Tak a e to pryč, snad zase za rok.
Letos jsme byli v Pekle v Jizerských horách. Příjemný hotel, milé jednání pro mě jako pro organizátorku. Kluci byli zlatí! Teda, on je měl spíš na povel Michal, já jsem patlala trička se všema dětma, ale nestěžoval si. Fakt je znát, že jsou zas o rok starší.
Cestou tam jsme se zastavili v Liberecké ZOO - kde jinde. Teda, byla ještě jedna možnost, ale ta by byla dvojnásobně dražší a nejspíě ne tak záživná.
Klukům se ZOO moc líbila, nejvíc samozřejmě bílí tygři, které v Praze nemáme. Nadšení byli teda taky z vozíčku - v Praze říkám, že vezmeme, až s námi bude taťka, tak jsme jim ho vzali.
Mile mě překvapilo, že v místní restauraci byli ochotní nalít nám čistý vývar bez čehokoliv, co kluci nejí (neměla jsem sílu s s nima v tom teple dohadovat, jestli a co budou jíst) - a kluci ji snědli. Skroo všechnu. Po o pak dostali zmrzku na ochlazení, bylo opravdu teplo.
Byli jsme svědky jednoho ošklivého pádu asi dvouletcýh dětí z výšky na hlavu, ale jinak to bylo fajn dopoledne.
 |
| Deja vu |
 |
| srpen 2009 - tenkrát jsme tam byli v babí |
Ze ZOO jsme pokračovali dál směrem Peklo - to už bylo klukům dlouhé, tak trochu prudili i přes zapnuté pohádky, ale dalo se to zvládnout.
Ubytovali jsme se a ještě jsme stihli na čtvrt hodinky vyzkoušet hotelová hřiště, než přišla bouřka. Prý padaly i kroupy.
Postupně přijížděli ostatní, no a když nás tam už pár bylo, tak jsem po večeři vytáhla propriety a začali jsme dělat první várku triček. Paní recepční byla moc milá a posunula nám hodinu v bazénu, abych stihla všechno sbalit.
No a v bazénu nás kluci moc mile překvapili - Majo chtěl plavat sám, vyzkoušel, viděl, že zas tak jednoduché to nebude, ale spokojil se s rukávkama a fakt s nimi plaval! Byl tak nadšený, že měl nonstop otevřenou pusinu, jak se chichotal, až si trochu lokl, ale plaval dál.
No a jak to viděl Tomík, tak chtěl taky, úplně bez držení se někoho. Ovšem náš pan "najistotu" měl navíc ještě pás. Ten jsem mu ale po chvíli rozepla s tím, že se mu rozepl sám. No a když zjistil, že to jde i bez něj, tak byl taky nadšený.
Usnuli prý skoro hned, já jsem hned po bazénu mazala na "schůzi" - tématy bylo všechno možné, zejména však program dalšího dne.
Sobotní dopolende patřilo olympiádě - po našem ranním rozplavání v bazénu, nebylo moc kam jinam ho nacpat. Plnění úkolů zahrnovalo taky dozdobení ubrousků na svačinu - tím pádem výroba triček pro všechny trvala i přes oběd asi do dvou hodin. No a poslední jsem dodělávala někdy od čtyř do pěti odpoledne.
Trička se dětem líbila, byly překvapené z výsledků, přišlo mi, že opravdu spokojené. Někdo měl na sobě už v sobotu, jiný v neděli. Ale na společnou fotku už všichni, Včetně Kaktusích dvojčat.
 |
| Tady si Tomík vysloužil pochvalu za nejlepšího házeče letadýlek |
 |
| Medailování a předávka obálek s žetony na jarmark |
Večer pak sraz u ohně s kytarou - největší hitovkou pro děti bylo Pec nám spadla zrychlovat až do nevyslovitelnosti. Hlavně, že se to dětem líbilo. Jedna rumba koule to odnesla - chudák Miki ji hodil omylem do ohně, házel tam šišky.
V neděli dopoledne děti čekala lesní cesta za pokladem - šly lesem po fáborcích a cestou plnily úkoly. V cíli historka o tom, že v pařezu je schovaný jezevec a ten poklad tam hlídá, takže si pro něj musí kluci sáhnout rychle. No a kluci to spolkli - i když doma mi pak Tomík říkal, že to bylo jenom jako.
Společné focení letos Tom dostal příkazem. Jen škoda, že načasování nebylo zrovna šťastné.
A pár fotek před odjezdem - Tomík se prý fotit nechce....
 |
| Hit víkendu |
Uteklo to jako voda a jelo se domů. Kluci cestou i zdřímli, i když každoroční spánek durch celou cestu až domů se letos nekonal.
Víkend to byl moc fajn. I když jediné, co mi ho trochu kazí, je bezohlednost některých lidí a věčné stěžování si. Tím spíš v důsledku nadřazenost některých z nich.
Holt se scházíme různé povahy a já jsem zas o něco moudřejší.
