4. a 5.5.2009 Pondělí a úterý

V pondělí ráno si kluci konečně přispali déle, než do půl sedmé, o hodinu! Takže ráno bylo příjemné. Kluky jsem převlíkla, nakrmila, připravila sváču a pití a nastoupily tety Katka s Kristýnou, já šla na další předoperační vyšetření.


Zabralo to celé dopoledne, dorazila jsem tak akurát včas kluky nakrmit (i když Majo ač skoro nemluvící tetě hezky vysvětlil, že by si dal polívčičku, takže byl už najedený) a dát spát.
A další překvapení - po obědě spali 2 a 1/4 hodiny. A tak jsem se vrhla na fotky, které jsem vyzvedla ráno, za rok a třičtvrtě, nějak jsem se k tomu po narození Marka nedostala. Stihla jsem je jen rozdělit, co je pro Tomíka, co pro Majdu a co pro babičky do alb, 600 fotek je 600 fotek ;o), ale protože jsou děti fakt nějaké podezřele zlatá až na chvilkové strkanice a kníkání, tak už zbývá jen Marečkovo album a bude hotovo. Uf, teď jen vyvolat další dřív, než jich bude zas tolik.
Odpoledne jsme jeli Tomču nechat naočkovat tím Prevenarem, tak snad už bude mít ouška v pořádku. Byl tam zástup za naší doktorku, doktorka, ke které jsme chodili asi do Eviččiných 2 let, odhaduju, možná ani to ne. A světe div se, pamatovala si nás, i adresu. Hlavně mamku, ptala se, jak se jí vede. Někteří lidé mají úžasnou paměť.
Pak si kluci doma chvíli pořádili a byl zas večer, by mě zajímalo, kdo nám ten čas krade.

Dneska jsme měli flákací dopoledne, Tomík si stěžoval, že ho bolí ruka od toho očkování, tak jsme byli doma, venku byla stejně pěkná zima. A fakt nechápu, kdo mi vyměnil děti, oni si krásně hráli, Tomášek pořád vymýšlel, co budou dělat - chvíli si vařili "jako" jídlo, pak hledali žirafy, pak lovili pavouky, pak jeli "jako" vlakem (postel), prostě fakt byli úžasní, já zas udělala kus toho fotoalba.
Uložila jsem Marka do ložnice, abysme nebudili Tomíka, kdyby ještě spal, až půjdeme na cvičení, vypil mlíko, pomazlil se, pokroutil mi prsty a spal.
Šla jsem k Tomíkovi, ptal se, jestli teda přijde Katka, až se vyspí a já půjdu s Majdou cvičit. Tak jsem řekla, že jo. Na to rozvinul debatu: "Maminko, teta Klistýna nepšíde?"
"Ne, Tomí, ona je v práci. Teta Katka do práce nechodí, protože má v bříšku miminko."
"Hm, ono za chvíli vyleze. Maleček umí ťapat, Lukášek neumí, on je ještě miminko, Kačka ho chová, v bžíšku. A až vyleze, tak ho budu vozit v kolečku..."
"V kolečku? To přece nejde, tam se vozí písek. Myslíš v kočárku?"
smích....."Jé, já jsem to spletl. V kočálku. Jo, já ho budu vozit. A Maleček bude ťapat. A pudeme na kozičky, a..."
Kdybych ho nevyrušila, nejspíš by povídal ještě teď.
Mareček byl na cvičení vzorňáček, hezky cvičil, snažil se už i sám těma ručičkama hýbat, jak bylo třeba. Ale nejvíc mě překvapil, když jsem mu řekla, ať mi uvaří jako kafíčko, nebo čaj. Normálně našel v kuchyňce hrneček a podal mi ho. Jak pořád mluví jen málo, tak mám někdy problém, že si myslím, že něčemu nerozumí, nechápe to, ale pak přijde něco takového a já koukám, že mám doma šikulku.
Odpoledne jsem měla kurz korálkování, taťka se postaral o kluky, byli už i najedení, když jsem přijela, mám tři šikovné chlapy. Kdo má víc?

3.5.2009 Neděle

Tomík: "Maminko, ploč máme na tom domečku dvížka? Já je tam nechci!"
já: "Víš, jak budeme mít toho malého pejska, to štěňátko, tak ono bude ještě moc malé a nebude umět poslouchat. Víš, jak byl Mareček malý a nevěděl, že něco nesmí, třeba sahat na horkou troubu?"
Tomík: "Jo, to se nesmí, to pálí."
Majda: "aaaaa, ty ty ty" (aa znamená, že něco pálí)
já: "Tak ten pejsek neví, že nemá kousat do vašich hraček, a kdyby tam ty dvířka nebyly, tak by vám je rozkousal. Tak si musíte všechno uklízet."
Tomík: "Hm, hm, budeme, aby to pejsek nelozkousal, to se nedělá, to se nesmí."
já: "Tak pojďte, půjdeme na to hřiště, ukliďte si hračky a jdeme."
Tomík: "Ne, to my nemůžeme, to musíš ty, maminko, mě bolej nožičky." ..................

.................ale na hřiště prý jít může. No, uvidíme, jak rychle se naučí ty hračky uklízet, snad nějaké přežijí...

Včera jsme vyzvednutí ve čtyři trochu nestihli, Jirka byl trochu naštvaný, ale asi to spravila ta bábovka. Nicméně oba vypadali docela zničeně. Já furt říkám, že jedno dítě se už při dvou ztratí - respektive jedno hodné dítě se ztratí u dvou živých. Oni mají to jedno hodné, k tomu měli naše dva raubíře, takže jsou dobří, že to zvládli.
Mareček nadšeně juchal, když nás uviděl, Tomík nám dal pusiny. Nejvíc mě potěšila Anička, u té jsem reakci víceméně nečekala, ale prďolka malá ke mně přiběhla a chtěla se pomazlit, ona je fakt zlatá. Jen aby jí to vydrželo...
Dali jsme si kafe, sbalili děti a jeli domů. Vykoupat, nakrmit, dát mlíka a spát. Tatínek usnul s nima. Ráno vstávali po šesté, už třetí den po sobě, zítra asi umřu, nevím, proč každé léto musejí vstávat takhle brzy...

Dopoledne hned museli nutně za babičkou Lídou, asi měli absťák, když ji večer viděli jen chvilku. Mareček se samozřejmě i podědoval, jak jinak, juchal, když dědu uviděl. Je srandovní vidět, jak si tchána omotal kolem prstu. Jsem zvědavá, jak moc se to změní s příchodem nového pejska. Chudák děda nebude vědět, co dřív, Majda se jen tak odbýt nedá.

Po spaní jsme šli na hřiště tady u nás, byli jsme tam poprvé minulý týden. Překvapivě není až taková fuška vytlačit kočár s Majdou do toho kopce, i když teda jsme se s tchýní vystřídaly. Ale čekala jsem to horší. Nicméně to asi nebudu pokoušet před operací, ale pak tam asi zahájíme pravidelné procházky.
Kluci si nejvíc vyhráli na písku, už bysme jim vážně měli dovézt domů, musím říct švagrovi. Kam se hrabou klouzačka a houpačky na písek, zvlášť, když jsme byli na hřišti sami. Překvapivě neměl Marek písek až za ušima, asi poprvé, jinak ho mívá fakt všude, je to takový malý hraboš.

Než jsme se vrátili, tak Michal odjel pomoct Kájovi s montáží, jsem zvědavá, kdy dorazí, zítra jdou oba do práce, tak snad to jde a dobře a budou zpět brzy. Jsem teda dnes večer slaměnka. Nezvyk. Děti usnuly před osmou, jsou to moje sluníčka, asi věděli, že potřebuji uvřit oběd na zítra, budu běhat po doktorech kvůli předoperačním vyšetřením. A odpoledne Tomík na Prevenar. Snad to nebude moc boj. A hlavně doufám, že to fakt pomůže.

 Málem bych zapomněla, když jsme se loučili s babičkou, tak říkám Majovi: "Řekni babičce čau", do toho mu babička řekla ahoj a Mareček krásně zopakoval: "Aoj" - udělal mi radost, prďolka.

2.5.2009 Pátek a sobota

Tak si užíváme od včerejšího odpoledne bezdětných 23 hodin, včera v pět odpoledne jsem děti nechala Lucce a Jirkovi, že si pro ně přijedeme dnes ve čtyři.

Hned ráno jsme dali pusy Michalovi a jeli k babičce Aničce, měla přijít na kafe mamčina sestra. Přišli akurát v poledne, tak jsem uložila děti a povídaly jsme a povídaly - babinec. Když se kluci vzbudili, teta poznamenala, že ještě dobře, že už má děti velké (14, 11 a 8 let), což já tedy nechápu, mně přijde, že tohle období je nejhezčí a děsně se netěším, až bude kolotoč práce-domácnost-pusu na dobrou noc dětem-praní/žehlení-spát-práce...... Musím si to užít, dokud to jde.

Odpoledne jsme s Luckou naložili mrňochy do kočárů, Tomču za ruku a šli jsme naproti Jirkovi k metru. Trochu zvláštní pocit, Tomík se těšil, Majda asi nechápal, zamávali, dali pusu a zmizeli. Jsem zvědavá, jak to dopadne.... Každopádně prý usnuly večer i po o v pohodě, Anička prý ráno hýkala nadšením, že tam jsou, tak snad je to dobré. Někdy zas budem hlídat my.

Chtěli jít do kina, když jsme byli "bezdětní", ale Sněženky už nedávají, z programu nás nic nenadchlo, tak jsme se prošli, koupili nějaké oblečení, dali si véču (riskla jsem pizzu a žlučník to snesl, aby ne, když byla jen se šunkou, kuřecím a špenátem...), takže pohodička. Pak jsme doma skoukli koupené dývko (historicko-romantické) a šli spát. Podivný klid, podivná noc, podivné ráno, bez dětí... Nicméně přes den už mi to tak nepřijde, přeci jen často děti poletují venku a já doma kmitám.
Mám uklizenou koupelnu (komplet, kachlíky a tak), vapráno asi 5 praček, už i vyžehleno, teda poslední se ještě pere, samozřejmě uklizeno... Chlapi dodělali dvířka na skříňku v pokojíčku i regál na knížky. Moc se mi to líbí, klidně bych tam bydlela.

Už se na prďolky těším, chyběj mi. Ten hukot, co tu míváme, rachot, smích i šarvátky.  Hurá, jedeme si pro ně. Lucce a Jirkovi jsem upekla bábovku, když jim nejde trouba. Za odměnu. Snad jim jí kluci nesnědí.

30.4.2009 Čtvrtek

Další hlídací den, Andulku dovezla Lucka před devátou, hned se vrhla ke klukům a začli řádit. Je to docela sranda, vařit oběd a přitom střídavě obíhat kolem třech prcků, nejlepší je, když chce pochovat a nakukovat do hrnce Anička i Mareček.


Ale byli docela hodní, tak to šlo. Najedli se a začal uspávací kolotoč - Andulku venku v kočáru (kluci pili mlíčko, ona usíná do pěti, deseti minut), pak Tomču uložit do pokojíčka s hračou, se kterou si hraje, než přijdu od Majdy, Majdu do ložnice uspat (aby spali dýl, když spěj spolu, spěj jen hodinu, když zvlášť, tak hodinu a půl až dvě a nejsou pak protivky) - dožadoval se prsa, zlatíčko moje, ale i kdybych chtěla, tak už nejspíš nemám co nabídnout. Někdy si prostě vzpomene, ale docela to snáší dobře, když řeknu, že není a dám flašku. Pak zpátky k Tomíkovi a uspat jeho - kdybych ho neuspala, asi by neusnul, a pak by už byl protivný.
Hurá, všichni spí, tak mám pauzu.... Ne na dlouho, Anička je po hodině a půl vzhůru, to znamená, že Majo spal hodinu a čtvrt - vzbudila, protože děsně křičela, asi se jí muselo něco zdát, normálně jen kouká a brouká si. No a společnými silami vzbudili Tomču.
Chvíli jsem přemýšlela, že dám malochy do dvojkočáru a pojedeme nakoupit, ale autobus měl jet za 20 minut, děti nebyly najedené ani oblečené a kočár v dílně, při představě, jak tam v rekordním čase smýkám dvě batolata, sjem si to zas rozmyslela. Počkáme na taťku a pojedeme autem.
Ve tři přijela pro Aničku maminka, to bylo radosti, je kouzelná, jak se umí přitulit.  Chvíli na to dorazil Michal, tak jsme vzali motorku a koloběžku a šli na ten nákup. Tomík se nejdřív docela snažil, fakt mu to už jde hezky na té koloběžce, ale jak málo spal, tak byl unavený a zpět jsem koloběžku vezla já. Mareček  jako vždycky - chvíli jet na motorce, chvíli jít, chvíli se hroutit, že chce pochovat, a tak pořád dokola.

Je legrační, jak je Mareček vážně úplně jiný, než Tomík. Tomík má odmala perfektní orientační smysl, když jsme někam šli a zašli třeba do obchodu, nebos e na chvíli zastavili, věděl, kterým směrem pokračovat. Mareček absolutně ne, pořád se motá a asi by chodil sem tam ;o).

Zítra jedeme k babičce, taťka bude doma pracovat. A pak kluci pojedou spát k Lucce, navrhl to Jirka, tak jsem na to zvědavá. Ale Tomík se těší už teď.

29.4. 2009 středa

V šest ráno jsem se vzbudila a koukám, kde se mi vzalo v posteli naše batole. Spala jsem tak tvrdě, že jsem ani neslyšela, kdy ho Michal donesl. Slaďoušek byl rozvalenej uprostřed postele, legrační, takovej drobek na na nšem letišti. Chvilku na to se začal meldit, tak jsem ho přendala ke zdi, kde je jeho místečko, usnul. Já taky.

Hodinu na to jsem slyšela tiché otevření dvěří a bosé ťapičky na podlaze, Tomík přišel za námi, vida, že spíme, zalezl si do Michalovy postele a přitulil se ke mně. Jak já tyhle rána miluju! Sice už neusnul, ale nechal se mazlit do půl osmé, kdy se vzbudil Mareček.

K snídani si kluci dali bábovku, oblíkli jsme se a jeli jsme k Dr pro recept na Prevenar, aby už ouška nebolela. Paní doktorka nás mile překvapila, i když jsme byly domluvené, že vakcínu zaplatíme, tak zkusila zavolat na hygienickou stanici, jestli by ji Tomík nemohl dostat, když měl 4 záněty, a překvapivě ano. Tak jsme si ji vyzvedli a čeká na nás u paní doktorky v lednici.
Tomášek byl moc hodný, nějak ho teď nepoznávám, i včera na tom Marečkově cvičení byl hodný, hezky si hrál v koutku a nedělal rambajs, chvilku na nás koukal, chviličku tam byl s námi, prostě pohodička.
Oběhli jsme nějaké obchody, koupila jsem Marečkovi sluneční brýle, aby už nemusel Tomíkovi závidět, a jeli jsme domů. Oběd a spát. A co dělá maminka? Má nožky nahoře a relaxuje...

Deník

Zahálím, zahálím, zahálím.... Tak dlouho jsem sem nic nenapsala, že ani nevím, jak navázat, a tak jsem se rozhodla, že zkusím psát deníček. O čem? O ranním vstávání, oblékání, procházkování, školkování, mluvení a nemluvení, prostě o nás.

Je úterý, tím pádem hlídám Aničku. Je to malé sluníčko, jak jinak. Právě venku spí v kočárku. Tomík spí u kluků v pokojíčku, Mareček v ložnci. A já mám pauzu.
Mareček na otázku, jestli mi pomůže pohlídát Aničku, odpovídá "ty ty ty" - jako že Aničce budeme říkat "ty, ty, ty, na postel lézt nesmíš" - a nedá si to vymluvit. uznávám ale, že i to je od něj hezké, myslí na její zdraví.
Tomík není ve školce, vzhledem k opakujícím se zánětům středního uchat ho necháme naočkovat, takže bude až do očkování příští týden doma, aby něco ve školce nechytl a nemuseli jsme to odkládat.  Je zvláštní mít tu tři děti, najednou je jich fakt všude plno, hračky po celém bytě, není kam šlápnout, ale všichni vypadají spokojeně. Narozdíl od ostatních hlídacích dnů, kdy je Tomča ve školce, je dneska výhoda, že ty malé trochu zabaví a já stihnu i průběžně poklízet hračky nebo si na chvíli sednout.

Za chvíli se bude vstávat, jedeme odpoledne na cvičení s Marečkem, premierově s sebou beru i Tomču, tak doufám, že tam nebude moc vyvádět.

Tomíkova oslava

Venku je krásně, a tak opět Tomíkovy narozeniny oslavíme tradičním zahájením grilovací sezony. Maso je naložené, dárky zabalené, hosté připravení, tak hurá na to...

Babička Lída upekla krásný dort, s krtečkem, zdobí ho také kytičky z marcipánové hmoty - vyrobené mnou. Docela se povedly. Jen oslavenci není nejlíp, bolí ho zase ouško. Včera jsme byli na pohotovosti, prý tam zánět není a to, co mu z ucha teklo v pátek, prý nebyl hnis z prasklého ucha, ale maz... No nevím, nezdá se mi to, ale co. Teplotu Tomík nemá, tak snad to půjde.
Naštěstí má Tomík lepší náladu po té, co rozbalí první dárečky, takže to vypadá dobře. Popřát mu přišli babičky a dědové, tety Lucka, Evička, Katka, strejdové Martin a Kája. Hlavní dáreček je koloběžka, žebronil o ni před Vánocemi, aby mu ji donesl Ježíšek, tak jsme mu říkali, že by na ní stejně nemohl jezdit, a že ji třeba dostane k narozeninám. Jsem ráda, že se mu líbila, snad na ni bude jezdit s větší pílí, než na kole, i když na tom už to letos vypadá líp, prostě to není atle´tátko.
Když jsme večer uložili děti a poklízeli nádobí a dárky, došlo mi, že Marečkovi narozeniny budou zase jiné, i když je to za pár měsíců. Andulka už bude běhat jak dračice (umí už ujít kousek v prostoru) a v kočárku bude asi spinkat synovec. Další mimi, další nový život, který poletí stejným tempem, jako ten Tomíkův, než se člověk ohlídne, místo malého křiklounka s dlouhými prsty na nohou má před očima vytáhlého hubeného kloučka, který vymýšlí jednu rošťárnu za druhou a rozumí věcem, o kterých jsem si myslela, že je ještě nepochopí.

Kluci mají předělaný pokojíček, mají zvýšenou postel (něco jako patro), dvoulůžko, 150cm. Dobře se tam spí. Pod to se vejde spousta hraček a ještě zbyde prostor na príma schovku. A zbytek pokojíčku je volný na řádění. Je to týden a kluci jsou permanentně buď na schodech, v posteli, nebo pod postelí. Jsem ráda, že se jim to líbí.
S Michalem jsme oslavili před měsícem 8 let spolu. Zasloužil by metal, že to se mnou vydržel. Tak držte palce, ať ho to nepřestane bavit...
Jsem šťastná, mám krásnou, zdravou rodinu, to jsem vždycky chtěla. Děkuji, že mi bylo přáno...