Myslov

Vzhledem k tomu, že všichni jeli na pár dní pryč, ale babi s dědou se měli vrátit v sobotu, jsme se rozhodli, že taky někam vyrazíme. A kam? Do hotelu Myslov. Chystala jsem se tam s klukama v létě, ale nějak jsem to nezvládla. No a kam jinam takhle narychlo, než někam, kde víme, že bude dobře? A rovnou u tety cestou vyzvedneme poctivý med, mňam, kluci už loudili o perníčky.
Akci jsme naplánovali v pátek. Přes noc budeme mít Zuzčiny kluky, ale ráno je odvezu, nakoupím nám jídlo s sebou, vyzvednu kluky a pofrčíme.
Ha ha, balit se na víkend se čtyřma hadama místo 2 bylo luxusní. Ale kluky jsme utahali na dvouhodinové procházce se psem po místních kopcích, takže docela rozumně odpadli, na to, že měli premiéru spaní s kamarády, plán se začal odvíjet slibně. I jsme si mohli na dvě hodinky odskočit na Zuzčin mejdan, pohlídala nám Evička s Martinem. No, ját eda zůstala chvilku dýl, ale kolem jedné jsem byla doma.

Kluci spali celou noc v pokojíčku, vzbudili se až ráno - nejdřív naši, pak i Danda se Samíkem. Nasnídali jsme se a odvezla jsem je domů. Pak nákup a hurá na výlet.



Do hotelu jsme přijeli po poledni, já jsem se pustila do vaření a kluci vyzkoušeli hřišťátko u hotelu.

Po obědě jsme šli spolu s Dankou a Kačenkou na procházku k rybníku. Rybník je nádherný! Klukům úplně učaroval, minimálně půl hodiny házeli kamínky.

Cestou zpátky jsme je teda s Michalem na střídačku nesli, ale nedivím se jim, přeci jen v pátek řádili s Dandou a Samíkem, večer pozdější večerka, ráno byli na nohách dříve, než jindy.....
Kluci pak potřebovali prozkoumat, jak to vypadá u Danky, tak jsme se pozvali na návštěvu. Odcházeli jsme do hotelu akurát na večeři.
Noc byla trochu náročnější, ale to tak kluci prostě mají, jinde se jim nespí tak dobře. A nám koneckonců taky ne, asi už stárneme a vyspíme se jedině v naší posteli ;o)

V neděli pak dopoledne vyzvednutí medů a kafe u tety, pro kluky další prcek na hraní - Honzíček. Teta se nedala moc přesvědčovat a vytáhla jim z půdy velká auta po holkách, ty koukali. Ani jsme o nich nevěděli.
Pak do hotelu na oběd, polední klid, balení a cestou domů ještě múzeum strašidel. Tomík byl statečný, Mára vlastně taky, i když se o chvilce domáhal odchodu.

Domů jsme dorazili navečer. Rychle vybalit, udělat s Tomíkem úkol, přichystat věci dětem do školky, sobě do školy..... A frčíme dál v běžném rytmu.



Víkned to byl moc hezký, hlavně proto, že letos jsme (nepočítám-li jedno tatínkovo přespání na táboře v srpnu) byli takhle spolu někde pryč jen na květňátkovské dovče a pak až teď. A počasí bylo překrásné, jak je ostatně vidět i z fotek.

Volno

Dneska jsme si užili volna. Teda, jak kdo, tatínek makal jako obyčejně.
Kluci šli ráno ven s Michalem, jak jinak. Šusťáky a zimní bunda už jsou opravdu podmínkou. Dokonce měli ve škloce včera zimní boty. Zítra asi budou mít zas, nejspíš i ještě teplejší bundu, ráno je opravdu zima.
Na oběd nás pozvala babička, tak jsem se snažila přečíst a zpracovat knížku do školy, chybí mi už jen kousek. Odpoledne jsme pak s klukama a s babičkou trochu shrabali zahradu, kluci měli děsnou legraci z toho, jak listí klouže, váleli se v něm, až ho měli doslovat za ušima. Byli zlatí, jen jsem je nestihla vyfotit.

V úterý u nás byla Zuzka s klukama, kluci šli ze školky po o a řádili tak, že Majo prý Michalovi málem usnul u večeře, prý ho udržoval "naživu" neustálým mluvením. No, když jsem přijela z tanců, tak vypadal podezřele energicky, podezírala jsem ho, že si stihnul zdřímnout.

Zítra tady budou Danda se Samíkem spát, Zuzka má mejdan. Jsem na to moc zvědavá, zejména na to, kdy usnou. To bude hukot!

Andulka

Po dlouhé době přijela Lucka s Áňou na návštěvu, docela to teď holky flákají.
Anička si vyzkoušela nejen klouzačku, ze které vyletěla poprvé až na trávu ani nevěděla jak, ale i provazový žebřík. o houpačce ani nemusím psát, ta by se houpala od rána do večera.
Ku podivu se děti ani moc neprovokovaly navzájem, což se často nestává, zejména Marek a Áňa.

Když jsem dokončovala oběd, volala mamka, že jí nefungujou hrnce na novém sporáku, tak tam Lucka jela pro maso a vařila jsem druhý oběd - guláš. No, ve tři bylo hotovo.
Když holky odjely, šli kluci pomáhat babičce. Já jsem likvidovala spoušť vzniklu dvojím obědem a třemi rozjívenými dětmi.

Večer padli během pár minut.

Návrat za tmy

Dnes jsem byla s klukama na návštěvě u kamarádky. Byl tam docela hukot, celkem 8 dětí, i když o dvou z nich jsme ani nevěděli ;o)
Návštěva byla moc příjemná a vzhledem k počtu dětí až podivně klidná.
Foto po příjezdu:

Luky oslavenec

Lukášek měl dnes svátek.
Babička s dědou a asi i máma s tátou mu popřáli už v neděli, mně nějak nedošlo, že to je UŽ, tak sjem sice měla vymyšleno, co prcek dostane od nás, ale nestihla koupit.
Koupila jsem dnes cestou ze školy, která příjemně skončila o celé 4 vyučovací hodiny dřív. To bylo fajn, přijít v pondělí domů zasvětla.

Lukáškovi jsme koupili knížku s posouvacími obrázky, o vláčku. Tomík ji kdysi dostal od jedné kamarádky a mloval ji on i Majo. A i Lukášek, když byl u nás, tak si ji rád prohlížel, tak snad se osvědčí i u nich. Kluci by si ji nejradši nechali. Asi ji budu muset Tomíkvoi schovat jako památku. A Majovi jeho milovanou posouvací knížečku o myšce. Ty nedali z ruky. Obě jsem svého času brávala všude s sebou. 

Lukyho jsme zastihli právě se vypravujícího na procházku, tak bylo gratulování v bundách, na schodech. Asi mi dlouho trvalo tuknížku zabalit.

 

Když kluci viděli, že jde Luky na procházku, potřebovali samozřejmě jít taky. Tentokrát s tatínkem. Tak sbalili petky, co jsem doma našla, a vyrazili třídit odpad. Ano, máme tu opravdu ošklivé popelnice. Máme je relativně daleko. A přes to třídíme. Proč netřídí někdo, kdo je má přes ulici nebo přímo před vchodem??

Víkend 16.-17.10.

Uplynulý víkend jsme sice měli v plánu výšlap na Říp s partou rodičů a dětí, ale vzhledem k počasí a kašli Tomíka jsme to nakonec vzdali a zůstali doma. Tomík venku kašlala hůř, než vevnitř. Vypadalo to, že jsme udělali dobře, u nás od půl třetí pršelo, ale podle fotek z Řípu se tam počasí vydařilo. Takže letos opět námi Říp nepokořen - není nám souzen. První rok jsem ještě holky jenom četla, druhý rok jsme byli ve Strakonicích, další rok byl Tomča nemocný, měl ATB, pak zase Strakonice, Slovensko.... Prostě nám to zatím nikdy nevyšlo. Tak snad konečně příště, při sedmém Řípoklání se zúčastníme.

Volné odpoledne jsem ale naplnila výrobou lampionů - koupila jsem nedávno v jednom řetězci kreativní sadu na jejich výrobu. Kluci chtěli udělat podle obrázku lampiony s ostrovem a lodí. Majo Modrý pdoklad, Tomík žlutý.
Výledek je tady:

V neděli bylo krásně, a to mělo být ještě hůř, než v sobotu.
Den jsme zahájili procházkou - už v devět ráno. Jen jsem si předtím nakrájela maso na oběd. Procházka byla jen kratičká, abych stihla uvařit. Okoukli jsme cestou bargy zblízka, opravují námt ady silnici. Pravidelná zsatávka aspoň na minutku, dvě, každý den cestou do a ze školky. Majo má dilema, jestlibude "jézéďákem", nebo bagristou.
Kluci byli klasicky vypuštění na dvůr. Na chvíli přišel dolů i Luky, společně malovali na tabuli.

Daneček kluky trochu pozlobil, když dědovi pomáhali na zahradě. Vozili dolů ořezané větve stromů, ale Dan nutně potřeboval ty klacíky prozkoumat.

Po svačině chtěli kluci na procházku s dědou a Danem a mně se tak strašně nechtělo do čtení knížky do školy, že jsem to radši vzdala a šla s nima. Byli jsme nakrmit kozy jablíčkama, chutano jim. Tomík jel na kole, Majo si vedl koloběžku. Bez ní jít ale nechtěl.

Draci, hřiště, draci - krásné podzimní dny

Je podzim. Co patří k podzimu? Tedy kromě padajícího listí a častého deště?

Správně, pouštění draků. A hraní kuliček, jsem si teďka uvedomila. Na kuličky jsem zatím nevymyslela vhodné místo, ale budu na tom muset zapracovat, kluky by to určitě bavilo a konečně bysme uplatnili pytlík duhovek, co mám zašitý ve skříni na "až budou větší" od Tomíkových dvou let.

Babi, nefouká...

Doplnení paliva

Porada

A teď tenhle

Včera byla nahoře v sídlišti drakiáda, kluci tam vyrazili společně s babičkou. Babička je vyzvedla ze školky, taťka na poslední chvíli stihl autobus. Bohužel nefoukalo. Stejně jako loni, kdy jsme tam ani nešli právě kvůli bezvětří. A podobně, jako předloni, kdy se dali draci alespoň "vyběhat". Moc to nelítalo ani Dandovi, a to je nezmar, nevzdává se.

Něco málo ale prý ve vzduchu chvilkami bylo, takže kluci draky viděli a proběhli se na vzduchu, bylo příjemně teplo. Já jsem pro ně přijela v půl šesté - rovnou z práce.

Dneska jsem šla pro kluky do školky po o, bylo nádherně, tak jsem doma připravila čaj do termosky, svačinku, foťák a šli jsme rovnou na hřiště. Dalo se sedět i v tričku s krátkým rukávem, s mikinou jen přes záda, sluníčko krásně hřálo. Byly s námi i Hanička a Vendy s maminkou, tak měli kluci (a snad i holky) radost a snad se dosyta užili. Postupně přicházely další děti ze školky, jak jinak, tohle počasí nejspíš vytáhlo ven všechny.

 Michal nás tam vyzvedl, doma jsem uvařila nový čaj, dobila baterku ve foťáku, sebrala a pověsila prádlo a vyrazili jsme pouštět draky - dneska foukalo. Parádně. Na draky akurát.

Vyšlápli jsme kopec u domu, šel s námi i Luky s babičkou. Teda, spíš se nesl. Jeden drak lítal skoro sám, Tomík byl nadšený, že mu to jde a draka dlouho udrží ve vzduchu, Druhý bohužel ne, je špatný, musíme koupit jiného. Ale Majo ani nijak zvlášť netoužil po držení provázku, vyzkoušel a to mu stačilo. Víc ho dneska bavilo koukat a nalévat si čaj. Lukášek koukal, svačil, pil, utíkal, seděl, lezl po babičce.....

Začínáme...

Letí!!

Spolupráce

Moji chlapi

Zpátky jsme to vzali delší, ale mírnější cestou - po té, po které jsme přišli, bych já určitě jela po zadku, měla jsem klouzavé boty. No a baička nejspíš taky, hlavně jsem si říkala, že s Lukym na ruce by to bylo "o pusu". Byli jsme jak karavana - vpředu babí s Lukym za krkem, za ní já s Tomíkem na zádech a za námi jezdec Marek na koni tatínkovi. Tomíka jsem teda pak už na lepší pěšince sundala a odlehčila jsem babičce, vzala jsem si Lukyho. Toho jsem donesla skoro domů.

Všechny tři děti měly uťapané nožičky, chtěly se nosit, nejlíp celou cestu (teda Luky se nijak nedožadoval, ale když ťapal, tak se mu nožičky pletly, pochovat bylo rychlejší). Doma samozřejmě ožily, naběhaly 100 večerních kilometrů po dvoře, najradši by ještě vyrazily nahoru na zahradu pomoct sekat trávu, to jsem jim ale zatrhal s tím, že je přece bolely nožičky, tak se nesly, ale nám už se tam s nima nikomu nechce a sami nemůžou. Kupodivu to přijaly.

Doma jsme naše kluky naložili do vany, pak si dali večeři a v osm byli v posteli. Za deset minut spali. Michal skoro spí taky.

 Kdo je unavený víc?