechna zákoutí hradu, vylezli na všechny schody, na každý kámen.

Hradní cesta

V obytné místnosti hradu

Bílou paní jsme nepotkali, asi že nebyla půlnoc. Na památku si kluci vybrali dračí hlavy (keltské amulety) a turistické známky.

Z hradu jsme vyrazili na oběd a pomalu na chalupu k Terce, Přemkovi, Kačce a Prokopovi.
Ta chalupa je ještě krásnější, než na fotkách. Neuvěřitelné, jak mohli stihnout za rok takhle kompletně přestavět rozpadající se cosi na krásné letní bydlení.
Květňátka se sjížděla postupně, ale překvapivě tam byl až do večera relattivně podivný klid, děti si hrály nazahradě, chvilku i vevnitř, jezdili na cestě před chalupou na kolech..... Až na pár minut pláče a křiku to bylo fakt klidné odpoledne. Zvlášť když jsem spočítala, že tam bylo 14 dětí (dvě v Katčině pidipupíku nepočítám).
Káťa, když jsme odjížděli, na porod nevypadala. Že by dvojčátka nejen donosila, ale i přenášela? Všichni samozřejmě vylodění netrpělivě očekáváme.
Koulaudačka byla moc příjemná, počasí krásné, děti hodné, jídlo dobré.... Co víc chtít?
Domů jsme dojeli před půl osmou, oba kluci v autě usnuli. Tomík se před Prahou vzbudil, ale oba dva se nechali převlíknout, vypili mlíko (na požadavek) a po přesunu do postele byli do deseti minut spící.

11.9. 201 0 Sobota

Dneska jsme toho spoustu stihli. Ráno kluci vzhůru od šesti, Majo naléhavě opakoval: "Já mám hlad, já ci papat, ci čupinty s mlíčtem..." pořád dokola. Tak jim Michal dal jídlo a ještě si na chviličku lehnul. Asi na na pět minut.
Pak přišel Lukáš - ne náš malý, ale návštěva z Michalovy rodiny, jsou tu do zítřka. Kluci si spolu chvilku pohráli, pak Luky s taťkou jeli na parník do ZOO.
Já jsem připravila oběd a vzali jsme kluky na procházku - cílem bylo poslední dobou oblíbené místní vlakové pidinádraží. Marečkovi ještě M. narychlo přimontoval kolečka na kolo a mělo to úspěch, hezky šlapal, snažil se, šlo mu to dobře. O Tomíkovi musím napsat to samé, krásně jezdí, rovně, rozvážně, otáčí se.... prostě mu to jde.

Vyrážíme

Marek uviděl kočičku

Vlakové nádraží

Po obědě jsme vyrazili do kina, dostali jsme pozvání od kamarádky na film Jako kočky a psi v 3D, klukům se to moc líbilo, i když děj trochu nuda (asi jak pro koho). Tomčovi se 3D líbilo. Majovi moc ne, celkově kino ho moc nebere - ucpával si ouška, nakonec usnul. Takže pak už pohoda.

Po kině jsme kluky dovedli na narozeninovou oslavu spolužáků ze školky, nechtěl jít sám, tak šel i s Majem. Vydrželi asi hodinku. Prý to bylo fajn.

Doma si pohráli s Lukáškem velkým i malým, venku i doma, u babičky jsme si dali večeři, večerka byla asi o hodinu a půl posunutá (kluci si heky hráli).  Docela akční den.

Hláška dne:
T.: "Tatí, aby tě husa kopla, já chci abys tam házel!" pravil, když chtěl pomoct vrátit polštářky do postele. Museli jsme se smát.
Včera:
T.: "Mami, co to jíš?"
já: "Hádej."
T.: "Jaký hady???"
jedla jsem meloun....

Ve středu nebo čtvrtek v šest ráno Majo napůl ze spaní:
M.: "Maminto, už ventu sněží? "
já: "Nesněží, miláčku, spinkej ještě."
M.: "Já ci aby sněžilo."
já: "Dobře, tak až bude sněžit, tak já tě vzbudím."
Usnul.

Ve školce ve čtvrtek ráno plakal, přes den pak už prý ne.
Odpoledne jsem pak na schůzce oznámila založení Klubu přátel školky. Příští týden asi bude schůzka. Uvidíme, jak to dopadne.