Tomíkova a Marečkova oslava

Tomík dnes slavil narozeniny, Majo trochu dopředu dárek (všichni jsou nějasí vytížení, tak jsem to vzali při jednom).

Babička Lída upekla dort, společně jsme ho napatlaly krémem a dozdobení už bylo na mně. To "vrcholné dílo", které jsem si vymyslela asi před dvěma měsíci. Místo fádního fotbalového hřiště, které bylo v plánu původně. 3D potahovaný dort marcipánem.
Uf. Ani radši nepíšu, kolik času mě to vše dohromady stálo, by si každý zaťukla na čelo.
Stálot o zato?

A tady hlavní oslavenec:

 A druhý oslavenec se svým dortem:

A keště a čtyřlístek:

Děti se tváří podivně, já vím, ale bylo docela ostré sluníčko a nějak jsme nevymysleli, kam stůl posunout, protože je všude nějaký materiál. No a děti samozřejmě měly jiné zájmy..... dort nefotit, ale jísto, dárky - dostat a rozbalit....

Kluci šli spát asi v devět, lehli a padli.

Dostali: Zhu zhu křečky s pokojíčky, nebo jak se tomu říká, geomag, fotbálek, knížky (zejména Martínkovu čítanku, kterou nesehnal Ježíšek), kuličkovou dráhu, lego, lžíce a vlek k traktorům, modelínu s vykrájovátky z Bleska, autíčko, které se barví podle teploty a určitě ještě něco dalšího, jen si nevzpomenu. A samozřejmě sladkosti... A zejména Mají ocenil dětské papírové kapesníčky. Praktik. Byla toho hromada.

Zítra přijede Zuzka s klukama na dort. Tak nejspíš kluci nebudou vědět, co dřív.

Šest....

Tomíkovi už je šest. Právě teď.
Spí si spokojeně v posteli, a i když jsem mu říkala, že sice ve školce už mu děti zazpívaly a popřály, ale že doopravdy se narodil až uprostřed noci.

Všechno nejlepší, Tomíku.

13.4.2005 23:59

s dědou Honzou - asi 16 hodin starý

Asi 17 hodin starý

Přesně rok

Dkoro 2 roky - asi za dvě hodiny. Hezké pyžamko ;o)

Přesně 3 roky

Přesně 4 roky

 Z loňka jsem nenašla a letošní nahraju, jakmile stáhnu fotky.

Perníčky

Kluci, zejména Mareček, poslední týden urputně lobbují, abych "uvařila" perníčky. Poslední víkend jsem to slyšela myslím třikrát denně. A já ne a ne si vzpomenout a zadělat předem těsto...
A dnes, když jsme přijeli do Balónku na Zpívej si, tak mi došlo, že je velikonoční perníčkování. Naštěstí si toho kluci nevšimli, dojíždíme na poslední chvíli, takže lekce proběhla klasicky disciplinovaně, i si pak zahráli flórbal. No a pak jsme jim koupili jednu sadu perníčků a zdobili a zdobili..... každý ochutnal jeden suchý.... domů jsme je vezli opatrně ještě nezaschlé... a doma se do nich pustili. i když - překvapivě - ještě nesnědli všechny.
Perníčky, které přežily první odpoledne:

Co jsme dělali celý týden?

Ani nevím, asi nic vyjímečného.
V pondělí jsem byla ve škole, v úterý jsme jeli s klukama na Zpívej si!, ve středu jsem byla odpo v rpáci, ale když jsem přišla, vzali jsme kluky ještě ven. Ve čtvrtek pak po angličtině, jako obvykle. V pátek Morana, v sobotu práce. Dopoledne jsme s klukama malovali temperkama šnečí ulity - líbily se nám malované na Moraně a kluci měli na zahrádce zásobu, tak jsme je namalovali a zase je tam dáme "na ozdobu".

Navečer vzal Michal Tomíka na kolo, Mají byl u babičky nahoře.
No a na noc u nás byli Raušátka. Mamka s taťkou jim šli plesat, tak jsme si hráli na rodiče čtyř dětí. K večeři Zuzka s Davidem dovezli pizzu, tak se všichni nacpali. Tentokrát byli všichni čtyři moc vzorní. Raušátka spali na zemi na matraci, kluci ve svém. Usnuli jako na povel.
No a v neděli po snídani jsme dělali domácí tekuté mýdlo - kluci dostali taky výslužku. Prý se mydlí o sto deset. Stejně, jako naši.

Pak jsme šli s klukama na zahrádku, aby se proběhli, ale za chvilku už si je vyzvedli rodiče. 

Odpoledne jsem pak "z donucení" pekla muffiny - Tomík má do školky přinést vyfouknutá vajíčka. Předpokládám, že příští týden bude potřeba i pro Maja. Ale co, klukům chutnalo:

 

Tolik týden ve zkratce.

Hu, hu, hu, jaro už je tu...

Dnes jsme vynesli Moranu.
Se Zuzkou jsme uspořádaly akci pro děti ze školky a další, kdo se budou chtít přidat a vyhnali jsme zimu. Jestli to bude fungovat, to se uvidí.

Morana se dětem docela povedla, byla to fešanda:

Sešli jsme se na školkovém hřišti, kde si každý na Moranu mohl připevnit, co s sebou přinesl - sešla se nám spousta šnečích ulit. Taky staré kusy látky, proužky...

Na hřišti jsme si pak přečetli dopis, který nám napsalo Jaro - byly v něm popsané úkoly, které mají děti cestou plnit, aby tak Jaru pomohly načerpat sílu na převzetí vlády od Zimy.

Cestou se vystřídaly všechny děti, které měly zájem, o nesení Morany, tady třeba Anička s posilou:

Když děti plnily jsden z úkolů, pro jistotu dvakrát, aby ho splnily opravdu všechny, tak nám kouzelně z dosud šedého nebe vykouklo sluníčko a modrá obloha. Jako kdybychom si to objednali ;o)



Jedním z úkolů bylo malování jarních kytiček:

Pak už jsme pomalu došli na místo, kde jsme rozdělali ohěň, na kterém pak byla Morana spálena:

Kluci u ohýnku - do obličeje jim vidět není, ale obávám se, že lepší fotku nenajdu, já sjem fotit nastíhala a Mcihal taky ne, tak jsme odkázaní na to, co nám kdo pošle:

Tak přece jedna kloudná fotka:

Pak jsem rozdala stužky na Líto, aby je mohly dětem rodiče nadepsat jménem:

A zapálili jsme Moranu:

Naposledy jsme odříkali Zimo, zimo, táhni pryč a pak už nsáledovala volná zábava, opékání buřtíků a tak...

Cestou domů si Mají stopl tágo ;o)

....tak třeba zase za rok....

Víkend

V sobotu bylo nádherně! Asi ke 20 stupňům, nevím přesně, nekoukala jsem na teploměr. Já jsem celé odpoledne strávila přípravou do školy - dělala jsem práci z pedagogiky. Uf. Tohle téma si opravdu nechci u zkoušky vytáhnout....
Michal s Kájou jeli kolem třetí k našim odvézt skříňku do kuchyně. Prý na hodinu. Majo byl s babičkou Lídou "na výletě" - vzala ho s sebou na návštěvu. Tom se tu tak různě potuloval, pomáhal dědovi, jezdil si na dvoře na kole....
Jen jsem skončila s prací, tak se na mě vrhl, že chce jet na kolo. S Lukym aspoň k potoku. Tak jsme jeli. No ale pak začal vymýšlet, že chce jet tam, kde byli v pátek s taťkou. Půvoně jsem myslela, že ho vezme Michal, až přijede od našich, ale nakonec jsem si potřebovala trochu pročistit hlavu, tak jsem vzala Michalovo kolo a jeli jsme spolu. Katka s Lukym nás pak dojeli - Luky je v sedačce nadmíru spokojený.
Dojeli jsme na hřiště, o kousek dál, než předtím jeli s Michalem. Tak si kluci chvilku pohráli, sklouzli se, postavili bábovky a asi za hodinku jsme jeli zpátky. Samozřejmě jsme se cestou zpátky "museli" zastavit na všech atrakcích - hřiště, vláčkové hřiště..... Jen kozy a labutě jsme přejeli, protože jsem si říkala, že Majo už možná bude doma, tak ať mu to není líto, že jsou ostatní prcci na kolech pryč.
Dojeli jsme domů a chlapi překvapivě stále nikde..... Proč mně řekl Karel hodinu a Katce dvě? No ony to stejně byly asi 3,5...
Luky si s Tomíkem pohrál u nás, a když nám babička dovedla Maja, tak šel s ní domů, samotnému se mu moc nechtělo.

Dnes odpoledne jsme byli na pouti - děda Honza a babička Anička vzali všechny vnoučata. Teda ale byl to docela hukot - takových lidí a křiku a decibelů! Minimálně na rok stačilo.
Nicméně kluci byli spokojení. Nechápu, jak to zvládli bez jediného fňuknutí celé ujít (když Majo normálně pokňourává i cestou ze školky v poslední době), skákat asi půl hodiny na skákacím slonovi, vylézt nevímkolikrát na obří nafukovací skluzavku (kde se Majo nakonec zasekl a dolů byl nalákán na bonbónky, protože představa, že tam pro něj lezu, mi zvedá žaludek ještě teď, stejnětak Lucce - ta se bojí výšek, no a jít tam pro něj chlápek, co to obsluhoval, tak asi ječí ještě teďka, že na něj sahal někdo cizí...), kolotočovat se nevím na kolika koltočích......... Na autodromu teda byl trochu karambol, při bouračce se Tomík bouchl do žeber, má tam trochu modřinku, ale nic moc, naštěstí.
My jsme domů odcházeli dřív, než Lucka s Andulkou, odcházeli jsme před půl sedmou, po sedmé jsme byli doma - nechala jsem auto u našich.
A to mi teda kluci ještě v autě vyprávěli, kdo si koupí jaké auto a kde bude pracovat a tak. Mimochodem žhavými autofavority jsou Lamborginy a Porsche.... Mám skromné děti????

Babi, dědo, děkujeme.

Pátek

Dnes, jako každý pátek, byli kluci ve školce. Přišla jsem pro ně po o a jeli jsme k babičce Aničce a dědovi Honzovi, klasika.
Anička se na kluky moc těšila. Ale teda docela si s Majem nedali pokoj. Dokola jsme řešili jejich šarvátky.
Nicméně tatínek si dal jen rychlé kafe a jeli jsme domů, aby vzal Tomíka do Prokopáku na kolo.
Tomík jel s Michalem samozřejmě svižnějším tempem, Majo měl přendanou tyč na svém novém kole, ale moc se mu nechtělo. Nicméně vzal na milost mou hru na pusinkovanou - 1 pusinka, když dojede až na roh a nesundá nohy z pedálů, dvě pusinky, když dojedeme až k potoku, tři pusinky, když dojede až na roh, 5 pusinek, když dojedem pod viadukt, 10 pusinek, když dojede ke stánku, 10 pudinek, když dojede k jezírku, no a nakonec 15 pusinek a kinder čokoládu navrch, když dojede až ke kozám. No a dojeli jsme. Moc to ale na rychlý start bez koleček nevypadá - Mareček se děsně kroutí, takže vůbec nedrží rovnováhu. Nejspíě budeme muset připevnit kolečka.
Tomík s Michalem nás dojeli u koz - cestou zpět. Tom taky dostal čokoládku, napili se a jeli jsme zpět. Mareček teda půlku cesty šel, ale nechtěla jsem na něj moc tlačit, abych mu kolo nezprotivila.
Domů jsme dojeli po šesté, nejvyšší čas na večeři, převlékání a zalehnutí.