Vánoce za dveřmi...

...a já matka tyranka, která by si mohla děti nechat doma, protože tenhle týden nepracuje, je posílám do školky. Tak ale je lepší uklidit a něco napíct bez nich. A na ně mám čas odpoledne.

Včera jsem byla ještě ve škole na zkoušku, třetí jednička. Jsem šprtka? Ne, spíš mám štěstí. Pokračování v lednu - a hned zkouška z filosofie. Na tu jsem moc zvědavá.

Ve čtvrtek měl Mareček besídku. Moc se těšil, doma se z něj básničky a písničky jen sypaly. Ale jak vešel do místnosti spolu s dětma a viděl dav rodičů, tak ztuhl. Hýbal se, ale neřekl ani slůvko. Nicméně na to, jak ho to zaskočilo, tak dobré, nebrečel, odstál si to tam. Asi jako Tomík loni?

Tomášek měl besídku včera - paní učitelky měly výborný nápad a děti byly skřítci. Zpívaly a tancovaly mmj na šupy, dupy, dup.... Bylo to fakt pěkně nacvičené, dětem se to povedlo, krásně se usmívaly a krásně zpívaly. A to včetně Tomíka. Moc příjemně mě překvapil.

Dnes měli kluci ve školce školkovou nadílku - dárečky do třídy. Tak jsem zvědavá, co budou vyprávět. Kluci nesli dětem i paní učitelkám mýdla, která jsme vyráběli - inspirováni jednou kamarádkou. Tak snad si to užili.

Jdu pro Tomíka, jedem na logopedii, pak ho dovedu na angličtinu a jdeme na návštěvu.

Mikuláš

Tak už vím, kam se poděla druhá adventní neděle - byl přece Mikuláš.

A přišel i k nám. Mikuláš byl děda, čert strejda a anděl teta. Moc jim to slušelo. Jen čert si polekal vlastní dítě. Ale teda těch darů, co dostali, to bylo opravdu hodně. Zkusím doplnit fotku.

Nicméně všechny tři větší děti Mikulášovi zazpívali, řekli básničku, tak si asi zasloužili.

Rovnou třetí neděle? Kam se poděla druhá?

Flákám to, flákám, já vím, ale štve mě, že mi díky "kvalitnímu" připojení moc nejdou vkládat fotky. Do starších příspěvků se snažím nárazově už jak dlouho. Výsledkem jsou dvě fotky....


Celý minulý týden byl ve znamení sněhu. V pondělí ráno jsem váhala, jestli risknout cestu do Kbel přes celou Prahu. Ale šlo to překvapivě dobře. Za to ve středu jsem dvacetiminutovou cestu jela bezmála dvě hodiny. Všude inteligenti na letních gumách. Co s nima? Snad je to odstavení a promrznutí potrestalo a přezují nebo nebudou vyjíždět.
Kluci si sněhu užili snad dosytosti, i uklízení dvora, na které se vždycky těšili od rána, kdy cestou do školky viděly, že zase něco připadlo. Sáňkovali, bobovali, lopatovali... I po zadku jezdili. Jak jinak.

Já jsem teď byla hodně v práci. Kromě cvičení jsem měla (a ještě mít budu) nějaké tvořivé dílny. K tomu zkouškové období ve škole, zktátka toho balo hodně.

Minulý víkend jsem ještě dodělávala svícny pro babičku a pro Katku. Už mi chybí jen do školky pro paní školníkovou, ta je chce až těsně před Vánocemi.

Kluci budou mít ve školce besídky, jsem zvědavá hlavně na Máru. Tomík bude nejspíš splývat s davem, jako loni. Hlavně jsem zvědavá, jestli nebudou nemocní - nějak jim sem tam lítá teplota. To je prostě zima.

S Tomíkem pomalu řešíme, kam k zápisu, i když nejspíš bude mít odklad. Zatím vede malá škola oproti velkokapacitní. Příští týden bychom se měli jít do obou škol podívat. Snad se tam Tomíkovi bude líbit.

Advent

Máme za sebou první adventní neděli. Nad televizí nám vánočně voní svícen - tentokrát netradiční, místo klasického adventního věnce jsem udělala zápich ze čtyř svíček vedle sebe. Bílé svíčky a červené dekorace. Tentokrát poprvé přizdobeno zlatou - na žádost Mcihala, prý mu to udlá radost.
Svícen jsem dělala v pátek večer.

Už minulý víkend jsme s klukama udělali vánoční výzdobu - Mareček měl podivnou jednodenní horečku, tak to alespoň pomohlo udržet ho doma, pořád chtěl ven. Nic jiného mu nebylo. Naštěstí už vypadá dobře, i když má rýmu a nechce smrkat. Udělali jsme ještě druhou dávku mýdel - na jarmark. Prodávaly se hezky a kluci měli radost.

 

Taky jsme se asi letos naposledy projeli přívozem, dokonce jsme potkali kluků spolužáky ze školky, tak si to, myslím, užili.

 Já jsem se celý týden skoro nezastavila, nepočítaje víkend jsem doma strávila celkem tak 2-3 hodiny během dne, vždycky jsem přiběhla na 15-30 minut a zas jsem letěla. Kromě cvičení s  dětmi a školy jsem měla ještě nějaké tvořivé kurzy. No, taky to tu podle toho včera ráno vypadalo. Ale s Michalem jsme to docela rychle poklidili.
Ve čtvrtek jsme byli na lampionovém průvodu zakončeném jarmarkem. kromě mýdel se prodávaly i svícny, až mě to překvapilo. Zmizela jich většina.
V pátek jsem vzala kluky po o, jeli jsme na chvilku k našim a pak pro taťku. Společně jsme pak jeli na věncování do jednoho z MC, kde letoruju. Společně jsem s klukama vyrobila svícny do školky - zápich do aranžovací hmoty. Zdobeno podle kluků, Tomík pomohl i zapichovat větvičky.
Včera jsme kluky vzali do obchodu, aby si něco vybrali za penízky z prasátka - už se do něj nic nevešlo, tak jsme si říkali, že by z toho mohli mít radost. Vybrali si k naší spokojenosti traktory Bruder, tak snad je budou bavit stejně, jako ta velká auta, co už mají. No a pak rovnou na perníčkování k tetě Hance. Prý tam bylo najednou 23 dětí a asi 16 dospělých, na ten počet to byla težká pohoda. Děti sice sem tam měli nějakou šarvátku, ale odpoledne se vydařilo, všichni, kdo chtěli, si udělali perníčky, takže předvánoční pohodička.
Dnešek byl pracovní, byli jsme u našich - Michal něco dodělával a já jsem si dělala práci do školy, doma nám zase dost zlobí internet.
Jdu sfouknout svíčku, zapálíme ji zítra s klukama. Zítra neseme do školky svícny. Snad se budou líbit.

Tvořivý týden

A jede s dál, čas člověk nezastaví.
V neděli jsem trochu dala dokupy domácnost, poslední dobou je to tu jak po výbuchu - non stop. Na jednom konci začnu uklízet a než dojdu na druhý, můžu začít znovu. Jen ta energie mi chybí.

Ve středu jsem měla korálkování v MC, byly 4 maminky a 1 klučina, byl moc šikovný, zvládl všechno, co maminka.
V sobotu pak v jiném MC vánoční dílničky - opět korálování. Připravila jsem si zásoby mědi a korálků na drátované hvězdy, ale holčičky se slétly na náhrdelníky, čím to je, že jsou ty holčičky tak parádivé? No jo, faktor XX, jak to pojmenovaly spoludiskutérky.

Počasí se umoudřilo, byl krásný víkend, kluci od rána do setmění venku, pomáhali tatínkovi, dělali binec na dvoře, závodili na motorkářské dráze..... Mohlo by takhle být ještě pár dní.


Nebýt toho, že jsem ve čtvrtek prožila srážku s blbcem, její následky ještě neodezněly, tak to byl hezký tvořivý týden.

Poslední sbohem.....

V úterý 2.11. na "Dušičky", zemřel strejda. Manžel maminčiny sestry. Otec mladé ženy a mladého muže. Strýc několika neteří a synovců. Syn. Zeť. Švagr. Muž, který miloval svou rodinu a dýchal by za ni.
Pohřeb byl dnes. Brzy ráno jsme vyráželi na čtyřhodinovou cestu. A odpoledne zase zpět.
Bylo to smutný. Jak jinak. Nehcápu, jak můženěkdo říct o pohřbu, že byl krásnej. pohřeb přece nemůže bejr krásnej, může bejt jenom smutnej. Maximálně uspokojivej.
Zemřel a já mu neřekla, že tu zlatou klícku mu asi nikdy nedám, protože nejsem doktorkou. Ani že se mu omlouhám za to, co jsem si o něm kolikrát myslela.
Měl rakovinu, ale vypadalo to, že je z toho venku. zlepšil se. A pak najednou kolaps. Převoz do nemocnice. Konec.
Na pohřbech jen pro mě nejsmutnější ta bezmoc - nedá se pomoci těm nejbližším, těm, kdo ztratili nejvíc. Nedá se pomoct sestřenici, která vypadá jako tělo bez duše. Nejde zastavit tetiny slzy. Nejde bratranci dát svojí sílu, aby holky podržel. Nejde  to. To si musej prožít sami.

Tak moc mi to připomíná pohřeb Michalova strejdy před necelým půl rokem, jen s tím rozdílem, že u něj to byl blesk z čistého nebe. Infarkt. A zůstaly po něm dvě dcery, dva vnoučci.
Jak smutný je stát a dívat se, jak dáváme poslední sbohem....

Samozřejmě byla na pohřbu celá naše rodina. Ráda jsem je viděla. Ale radostné shledání to nebylo. Ale že jsem se viděla aspoň na chvilku s babičkou mě opravdu těší. Snad se tam ještě do konce roku dostaneme. Mám tě ráda, babi.

Myslov

Vzhledem k tomu, že všichni jeli na pár dní pryč, ale babi s dědou se měli vrátit v sobotu, jsme se rozhodli, že taky někam vyrazíme. A kam? Do hotelu Myslov. Chystala jsem se tam s klukama v létě, ale nějak jsem to nezvládla. No a kam jinam takhle narychlo, než někam, kde víme, že bude dobře? A rovnou u tety cestou vyzvedneme poctivý med, mňam, kluci už loudili o perníčky.
Akci jsme naplánovali v pátek. Přes noc budeme mít Zuzčiny kluky, ale ráno je odvezu, nakoupím nám jídlo s sebou, vyzvednu kluky a pofrčíme.
Ha ha, balit se na víkend se čtyřma hadama místo 2 bylo luxusní. Ale kluky jsme utahali na dvouhodinové procházce se psem po místních kopcích, takže docela rozumně odpadli, na to, že měli premiéru spaní s kamarády, plán se začal odvíjet slibně. I jsme si mohli na dvě hodinky odskočit na Zuzčin mejdan, pohlídala nám Evička s Martinem. No, ját eda zůstala chvilku dýl, ale kolem jedné jsem byla doma.

Kluci spali celou noc v pokojíčku, vzbudili se až ráno - nejdřív naši, pak i Danda se Samíkem. Nasnídali jsme se a odvezla jsem je domů. Pak nákup a hurá na výlet.



Do hotelu jsme přijeli po poledni, já jsem se pustila do vaření a kluci vyzkoušeli hřišťátko u hotelu.

Po obědě jsme šli spolu s Dankou a Kačenkou na procházku k rybníku. Rybník je nádherný! Klukům úplně učaroval, minimálně půl hodiny házeli kamínky.

Cestou zpátky jsme je teda s Michalem na střídačku nesli, ale nedivím se jim, přeci jen v pátek řádili s Dandou a Samíkem, večer pozdější večerka, ráno byli na nohách dříve, než jindy.....
Kluci pak potřebovali prozkoumat, jak to vypadá u Danky, tak jsme se pozvali na návštěvu. Odcházeli jsme do hotelu akurát na večeři.
Noc byla trochu náročnější, ale to tak kluci prostě mají, jinde se jim nespí tak dobře. A nám koneckonců taky ne, asi už stárneme a vyspíme se jedině v naší posteli ;o)

V neděli pak dopoledne vyzvednutí medů a kafe u tety, pro kluky další prcek na hraní - Honzíček. Teta se nedala moc přesvědčovat a vytáhla jim z půdy velká auta po holkách, ty koukali. Ani jsme o nich nevěděli.
Pak do hotelu na oběd, polední klid, balení a cestou domů ještě múzeum strašidel. Tomík byl statečný, Mára vlastně taky, i když se o chvilce domáhal odchodu.

Domů jsme dorazili navečer. Rychle vybalit, udělat s Tomíkem úkol, přichystat věci dětem do školky, sobě do školy..... A frčíme dál v běžném rytmu.



Víkned to byl moc hezký, hlavně proto, že letos jsme (nepočítám-li jedno tatínkovo přespání na táboře v srpnu) byli takhle spolu někde pryč jen na květňátkovské dovče a pak až teď. A počasí bylo překrásné, jak je ostatně vidět i z fotek.