Dárečky do školky

V pátek večer jsem šila až do půl jedné ráno. Pravda, nešila jsem jen tyhle polštářky, ale také sukni pro sebe - kostkatou, klaunskou.
Ale s výsledkem jsem spokojená (sukni vyfocenou nemám).
Kolíčky jsme barvili s klukama společně.

To jsem ještě nevěděla, co nás čeká.
Marek mi nastydl. Vůbec jsem ve čtvrtek neodhadla počasí a nastydl teda nejen Majo, ale i já.
Holt slibovaných 22 se nekonalo, zůstalo u 18ti… Kašle, v pátek malinko, šel do školky (beztak tam v tomhle počasí kašlou všichni a zakašlal tak dvakrát za ráno). V noci na sobotu už to tak úplně dobré nebylo.
No a teď kašle ještě víc. Je KO. Včera usnul odpo po pětiminutovce zpívání tří čuníků (vlastně ani to ne…). Dnes po boji – usnul, dusil se, skoro zvracel, tak se probudil a nanovo asi čtvrthodinový boj.
Je mu zle.
Od soboty odpoledne hoří.
Nemám teploměr, kterým bych ho kulturně změřila – ušní,co fungoval roky na moje děti, je mi teď nanic, naměří diametrálně odlišné teploty. Digi jsem koupila na doporučení ušaře Hartmann. Prej 36,4..... Dítě hoří.
Nejzodpovědnější mi přijde orinetačně proužek na čelo (odmyslím-li svou ruku či rty, těmi teplotu odhadnu, pokud dítě není orosené). Podle něj ráno 38, teď bude mít víc, ale já ne a ne přijít na to, kam jsem ho odhodila. Tipla bych, že bojuje se čtyřicítkou. Jako ostatně celou dnešní noc.
Co je ale nejhorší – kašel se mu vůbec, vůbec nelepší. Dráždivý, suchý, nemá chůdě co odkašlat. Dávám Stoptussin (Tussin došel minule), jako vždy. Efekt nula bodů.
Zítra stávka s hrozící blokádou ve vzduchu. Když bude a zablokují se i silnice, tak jsem v háji, protože nadojedu z domu nikam. A horečkující dítě pěšky brát nebudu.
Vhodnocení: až se vzbudí, nejspíš si střihnem pohotovost. Přeci jen radši dnes, než čekat pak případně do ůterka. Nemám dobrý pocit.
Zítřejší ranní kurz musím zrušit. Snad nebude problém. Není předplacený, tak snad ne.
Když se daří, tak se daří.
Uf.

21:10
Resumé z pohotovsti, kam jsem jela prostě kvůli instinktu (Majo se mi prostě nelíbil, nelíbil se mi jeho kašel, nelíbilo se mi, jak mělce a rychle dýchá, když spí a má „jen 40“, co už párkrát měl, že mu nezabírají kapky…), je takové, že má počínající zápal plic (bronchopneumonie). Poslechově Dr něco slyšel, rtg prokázalo slabý nález. ATB.
Ale alespoň už začal odkašlávat.
Spí, uvidíme, co bude dál.

Mám málo dětí....

...tak jsem si zase jedno půjčila. Tentokrát Lukyho. Katka pracovala, tak aby ho neměla na krku celý den babička.
Ovšem - zkoušeli jste vyfotit tři děti tak, aby jim bylo vidět všem do obličeje a netvářil se ani jeden z nich jako adept na pomocnou školu?
Já jsem to tentokrát nějak nestihla.

Přípravná třída

Dnes jsme se byli s Tomíkem podívat v přípravce ZŠ, kam v září nastoupí. Měl jet i Majo, ale chtěl zůstat s dědou doma, tak jsme jeli jen s prvorozeným.

Klukům (byli s námi Danda se Samíkem) se tam líbilo, tak snad nadšení vydrží.

Plavci

Dneska odpoledne byl u sousedů dětský den, takže Michal dopoledne s dědou vozil materiál, po obědě kafe a hurá vedle. Kluci už ví, jak to tam chodí, takže byli docela soběstační. Některé disciplíny sice bude třeba dopilovat, ale máme na to zase rok.
Ovšem - letos si vybrali z cen Bolta - plyšového, malého, Majo ho má na baťohu. No a druhého bílého pejska. Jsem zvědavá, jestli si ho budou půjčovat, nebo se s ním zlobit.

Po soutěžích jsme využili nevídaného volna za hezkého počasí a jeli jsme do Letňan do bazénu. Permanentku mám od března, ale buď byl někdo nastydlý, nebo nebyl čas.
Nicméně to ale stálo za to. Klukům se sice do velkého bazínu nejdřív nechtělo, ale když si chvíli přoádili v brouzdališti y vyzkoušeli o ostatní dva poměrně teplé bazény, tak dobrovolně zbytek času strávili právě ve velkém. A s pomocí pásu je už i reálné, aby je tam hlídal jen jeden z nás - já jsem se šla osprchovat první, pak jsem si šla pro kluky, ať je to rychlejší.
Kluci byly spokojení, vyplavaní a unavení. Večeři měli cestou v autě (cuvhý rohlík, oblíbené to jídlo, ale pšššš), takže doma jen převlíknout, vyzubit a spát.
Někdy musíme zase zopakovat.

Bazének letos poprvé.....

Aneb když nemusím do školy a venku je horko, napustím jim bazének.
Přijela jsem z práce nečekaně brzy, tak jsem šla napustit bazének, aby jim sluníčko ohřálo vodu.
Když jsme přišli ze školky, už na zahrádce čekal i Luky. Nemohli se dočkat. Zezačátku jim teda voda připadala studená:

ale pak si dali říct a cachtali se jak o život.

Tomík to měl teda zkomplikované také tím, že si ve školce odřel kolena, ale nakonec to zvládl i tak.
Majo prostřídal koupání s houpáním. Samozřejmě chtěl houpat "nejvíc".

Nocležnice

Unesli jsme Aničku.....
Lucka strávila s dědou dopoledne po doktorech, bylo mu zase zle, takže měla odpoledne honičku, děti se naprosto překvapivě nervaly, nehádaly a neječely na sebe, tak jsme si Aničku vzali na noc s tím, že ji dovezeme další den na babiččinu a Eviččinu oslavu.
Anička spala na zemi v pokojíčku, půjčili jsme si od Lukyho matraci. Byla zlatá. Dala jsem vedle té velké ještě kluků řádící malou matračku, aby se neskulila. Na velkou jsem jí nachystala polštář a peřinu, a když jsme si šli lehnout, tak se mně ptala: "Tady budu spinkat? Na tý malinký?". Matrace je asi 90x40cm.... Měla radost, že jsem řekla, že její je ta velká.
Překvapivě všechyn děti usnuly rychlostí blesku, takže jsem mohla vyrazit na oslavu narozenin kamarádky ze základky, na kterou jsem úúúúúplně zapomněla, když jsem si Aničku od Lucky brala. Ještěže mám tak skvělého muže, který klidně pohlídal o dítě víc.

V sobotu po snídani jsme s dětma dělali trička - malovéní mě nadchlo, takže jsem si při vracení nespotřebovaného materiálu dokoupila svoje barvy a holčičkovou šablonku. Samozřejmě pro Aničku.
Aničce jsem dala jedno bílé od Marka, abych si taky užila motýlky, kteří v Pekle frčeli nejvíc. Ale nestihla jsem ji vyfotit. Kluci si namalovali trika bez rukávů. S dinosaury.

 V nových tričkách jsme pak jeli k babičce Aničce na oslavu. Sklidily úspěch.

Pekelný víkend 20.-22.5.

Tak a e to pryč, snad zase za rok.

Letos jsme byli v Pekle v Jizerských horách. Příjemný hotel, milé jednání pro mě jako pro organizátorku. Kluci byli zlatí! Teda, on je měl spíš na povel Michal, já jsem patlala trička se všema dětma, ale nestěžoval si. Fakt je znát, že jsou zas o rok starší.

Cestou tam jsme se zastavili v Liberecké ZOO - kde jinde. Teda, byla ještě jedna možnost, ale ta by byla dvojnásobně dražší a nejspíě ne tak záživná.
Klukům se ZOO moc líbila, nejvíc samozřejmě bílí tygři, které v Praze nemáme. Nadšení byli teda taky z vozíčku - v Praze říkám, že vezmeme, až s námi bude taťka, tak jsme jim ho vzali.
Mile mě překvapilo, že v místní restauraci byli ochotní nalít nám čistý vývar bez čehokoliv, co kluci nejí (neměla jsem sílu s s nima v tom teple dohadovat, jestli a co budou jíst) - a kluci ji snědli. Skroo všechnu. Po o pak dostali zmrzku na ochlazení, bylo opravdu teplo.
Byli jsme svědky jednoho ošklivého pádu asi dvouletcýh dětí z výšky na hlavu, ale jinak to bylo fajn dopoledne.

Deja vu

srpen 2009 - tenkrát jsme tam byli v babí

Ze ZOO jsme pokračovali dál směrem Peklo - to už bylo klukům dlouhé, tak trochu prudili i přes zapnuté pohádky, ale dalo se to zvládnout.
Ubytovali jsme se a ještě jsme stihli na čtvrt hodinky vyzkoušet hotelová hřiště, než přišla bouřka. Prý padaly i kroupy.
Postupně přijížděli ostatní, no a když nás tam už pár bylo, tak jsem po večeři vytáhla propriety a začali jsme dělat první várku triček. Paní recepční byla moc milá a posunula nám hodinu v bazénu, abych stihla všechno sbalit.

No a v bazénu nás kluci moc mile překvapili - Majo chtěl plavat sám, vyzkoušel, viděl, že zas tak jednoduché to nebude, ale spokojil se s rukávkama a fakt s nimi plaval! Byl tak nadšený, že měl nonstop otevřenou pusinu, jak se chichotal, až si trochu lokl, ale plaval dál.
No a jak to viděl Tomík, tak chtěl taky, úplně bez držení se někoho. Ovšem náš pan "najistotu" měl navíc ještě pás. Ten jsem mu ale po chvíli rozepla s tím, že se mu rozepl sám. No a když zjistil, že to jde i bez něj, tak byl taky nadšený.
Usnuli prý skoro hned, já jsem hned po bazénu mazala na "schůzi" - tématy bylo všechno možné, zejména však program dalšího dne.

Sobotní dopolende patřilo olympiádě - po našem ranním rozplavání v bazénu, nebylo moc kam jinam ho nacpat. Plnění úkolů zahrnovalo taky dozdobení ubrousků na svačinu - tím pádem výroba triček pro všechny trvala i přes oběd asi do dvou hodin. No a poslední jsem dodělávala někdy od čtyř do pěti odpoledne.
Trička se dětem líbila, byly překvapené z výsledků, přišlo mi, že opravdu spokojené. Někdo měl na sobě už v sobotu, jiný v neděli. Ale na společnou fotku už všichni, Včetně Kaktusích dvojčat.

Tady si Tomík vysloužil pochvalu za nejlepšího házeče letadýlek

Medailování a předávka obálek s žetony na jarmark

Večer pak sraz u ohně s kytarou - největší hitovkou pro děti bylo Pec nám spadla zrychlovat až do nevyslovitelnosti. Hlavně, že se to dětem líbilo. Jedna rumba koule to odnesla - chudák Miki ji hodil omylem do ohně, házel tam šišky.


V neděli dopoledne děti čekala lesní  cesta za pokladem - šly lesem po fáborcích a cestou plnily úkoly. V cíli historka o tom, že v pařezu je schovaný jezevec a ten poklad tam hlídá, takže si pro něj musí kluci sáhnout rychle. No a kluci to spolkli - i když doma mi pak Tomík říkal, že to bylo jenom jako.

Společné focení letos Tom dostal příkazem. Jen škoda, že načasování nebylo zrovna šťastné. 

A pár fotek před odjezdem - Tomík se prý fotit nechce....

Hit víkendu

Uteklo to jako voda a jelo se domů. Kluci cestou i zdřímli, i když každoroční spánek durch celou cestu až domů se letos nekonal.

Víkend to byl moc fajn. I když jediné, co mi ho trochu kazí, je bezohlednost některých lidí a věčné stěžování si. Tím spíš v důsledku nadřazenost některých z nich.
Holt se scházíme různé povahy a já jsem zas o něco moudřejší.