2.9. 2010 Čtvrtek

Druhý školkový den. Ráno trochu složitější. Prý Mareček do školky nechce. Zkusil to doma - vyvětlila jsem, že všechny děti chodí do školky, že maminky chodí do práce. V šatně znovu, tak znovu vysvětlení.
Ve třídě jsem myslela, že už už bude pláč, ale řekl si jen, abych ho dovedla za Samíkem k vláčkodráze, tak jsem ho tam dovedla. paní ředitelka si s ním povídala o hračkách a já jsem zmizela. Myslela jsem teda, že bude plakat, ale když jsem se odpoledne ptala, tak prý vůbec, ani slzička. Když jsme čekali, než se Tomík naobědvá, tak si pobíhal, poskakoval a tancoval po chodbě - obrovský rozdíl, mezi Tomíkem, který školku před nástupem neznal a Marečkem, který tam vlastně dva roky chodil stejně často, jako Tomík, jen tam nezůstával. Byl tak spokojený a bezstarostný, jako kdyby tam opravdu patřil.
Při ukládání mě přemlouval, že by chodili s Tomem do práce se mnou. Mám chytré dítě, ví, že se mnou do práce jezdilo a chtělo by znovu. I s bráškou.
Tomášek je zkušený školkáč, všechno zvládá, jen se mu moc nechce převléct se sám v šatně, než přijdu od Marečka, čekal na mě. Ale je to můj šikulka.
Zítra budou oba po obědě odpočívat - velkáči bez pyžamek, maláči v pyžamkách. Tak jsem na to zvědavá. No a já mám OV - měla jsem hlídat, ale nebudu, tak sjem zvědavá, jestli se budu flákat, nebo ne.

 Odpoledne jsem byli u Terky v Brandýse. Z Emičky je šokovná holčička, Anička neskutečně vyrostla, plazí se o sto šest, skoro si kleká.  Bylo to moc fajn odpoledne, větší děti si hezky hrály, Anička sice neměla moc náladu, al zvládla to skvěle - i si v tom rachotu pospala. S Terkou se vídáme pravidelně - 1 až 2krát za rok....

1.9. 2010 Středa

Marek při vyzvednutí

Radostné vítání po 4 hodinách

Tak to přišlo. Maja jsem ráno odvedla do školky. Naštěstí s úsměvem, uvidíme, s jakou si ho vyzvednu. Trošku natahoval Tomík - nechtěl do velkáčů, nedokázal pochopit, že tam budou "jeho" děti, až když v šatně pár z nich potkal, tak byl spokojený.
Poobědové vyzvednutí proběhlo taky s úsměvem, přišla jsem pro kluky s Aničkou, kterou jsem hlídala. Dokonce ti dva menší i vydrželi čekat, až přijdou velkáči z oběda a školka nespadla.

Doma mi pak Tomík důvěrně prozradil, že prý řekl dětem, že byl o prázdninách na hradě. A prý z něj byli nadšení. No, bodejť by ne, po dvou letech chození do školky konečně nejspíš promluvil při skupinové diskuzi. Hurá. Jen aby mu to vydrželo. Sláva taky byla, že Barborka nebyla ve školce, tak Hanička šla s ním i na procházce.

Marečka paní učitelka a ředitelka moc chválily, prý byl šikovný a smutno mu nebylo. Kéž by mu to chtělo vydržet. Uvidí se, až si uvědomí, že to není jen sem tam, ale každý den.

Doma si všichni tři společně zařádili a pro Aničku si přijela Lucka.

Celkem úspěšný začátek školního roku.

Trojlístek

Hola, hola, školka volá!!!

Tak je to tady. Jak už jsem psala, tenhle okamžik se mi hodní hlavou, co se Majo narodil. Teda vlastně ještě předtím. ještě si vesele plaval v břiše, když byl v "naší" školce den otevřených dveří. A já si už tehdy říkala, že chudinka moje malinká bude muset nejspíš naklusat ve třech letech na celodenní docházku, žádné po obědě, nebo dnes výlet místo školky.
No, naštěstí práce se nakonec vyvrbila jinak, takže po o vyzvedávání snad sem tam budu stíhat, fláknout se snad taky budou občas moct, tak už jen zbývá, aby ten nástup zvládli. Oba.

Mareček se do školky těšil, dá se říct, že minimálně minulý školní rok o ní pořád básnil, jak je hezká, jsou tam děti, líbí se mu tam a těší se, až tam bude chodit s Tomem a bude velký školkáč. Tak uvidíme. Držte palce.

Jen tak

Předposlední den prázdnin.
Lucka před chvílí vyzvedla Aničku, měli jsme ji dopoledne na hlídání. Byli jsme na procházce - poslední dobou je cílem našich procházek často vlaková statnice kousek od nás. Zatím pokaždé, když jsme tam byli, tak jel vlak. Dnes ne. A zrovna jsem byla i rozhodnutá s ním případně jet, pokud by jel do Prahy, neměli jsme s sebou kola, motorky, kočár, prostě nic, s čím bych se musela při nastupování a vystupování tahat.
Naštěstí jsem jim to dopředu neřekla, budu si snad pamatovat, kdy že ten vlak do centra jede a pojedeme jindy, určitě budou rádi.

Michal je nystydlý, nejspíš z ledové vody na tom koupališti, vlezl i do toho studenějšího. Na víkend byl objednaný kontajner, takže v sobotu "musel" dělat - táta měl práci, Martin nemocný, Jirka v práci, takže jsem ani nezkoušela někoho nehnat. No v neděli přijel děda Honza, tak pomohl Kájovi a Michal byl zalezlý.
Odpolende jsem jeli "zkoulaudovat" nový byt Evičky a Martina, mají to tam moc hezké. A kluci byli zlatí. Teda, když pak přišla i Anička, tak řádili. Ale šlo to.

Zítra se pojedu s klukama podívat do jednoho z MC, ve kterých budu lektorovat. Je to na druhém konci Prahy. Vetřeli jsme se na návštěvu k jedné dobrovolnici z toho centra. Mmch diskutuje ve stejné diskuzi. Svět je prostě malej.
Měla bych ještě něco upéct s sebou, ale teď kluci spí a pak jedeme na logopedii, tak nevím, jestli so stihnu. Kdyžtak si uděláme ostudu. 

Výpověď

Dneska jsem byla podepsat výpověď dohodou. Zvláštní pocit.

Ale práci mám, tak snad to vyjde tak, jak doufám a bude nám fajn.
Dopoledne jsme byli s klukama na hřišti na kopci. Chtěli jet malým autobusem, takže tam jsme jeli autobusy. Hřiště je fajn, jen tam není moc stínu. Ale aspoň tam fouká. Kluci si pohráli, později přišly i nějaké děti, takže se i družili. Tomíkovi asi už kolektiv docela chybí.
Mareček si dlouho hrál na písku. Vyfotila jsem ho na stejném místě, jako před dvěma roky.

Zpátky jsme šli pěšky. Majo teda byl v kočárku, Tomík šlapal bez řečí. Možná mi z něj pomalinku roste turista?? Cestou mi vyprávěl, jak tam chodí se školkou na procházku. A že má ve školce plno kamarádů. A že Mareček taky bude mít. Tak snad bude nástup v září dobrý.

Odpoledne mě Michal s klukama vezli pro tu výpověď. Je fajn vědět, že kdybych chtěla nastoupit, tak mají zájem. Jak to I. popisovala, tak to znělo dost zajímavě. Škoda, že jsem to nevěděla před prázdninama. Teď už mám domluvené to cvičení. No uvidíme.
Večer jsme vzali kluky na krátkou procházku, bylo teplo, nepršelo, navíc po obědě spali dlouho, tak ať se trochu unaví. No, moc se asi neunavili, usnuli teprve před chviličkou. Je půl deváté.
Za týden a kousíček půjdou do školky. Oba. Na tu chvíli myslím od narození Marečka. A je to skoro tady.

Flákárna

Ráno šli všichni tři chlapi ven, pracovat. Pracovali velmi zkušeně - pokoušeli se nejspíš zmrzačit na studně, stavěli krkolomné dráhy na a ze studny, případně na stůl hned vedle. Andělé strážní měli co dělat. Naštěstí to dobře dopadlo. Člověk by nevěřil, co jsou schopní vymyslet během chvilky, kdy je spustí z očí.

Mareček se pak začal domáhat procházky s babí. Maminku odmítl. Že se vůbec snažím. Jak je v blízkosti babí nebo tatínek, tak si neškrtám a jsem monomatka.
Babička je opravdu babičkou úžasnou, a tak vzala vnoučka na procházku. Mají se dobři, ti naši kluci.
Tomík se na procházku nepřidal, místo toho se dál pokoušel o zmrzačení, naštěstí dál bez úspěchu.
Po obědě jsme sbalili děti a vyrazili jsem na koupaliště, na Divokou Šárku. Dojeli jsme teda autem, kam to až šlo, ale i tak nás pak čekal kus cesty ke koupání. Kluci zvládli cestu skvěle, připravili jsme je na to, že bude procházka, a že pak půjdou do bazínu, tak to asi zafungovalo.
Bylo tam docela dost lidí, ale šlo to, rozhodně lepší než Podolí nebo Radlice. Kluky ani nějak zvlášť neotrávila ledová voda. Dokonce se nechali na chvilku vzít i do velkého bazénu, takže si myslím, že to stálo za to.
Cesta zpátky byla motivovaná slíbenou zmrzkou (rodiče si dali kafe). Šli statečně, nicméně Mareček to neušel celé a kus cesty ho Michal nesl. Tomík to celé zvládl. Bez pípnutí. Jednou teda konstatoval, že ho nožky bolí, ale šel dál. Musela jsem ho za ten výkon pochválit, vážně jsem nečekala takovou pohodu. Snad si trochu odpočinul i tatínek.

Vzorňáci

Dejte dětem montérky, kolečko s lopatou a hromadu uhlí. Můžou být šťastnější? Možná tak k tomu ještě žvejku do pusy.

Dnes nám přivezli uhlí. Hodně. HODNĚ! Jako vždy.
Kluci už od probuzení špiclovali uši, aby auto neprošvihli. jakmile ho slyšeli, oblíkali montérky (i s tatínkem) a utíkali koukat. A následně makat. Dětská práce je zakázaná, víme. Ale když oni byli fakt tak nadšení....

Vydrželo jim to docela dlouho, i když Majo se po chvíli vetřel k babičce vařit, jak jinak. Třeba z něj bude kuchař. Tomík se přišel poflakovat dolů na dvůr, jezdil na všem možném, hrál si. Já jsem OV (babička vařila) využila k restům a probrala nějaká z míst, ke kterým se nemůžu dokopat a věci se tam jen kupí.
Odpoledne jsem vyrazila s klukama koupit tenisky no name - na lítání okolo domu, třeba právě na to uhlí a tak, kam se mi jim nechce dávat boty za 700 a víc. Taky nepromokavé oblečení a pyžama do školky.
Kluci byli zlatí, opravdu jsem měla děti, které by si přála každá matka. Spořádaně počkali, než jsem se podívala, jestli něco ze seznamu mají, docela i spolupracovali se zkoušením. V pasáži byl reklamní skákací hrad - nadšeně se mě ptali, jestli můžou. Mohli, co by ne. Na chvilku. Za dvě minuty půjdeme. Kluci, jdeme. A oni šli. Bez řečí. Ani nebyl řev, když jsem na otázku, jestli budou moct jít pak ještě jednou, řekla, že ne, že trochu spěcháme. Zlatíčka. Moje.
Zvládli i neoblíbené zkoušení bot. Díky Bohu, protože i tak jsem toho měla nějak dost, hlavně ty boty mě vyčerpaly, tam ten, který nezkoušel, zkoumal, co kde mají zajímavého. Ještěže prodavačky byly velmi milé a ochotné.
Ve středu tam ještě zajedeme snad pro větší nepromokavou bundu Tomíkovi, dnes neměli velikost. Doufám, že bude. Pyžamka teda neměli, ale to nějak vymyslíme. Tímto jsme snad na školku připraveni.
Cestou domů vedli vážný rozhovor:
T.: Mami, vidíš tu motorku? Tu červenou?
já: Ano, vidím.
T.: Marečku, já si koupím červenou motorku a ty modrou, jo?
M.: Já si koupím motorku.
T.: Jo, modrou. A víš, kde je budeme parkovat?
M.: Ne
T.: No přece u nás na dvoře. A Kája taky.
já: Tomí, myslíš, až budete velcí chlapi? Jako je táta?
T.: Jo. Až budeme velký. A Kája bude jezdit s náma.
já: No to si nejsem jistá, že až vy budete jednou třeba mít motorky, že Kája bude jezdit s váma. Ale třeba Lukášek.
M.: Až mi bueme velký, koupíme motorky. Ty koupíš červenou a já šedivou. (řeklo dítě barvam nepolíbené)
T.: Jo.