Ve čtvrtek ho sice předběhl Lukášek, ale aspoň to budou mít jedním vrzem.
Nejvtipnější na akci Puntík je asi to, že Tomík, Luky i Majo měli všichni první neštovici u nosu. Je to nějaký speciální kmen???
Nestíhám sem moc psát, vzhledem k marodům, snažím se jim spíš věnovat, když jsem doma, a vynahradit jim, že je furt strkám někomu na hlídání.
V úterý jsem byla doma já, ve středu Evka s dědou Honzou, ve čtvrtek babička Lída, v pátek děda Kája.
Druhý týden podobně - pondělí Michal, v úterý a středu Evka, ve čtvrtek děda Kája a Katka, v pátek babička Lída.
Příští týden se ještě uvidí, ale asi zase všechny spravedlivě podělím ;o), protože mám ještě praxi ve školce. Tomík už ve čtvrtek asi půjde do školky, takže čt a pá poprosím asi dědu.
No a další týden už kurzy, takže bych měla být doma dřív. Uvidíme, snad to Majo nebude mít o moc horší, než Tomík. Nechce sptá bez plenky, přitom by to bylo lepší. Je to malý paličáček.
Zážitky z minulého týdne: Dědu honzu ve čtvrtek 6.1. zase odvezli do nemocnice. Bylo mu špatně, nemohl dýchat, tak volal Lucce, jestli ho doveze k jeho Dr, ale nemohl nastoupit do auta, tak mu Lucka volala sanitku. Z nemocnice ho pustili ve středu přijel domů autobusem, prý domů trefí, tak na co by nám volal? Autobus plný nachlazených lidí....nevysvětlím mu to... No nic, hlavně, že je doma. Dostal jiné léky, poležel si, dýchal kyslík. Uvidíme, jak bude dál.
Ve středu minulý týden Evka hlídala všechny 3 děti u našich, takže když děda přijel, vzali spolu všechny tři prťata lanovkou na Petřín, kluci byli v sedmém nebi, jak jinak. Děda se smál, že Majo má vypínač - když zvedne ruku (a chytí se někoho za ruku), tak šlape bez jediného slova. Já si toho nějak nevšimla, ale je to tak, funguje to.
Ve středu: Majo: "Evičko, to mi nemůžeš dělat to pití tak plný, já pak vyleju."
Evka: "Hmm, já jsem to nevěděla. A už jsi vylil?"
Majo zkroušeně: "Jo..."
Hlavně, že si dopředu udělal alibi ;o), ten se asi opravdu neztratí.
V úterý tento týden Evička hlídala u nás, Aničku měl mít Jirka, ale nakonec ji stejně dovezla sem. Když jsem přijela z práce, tak jsme vyráběli kytičku z obkreslené a vybarvené ruky. Samozřejmě, že jsem jim je všem třem musela navonět.
Chvilka soustředění:
A hotovo - Tomík individualista kytičku neukáže... Mmch 3 děti najednou tvářící se kulturně vyfotit fakt neumím.
Na oběd jsme pak jeli k Evičce a Martinovi, bylo to výborný, pro děti zážitek, děkujeme.
Praxe ve školce, kam chodí moje děti, je velmi zajímavá. Jednak mě to prostě baví, užívám si to. Je skvělé pozorovat děti, které jsem až doteď viděla z venku, něco jsem si o nich třeba myslela a porovnat to s tím, jak je vidím teď, když jsem s nimi strávila několik hodin. A ještě lepší je vidět, jak školka funguje, zevnitř, co by rodič dětí. Takovou příležitost jen tak někdo nemá. A to, co jsem viděla, se mi vesměs líbí. Jediné, co mi vadí, je, že nám tvrdili, že velkáči mohou po chvíli odpočinku na lehátkách vstávat a v praxi to tak není, musejí odpočívat hodinku stejně, jako ostatní. Přemýšlím, jestli to zkusím nějak řešit.
Mareček spí, to je dobře. Odpočine si a snad přežije do večera. Jsem zvědavá, jak budou jeho neštovice pokračovat.
