Hola, hola, školka volá!!!

Tak je to tady. Jak už jsem psala, tenhle okamžik se mi hodní hlavou, co se Majo narodil. Teda vlastně ještě předtím. ještě si vesele plaval v břiše, když byl v "naší" školce den otevřených dveří. A já si už tehdy říkala, že chudinka moje malinká bude muset nejspíš naklusat ve třech letech na celodenní docházku, žádné po obědě, nebo dnes výlet místo školky.
No, naštěstí práce se nakonec vyvrbila jinak, takže po o vyzvedávání snad sem tam budu stíhat, fláknout se snad taky budou občas moct, tak už jen zbývá, aby ten nástup zvládli. Oba.

Mareček se do školky těšil, dá se říct, že minimálně minulý školní rok o ní pořád básnil, jak je hezká, jsou tam děti, líbí se mu tam a těší se, až tam bude chodit s Tomem a bude velký školkáč. Tak uvidíme. Držte palce.

Jen tak

Předposlední den prázdnin.
Lucka před chvílí vyzvedla Aničku, měli jsme ji dopoledne na hlídání. Byli jsme na procházce - poslední dobou je cílem našich procházek často vlaková statnice kousek od nás. Zatím pokaždé, když jsme tam byli, tak jel vlak. Dnes ne. A zrovna jsem byla i rozhodnutá s ním případně jet, pokud by jel do Prahy, neměli jsme s sebou kola, motorky, kočár, prostě nic, s čím bych se musela při nastupování a vystupování tahat.
Naštěstí jsem jim to dopředu neřekla, budu si snad pamatovat, kdy že ten vlak do centra jede a pojedeme jindy, určitě budou rádi.

Michal je nystydlý, nejspíš z ledové vody na tom koupališti, vlezl i do toho studenějšího. Na víkend byl objednaný kontajner, takže v sobotu "musel" dělat - táta měl práci, Martin nemocný, Jirka v práci, takže jsem ani nezkoušela někoho nehnat. No v neděli přijel děda Honza, tak pomohl Kájovi a Michal byl zalezlý.
Odpolende jsem jeli "zkoulaudovat" nový byt Evičky a Martina, mají to tam moc hezké. A kluci byli zlatí. Teda, když pak přišla i Anička, tak řádili. Ale šlo to.

Zítra se pojedu s klukama podívat do jednoho z MC, ve kterých budu lektorovat. Je to na druhém konci Prahy. Vetřeli jsme se na návštěvu k jedné dobrovolnici z toho centra. Mmch diskutuje ve stejné diskuzi. Svět je prostě malej.
Měla bych ještě něco upéct s sebou, ale teď kluci spí a pak jedeme na logopedii, tak nevím, jestli so stihnu. Kdyžtak si uděláme ostudu. 

Výpověď

Dneska jsem byla podepsat výpověď dohodou. Zvláštní pocit.

Ale práci mám, tak snad to vyjde tak, jak doufám a bude nám fajn.
Dopoledne jsme byli s klukama na hřišti na kopci. Chtěli jet malým autobusem, takže tam jsme jeli autobusy. Hřiště je fajn, jen tam není moc stínu. Ale aspoň tam fouká. Kluci si pohráli, později přišly i nějaké děti, takže se i družili. Tomíkovi asi už kolektiv docela chybí.
Mareček si dlouho hrál na písku. Vyfotila jsem ho na stejném místě, jako před dvěma roky.

Zpátky jsme šli pěšky. Majo teda byl v kočárku, Tomík šlapal bez řečí. Možná mi z něj pomalinku roste turista?? Cestou mi vyprávěl, jak tam chodí se školkou na procházku. A že má ve školce plno kamarádů. A že Mareček taky bude mít. Tak snad bude nástup v září dobrý.

Odpoledne mě Michal s klukama vezli pro tu výpověď. Je fajn vědět, že kdybych chtěla nastoupit, tak mají zájem. Jak to I. popisovala, tak to znělo dost zajímavě. Škoda, že jsem to nevěděla před prázdninama. Teď už mám domluvené to cvičení. No uvidíme.
Večer jsme vzali kluky na krátkou procházku, bylo teplo, nepršelo, navíc po obědě spali dlouho, tak ať se trochu unaví. No, moc se asi neunavili, usnuli teprve před chviličkou. Je půl deváté.
Za týden a kousíček půjdou do školky. Oba. Na tu chvíli myslím od narození Marečka. A je to skoro tady.

Flákárna

Ráno šli všichni tři chlapi ven, pracovat. Pracovali velmi zkušeně - pokoušeli se nejspíš zmrzačit na studně, stavěli krkolomné dráhy na a ze studny, případně na stůl hned vedle. Andělé strážní měli co dělat. Naštěstí to dobře dopadlo. Člověk by nevěřil, co jsou schopní vymyslet během chvilky, kdy je spustí z očí.

Mareček se pak začal domáhat procházky s babí. Maminku odmítl. Že se vůbec snažím. Jak je v blízkosti babí nebo tatínek, tak si neškrtám a jsem monomatka.
Babička je opravdu babičkou úžasnou, a tak vzala vnoučka na procházku. Mají se dobři, ti naši kluci.
Tomík se na procházku nepřidal, místo toho se dál pokoušel o zmrzačení, naštěstí dál bez úspěchu.
Po obědě jsme sbalili děti a vyrazili jsem na koupaliště, na Divokou Šárku. Dojeli jsme teda autem, kam to až šlo, ale i tak nás pak čekal kus cesty ke koupání. Kluci zvládli cestu skvěle, připravili jsme je na to, že bude procházka, a že pak půjdou do bazínu, tak to asi zafungovalo.
Bylo tam docela dost lidí, ale šlo to, rozhodně lepší než Podolí nebo Radlice. Kluky ani nějak zvlášť neotrávila ledová voda. Dokonce se nechali na chvilku vzít i do velkého bazénu, takže si myslím, že to stálo za to.
Cesta zpátky byla motivovaná slíbenou zmrzkou (rodiče si dali kafe). Šli statečně, nicméně Mareček to neušel celé a kus cesty ho Michal nesl. Tomík to celé zvládl. Bez pípnutí. Jednou teda konstatoval, že ho nožky bolí, ale šel dál. Musela jsem ho za ten výkon pochválit, vážně jsem nečekala takovou pohodu. Snad si trochu odpočinul i tatínek.

Vzorňáci

Dejte dětem montérky, kolečko s lopatou a hromadu uhlí. Můžou být šťastnější? Možná tak k tomu ještě žvejku do pusy.

Dnes nám přivezli uhlí. Hodně. HODNĚ! Jako vždy.
Kluci už od probuzení špiclovali uši, aby auto neprošvihli. jakmile ho slyšeli, oblíkali montérky (i s tatínkem) a utíkali koukat. A následně makat. Dětská práce je zakázaná, víme. Ale když oni byli fakt tak nadšení....

Vydrželo jim to docela dlouho, i když Majo se po chvíli vetřel k babičce vařit, jak jinak. Třeba z něj bude kuchař. Tomík se přišel poflakovat dolů na dvůr, jezdil na všem možném, hrál si. Já jsem OV (babička vařila) využila k restům a probrala nějaká z míst, ke kterým se nemůžu dokopat a věci se tam jen kupí.
Odpoledne jsem vyrazila s klukama koupit tenisky no name - na lítání okolo domu, třeba právě na to uhlí a tak, kam se mi jim nechce dávat boty za 700 a víc. Taky nepromokavé oblečení a pyžama do školky.
Kluci byli zlatí, opravdu jsem měla děti, které by si přála každá matka. Spořádaně počkali, než jsem se podívala, jestli něco ze seznamu mají, docela i spolupracovali se zkoušením. V pasáži byl reklamní skákací hrad - nadšeně se mě ptali, jestli můžou. Mohli, co by ne. Na chvilku. Za dvě minuty půjdeme. Kluci, jdeme. A oni šli. Bez řečí. Ani nebyl řev, když jsem na otázku, jestli budou moct jít pak ještě jednou, řekla, že ne, že trochu spěcháme. Zlatíčka. Moje.
Zvládli i neoblíbené zkoušení bot. Díky Bohu, protože i tak jsem toho měla nějak dost, hlavně ty boty mě vyčerpaly, tam ten, který nezkoušel, zkoumal, co kde mají zajímavého. Ještěže prodavačky byly velmi milé a ochotné.
Ve středu tam ještě zajedeme snad pro větší nepromokavou bundu Tomíkovi, dnes neměli velikost. Doufám, že bude. Pyžamka teda neměli, ale to nějak vymyslíme. Tímto jsme snad na školku připraveni.
Cestou domů vedli vážný rozhovor:
T.: Mami, vidíš tu motorku? Tu červenou?
já: Ano, vidím.
T.: Marečku, já si koupím červenou motorku a ty modrou, jo?
M.: Já si koupím motorku.
T.: Jo, modrou. A víš, kde je budeme parkovat?
M.: Ne
T.: No přece u nás na dvoře. A Kája taky.
já: Tomí, myslíš, až budete velcí chlapi? Jako je táta?
T.: Jo. Až budeme velký. A Kája bude jezdit s náma.
já: No to si nejsem jistá, že až vy budete jednou třeba mít motorky, že Kája bude jezdit s váma. Ale třeba Lukášek.
M.: Až mi bueme velký, koupíme motorky. Ty koupíš červenou a já šedivou. (řeklo dítě barvam nepolíbené)
T.: Jo.

Petřín

Když jsme dnes jeli k babičce, kluci si vzpomněli na lanovku a začali lobbovat, že bysme s ní mohli jet. Tak jsem jim slíbila, že někdy třeba pojedeme.

U babičky si kluci hezky hráli, my s mamkou jsme připravily oběd, a protože tam dnes nebyla Anička a nemusel tedy nikdo po oběde spát, tak jsme se rozhodli jít na tu lanovku.
U lanovky mě teda překvapila ta obrovská frotna, tipovala jsem to aspoň na dvě lanovky, ale překvapivě jsme se ještě vešli do první, která přijela, ba dokonce si kluci i měli kam sednout, bylo tam místečko přesně pro ně. Byli nadšení, Tomík pořád sledoval, kdy budeme míjet druhou lanovku jedoucí zeshora.
Sotva jsme vylezli ven z horní stanice, uviděli vozík tažený koníkem. Cena jízdy Lanovka-Rozhledna-Bludiště byla 20Kč za osobu. Kdo by se nesvezl? Jízda byla super, nevím, jestli se víc líbila mně, nebo klukům. Nebo babičce??
Chtěli jsme se nechat vyložit u bludiště, že tam kluky vezmeme, ale tam byla fronta aspoň na 20 minut a nikde stín, tak jsem tam s Majovýma sotva vyléčenýma očima (měl zánět spojivek) nechtěla stát, a tak jsme se svězli zpět k rozhledně, že si tam kluci dají jogurt, něž pojedeme dolů.
No ale kluci nezklamali, jak uviděli rozhlednu, začali se hlásit, že jdeme nahoru. Zaparkovali jsme babičku na lavičce - prý už se tam něco nachodila a v tom vedru se jí nechce šlapat nahoru, a šli jsme sami. Jen se teda ptala, jestli to vyjdou, tak sjem se zasmála, že po Bezdězu zvládnou cokoliv.K mému překvapení jsme dostali na lístek razítko VÝTAH ZDARMA, což jsem uvítala jednak kvůli Majovi, ale hlavně kvůli tomu teplu, bylo krásně, tak 26 stupňů minimálně. Nahoru jsme vyjeli, rozhlédli se, ukázali si kde co a šli jsme dolů. Pěšky, ať si hezky potrénujeme nožičky. Maja jsem asi v půlce nesla, ale spíš proto, že šel pomalinku a špatně se tam vyhýbalo se dvěma dětma, nabídla jsem mu to sama.Tomík to sešel bez řečí, ani ruku nechtěl.
Našli jsme babičku, kluci dali ten jogurt, napili se a šli jsme pomalu na lanovku směrem dolů, abysme byli zpátky dřív, než přijdou z práce taťka a děda. Cestou jsme se pohoupali na dřevěné houpačce, kluci si zalezli na lanovém hřišti, u lanovky si pohlydili koníky (dalo se na nich i svézt, ale toho měli dost na táboře, tak někdy příště).
Za chvilku nám jela lanovka, tentokrát byla prázdnější.
K babičce jsme došli půl hodinky před příchodem Michala z práce. Kluci nadšeně vyprávěli jemu, i pak za chvilku dědovi. Prý musíme jet někdy znovu, i s tatínkem.

Maty a Zuzka

Dnes dopoledne jsme se po hodně dlouhé době viděli se Zuzkou a Matym, z Matyho už je klouček, žádné batole. Kluci se na ně moc těšili, hlavně Tomík.

Počasí nám ale moc nepřálo, jen jsme vyrazili z domu, začalo pršet. No, za chvíli přestalo.
Druhý problém byl, že domluvené hřiště je zavřené - předělávají schody. Že by se končeně u dětského hřiště udělal přístup pro kočárky? Necháme se překvapit.
Nakonec jsme tedy skončili u nás na zahradě - klouzačku a houpačku máme taky, kluci byli spokojení a my jsme se Zuzkou nezavřely pusy.
Když začlo pršet víc, tak kluci využili přístřešek pro auto - malovali křídamana tabuli. Překvapilo mě, proč mě nenapadlo dřív ten přístřešek využít za deště, když tam není auto. No asi proto, že auto tam většinou je..
Moje spavá nemoc pokračuje, spala bych možná i celý den, nechápu, cot o se mnou je, ale snad to brzy přejde.
Mareček se moc těší do školky, ví, že už brzy bude. Za to Tomík už hází otázky, jestli tam fakt musí. Bude to zajímavé září.