Tomášku, všechno nejlepší!!!

Ráno Tomášek napochodoval do třídy s pytlíkem lízátek, paní učitelka šla k němu a hned na ně, copak to nese, a že má dneska svátek, tak že to musejí pořádně oslavit. Tomášek se málem rozpustil blahem, takové chvilky jsou nejhezčí.
A když si pak ze školky odnesl balíček s časopisem, svítícím zmizíkem a dalšími věcmi, tak byl nadšený.

Březen, za kamna vlezem...

Tak to vypadá, že na tomhle pořekadle opravdu něco je. Po krásných teplých dnech přišla zase zima v plné síle. A já se tak těším na jaro, teplo, až budou kluci moct být celé dny venku, vytáhneme kola i dál, než jen na dvůr.....

Dneska u nás byla Lucka s Aničkou. Měla teda přijít i mamka s taťkou, popřát Tomíkovi všechno nejlepší, ale zapomněli, že mají ohlášenou návštěvu.
Vzhledem k tomu, že Majo si stěžoval zase na ucho, tak jsme si na procházku půjčili kočár od Lukyho, zatímco spal. Překvapí někoho, že se v něm museli na chvilku vystřídat všichni tři?

Michal doma odpočíval, měl nějakou chřipku nebo virózu nebo co a nějak mu furt není dobře.

Odpoledne samozřejmě přišli popřát i všichni obyvatelé domu. Dokonce si babí s dědou dali kafe a dort u nás a Katka s Kájou přišli po procházce. Luky je mazlící, Áňa taky, tak jsem si myslela, že si se užijou.

...neklaplo to.... a Áňu neuškrtil, jen to tak vypadá - lepší fotku nemám.

No a výsledek asi 50ti vyfocených fotek s pokusem o zastižení všech čtyř dětí vypadajících "normálně" je jedna fotka. No, přiznávám, našly by se ještě 3, ale tady jsou všechny čtyři děti dobře vidět.

Mimochodem to byla hned třetí fotka v pořadí - nevím, proč jsem fotila dalších 50...

Od nás dostali oba kluci vrtulníčky:

V pozadí je i skládací balón od Lucky.

Kluci večer padli za vlast, hurá. Ani Majo nevykřikoval, ale odevzdaně ležel. Úkol dne splněn!

Návštěva

Tak jsme dnes měli milou návštěvu - teta Eva s Mirkou a Kačkou jsou u našich, přijeli s Evičkou a Martinem v neděli a budou tu jen do středy. Tak jsem dnes úspěšně opět využila jeden z receptů od mé úžasné tchýně - tousty s mletým masem. Nacpali jsme se všichni.
Kluci si pohráli s Kačkou, normálně bych takovou chůvičku i brala, že bysme ji na prázdniny unesli? Školka bude zavřená....  ;o)
Byla jsem sice dnes ve škole, ale (nevím, proč mě to pořád překvapuje) jedna z profesorek je nemocná a nikdo se nám to nenamáhla oznámit, náhodou se stavila naše třídní, tak nám "zavolala" profesorku z poslední přednášky, takže jsme ve škole pobyli jen 4 hodiny dneska. Teda pobyly, samé holky jsme tam. A teda měla bych doma začít pracovat na nějakých úkolech.

Jinak sobotní letiště bylo super. Lucka sice brblala, že nás z busu pustili jen na hasičské stanici, ale já jsem si to přečetla, takže jsem věděla a bylajsem spokojená. Teda, pán byl sice upovídaný neúměrně počtu dětí, ale kluci byli blažení. Nejvíc zabodovala asi jízda v busu s otevřenými dveřmi (pan řidič se nás pokoušel upéct a pak nešla klimatizace), ale přistávání a start letadel třiceti metrů taky nebylo špatné. A já už poznám airbus a boeing na první pohled, heč. No letadla jsme viděli i blíž, ale přes sklo autobusu. A na hasičské stanici nás pustili jen na ohraničený prostor, ale kluci byli fakt spokojení, a to je nejdůležitější.

Taky, když máte všechny osoby en face, tak vám tam strčí sestra ruku se svým foťákem???

V sobotu jsme pak jeli po obědě k našim, když v pátek byl zákaz z důvodu velkého úklidu po přestavbě. No a stihli jsme i svačinu u druhé babičky s dědou. Vnoučata na roztrhání, chtěli by být všude najednou, prďolové.

Až stáhnu, dodám fotky. I ty, co už dlužím dlouho.

Prasátka se toulaly...

Včera večer jsem ukládala kluky. Obvykle chtějí zazpívat písničku. Majo smlouval, aby tam chvilku zůstal i tatínek, prý na jednu písničku. Tak jsem začla zpívat a po prvním slově mě Mareček přerušil, že zpívat bude on:
"Prasátka se toulaly, jeden pán je nemohl najít" a smích. Konečně jsem se dočkala toho, že si moje dítě vymýšlí vlastní písničky. Prasátkový hit se dočkal dalších dvou slok a opakování ten večer asi desetkrát.
"Prasátka se toulaly, jeden páníček je nemohl najít, prohledal celou vesnici, ale našel jenom opici. Prasátka se toulaly, jeden páníček je nemohl najít, ale když se najedly, tak se zpátky přivedly (Majově podání to je spíš něco jako ale když se najedly, tak přišly zpátky domů do chlívku)".

Ve čtvrtek před týdnem jsem zase suplovala výtvarku v Andělkách, měla jsem s sebou i kluky. Tomík za selou dobu nezavřel pusu, a co víc, mluvil pořád na mě!! Po kom to to dítě má??
Minulý víkend se nás rozhodli babička s dědou přepadnout návštěvou - volali už z tramvaje, že jedou k nám. My v Ikee. Ale sbalili jsme děti, koupili, co bylo potřeba, a jeli jsme domů. Čekali jen chviličku, kluci si návštěvu užili.

V pátek jsem přišla pro kluky do školky a Majo měl přichystanou celou kopici "papírů" - výkresů, omalovánek, a tak dál. To, co mi  nenanosil Tomík z tři roky, předčil Majo během půl roku. No ale co mě potěšilo bylo, že tam měl připravené i bludiště pro brášku, který byl ve čtvrtek smutný, že valkáči ho ve třídě nemají, Mareček mu ještě líbezně řekl, že to je pro něj, no a Tomík přišel k Majovi, pohladil ho po hlavičce a dal mu pusinku. Tuhle chvilku si budu muset pamatovat a vzpomenout si na ní, až se zas budou o něco děsně nepodstatného přetahovat.

Na dnešní odpoledne plánujeme návštěvu letiště, snad budou kluci spokojení. Jede i Lucka a Áňou, tak snad leitště přežije.

Mimochodem - takhle to pak dopadá, když je maminka věčně v trapu:

Už i Mareček pochopil, že jstli chce mít večeři, musí se zapojit ;o)

 

(loupání brambor je teď jeho oblíbená zábava)

Vesmíre, připrava se!

Dnes jsme s klukama tvořili - koupila jsem v obchodě sadu barevných izolaček, doma jsem měla nachystané nějaké ruličky od toaletního papíru a kuchyňských utěrek, tak jsme se vrhli ny výrobu vesmírných raket. Kluci nadšení, vydrželi téměř do konce, což je docela úspěch, protože nám to docela trvalo. Teď jsou rakety "na výstavě" - taky máte některé školkové zvyklosti i doma?

Minulou neděli jsme si původně naplánovali flákací den a pak návštěvu u Zuzky, ale nakonec to bylo jinak, protože jsme museli vyčistit odpad u dřezu, no a pak generální úklid, klasika. Takže k Zuzce jsem naklusala s klukama v čase, který se mi původně zdál trochu pozdě. Ale dort jsem stihla už dopoledne a chutnal. Mně zas chutnal Zuzčin ořechovo-ananasový, Majovi nejvíc perník od kluků babičky. A to jsme se nedomluvili na pečení, jak by to vypadalo, kdyby jo?
Králíci nálet přežili, i chytit se jedna nechala a potahat jak kotě, tak kluci byli spokojení. Opomenu-li, že i přes výslovný zákaz 2 ze 3 přítomných dospělých (3. u dotazu nebyl) vytáhli autodráhu, bylo to fajn.

V týdnu jsme vytáhli po zimě kole, bylo hezky, tak se kluci trochu projeli. Tomík si trochu stěžoval, že mu to moc nejde, ale když jsme mu řekli, že to je po zimě normální, takbyl spokojený. Majo má z kola opět odrážedlo - tentokrát už dosáhne bezpečně na zem celým chodidlem, tak snad s ním konečně bude na procházkách spokojený.

Já jsem se průběžně posledních několik dní patlala s pracovním sešitem na nový kurz, který jsem si "vymyslela", ale s výsledkem jsem docela spokojená, tak jen aby se naplnil. Po letech se s ním vracím na Kampu. Mému muži za čas, který mi toleroval co by proseděný u PC a patlání not a obrázků, náleží velký dík. Asi mu koupím medaily, kulatou - dělají ještě kulaté sušenky ?? ;o)

No a teď o víkendu si především Michal mákl. V sobotu dopoledne nahoře s připojením k internetu, odpoledne u našich jsme dodělávali skříň a tedy byla to nejsložitější montáž nábytku z Ikey. Uff...
No a vneděli dopoledne něco venku, okap myslím. Odpoledne si snad torhcu odpočinul, když Majo nahoře u babičky po obědě, na který nás pozvala, usnul. Já jsem mezitím vytiskla ten svůj výtvor. Vypadá fakt dobře.

Play

Dnes dopoledne venku tak foukalo, že se mi ani nechtělo kluky do toho vichru tahta - Marek má trochu rýmu, Tomík taky sem tam smrkne. Stejně ve větru akurát naříkají, že nechtěj, aby foukalo....
Jedna maminka v MC mi včera říkala, že výstava Play je prodloužená, tak jsme se rozhodli po obědě vyrazit tam.
Sice cestou přes most měl Majo pocit, že když jsme si tu výstavu vymysleli, tak ho má tatínek nosit (pravda, měl od podzimu poprvé tenisky, sice vypadají,ž e mu malé nejsou, ale musím někdy obkreslit nohu a vyzkoušet, ječel víc, než obvykle), ale na výstavě byli zlatí.
Nejdřív teda měli trochu respekt, nechtěli se mezi jednotlivé kusy různých materiálů pustit, osahali jen to, co jim přišlo neodolatelné, ale když jsme pak všichni společně stavěli domeček z obrovských pěnových tvarů asi hodinu, tak je nechuť přešla a nejradši by nešli domů. Jsem ráda, že se jim to líbilo, u nich jeden opravdu nikdy neví, co je zaujme.

V pondělí mi po zkouškovém zase začala škola. No bude to zajímavé, těch možností, jak nepostoupit dál, se nám objevuje stále víc. Co ale nechápu je, jak si můžou dovolit stavět zkoušky na něčem, co oni nejsou schopní odučit. Například hra na nástroj, zpěv... Na to tam prý není čas a není to v jejich možnostech se tomu dostatečně věnovat. Ale pokud na klavír nezahraješ zpaměti jednu z dvaceti písní, k tomu něco z not, nezapískáš na flétnu to, co oni vyberou, tak se nesnaž jít ke zkoušce... Nechápu.

Tenhle týden jsem se tak trochu přestěhovala do Andělek, byla jsem tam v úterý dopo i odpo na chvíli s klukama, ve čtvrtek dopo a odpo jsem suplovala výtvarku (maminky i děti vypadaly spokojené) a v pátek jsem měla službu. Kluci byli strašně zlatí, hezky si hráli, vzali mezi sebe i holčičku, kterou jsem tam měla na hlídání při jednom kurzu. Dávali pozor na malé děti, co se jim batolili pod nohama, prostě jsem z nich měla radost. Jen škoda toho Tomíkova kňučení. Jak se měl obouvat, tak zase hučel a hučel, až dostal na zadek. Po kom to dítě asi je??

Zítra pojdeme za Dandou a Samíkem, kluci se moc těší, lobbují za návštěvu už dlouho. Jsem zvědavá, jestli králíci přežijou.

Dalších 14 dní.....

Aneb opět resty.

Oba kluci už jsou zdraví. Majo má tedy ještě spoustu stroupků, ale tak do týdne by mu mohly slézt, když to vezmu podle Tomíka.
Luky a Majo měli neštovice nejhorší. Měli jich hodně a fakt všude, kromě očí - měli i v pusinkách. Ale zvládli to - Luky měl sice jako komplikaci zánět té u nosu, ale po ATB se to zlepšilo.
Anička dostala neštovice týden po Majovi. Takže už je mají za sebou všichni. Hurá. Ta měla víc teploty, ale jinak neštovice sem tam, asi jako Tomík.

Kdo je tam??

Ano, ještě se tam  vejdu.

Já jsem byla před deseti dny na pohovoru do jedné ze školek kousek od nás. Na pohoru jsem strávila neuvěřitelnou hodinu a třičtvrtě. Školka vypadá moc hezky, líbilo se mi tam. Ve středu se tam půjdu podívat na pár hodin, sledovat, jak to tam chodí, abych se definitivně rozhodla. Od středy totiž řeším, jestli tam nastoupit na úkor volného času, který mám teď, ale se ziskem stálých příjmů, nebo zůstat na volné noze. Ale pokud to ve školce nebude nějaká tragédie, tak nastoupím. Trochu se bojím, abych nevybírala tak dlouho, až přeberu....

I minulý týden se ještě děda Kája prostřídal v hlídání s Evičkou, v pátek jsem pak vezla kluky k našim. Je úžasné, když rodina takhle funguje a dá se domluvit "společná péče".
Anička si snad kluků užila dosytosti. je to malá ďáblice. Majo na ni pořád žárlí, jediné, co mě napadá, jako důvod, je, že si pamatuje, když jsem ji kdysi hlídala často, že ji jsem nosila, co by nechodící, a on se batolil okolo. Jinak fakt nevím, jak si to vysvětlit. Za to Tomík je na ni zlatý, moc se na ni vždycky těší.
Na středu minulý týden dokonce Lucka s Aninkou spaly u nás, aby nemusely holky brzy vstávat, když Evička hlídala tady. A Tomík pomalu skákal radostí do stropu. A to nadšení ráno, když se probudili v jedné posteli!!!
Naše nadšení bylo kapku menší, když jsme se ani jedna moc nevyspaly.
Včera si spolu telefonovali, telefonisti.

Tomík chodí do školky od předminulého čtvrtka, to mívají angličtinu, na tu jsem ho vzala už v úterý. No a ve čtvrtek už šel normálně do školky. Ve středu vyzkoušel taky keramiku a vypadá moc spokojeně, lektorka ho také chválila, tak uvidímě, až zkusí tak třikrát. Bylo by fajn, kdyby ho to chytlo, potřebuje trénovat ruku.
Udělal poslední dobou pokrok třeba ve vybarvování - už tolik nepřetahuje, tužku drží líp.... Tak uvidíme, jestli bude stačit přípravka na grafomotoriku, nebo půjdeme ještě do nějakého kurzu.
Majo byl ve školce od předvánoce poprvé dnes. Ráno na mě obligátně zkoušel, jestli to myslím vážně. Ale nebrečel. Hurá. Uvidíme, jak zítra. Přeci jen to je víc, než měsíc, co tam nebyl.
Má úžasnou faktazii, jeho oblíbenou hrou teď je chytání ryb (jako), jejich nošení ho hrnce, vaření, nebo pečení na ohni. A pak mi je dává, ať je sním. A to všechno většinou bez rekvizit, jen tak, prostě JAKO.

V sobotu jsme byli po dlouhé době nakrmit labutě a kozy. Bylo nádherně, ale při zpáteční cestě hezčí cestou jsme málem zmrzli, jak jsme vylezli z úkrytu mezi stromy. Nicméně kozy byly spokojené, labuť a kačeny taky. Děti samozřejmě jakbysmet. A Majo hučel jen mírně, choval se jen trošku. Tak třeba bude jednou chodit bez řečí?

No a v neděli jsem dělala pořádek ve škříních a kluci si krásně hráli, že mají místo postele loň, která má kola, aby mohla vyjet na břeh (na silnici se ale s ní jezdit nedá), měla brzdu, měli i podpalubí.... Prostě ty hry už jsou pořádně vypečené.

Vždycky jsem si myslela, že mě vyloženě "baví" malé děti, tak do dvou let. I mi tot ak přišlo. Pak už to byla spíš zodpovědnost, nějaké výchovné působení, aby se dítě zabavilo a při tom nerozebralo byt nebo se nepřizabilo.
Ale s klukama zjištuji to, co jsem četla už kdysi dávno. A to, že každý věk dítěte má svoje kouzlo. Kluci umí být strašně zlatí. A jsou zlatí nějak častěji poslední dobou. Dají se s nima dělat věci, které ještě před rokem nešly. Třeba včera si Tomík vzal vyškrabávací obrázek, který v létě nechtěl dělat, že mu to nejde. A vyškrábal ho s pauzou celý.
Majo je zase přeborník v pexese, nepotřebuje napovídat, převálcuje mě.
Prostě je miluju a baví mě být s nima.