Ženy jsou andělé

Tohla napsala jedna virtuální kamarádka na jeden web a mně se to líbí:

Cokoliv dáte ženě, ona z toho udělá něco víc a daruje nazpátek něco většího.
Dej jí semeno, bude mít dítě,
dejte jí dům a udělá vám domov,
dejte jí potraviny a udělá vám jídlo,
dejte jí úsměv a ona vám dá svoje srdce.
Ona rozmnožuje a rozšiřuje to, co je dané a vrací muži v mnohem větší formě.

Takže pánové pozor – pokud dáte vaší ženě hovno, buďte připraveni přijmout
tunu s****k.....

A poznámka pro ženy:
My ženy jsme andělé…
A když nám někdo poláme křídla, prostě v létání pokračujeme na koštěti!
Jsme zkrátka flexibilní! Hezký den všem ženám.


Víkend byl ve znamení práce - opět kontajner, kluci v pracovním !malí i velcí, včetně Lukyho).
V sobotu odpoledne jsme byli omrknout bydlení Aničky, Lucky a Jirky, byla u nich pouť, tak se kluci svezli. A maminka tentokrát neměla koho s nimi šoupnout na vrtulníky - takhle se mi hlava už dloooooouho nemotala.
V noci na neděli pak u nás spali babička s dědou, předělávají kuchyň, tak aby nemuseli tak kmitat v noci. Kluci byli paf, když to ráno zjistitli. Tomík hned vyzvídal, jeslti je tatínek nemocný, když je tu děda Honza, má dobrou paměť.

V pondělí ráno Mareček ve školce taky natahoval, pro změnu že chce za Tomem. I dnes.
Rozdíl mezi Tomčovým nástupem do školky a Markovým je v tom, že Tomík se po mém příchodu pro něj rozplakal. Třeba na minutku, dvě, jak z něj spadl ten stres. Mareček je po příchodu šťastný jako blecha. Tak doufám, že to pro něj není tak těžké.
V životě nebude vždy všechno tak, jak by chtěl on. A pokud je školka to nejhorší, co ho momentálně může potkat (s fajn učitelkama, v krásném prostředí, s vlídnými spolužáky, dobré jídlo.....prostě školka je fajn), tak si nepřipouštím nějaké výčitky - jak psala tamtéž jiná kamarádka.
Dneska šli kluci po o, Mareček byl unavený a usnul nám v obýváku. Tomíkovi byla zima, tak si došel pro peřinku. A přikryl s ní nejdřív Marečka, teprve pak si pod ní zalezl sám. Miláček.

Včerejší první školní den byl OK, až na to, že jsme tam dvě hodiny proseděly (ano, samé ženy) zbytečně, profesorka není a nikdo se neobtěžoval to nějak řešit... No, uvidíme, jak to půjde dál.

Co ale nechápu je nebetyčná hloupost a faleš některých lidí. Kamarádka měla de facto přislíbeno, že ji vezmou do firmy, pokud se jim uvolní místo. Když se ptala, místo prý není. Dnes jsem zjistila, že nedávno nastoupil někdo jiný.
Nechápu proč. Asi je moc schopná a výše postavení by mohli být ohrožení....

Slzy, úspěch, kino

Ráno Mareček plakal. Třetí školkový den. Už od rána zjišťoval, jestli fakt do té školky musí, jestli nemůže být se mnou doma, případně jít do práce. V šatně začal natahovat, tak jsme odvedli nejdřív Tomíka. Pak Marka. Nechtěl se mě pustit, chvilku jsem ve třídě zůstala, ale nikam to nevedlo. Paní ředitelka ho pak vzala vedle do velkáčů za Tomíkem. Doprovodila jsem je, zavřela dveře a šla jsem. Plakal. Nešlo se mi dobře, to je jasné, ale jinou možnost prostě nemám. Musí si zvyknout.
Prý ale jenmo chvilinku, jak uviděl Tomíka, tak přestal. Byli tam prý jen chviličku. No a když se šlo na svačinu, tak už prý o ničem nevěděl.

Vyzvedávala jsem premierově po spaní - abych si pro ně mohla přijít hned po svačince a nemuseli hned poptvé čekat na tatínka asi o hodinku dýl, až budu v pondělí ve škola. Než jsem šla z domu, byla jsem pěkně nervózní. Naštěstí jsem ve školce slyšela dobré zprávy, takže se dá první spaní vzít jako úspěch. Tomík měl samozřejmě zážitek z toho, že už se nemusejí velkáči převlékat, ale odpočívají tak, jak jsou. A snad jen chvilku.

Večer jsme šli s M. do kona - na Kajínka. Fakt super film. Docelaby mě zajímalo, co všechno bylo reálné a co vymyšlené. Ale fakt to bylo fajn.
Když jsme přijeli domů, kluci už spali, babička nám je pohlídala, nakrmila, uložila. A pak, že soužití s prarodiči by někdo nebral.

2.9. 2010 Čtvrtek

Druhý školkový den. Ráno trochu složitější. Prý Mareček do školky nechce. Zkusil to doma - vyvětlila jsem, že všechny děti chodí do školky, že maminky chodí do práce. V šatně znovu, tak znovu vysvětlení.
Ve třídě jsem myslela, že už už bude pláč, ale řekl si jen, abych ho dovedla za Samíkem k vláčkodráze, tak jsem ho tam dovedla. paní ředitelka si s ním povídala o hračkách a já jsem zmizela. Myslela jsem teda, že bude plakat, ale když jsem se odpoledne ptala, tak prý vůbec, ani slzička. Když jsme čekali, než se Tomík naobědvá, tak si pobíhal, poskakoval a tancoval po chodbě - obrovský rozdíl, mezi Tomíkem, který školku před nástupem neznal a Marečkem, který tam vlastně dva roky chodil stejně často, jako Tomík, jen tam nezůstával. Byl tak spokojený a bezstarostný, jako kdyby tam opravdu patřil.
Při ukládání mě přemlouval, že by chodili s Tomem do práce se mnou. Mám chytré dítě, ví, že se mnou do práce jezdilo a chtělo by znovu. I s bráškou.
Tomášek je zkušený školkáč, všechno zvládá, jen se mu moc nechce převléct se sám v šatně, než přijdu od Marečka, čekal na mě. Ale je to můj šikulka.
Zítra budou oba po obědě odpočívat - velkáči bez pyžamek, maláči v pyžamkách. Tak jsem na to zvědavá. No a já mám OV - měla jsem hlídat, ale nebudu, tak sjem zvědavá, jestli se budu flákat, nebo ne.

 Odpoledne jsem byli u Terky v Brandýse. Z Emičky je šokovná holčička, Anička neskutečně vyrostla, plazí se o sto šest, skoro si kleká.  Bylo to moc fajn odpoledne, větší děti si hezky hrály, Anička sice neměla moc náladu, al zvládla to skvěle - i si v tom rachotu pospala. S Terkou se vídáme pravidelně - 1 až 2krát za rok....

1.9. 2010 Středa

Marek při vyzvednutí

Radostné vítání po 4 hodinách

Tak to přišlo. Maja jsem ráno odvedla do školky. Naštěstí s úsměvem, uvidíme, s jakou si ho vyzvednu. Trošku natahoval Tomík - nechtěl do velkáčů, nedokázal pochopit, že tam budou "jeho" děti, až když v šatně pár z nich potkal, tak byl spokojený.
Poobědové vyzvednutí proběhlo taky s úsměvem, přišla jsem pro kluky s Aničkou, kterou jsem hlídala. Dokonce ti dva menší i vydrželi čekat, až přijdou velkáči z oběda a školka nespadla.

Doma mi pak Tomík důvěrně prozradil, že prý řekl dětem, že byl o prázdninách na hradě. A prý z něj byli nadšení. No, bodejť by ne, po dvou letech chození do školky konečně nejspíš promluvil při skupinové diskuzi. Hurá. Jen aby mu to vydrželo. Sláva taky byla, že Barborka nebyla ve školce, tak Hanička šla s ním i na procházce.

Marečka paní učitelka a ředitelka moc chválily, prý byl šikovný a smutno mu nebylo. Kéž by mu to chtělo vydržet. Uvidí se, až si uvědomí, že to není jen sem tam, ale každý den.

Doma si všichni tři společně zařádili a pro Aničku si přijela Lucka.

Celkem úspěšný začátek školního roku.

Trojlístek

Hola, hola, školka volá!!!

Tak je to tady. Jak už jsem psala, tenhle okamžik se mi hodní hlavou, co se Majo narodil. Teda vlastně ještě předtím. ještě si vesele plaval v břiše, když byl v "naší" školce den otevřených dveří. A já si už tehdy říkala, že chudinka moje malinká bude muset nejspíš naklusat ve třech letech na celodenní docházku, žádné po obědě, nebo dnes výlet místo školky.
No, naštěstí práce se nakonec vyvrbila jinak, takže po o vyzvedávání snad sem tam budu stíhat, fláknout se snad taky budou občas moct, tak už jen zbývá, aby ten nástup zvládli. Oba.

Mareček se do školky těšil, dá se říct, že minimálně minulý školní rok o ní pořád básnil, jak je hezká, jsou tam děti, líbí se mu tam a těší se, až tam bude chodit s Tomem a bude velký školkáč. Tak uvidíme. Držte palce.

Jen tak

Předposlední den prázdnin.
Lucka před chvílí vyzvedla Aničku, měli jsme ji dopoledne na hlídání. Byli jsme na procházce - poslední dobou je cílem našich procházek často vlaková statnice kousek od nás. Zatím pokaždé, když jsme tam byli, tak jel vlak. Dnes ne. A zrovna jsem byla i rozhodnutá s ním případně jet, pokud by jel do Prahy, neměli jsme s sebou kola, motorky, kočár, prostě nic, s čím bych se musela při nastupování a vystupování tahat.
Naštěstí jsem jim to dopředu neřekla, budu si snad pamatovat, kdy že ten vlak do centra jede a pojedeme jindy, určitě budou rádi.

Michal je nystydlý, nejspíš z ledové vody na tom koupališti, vlezl i do toho studenějšího. Na víkend byl objednaný kontajner, takže v sobotu "musel" dělat - táta měl práci, Martin nemocný, Jirka v práci, takže jsem ani nezkoušela někoho nehnat. No v neděli přijel děda Honza, tak pomohl Kájovi a Michal byl zalezlý.
Odpolende jsem jeli "zkoulaudovat" nový byt Evičky a Martina, mají to tam moc hezké. A kluci byli zlatí. Teda, když pak přišla i Anička, tak řádili. Ale šlo to.

Zítra se pojedu s klukama podívat do jednoho z MC, ve kterých budu lektorovat. Je to na druhém konci Prahy. Vetřeli jsme se na návštěvu k jedné dobrovolnici z toho centra. Mmch diskutuje ve stejné diskuzi. Svět je prostě malej.
Měla bych ještě něco upéct s sebou, ale teď kluci spí a pak jedeme na logopedii, tak nevím, jestli so stihnu. Kdyžtak si uděláme ostudu. 

Výpověď

Dneska jsem byla podepsat výpověď dohodou. Zvláštní pocit.

Ale práci mám, tak snad to vyjde tak, jak doufám a bude nám fajn.
Dopoledne jsme byli s klukama na hřišti na kopci. Chtěli jet malým autobusem, takže tam jsme jeli autobusy. Hřiště je fajn, jen tam není moc stínu. Ale aspoň tam fouká. Kluci si pohráli, později přišly i nějaké děti, takže se i družili. Tomíkovi asi už kolektiv docela chybí.
Mareček si dlouho hrál na písku. Vyfotila jsem ho na stejném místě, jako před dvěma roky.

Zpátky jsme šli pěšky. Majo teda byl v kočárku, Tomík šlapal bez řečí. Možná mi z něj pomalinku roste turista?? Cestou mi vyprávěl, jak tam chodí se školkou na procházku. A že má ve školce plno kamarádů. A že Mareček taky bude mít. Tak snad bude nástup v září dobrý.

Odpoledne mě Michal s klukama vezli pro tu výpověď. Je fajn vědět, že kdybych chtěla nastoupit, tak mají zájem. Jak to I. popisovala, tak to znělo dost zajímavě. Škoda, že jsem to nevěděla před prázdninama. Teď už mám domluvené to cvičení. No uvidíme.
Večer jsme vzali kluky na krátkou procházku, bylo teplo, nepršelo, navíc po obědě spali dlouho, tak ať se trochu unaví. No, moc se asi neunavili, usnuli teprve před chviličkou. Je půl deváté.
Za týden a kousíček půjdou do školky. Oba. Na tu chvíli myslím od narození Marečka. A je to skoro tady.