Na vláčky do Lužné podruhé

Dnes jsme byli s klukama po roce opět na vlacích v Lužné. Loni byl Maru mimino, kterému bylo celkem jedno, kde je, hlavně že je s náma, ideálně venku.

Letos si to docela užil, možná i víc, než Tomík, ten se nějak poslední dobou bojí výšek. Je to moje trdýlko. Tentokrát jsme taky viděli ukázku jízdy modelové železnice, co tam je, ale ku podivu to mělo stejná úspěch, jako velké mašiny a možnost si do nich vlézt.
Cestou zpátky jsme letos nejeli na Křivoklát, ale k Míše a Luníkovi s Leňulí. Kluci bali ale dost unavení, takže hlavně Majda pobrekával plus Tomík protivka, no nic moc kombinace, ale přežili jsme to, dostali jsme i večeři, kluci pak na cestu lentilky, takže spokojenost. Ukňourané děti jsem doufám vynahradila masáží šíje, tak třeba někdy bude opakování.

Obývák jsme malovali dva dny, v úterý jsme začli, ale nějak to při škrábání padalo víc, než jsme čekali, takže se to muselo znovu naštukovat, tím pádem druhá vrstva až ve středu. Ale konečně to tu vypadá jak u lidí, plus tím, že je to většinou nabílo, tak tu je víc světla. Snad za rok nebude repete.
Musím se ještě mrknout na učení, v neděli jsou zkoušky, tak snad to zvládnu.

27.7.2009 Pondělí

Tak od včerejška umím celkovou relaxační masáž, teď jen ty zkoušky a mám hotovo. Ani se mi nechce věřit, že to trvalo přes měsíc.

Dnes jsme byli na návštěvě u Hanky s Eli a Kačulkou, mají na zahradě bazén, tak asi 70cm vody, průměr přes dva metry. Voda měla 20 stupňů, ale bylo to docela příjemné. Co mě ale hodně překvapilo bylo, jak byl Tomášek v pohodě. Asi od roka a půl měl nějaký podivný respekt z vody. Nic se mu nestalo, nepřitopil se, nelekl se ve vaně ani v bazénu, kam jsem s ním chodila plavat, prostě nevím, kde se to v něm vzalo. Stupňovalo se to, až jsme na koupališti skončili tak, že se jen držel okraje a nebo běhal okolo po břehu.
Teď jsme asi rok nebyli, no a Tomík byl víc, než v pohodě, když na něj zrovna Majda nešplíchl, tak si to snad i užíval.
Za týden jedeme s tchýňkou sklukama na tři dny do Krkonoš, tak jsem na hrdiny zvědavá. Je tam venkovní bazén, tak když bude teplo, můžou plavat o duši.

U Hanky jsme se seznámili s Taliánama, moc milá rodinka. A ty hodné děti..... hm......
Bylo to prima odpoledne. Cestou domů jsme ještě koupili barvu na vymalování obýváku, tak zítra hurá na to.

17.7.2009 Pátek

Michal ukládá kluky, mně už se nechce učit, tak zkusím něco napsat.
Kluci rostou jako z vody, ani se nechce věřit, že byli někdy takoví cvrčci, jako je Lukášek.

Mareček se ve středu asi rozhodl, že bude mluvit, od rána zkoušel říkat nová slova, jedno za druhým. Je to sranda, protože třeba "mám" je sám, "pom" je Tom, "tája" je Kája, "čí" je hačí, "tití" je pořád dudlík, pití a mlíko, "tan" je stan, "pavau" je plaval, "bauva" je barva.... prostě zní to všechno trochu podobně a člověk aby si domyslela, co se mu dítě snaží říct.Ale snaha se cení, však on si ten jazýček obrousí.
Tomášek se snad opravdu zklidnil. Že by byl na jednou poslušňák nejposlušnější, to ne, ale celkem se s ním dá domluvit, když se nenudí, tak bývá spokojený. Vlastně ukňouránek bývá když je unavený.

V pondělí jsme byli na hřišti tady u nás, volala mi Zuzka, že jsou s Matym tam, jestli nechceme přijít. Kluci byli na jedničku, krásně si tam hráli, jen tu a tam potřebovali pomoct. Tomík vylezl na tu menší loď, po síti nahoru, poprvé, má docela respekt zvýšek, ale tentokrát se nedal. Sice jsem mu musela pomoct, aby vlezl na plošinku, ale zvládl to. Pak taky vylelz po ďourách ve stěně ala žebřík nahoru, to už zvládl beze mě. no a čím mě dorazil bylo, že skočil ze žebříku z výšky, kterou bych do něj neřekla, a perfektně dopadl. Třeba ten můj malý nešika jednou taky bude sportovec, jak o sobě rád říká, když má triko s číslem nebo nápisem. Chvilku jsem přemýšlela, kdy se tahle změna udála, asi přes noc, jako vždy.

Včera jsme s tchýňkou klukům dali vodu do bazénku, teda, musela jsem dojet koupit nový, Dan nám ten původní rozkousal (ne, že by mě to nenaštvalo, ale co člověk neadělá, tenhle musíme uklízet líp), tak máme obyč, na míň vody, Do většího zainvestujeme, až Dan pobere trochu rozumu a třeba i poslechne ;o). Samozřejmě, že byli kluci blažení. Marek je jak ryba ve vodě, takový kdysi býval Tomík, než měl ten zásek na plavču. Tak doufám, že alespoň Maju se bát nezačne. No a Tomíka trošku provokuje právě Maru, že se vody nebojí, tak se snaží taky řádit. musíme s nima někdy jít zase na velký bazén, abychom zjistili, jak na tom Tomík je, třeba už to letos bude lepší.

Mně nejspíš končí korálky v kamenné prodejně, Adél nevydělává, tak přemýšlí, že se zkusí vyvázat zze smlouvy předčasně. Chápu, že jí pár korálek neuživí, ale mrzí mě to. Zvláš´t, když se mi zatím nedaří najít nic jiného.

Dnes jsme byli u našich, Andulka nemá chybu, začíná z ní být pěkná lumpice, už se klukům jen tak nedá. Zítra ráno tam kluky odvezu a necháme je tam do neděle, vyzvednu je  cestou z kurzu. Snad to babí, děda a teta Lucka zvládnou ve zdraví.
Mně zbývají ještě tři víkendy kurzu, docela to utíká. Jen by to chtěla maličko víc klidu na učení, ale snad to zvládnu. Holky, co při dětech studují, obdivuju dvojnásob než dřív.

Klučičí máma

Jsem máma dvou kluků. Ne, nepřišla jsem na to teď, nebojte se. Ale donedávna mi to tak nějak pořád nedocházelo. Kluci si občas pohrají i s kočárkem nebo miminem, i když všechno, co má kola, je jasně na prvním místě. Čím je ale Mareček starší a šikovnější, tím víc si tohle uvědomuji.

Je pátek, devět hodin ráno, jsme doma, protože babička Anička je v Mariánkách s Luckou a malou Andulkou. Zítra se vracejí.
Ráno jsme vstali, najedli se, převlíkla jsem Maja, Tomíkovi jen ponožky (ne, že by to neuměl, ale je to můj lenoch a má rád pozornost, tak to převlíkání bývá spíš spolupráce, aby neměl pocit odstrčenosti, když převlíkám Marka), dala jsem Majovi mlíko. Tomík nechtěl, odešlo nám víčko od nekapacího hrnečku, což byla nejzazší meta pro pití mlíka z něčeho jiného, než normální hrnek, no z normálního už mu tak nejede.
Pak se kluci zašili do pokojíčku a krásně si spolu hrajou. Před chvilkou jsem je pozorovala jedním očkem při učení anatomie, vytáhli si velkou tatrovku, Tomík rukou dělal "panáčka", jako že jde natsoupit na sedadlo a lákal Marečka, ať taky nastoupí. No a ten ani ne dvouletý špunt udělal taky rukou "panáčka" a nastoupil hezky na sedadlo. Tak trošku jsem čekala, že si sedne na korbu, když mu Tomík říkal nastup, ale on to pochopil správně.
Občas přemýšlím, jestli Tomík nějaké věci nedělal v Markově věku jen proto, že to neměl kde okoukat, nebo jestli je Marek prostě větší koumák, lumpík a šikula, prostě můj malý divoch.
Když jsme čekali Marka, deptaly mě otázky, co bychom si přáli. Nějak nebylo moc lidí, kteří by byli ochotní pochopit, že je nám to opravdu jedno. Navíc já jsem si pro sebe říkala, že přece když mi to bylo jedno u prvorozeného, tak nebudu to druhorozené zatěžovat tím, že bych po něm chtěla, aby bylo kluk nebo holka, to by přece nebylo fér. Asi trochu zvláštní myšlenka? No já to tak cítila. Ještě víc mě vytáčely řeči o tom, že přece musím jasně chtít holku, protože každá žena touží po dceři. No nevím, kam na to ty lidi choděj. Vážně mě tohle nikdy netrápilo. Chtěla jsem jen zdravé dítě. A to se, ťuk, ťuk, ťuk, díky Bohu povedlo.
Když se narodil, ani na minutu mě nemrzelo, že to není holčička, byla jsem připravená přijmout obě možnosti., Byl nádherný, tak podobný bráškovi, celý náš. Jak uplynul první rok jeho života, začínalo být čím dál víc patrné, že mám opravdu dva kluky - klučičí hry se rozvíjejí víc a víc, jsou to dva malí divoši, je jich všude plno, ale jsou to i naše sluníčka. Jsem zvědavá, co dalšího mě překvapí.

Jsou to skoro dva roky, co jsem máma dvou kluků. Dva nejdivočejší roky, co jsem zatím zažila - když byl malý Tomík, byl jeden, teď jsem měla k novorozenci, kojenci, batoleti ještě druhé batole, školkáčka.... Dva z nejrkásnějších 4,5 let, z mého mateřství. A já denodenně obejvuji něco nového - v mých dětech i v sobě. Že věci jdou dělat i jinak, než by se zdálo, že můžu řešit problémy i jinak, než jsem si myslela co by prvorodička, že se vyplatí komplikovanější řešení problému, než okřiknutí nebo plácnutí. A hlavně, že i já mám trpělivost, o které jsem dřív netušila...
...díky svým dětem.

6.7.2009 Pondělí

Zkouším si nové plavky, Tomík na mě koukne, chichotá se a říká "jé, ty máš plavky, ty vypadáš", zachichotá se a opakuje "ty vypadáš"..
"A jak vypadám?" Ptám se ze zvědavosti, co dítě odpoví - jestli zná ironický podtón rčení TY VYPADÁŠ.
"Jsi krásná," odpovídá moje prvorozené dítě a já si opět uvědomuji, jak úžasně nekriticky malé děti mulují svoje blízké.

Mareček do slovníku přidal "TMA" - to t spíš jen v náznaku, "PAVU" - plavu, když byli s babí v bazénku na zahradě a dnes nově "BARVA" - samozřejmě r není jasné. Třeba se dočkáme i první věty, než mu budou dva ;o)
O víkendu jsem se hezky učila masírovat a nechala namasírovat, jak už toho je víc, tak ta masáž je i cítit.
Babička hlídala kluky, v neděli je i naložila do bazénku - ten byl připravený už v sobotu, ale nebylo takové teplo. Marečka nechala běhat bez plen, ale kopýtko naše malé se nevyčůrá, nevyčůrá a nevyčůrá, ale jakmile se mu natáhnou gatě a odběhne, počůrá se. Nějak moc mi to připomíná začátky odplenkování u Tomíka.
Lukášek pořád moc nepřibírá, když nedostává nutrilon, ale důležité je, že s nutrilonem ano, aspoň, že to. Uvidíme, co bude dál.

2.7.2009 Čtvrtek

Stydím se, stydím, ale nebyla jsem schopná něco kloudného napsat, resketive si najít chvilku klidu, abych něco sesmolila.

Tomáškovi v úterý skončila školka, budeme si se užívat doma, tak snad se se mnou nebude moc nudit. Ušila jsem si na sebe bič, rozhodla jsem se udělat korálky pro všechny učitelky ze školky + ředitelka + kuchařky - třídní učitelky a paní školníková dostaly malované hrníčky - Tomášek je počmáral barvičkama na sklo, docela se mu povedly, jen jsem je trubka zapomněla vyfotit. Udělala jsem teda do školky 9tery korále, každé jiné jak barvou a korálkama, tak stylem, docela se paní učitelkám líbily, tak jsem ráda.
Jen jsem dodělala korálky, začal mi kurz masáží. A úplně mě to pohltilo. Strašně mě to baví, dokonce ani ta anatomie není nějak zvlášť těžká, fakt tam po nás chtějí (budou chtít) jen to podstatné pro masáže. Sem tam se mi něco plete, ale baví mě to, tak snad to zvládnu.
Ještě víc mě baví někoho masírovat, je zajímavé, jak je fakt každý člověk jiný, sledovat, co se komu líbí a nelíbí....prostě je to prima. No a to nemluvím o tom relaxu být skoro celý den bez dětí a bavit se s většinou bezdětnýma lidma, to je teprve blaho, třeba se mi zase rozšíří otesaná slovní zásoba, bylo by za hodno.
Kluci jsou sluníčka, miluju jejich "rothovory" a souznění, oni třeba jen seděj vedle sebe, kouknou na sebe a začnou se řehnit, jak kdyby měli tajnou řeč. Samozřejmě, že pořád se umějí i pokočkovat, ale to by nebyly děti.
Mareček dál více méně bojkotuje mluvení, když jsme byli na písku, tak chtěl, abych udělala ještě bábovku - no proč by mluvil? Ukázal znak pro "ještě"(doteď hou používal jen na jídlo a jednou ho použil na bublifukování).... Hlavně, že si poradí. Ale abych mu nekřivdila, tak dneska začal říkat "da" - dva (bombony, co jiného on potřebuje počítat?).
Tomášek pro změnu je občas ochotný trénovat výslovnost, snaží se říkat r a ř, sem tam se mu to povede, ale moc tomu nedá. Nicméně pokrok je už to, že někdy spolupracuje.

Pro dnešek končím, snad nebudu taková ostuda a budu  psát častěji.

Květňátkovská dovolená

Byla to jednoduše bomba! Fakt, děti zas oproti loňsku o kus samostatnější, ty starší navíc dostatečně zabavily mladší, takže o dost míň lítání okolo nich, o kus víc posedávání a povídání....


Letos mám snad konečně pocit, že jsem si s každým řekla alespoň pár slov. Organizačně to bylo sice náročnější, než loni, ale známe to, to špatné se zapomene jedna dvě.
Přijeli jsme ve čtvrtek, pořešila jsem nějaké organizační věci a jeli jsme na oběd - netekla voda a nešel produ, spadl někde v okolí strom. Cestou jsme i nakoupili. když jsme se vrátili, někdo už stihl dorazit, mezi prvními byla i Barborka, kterou si Tomík hned oblíbil a byli spolu skoro pokaždé, když to šlo.
Na pátek byla v plánu ZOO, ti, co jeli ráno, udělali dobře, odpoledne byl slejvák jak hrom, takže jsme děti uložili na pokoji. Nicméně když se vyspali, trochus e to vybralo, tak jsme jeli, aspoň na chvíli. Cestou zpátky jsem se stavili pro holinky jako pojistku na hezké počasí na sobotu - soutěže dopoledne a karneval odpoledne.
Soutěže sice Tomíka ani Marečka moc nebraly, ale nakonec ho Barča (jiná než výše zmíněná, osmiletá) přesvědčila a oběhl s ní všechno a posbíral razítka a vysoutěžil si medaily.
Na odpolední karneval se fakt těšili oba, alespoň mi to tak přišlo. Byli za piráty, seklo jim to ;o) první maska, kterou si na sobě nechali, asi proto, že jsem se s ní nedělala, jen jsem vybrala kousky oblečení. Poučení pro příště. Květňátka zvládli i udělat vláček, tancovat v kolečku, pravda, pomáhalo se jim, ale oproti loňsku pokrok neuvěřitelný.
Po první části karnevalu se rozdávaly dárečky, děti měly radost, jak jinak.
Večer se opékaly špekáčky, pak ještě vybití zbylé energie na louce a spát.
Na nedělní dopoledne "paní učitelka" Táňa připravila ještě bojovku v nedalekém lesíku, nicméně na tu neměl Tomík čas, takže té se neúčastnil. Musel ještě využít kolodrížedla, než mu je kámoši odvezou domů. Dali jsme si oběd a jeli domů. Cesta necelé dvě hodinky až domů, děti usnuly za bukem a probudily se až v Praze, takže pohoda.

Mareček se naučil říkat "Dou" - dolů, tam měl k tomu důvod, dole byly většinou děti. A jídlo. Doma je to naopak - všichni jsou nahoře a dobroty od babičky taky.
Tomík se tam taky rozpovídal a dokonce jsem si všimla, že po příjezdu se sem tam snaží říct R nebo Ř, ale hlavně má větší vůli k trénování na příkaz. Tak třeba se jednou taky dočkáme ;o)
Ještě dnes jsem likvidovala resty, jako dárečky z dovči, hračky, sem tam nějaký kousek oblečení ještě nevypraný a neusušený...., ale už je to hotovo, tak snad se ozvu častěji. i když jistá si nejsem, rozhodla jsem se udělat si masérský kurz. Tak jsem na to zvědavá.
V sobotu slavíme Michalovy narozeniny, snad vyjde počasí a budeme grilovat, maso je už koupené, jen ho naložit. A upéct ten dorbý čokoládový dort, co sjem pekla Evičce a mamce k narozeninám, objednal si ho.