Den dětí, Tomík měl ve školce sportovní dopoledne na fotbalovém hřišti. Nakonec jim vyšlo počasí, i když to moc nevypadlo.
Podle toho, co Tomík vyprávěl, ho nejvíc nadchlo skákání v pytli. A pejska, kterého všichni dostávali, si vzal do postele, že s ním bude spinkat.
Odpoledne jsme pak jeli do Ikey - něco koupit, dát si dětské menu se zmrzkou. Kluci si pořádili a já jsem zjistial, že nemají hrneček, co mi Majda včera rozbil. Tak máme druhý modrý. Snad tentokrát vydrží ;o)
Kluci dostali nějaké mlsky i od babičky s dědou, u nás to zachránil tatínek, já jsem zapomněla koupit. Tak si pomlsaly. Jak dlouho že to omezujeme to sladké na jednou až dvakrát denně? Budu muset promyslet efektivnější systém.
Kluci si ještě polítali po dvoře a pohráli s Danečkem, jak jinak, přece ho nemůžou zanedbávat. Nutrilon mu chutná a hezky roste, za chvíli to nebude žádný punťa.
pondělí, června 01, 2009
neděle, května 31, 2009
30. a 31.5.2009 Sobota a neděle
Sobotní ráno - michal mě nechává spát a vstává s dětma, když po nás už chvíli lezou. Miluju společný rána v jedný posteli, tohle si asi budu muset opakovat, až budou kluci v pubertě. Majda je vzhůru asi od půl šesté, už neusnul, ale hezky ležel a nechal se šmrdlat, aby Tomča s Michalem mohli ještě chvíli spát.
Když jsem vstala, zjistila jsem, že Majda má zas červené oči. opět zánět spojivek. Čekala jsem,a ž bude Tomča taky OK, abych jim převlíkla polštáře... Tomča je OK, tak jsem převlíkla aspoň jemu. Mareček už v neděli je lepší, ale pro jistotu ještě kapeme, doporučuje se kapat dva dny po odeznění problémů.
Dopoledne jsme kluky na chvíli vypustili na dvůr, Majda nudlí, tak fakt jen na chvíli, než zas bude pršet. Řádili s pejskem. Je to sranda, sledovat tři mrňata, jak se honěj. I když Mareček už má trochu respekt od té doby, co mu chňapnul po nožce. Aspoň se o pejska nemusíme bát.
Večer kluky uspával Michal, zdřímnul si u nich, pak na gauči, pak jsme koukali na Hartovu válku a šli spát. Docela hezkej film, už jsem ho viděla, jen mi nepřišel tak dobrej tehdy.
Dnes jsem nechala spát já Michala, vstával po desáté, to už se dlouho nestalo, je vidět, že mu není dobře, spal pak s klukama i po o. Já si mezitím konečně koupila boty, bylo na čase, do starých mi teklo a ještě k tomu praskly.. co by člověk nechtěl, po dvou letech téměř denního nošení.
Odpoledne šli kluci na chvilku na dvůr, zase za Danečkem, Kája je tam ohlídal. Pak přijela Evička, dali jsme jí dárek, co jsme nestihli koupit. Kluci si hned pohráli, jak jinak. Předpokládám, že až k ní pojedeme, vyžádají si hru na půjčení. Evička v pátek odjíždí s Martinem na dovolenou, jedou na jachtu, tak jsem zvědavá na zážitky.
Po sobotním večerním výstupu týkajícího se samostatného oblékání je dneska jako vyměněný, doufám,ž e už vážně pochopil, že nemá smysl dělat scény, nějak na to přestávám mít sílu. Připadám si jako Herodeska, která ho furt jen napomíná a okřikuje, ale ani po dobrém to nešlo. Tak fakt doufám, že pochopil. nemám ráda naše dohady, je mi z toho pak smutno, No a jemu samozřejmě taky.
Dneska mi došlo, že Mareček začal to AU říkat po mé operaci a propuštění domů, takže to má určitě ode mě. Taky krásně říká na Danečka -" Vavavavavaf" - takže už to není "čč".
Katka pořád nic, jestlipak on Lukášek nebude nakonec holčička, když si dává tak načas ;o)
Když jsem vstala, zjistila jsem, že Majda má zas červené oči. opět zánět spojivek. Čekala jsem,a ž bude Tomča taky OK, abych jim převlíkla polštáře... Tomča je OK, tak jsem převlíkla aspoň jemu. Mareček už v neděli je lepší, ale pro jistotu ještě kapeme, doporučuje se kapat dva dny po odeznění problémů.
Dopoledne jsme kluky na chvíli vypustili na dvůr, Majda nudlí, tak fakt jen na chvíli, než zas bude pršet. Řádili s pejskem. Je to sranda, sledovat tři mrňata, jak se honěj. I když Mareček už má trochu respekt od té doby, co mu chňapnul po nožce. Aspoň se o pejska nemusíme bát.
Večer kluky uspával Michal, zdřímnul si u nich, pak na gauči, pak jsme koukali na Hartovu válku a šli spát. Docela hezkej film, už jsem ho viděla, jen mi nepřišel tak dobrej tehdy.
Dnes jsem nechala spát já Michala, vstával po desáté, to už se dlouho nestalo, je vidět, že mu není dobře, spal pak s klukama i po o. Já si mezitím konečně koupila boty, bylo na čase, do starých mi teklo a ještě k tomu praskly.. co by člověk nechtěl, po dvou letech téměř denního nošení.
Odpoledne šli kluci na chvilku na dvůr, zase za Danečkem, Kája je tam ohlídal. Pak přijela Evička, dali jsme jí dárek, co jsme nestihli koupit. Kluci si hned pohráli, jak jinak. Předpokládám, že až k ní pojedeme, vyžádají si hru na půjčení. Evička v pátek odjíždí s Martinem na dovolenou, jedou na jachtu, tak jsem zvědavá na zážitky.
Po sobotním večerním výstupu týkajícího se samostatného oblékání je dneska jako vyměněný, doufám,ž e už vážně pochopil, že nemá smysl dělat scény, nějak na to přestávám mít sílu. Připadám si jako Herodeska, která ho furt jen napomíná a okřikuje, ale ani po dobrém to nešlo. Tak fakt doufám, že pochopil. nemám ráda naše dohady, je mi z toho pak smutno, No a jemu samozřejmě taky.
Dneska mi došlo, že Mareček začal to AU říkat po mé operaci a propuštění domů, takže to má určitě ode mě. Taky krásně říká na Danečka -" Vavavavavaf" - takže už to není "čč".
Katka pořád nic, jestlipak on Lukášek nebude nakonec holčička, když si dává tak načas ;o)
pátek, května 29, 2009
29.5.2009 Pátek
Dneska kluci řádili jak černá ruka, tolik lumpáren za jeden den je možná rekord.
Nejvýživnější jsou asi tyhle - lezli přes sebe na gauči tak dlouho a důkladně, až Majda spadl na zem - tak tak, že si nerozrazil hlavu o stolek.
Odnesli si corn flakes do pokojíčku, jeden je na stolečku drtil kladivem, druhý tenisovou raketou.
Marek našel kousek toaletníhopapíru. Během dvou minut z něj bylo kousků asi sto, po celém pokojíčku. Ano, ve stejným místech, jako předtím byly corn flakes, co jsem pracně posbírala (vysavač ještě tahat nechci).
Několikrát se jali poshazovat vše z postele nazem, ale tohle už poznám hned v zárodku, takže zažehnáno.
Jezdili autíčkama po zdi na jejich oblíbeném místě - nad schodama do postele. Dnes ze´d neodřeli.
Jezdili na okolečkovaných kouscích Žaka jako na bruslích - teda Tomík, Majda jen povzbuzoval.
Marek opět počmáral zeď. Seděla jsem s nima u stolečku v pokojíčku, malovala s nima, najednou Majda vzal zvýrazňovač, otevřel, otočil se, čárnul na zeď - i přes pohotovou reakci jsem ho stihla zarazit pouze v pokračování. Naštěstí si vybral žlutou barvu na žlutou zeď.
Po odpoledním spaní počítali, kolik vlhčených ubrousků je v balíčku, naštěstí jsem je zarazila včas.
Když přišel Michal, jela jsem předat zakázku. Mezitím se Markovi povedlo vytáhnout z lednice jogurt, otevřít ho a vykydat na sebe a na koberec. Tatínek prý málem dostal infarkt a řekl mi, že tak, jako dnes, na ně snad ještě nikdy nekřičel.
Ještě, že už poklady spinkaj.....
Nejvýživnější jsou asi tyhle - lezli přes sebe na gauči tak dlouho a důkladně, až Majda spadl na zem - tak tak, že si nerozrazil hlavu o stolek.
Odnesli si corn flakes do pokojíčku, jeden je na stolečku drtil kladivem, druhý tenisovou raketou.
Marek našel kousek toaletníhopapíru. Během dvou minut z něj bylo kousků asi sto, po celém pokojíčku. Ano, ve stejným místech, jako předtím byly corn flakes, co jsem pracně posbírala (vysavač ještě tahat nechci).
Několikrát se jali poshazovat vše z postele nazem, ale tohle už poznám hned v zárodku, takže zažehnáno.
Jezdili autíčkama po zdi na jejich oblíbeném místě - nad schodama do postele. Dnes ze´d neodřeli.
Jezdili na okolečkovaných kouscích Žaka jako na bruslích - teda Tomík, Majda jen povzbuzoval.
Marek opět počmáral zeď. Seděla jsem s nima u stolečku v pokojíčku, malovala s nima, najednou Majda vzal zvýrazňovač, otevřel, otočil se, čárnul na zeď - i přes pohotovou reakci jsem ho stihla zarazit pouze v pokračování. Naštěstí si vybral žlutou barvu na žlutou zeď.
Po odpoledním spaní počítali, kolik vlhčených ubrousků je v balíčku, naštěstí jsem je zarazila včas.
Když přišel Michal, jela jsem předat zakázku. Mezitím se Markovi povedlo vytáhnout z lednice jogurt, otevřít ho a vykydat na sebe a na koberec. Tatínek prý málem dostal infarkt a řekl mi, že tak, jako dnes, na ně snad ještě nikdy nekřičel.
Ještě, že už poklady spinkaj.....
čtvrtek, května 28, 2009
28.5.2009 Čtvrtek
Ráno kluci vyspávali, musela jsem je do školky vzbudit, čím to, že o víkendu nespěj a vstávaj v šest?
Tomíka jsme dovedli do školky, pak jsme šli na návštěvu ke Kájovi a Katce, Lukášek se pořád na svět nechystá, ani bouřka ho nepopohnala.
Po obědě dát Majdu spát, a pak zas pro Tomíka. Nějaké jsou ty dny stejné, když pořádně nemůžeme výletovat.
Odpoledne si kluci odchytili strejdu, že mu jdou pomáhat dělat ohrádku pro Danečka, tak jsme šli nahoru, jsou zlatí, jak nosej vrtačku sem tam a motaj se pod nohy. A Kája má velkou trpělivost. Ohrádka ještě nebyla hotová, když se najednou zatáhlo a já rychle kluky pakovala domů, než jsme seběhli dvoje schody, lilo jak z konve, a to jsem Marka nesla...
Tomášek snad konečně pochopil, že sám se převlíkat není taková děsná křivda, takže se docela snaží, hurá.
Mareček si oblíbil "au", říká to skoro pořád a skoro na všechno. nejradši na přebalování.... Taky mi poprvé ohlásil bobo předtím, než ho vyrobil do plíny, až ohlásí příště, zkusím ho dát na nočník, třeba se to povede, i když moc šancí nedávám. přijde mi, že ze sezení na nočníku má takový zážitek, že nemůže konat. Ale třeba to v létě najednou půjde, až bude běhat s holou prdkou.
Tomíka jsme dovedli do školky, pak jsme šli na návštěvu ke Kájovi a Katce, Lukášek se pořád na svět nechystá, ani bouřka ho nepopohnala.
Po obědě dát Majdu spát, a pak zas pro Tomíka. Nějaké jsou ty dny stejné, když pořádně nemůžeme výletovat.
Odpoledne si kluci odchytili strejdu, že mu jdou pomáhat dělat ohrádku pro Danečka, tak jsme šli nahoru, jsou zlatí, jak nosej vrtačku sem tam a motaj se pod nohy. A Kája má velkou trpělivost. Ohrádka ještě nebyla hotová, když se najednou zatáhlo a já rychle kluky pakovala domů, než jsme seběhli dvoje schody, lilo jak z konve, a to jsem Marka nesla...
Tomášek snad konečně pochopil, že sám se převlíkat není taková děsná křivda, takže se docela snaží, hurá.
Mareček si oblíbil "au", říká to skoro pořád a skoro na všechno. nejradši na přebalování.... Taky mi poprvé ohlásil bobo předtím, než ho vyrobil do plíny, až ohlásí příště, zkusím ho dát na nočník, třeba se to povede, i když moc šancí nedávám. přijde mi, že ze sezení na nočníku má takový zážitek, že nemůže konat. Ale třeba to v létě najednou půjde, až bude běhat s holou prdkou.
středa, května 27, 2009
27.05.2009 Středa
"Maminko, až budu velikej, po plázdninách, tak pudu do stšedňáčů. A Vojta taky, a Lukáš, kdo je velikej, pude taky. Ale kdo je malej, zůstane v naší tšídě."
Tomík má momentálně období nadšení, že po prázdninách půjde do středńáčů. A docela statečně nese i to, že Hanička tam asi nepůjde. Stačí mu, že si budou moct hrát na hřišti. Tak snad to bude OK i v realu.
Jinak oslava v neděli u našich byla príma, čokoládový dort všem chutnal, jen se po něm zaprášilo. Babičce se líbil i specielní dárek - fotky ve fotoalbech.
V pondělí jsme byli v ZOO i s Michalem, po dlouhé době. Kluci si ho užívali, no a taky to pozvolné tempo, jakým jsme ZOO procházeli. Tomík měl parťáka Jonyho, tak řádili jak černá ruka, Majo jim byl v patách, jak jinak.
Vydrželi jsme do dvou, pak jsme jeli domů, ani jsem nebyla tak unavená, jak jsem čekala. Děti stihly vytuhnout než jsme se vymotali z Troje.
Včera šel Tomík po pauze do školky, oči už má dobré, tak dostal jen příkaz vzít si ven čepici a brýle, paní učitelku jsem poprosila, ať ho zkontroluje. Byl nadšený, ono po těch 4 dnech prosezených skoro celých doma, s výjimkou ZOO, po které ale odpoledne už kluci ven nešli, abysme ty oči moc nedráždili, se mu nedivím. Tam se prostě vyřádí.
Majdu jsem dneska do školyk musela vzbudit, sedmispáč by spal kdo ví do kdy. Překvapivě děti spaly celou noc, i když byla děsná bouřka, až v šest se vzbudil Mareček, tak ho Michal donesl k nám, ale ještě usnul.
Mareček byl děsně zlatej po po o spaní, pořád dorážel a chtěl se mordovat, poš´tuchoval, hihňal se... prostě byl sladkej, úplně jiné dítě, než když se vzteká a neví, co by.
Odpoledne šli kluci na chvíli nahoru za babí a za pejskem, jak jinak, je to mazlík i přes to, že Marečka v pondělí trošku chňapnul za nožku. Trochu jsme se bála, že se ho bude bát, ale je to dobré.
Já docela zvládám, myslela jsem, že to bude horší, až bude Michal zase v práci, ale jde to. Tak snad už bude brzy úplně dobře.
Tomík má momentálně období nadšení, že po prázdninách půjde do středńáčů. A docela statečně nese i to, že Hanička tam asi nepůjde. Stačí mu, že si budou moct hrát na hřišti. Tak snad to bude OK i v realu.
Jinak oslava v neděli u našich byla príma, čokoládový dort všem chutnal, jen se po něm zaprášilo. Babičce se líbil i specielní dárek - fotky ve fotoalbech.
V pondělí jsme byli v ZOO i s Michalem, po dlouhé době. Kluci si ho užívali, no a taky to pozvolné tempo, jakým jsme ZOO procházeli. Tomík měl parťáka Jonyho, tak řádili jak černá ruka, Majo jim byl v patách, jak jinak.
Vydrželi jsme do dvou, pak jsme jeli domů, ani jsem nebyla tak unavená, jak jsem čekala. Děti stihly vytuhnout než jsme se vymotali z Troje.
Včera šel Tomík po pauze do školky, oči už má dobré, tak dostal jen příkaz vzít si ven čepici a brýle, paní učitelku jsem poprosila, ať ho zkontroluje. Byl nadšený, ono po těch 4 dnech prosezených skoro celých doma, s výjimkou ZOO, po které ale odpoledne už kluci ven nešli, abysme ty oči moc nedráždili, se mu nedivím. Tam se prostě vyřádí.
Majdu jsem dneska do školyk musela vzbudit, sedmispáč by spal kdo ví do kdy. Překvapivě děti spaly celou noc, i když byla děsná bouřka, až v šest se vzbudil Mareček, tak ho Michal donesl k nám, ale ještě usnul.
Mareček byl děsně zlatej po po o spaní, pořád dorážel a chtěl se mordovat, poš´tuchoval, hihňal se... prostě byl sladkej, úplně jiné dítě, než když se vzteká a neví, co by.
Odpoledne šli kluci na chvíli nahoru za babí a za pejskem, jak jinak, je to mazlík i přes to, že Marečka v pondělí trošku chňapnul za nožku. Trochu jsme se bála, že se ho bude bát, ale je to dobré.
Já docela zvládám, myslela jsem, že to bude horší, až bude Michal zase v práci, ale jde to. Tak snad už bude brzy úplně dobře.
sobota, května 23, 2009
23.05.2009 Sobota
Den ve znamení čekání. Děda kája jel pro pejska, se strejdou., Do Olomouce., Docela dálka, ale podle fotek to bude stát za to...
Jeli po sedmé ráno, kdy jsme vstávali. Kluci si dali mlíčka, snídani, pak přišla babička a vzala si je k sobě nahoru. Já jsem pekla dort pro mamku a Evičku zítra k narozeninám, pak vařila oběd.
Bylo poledne, chlapi furt nikde. Nakrmili jsme kluky, mezitím si přijel pán pro Tomčovu starou postel, kterou se nám povedlo prodat a dali jsme kluky spát. Ještě je dával taťka, ale domluvili jsme se, že večer už to zkusím já. Bez těch stehů je to o dost lepší.
Kluci se akurát probudili a vypili mlíčka (mají nějaký mléčný den), když jsem věšela nahoře prádlo a přijeli chlapi se čtyřnohým batoletem. Byl kouzelnej, jak se choulil Kájovi v náruči a třepal se strachy - z jízdy autem? Z cizích lidí? Z cizího prostředí? kdo ví, asi to všechno dohromady.
Musela jsem si ho hned pohladit, pomazlit, je fakt nádhernej. Jmenuje se Dan. Sranda, taková malá kulička proti minulému Danovi. Když se trošku zklidnil, tak jsem šla pro kluky a pro Michala. Mareček nedopil Nutrilon, tak jsem ho nalila do skleničky a vzali jsme ho pejskovi, od dědy jsme dostali povolení, tak ho kluci hrdě společně se mnou pejskovi nalili, chutnal mu.
Jsou z něj naprosto unešení, nejradši by ho furt okukovali, oplácávali, hladili, žďuchali.... No, až to pejska přestane bavit, tak po nich chňapne a budou mít trochu respektu. Prozatím je spíš vyjukaný, kam že to přišel. Je ale podle mě moc statečný, jak rychle si zvyká. už asi tři hodiny po příjezdu se radoval, když přišel děda k němu, hezky ho přijal. Dokonce i Katka na něj kouká s úsměvem na rtech, tak třeba si získá i ji.
Kluci byli teda dneska chvíli i venku, ale jen ve stínu a sbrýlemi, až pozdě odpoledne, kdy už byl stín velký, jsme jim je sundali, oči to snad snesly. Byli rádi, že jsou zas venku, po dvou dnech doma. Písek a hračky byly všude...
Večer jsem kluky teda uložila já, docela to už jde, dnes mě spíš bolí svaly na břiše, asi je mám nějak namožené. Už jsem i spala na břiše v noci, tak jsem se hned vyspala líp.
Zítra jedeme k našim oslavit narozeniny babičky a Evičky, pro babičku máme překvápkový dáreček, snad se bude líbit. Pro Evičku jsem nestihla koupit před operací, ale snad to brzy napravím, do 28. to snad ještě nebude faux pas. Dort je slepený, napůl ozdobený, pokračování zítra. Snad bude chutnat.
Jeli po sedmé ráno, kdy jsme vstávali. Kluci si dali mlíčka, snídani, pak přišla babička a vzala si je k sobě nahoru. Já jsem pekla dort pro mamku a Evičku zítra k narozeninám, pak vařila oběd.
Bylo poledne, chlapi furt nikde. Nakrmili jsme kluky, mezitím si přijel pán pro Tomčovu starou postel, kterou se nám povedlo prodat a dali jsme kluky spát. Ještě je dával taťka, ale domluvili jsme se, že večer už to zkusím já. Bez těch stehů je to o dost lepší.
Kluci se akurát probudili a vypili mlíčka (mají nějaký mléčný den), když jsem věšela nahoře prádlo a přijeli chlapi se čtyřnohým batoletem. Byl kouzelnej, jak se choulil Kájovi v náruči a třepal se strachy - z jízdy autem? Z cizích lidí? Z cizího prostředí? kdo ví, asi to všechno dohromady.
Musela jsem si ho hned pohladit, pomazlit, je fakt nádhernej. Jmenuje se Dan. Sranda, taková malá kulička proti minulému Danovi. Když se trošku zklidnil, tak jsem šla pro kluky a pro Michala. Mareček nedopil Nutrilon, tak jsem ho nalila do skleničky a vzali jsme ho pejskovi, od dědy jsme dostali povolení, tak ho kluci hrdě společně se mnou pejskovi nalili, chutnal mu.
Jsou z něj naprosto unešení, nejradši by ho furt okukovali, oplácávali, hladili, žďuchali.... No, až to pejska přestane bavit, tak po nich chňapne a budou mít trochu respektu. Prozatím je spíš vyjukaný, kam že to přišel. Je ale podle mě moc statečný, jak rychle si zvyká. už asi tři hodiny po příjezdu se radoval, když přišel děda k němu, hezky ho přijal. Dokonce i Katka na něj kouká s úsměvem na rtech, tak třeba si získá i ji.
Kluci byli teda dneska chvíli i venku, ale jen ve stínu a sbrýlemi, až pozdě odpoledne, kdy už byl stín velký, jsme jim je sundali, oči to snad snesly. Byli rádi, že jsou zas venku, po dvou dnech doma. Písek a hračky byly všude...
Večer jsem kluky teda uložila já, docela to už jde, dnes mě spíš bolí svaly na břiše, asi je mám nějak namožené. Už jsem i spala na břiše v noci, tak jsem se hned vyspala líp.
Zítra jedeme k našim oslavit narozeniny babičky a Evičky, pro babičku máme překvápkový dáreček, snad se bude líbit. Pro Evičku jsem nestihla koupit před operací, ale snad to brzy napravím, do 28. to snad ještě nebude faux pas. Dort je slepený, napůl ozdobený, pokračování zítra. Snad bude chutnat.
pátek, května 22, 2009
22.05.2009 Pátek
Ráno po snídani jsme sbalili děti a jeli k našim. Potřebovala jsem jt tna vyndání stehů do nemocnice, tak jsme se domluvili, že tam děti necháme. Zamávaly nám z okna a volali "Ahoj" a "Aoj".
V nemocnici jsme strávili 2,5 hodiny, ale to jsme tak nějak čekali. Děti se zatím u babičky vyřídily, pohrály si, najedyi se a teta Lucka je uspala. Když jsme přijeli, ještě spaly, Anička na dvoře v kočárku taky, tak šla mamka s Luckou něco nakoupit. Po chvíli se vzbudil Majda, Tomík spal jak špalíček, takže jsem vyndala jen jeho. Očividně si užíval, že mu někdo nebere hračky, které si pro sebe normálně syslí Tomík. Chvíli po Majdovi se vzbudila Andulka, tak pro ni Michal šel, my jsme s Marečkem koukali s okna.
Prďolka malá se ke mně hrnula pomazlit, jako ráno, když jsme přijeli, rozzářily se jí očíčka a natahovala ručičky. Trochu zklamání, že teda nepochovala, neponosila, ale jen v sedě pomazlila, ale ona si taky zvykne. Za ty dva týdny, co jsem ji neviděla, jí narostly vlásky, ale tak srandovně hlavně na temeni hlavy, tam má o dost delší, než jinde.
Pak přišla mamka s Luckou, tak Andulka hned natahovala ručičky na jednu a na druhou, je to malá mazlivka.
Vzbudil se Tomík, ptal se, kde jsme byli, asi to zapomněl, i když jsme mu to říkali dopředu milionkrát. Pustili jsme mu jednu pohádku, ještě nemá OK ty očíčka, ale celkem to zvládá i bez pohádek, myslela jsem, že to bude horší. Za to kapání se mu vůbec nelíbí.
Počkali jsme ještě, než přijde z práce děda, aby nás taky viděl a nestěžoval si, že jsme mu utekli, Evička měla přijet až pozdě, tak jsme jeli domů. Jen jsme zuly boty, už se kluci domáhali jídla, u Marka nic zvláštního, ale u Tomíka trochu přkvápko.
Zítra si jede děda Kája se strejdou Kájou pro psa, co jsem našla přes internet, jsem zvědavá, co kluci na to druhé batole v rodině řeknou.
V nemocnici jsme strávili 2,5 hodiny, ale to jsme tak nějak čekali. Děti se zatím u babičky vyřídily, pohrály si, najedyi se a teta Lucka je uspala. Když jsme přijeli, ještě spaly, Anička na dvoře v kočárku taky, tak šla mamka s Luckou něco nakoupit. Po chvíli se vzbudil Majda, Tomík spal jak špalíček, takže jsem vyndala jen jeho. Očividně si užíval, že mu někdo nebere hračky, které si pro sebe normálně syslí Tomík. Chvíli po Majdovi se vzbudila Andulka, tak pro ni Michal šel, my jsme s Marečkem koukali s okna.
Prďolka malá se ke mně hrnula pomazlit, jako ráno, když jsme přijeli, rozzářily se jí očíčka a natahovala ručičky. Trochu zklamání, že teda nepochovala, neponosila, ale jen v sedě pomazlila, ale ona si taky zvykne. Za ty dva týdny, co jsem ji neviděla, jí narostly vlásky, ale tak srandovně hlavně na temeni hlavy, tam má o dost delší, než jinde.
Pak přišla mamka s Luckou, tak Andulka hned natahovala ručičky na jednu a na druhou, je to malá mazlivka.
Vzbudil se Tomík, ptal se, kde jsme byli, asi to zapomněl, i když jsme mu to říkali dopředu milionkrát. Pustili jsme mu jednu pohádku, ještě nemá OK ty očíčka, ale celkem to zvládá i bez pohádek, myslela jsem, že to bude horší. Za to kapání se mu vůbec nelíbí.
Počkali jsme ještě, než přijde z práce děda, aby nás taky viděl a nestěžoval si, že jsme mu utekli, Evička měla přijet až pozdě, tak jsme jeli domů. Jen jsme zuly boty, už se kluci domáhali jídla, u Marka nic zvláštního, ale u Tomíka trochu přkvápko.
Zítra si jede děda Kája se strejdou Kájou pro psa, co jsem našla přes internet, jsem zvědavá, co kluci na to druhé batole v rodině řeknou.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)