Prasátka se toulaly...

Včera večer jsem ukládala kluky. Obvykle chtějí zazpívat písničku. Majo smlouval, aby tam chvilku zůstal i tatínek, prý na jednu písničku. Tak jsem začla zpívat a po prvním slově mě Mareček přerušil, že zpívat bude on:
"Prasátka se toulaly, jeden pán je nemohl najít" a smích. Konečně jsem se dočkala toho, že si moje dítě vymýšlí vlastní písničky. Prasátkový hit se dočkal dalších dvou slok a opakování ten večer asi desetkrát.
"Prasátka se toulaly, jeden páníček je nemohl najít, prohledal celou vesnici, ale našel jenom opici. Prasátka se toulaly, jeden páníček je nemohl najít, ale když se najedly, tak se zpátky přivedly (Majově podání to je spíš něco jako ale když se najedly, tak přišly zpátky domů do chlívku)".

Ve čtvrtek před týdnem jsem zase suplovala výtvarku v Andělkách, měla jsem s sebou i kluky. Tomík za selou dobu nezavřel pusu, a co víc, mluvil pořád na mě!! Po kom to to dítě má??
Minulý víkend se nás rozhodli babička s dědou přepadnout návštěvou - volali už z tramvaje, že jedou k nám. My v Ikee. Ale sbalili jsme děti, koupili, co bylo potřeba, a jeli jsme domů. Čekali jen chviličku, kluci si návštěvu užili.

V pátek jsem přišla pro kluky do školky a Majo měl přichystanou celou kopici "papírů" - výkresů, omalovánek, a tak dál. To, co mi  nenanosil Tomík z tři roky, předčil Majo během půl roku. No ale co mě potěšilo bylo, že tam měl připravené i bludiště pro brášku, který byl ve čtvrtek smutný, že valkáči ho ve třídě nemají, Mareček mu ještě líbezně řekl, že to je pro něj, no a Tomík přišel k Majovi, pohladil ho po hlavičce a dal mu pusinku. Tuhle chvilku si budu muset pamatovat a vzpomenout si na ní, až se zas budou o něco děsně nepodstatného přetahovat.

Na dnešní odpoledne plánujeme návštěvu letiště, snad budou kluci spokojení. Jede i Lucka a Áňou, tak snad leitště přežije.

Mimochodem - takhle to pak dopadá, když je maminka věčně v trapu:

Už i Mareček pochopil, že jstli chce mít večeři, musí se zapojit ;o)

 

(loupání brambor je teď jeho oblíbená zábava)