Žanetka

O víkendu jsme (no, spíš babička, ale to nevadí) měli návštěvu, přijel strejda a dvě tety. A s nimi nejvíce očekávaný člen výpravy - Žanetka.
Kluci se jí nemohli nabažit a snad i ona jich, protože trpělivě držela a utekla do bezpečí k paničce jen sem tam.

 

 

Proč k nám nejde??

 

Mimochodem když jsem tu před pár dny psala o tom,ž e je téměř nemožné vyfotit použitelnou fotku třech dětí, tak jsem netušila, jaké je fotit v pohybu tři děti a psa.....

Dárky pro spolužáky

...jsme nakonec nedali na slavnosti, protože mě nenapadlo,ž e do školy jde letos i někdo z prostřední třídy a na dvě holčičky by tím pádem nevyšlo a přišlo mi to hloupé. Takže si je Tomík předal ve středu. Paní učitelky mi ho hezky nafotily (a k mému překvapení z toho udělaly docela akci, Tomík vypadá, že si to užil).
Prý se polštářky líbily, tak snad budou mít děti památku.

Loučení se školkou

TAk je to tady. Tomík měl dnes ve školce rozloučení s předškoláky. Školka to pojala formou zahradní slavnosti, kdy děti před začátkem zábavného programu (tanečky) dostaly první jedničku na cestu do školy a nějaké drobnosti na památku.

 

 

 Trocha pohybu - Tomíka jsme takhle řádit ještě neviděli!

 

 

 A slavnostní přípitek:

Dárečky do školky

V pátek večer jsem šila až do půl jedné ráno. Pravda, nešila jsem jen tyhle polštářky, ale také sukni pro sebe - kostkatou, klaunskou.
Ale s výsledkem jsem spokojená (sukni vyfocenou nemám).
Kolíčky jsme barvili s klukama společně.

To jsem ještě nevěděla, co nás čeká.
Marek mi nastydl. Vůbec jsem ve čtvrtek neodhadla počasí a nastydl teda nejen Majo, ale i já.
Holt slibovaných 22 se nekonalo, zůstalo u 18ti… Kašle, v pátek malinko, šel do školky (beztak tam v tomhle počasí kašlou všichni a zakašlal tak dvakrát za ráno). V noci na sobotu už to tak úplně dobré nebylo.
No a teď kašle ještě víc. Je KO. Včera usnul odpo po pětiminutovce zpívání tří čuníků (vlastně ani to ne…). Dnes po boji – usnul, dusil se, skoro zvracel, tak se probudil a nanovo asi čtvrthodinový boj.
Je mu zle.
Od soboty odpoledne hoří.
Nemám teploměr, kterým bych ho kulturně změřila – ušní,co fungoval roky na moje děti, je mi teď nanic, naměří diametrálně odlišné teploty. Digi jsem koupila na doporučení ušaře Hartmann. Prej 36,4..... Dítě hoří.
Nejzodpovědnější mi přijde orinetačně proužek na čelo (odmyslím-li svou ruku či rty, těmi teplotu odhadnu, pokud dítě není orosené). Podle něj ráno 38, teď bude mít víc, ale já ne a ne přijít na to, kam jsem ho odhodila. Tipla bych, že bojuje se čtyřicítkou. Jako ostatně celou dnešní noc.
Co je ale nejhorší – kašel se mu vůbec, vůbec nelepší. Dráždivý, suchý, nemá chůdě co odkašlat. Dávám Stoptussin (Tussin došel minule), jako vždy. Efekt nula bodů.
Zítra stávka s hrozící blokádou ve vzduchu. Když bude a zablokují se i silnice, tak jsem v háji, protože nadojedu z domu nikam. A horečkující dítě pěšky brát nebudu.
Vhodnocení: až se vzbudí, nejspíš si střihnem pohotovost. Přeci jen radši dnes, než čekat pak případně do ůterka. Nemám dobrý pocit.
Zítřejší ranní kurz musím zrušit. Snad nebude problém. Není předplacený, tak snad ne.
Když se daří, tak se daří.
Uf.

21:10
Resumé z pohotovsti, kam jsem jela prostě kvůli instinktu (Majo se mi prostě nelíbil, nelíbil se mi jeho kašel, nelíbilo se mi, jak mělce a rychle dýchá, když spí a má „jen 40“, co už párkrát měl, že mu nezabírají kapky…), je takové, že má počínající zápal plic (bronchopneumonie). Poslechově Dr něco slyšel, rtg prokázalo slabý nález. ATB.
Ale alespoň už začal odkašlávat.
Spí, uvidíme, co bude dál.

Mám málo dětí....

...tak jsem si zase jedno půjčila. Tentokrát Lukyho. Katka pracovala, tak aby ho neměla na krku celý den babička.
Ovšem - zkoušeli jste vyfotit tři děti tak, aby jim bylo vidět všem do obličeje a netvářil se ani jeden z nich jako adept na pomocnou školu?
Já jsem to tentokrát nějak nestihla.

Přípravná třída

Dnes jsme se byli s Tomíkem podívat v přípravce ZŠ, kam v září nastoupí. Měl jet i Majo, ale chtěl zůstat s dědou doma, tak jsme jeli jen s prvorozeným.

Klukům (byli s námi Danda se Samíkem) se tam líbilo, tak snad nadšení vydrží.

Plavci

Dneska odpoledne byl u sousedů dětský den, takže Michal dopoledne s dědou vozil materiál, po obědě kafe a hurá vedle. Kluci už ví, jak to tam chodí, takže byli docela soběstační. Některé disciplíny sice bude třeba dopilovat, ale máme na to zase rok.
Ovšem - letos si vybrali z cen Bolta - plyšového, malého, Majo ho má na baťohu. No a druhého bílého pejska. Jsem zvědavá, jestli si ho budou půjčovat, nebo se s ním zlobit.

Po soutěžích jsme využili nevídaného volna za hezkého počasí a jeli jsme do Letňan do bazénu. Permanentku mám od března, ale buď byl někdo nastydlý, nebo nebyl čas.
Nicméně to ale stálo za to. Klukům se sice do velkého bazínu nejdřív nechtělo, ale když si chvíli přoádili v brouzdališti y vyzkoušeli o ostatní dva poměrně teplé bazény, tak dobrovolně zbytek času strávili právě ve velkém. A s pomocí pásu je už i reálné, aby je tam hlídal jen jeden z nás - já jsem se šla osprchovat první, pak jsem si šla pro kluky, ať je to rychlejší.
Kluci byly spokojení, vyplavaní a unavení. Večeři měli cestou v autě (cuvhý rohlík, oblíbené to jídlo, ale pšššš), takže doma jen převlíknout, vyzubit a spát.
Někdy musíme zase zopakovat.