27.05.2009 Středa

"Maminko, až budu velikej, po plázdninách, tak pudu do stšedňáčů. A Vojta taky, a Lukáš, kdo je velikej, pude taky. Ale kdo je malej, zůstane v naší tšídě."
Tomík má momentálně období nadšení, že po prázdninách půjde do středńáčů. A docela statečně nese i to, že Hanička tam asi nepůjde. Stačí mu, že si budou moct hrát na hřišti. Tak snad to bude OK i v realu.


Jinak oslava v neděli u našich byla príma, čokoládový dort všem chutnal, jen se po něm zaprášilo. Babičce se líbil i specielní dárek - fotky ve fotoalbech.
V pondělí jsme byli v ZOO i s Michalem, po dlouhé době. Kluci si ho užívali, no a taky to pozvolné tempo, jakým jsme ZOO procházeli. Tomík měl parťáka Jonyho, tak řádili jak černá ruka, Majo jim byl v patách, jak jinak.
Vydrželi jsme do dvou, pak jsme jeli domů, ani jsem nebyla tak unavená, jak jsem čekala. Děti stihly vytuhnout než jsme se vymotali z Troje.
Včera šel Tomík po pauze do školky, oči už má dobré, tak dostal jen příkaz vzít si ven čepici a brýle, paní učitelku jsem poprosila, ať ho zkontroluje. Byl nadšený, ono po těch 4 dnech prosezených skoro celých doma, s výjimkou ZOO, po které ale odpoledne už kluci ven nešli, abysme ty oči moc nedráždili, se mu nedivím. Tam se prostě vyřádí.
Majdu jsem dneska do školyk musela vzbudit, sedmispáč by spal kdo ví do kdy. Překvapivě děti spaly celou noc, i když byla děsná bouřka, až v šest se vzbudil Mareček, tak ho Michal donesl k nám, ale ještě usnul.
Mareček byl děsně zlatej po po o spaní, pořád dorážel a chtěl se mordovat, poš´tuchoval, hihňal se... prostě byl sladkej, úplně jiné dítě, než když se vzteká a neví, co by.
Odpoledne šli kluci na chvíli nahoru za babí a za pejskem, jak jinak, je to mazlík i přes to, že Marečka v pondělí trošku chňapnul za nožku. Trochu jsme se bála, že se ho bude bát, ale je to dobré.
Já docela zvládám, myslela jsem, že to bude horší, až bude Michal zase v práci, ale jde to. Tak snad už bude brzy úplně dobře.

23.05.2009 Sobota

Den ve znamení čekání. Děda kája jel pro pejska, se strejdou., Do Olomouce., Docela dálka, ale podle fotek to bude stát za to...


Jeli po sedmé ráno, kdy jsme vstávali. Kluci si dali mlíčka, snídani, pak přišla babička a vzala si je k sobě nahoru. Já jsem pekla dort pro mamku a Evičku zítra k narozeninám, pak vařila oběd.
Bylo poledne, chlapi furt nikde. Nakrmili jsme kluky, mezitím si přijel pán pro Tomčovu starou postel, kterou se nám povedlo prodat a dali jsme kluky spát. Ještě je dával taťka, ale domluvili jsme se, že večer už to zkusím já. Bez těch stehů je to o dost lepší.
Kluci se akurát probudili a vypili mlíčka (mají nějaký mléčný den), když jsem věšela nahoře prádlo a přijeli chlapi se čtyřnohým batoletem. Byl kouzelnej, jak se choulil Kájovi v náruči a třepal se strachy - z jízdy autem? Z cizích lidí? Z cizího prostředí? kdo ví, asi to všechno dohromady.
Musela jsem si ho hned pohladit, pomazlit, je fakt nádhernej. Jmenuje se Dan. Sranda, taková malá kulička proti minulému Danovi. Když se trošku zklidnil, tak jsem šla pro kluky a pro Michala. Mareček nedopil Nutrilon, tak jsem ho nalila do skleničky a vzali jsme ho pejskovi, od dědy jsme dostali povolení, tak ho kluci hrdě společně se mnou pejskovi nalili, chutnal mu.
Jsou z něj naprosto unešení, nejradši by ho furt okukovali, oplácávali, hladili, žďuchali.... No, až to pejska přestane bavit, tak po nich chňapne a budou mít trochu respektu. Prozatím je spíš vyjukaný, kam že to přišel. Je ale podle mě moc statečný, jak rychle si zvyká. už asi tři hodiny po příjezdu se radoval, když přišel děda k němu, hezky ho přijal. Dokonce i Katka na něj kouká s úsměvem na rtech, tak třeba si získá i ji.
Kluci byli teda dneska chvíli i venku, ale jen ve stínu a sbrýlemi, až pozdě odpoledne, kdy už byl stín velký, jsme jim je sundali, oči to snad snesly. Byli rádi, že jsou zas venku, po dvou dnech doma. Písek a hračky byly všude...
Večer jsem kluky teda uložila já, docela to už jde, dnes mě spíš bolí svaly na břiše, asi je mám nějak namožené. Už jsem i spala na břiše v noci, tak jsem se hned vyspala líp.

Zítra jedeme k našim oslavit narozeniny babičky a Evičky, pro babičku máme překvápkový dáreček, snad se bude líbit. Pro Evičku jsem nestihla koupit před operací, ale snad to brzy napravím, do 28. to snad ještě nebude faux pas. Dort je slepený, napůl ozdobený, pokračování zítra. Snad bude chutnat.

22.05.2009 Pátek

Ráno po snídani jsme sbalili děti a jeli k našim. Potřebovala jsem jt tna vyndání stehů do nemocnice, tak jsme se domluvili, že tam děti necháme. Zamávaly nám z okna a volali "Ahoj" a "Aoj".

V nemocnici jsme strávili 2,5 hodiny, ale to jsme tak nějak čekali. Děti se zatím u babičky vyřídily, pohrály si, najedyi se a teta Lucka je uspala. Když jsme přijeli, ještě spaly, Anička na dvoře v kočárku taky, tak šla mamka s Luckou něco nakoupit. Po chvíli se vzbudil Majda, Tomík spal jak špalíček, takže jsem vyndala jen jeho. Očividně si užíval, že mu někdo nebere hračky, které si pro sebe normálně syslí Tomík. Chvíli po Majdovi se vzbudila Andulka, tak pro ni Michal šel, my jsme s Marečkem koukali s okna.
Prďolka malá se ke mně hrnula pomazlit, jako ráno, když jsme přijeli, rozzářily se jí očíčka a natahovala ručičky. Trochu zklamání, že teda nepochovala, neponosila, ale jen v sedě pomazlila, ale ona si taky zvykne. Za ty dva týdny, co jsem ji neviděla, jí narostly vlásky, ale tak srandovně hlavně na temeni hlavy, tam má o dost delší, než jinde.
Pak přišla mamka s Luckou, tak Andulka hned natahovala ručičky na jednu a na druhou, je to malá mazlivka.
Vzbudil se Tomík, ptal se, kde jsme byli, asi to zapomněl, i když jsme mu to říkali dopředu milionkrát. Pustili jsme mu jednu pohádku, ještě nemá OK ty očíčka, ale celkem to zvládá i bez pohádek, myslela jsem, že to bude horší. Za to kapání se mu vůbec nelíbí.
Počkali jsme ještě, než přijde z práce děda, aby nás taky viděl a nestěžoval si, že jsme mu utekli, Evička měla přijet až pozdě, tak jsme jeli domů. Jen jsme zuly boty, už se kluci domáhali jídla, u Marka nic zvláštního, ale u Tomíka trochu přkvápko.
Zítra si jede děda Kája se strejdou Kájou pro psa, co jsem našla přes internet, jsem zvědavá, co kluci na to druhé batole v rodině řeknou.

21.05.2009 Čtvrtek

Krásné ráno, nehezké probuzení. Tomík má jedno oko zalepené tak, že mu nejde rozlepit...


...oko rozlepíme, děti nakrmíme a vida, že Marečkovi se taky moc nechce oči otvírat, jedeme k doktorce. Oba mají zánět spojivek, Majda jen trochu, Tomík dost. Dostáváme atb a jedeme domů.
Děti poučeny hned ráno před odjezdem, že nebudeme venku, že jedeme jen k doktorce a zase zpátky, že nemůžou ven, protože maj bolavý očíčka. Vystoupíme z auta, Michal vyndá děti. Obě běží k motorkám a rodiče Herodesové děti táhnou za tak krásného počasí domů....
Překvapivě se to docela dalo zvládnout i vevnitř, i když jeden útěk byl, museli chlapům pomoct složit materiál, co strejda dovezl, ale to byla pětiminutovka. Pak zas hezky naklusali domů.
Snědli dneska kde co, trochu se poškorpili, ale šrámy zítra vidět nebudou. Po osmé odpadli během deseti minut. Snad budou spát i v noci a ne jako na dnešek, kdy byli vzhůru snad v jednom kuse. Michal už musí být vyřízený, jak je to vstávání už týden jen a jen na něm, taky skoro veškerá péče o děti. Mně už je o dost líp, ale pořád když Marek nechce a utíká mi, tak s ním nehnu. No jsem zvědavá, jak budeme od středy válčit, bude zajímavý.
Maminka podnikatelka dnes byla pro nějaké peníze z prodaných korálků, tak mám dobrý pocit, že do nich peníze jen nestrkám.

20.05.2009 Středa

Tak jsem opět schopná po výpadku něco napsat, nepsala jsem, protože jsem byla na operaci a pak spíš ležela, ale teď už to snad bude zase OK.

Zatímco jsem byla v nemocnici, Michal to zvládl s klukama na jedničku. Ve čtvrtek hlídala babička Lída, v pátek naši. Takže kluci se nejspíš nenudili.
V sobotu mě pustili, neuvěřitelné, jak strašně se ty děti za tři dny změnily ;o) Tomík je upovídánek a zas o kousek větší, Majda je zas větší raubíř.
Včera Mareček spal jenom hodinku po obědě, ale docela do večera vydržel, i když pár záseků pláče a vztekání bylo, ale čekala jsem, že to bude horší.
Zatímco jsem byla v nemocnici, naučil se nohá slova - třeba fuj (na Andulku, když strkala do pusy kde co), včera najednou začal pokřikovat "dudu", když jsem mu řekla, že na něj čeká v posteli... Docela se i smířil s tím, že ho nemůžu chovat, umí sám vylézt do kočárku, dokonce ho to baví.
Tomášek měl včera ve školce focení, má z toho zážitek, protože se fotili na zahradě. Jsem zvědavá, jak to dopadlo. Trošku mě mrzí, že se vymluvili na vysoký počet dětí a tím pádem je nefotili jednotlivě, ale jen celou třídu, nás bylo ve školkách určitě víc a individuální fotky máme.
Někdy je to ukázkově hodný kluk, třeba včera šel pomoct Marečkovi slézt z autíčka, když jsem Majdovi říkala, ať počká na tatínka, že mu pomůže, že já nemůžu, jindy zas pokouší, ale to je nejspíš normální. Uže je to kluk, žádné mimino, jak mu pořád ještě občas řeknu. Skoro se nevejde do kočárku, kolena mu drhnou o madlo. Asi končí pohodlné popovezení se, když e kočár volný a nožičky unavené.
Michal teď jel s Majdou do práce odvézt papíry na ošetřovačku, já jsem připravila suroviny na oběd. Za chvilku by kluci mohli dorazit. Až se Majda vyspí, půjdeme pro Tomíka zase spolu, jako včera, už to zvládnu, i když jdeme dvakrát tak dlouho, co normálně.

10.05.2009 Neděle

Noc byla celkem klidná, ještě večer, když jsem šla spát, tak se Majo vzbudil, změřila jsem ho a dala Ibalgin, protože měl horečku. Ráno už jen zvýšená teplota. Nocméně horečky vystřídal průjem. Do toho jsem mluvila s mamkou a ta mi řekla, že u Aničky je podezření na šestou nemoc. Tak jsem zvědavá, jestli se Majo osype a tím pádem to chytil od Aničky, nebo jestli to je fakt k zubům. Ach jo, proč nám nemůžou říct, co jim je, co je bolí?

Každopádně nejdůležitější je, že je Majovi i Andulce líp.
Dopoledne jsem na chvíli vypustila na dvůr i Marečka, když mu bylo líp, jen do stínu. Uvařila jsem oběd (polívka, brambory a kuřecí řízky - fakt se povedly), nejdli se a padli za vlast. Než jsem umyla příbory, Mareček spal jak špalek.
Po probuzení trochu pokňourával, nechal se mazlit, polehával tady u mě, než se vzbudil Tomík, Teplotu už neměl. Nicméně za dnešek se šestkrát pokadil, z toho 3krát na sprchu a komplet převlečení. Alespoň, že se to postupně lepší, snad v noci bude OK a nebudem muset xkrát převlíkat.
Byla jsem s nima chvilku venku i odpoledne, přece nebudeme sedět doma, když je venku hezky, ale přeci jen je vidět, že je Mareček unavenější.
Teď už oba spí, zítra Majdu hlídá Katka, tak snad už to bude OK, aby ho nemusela sprchovat, jemu se to mytí zadku totiž fakt nelíbí, tak by se s ním musela poprat. Budu doufat, že už bude v pořádku.

9.5.2009 Sobota

Večer jsme poseděli s návštěvou, ale pak nás odvolal plačící Mareček, naštěstí jen stačilo pohladit a usnul.
Kolem druhé u něj byl Michal, já po čtvrté a to Mareček měl teplotu. A do rána postupně lezla pomalu nahoru. Ráno 38. Dostal paralen, snad bude líp.

O moc ne, pořád naříkal, nevěděl, co by, tak jsem vytáhla Manducu, ale jak hřál, tak nám bylo horko, tak jsem ho chtěla přebali, dát jen bodýčko a dát do šátku, přeci jen v něm není tak horko, ale on se schoulil na bok a vypadl, že usne, tak jsem ho šla uložit. Spal přes hodinu, ale moc to nepomohlo, celé odpoledne se nechal nosit, chvilkama kňoural, pospával, prostě je vidět, že mu není dobře. Vypadá to, že to je od zubu, leze mu pětka, tak doufám, že se z toho nic nevyklube.
Za to Tomík byl moc hodný, hezky si hrál, i Marečkovi se věnoval, odpoledne jsme byli na procházce, myslela jsem, že Mareček na chvíli usne, Tomík chtěl s sebou kolběžku, tak šla s námi i Katka. A fakt si ji hezky vedl, nebo na ní jel, tak jsem mu jí na poslední kousek cesty domů vzala s tím, že byl moc hodný a hezky se o ni staral. Tak třeba se to zlepší a budeme ji brát s sebou častěji.
Teď už oba kluci spí, Tomík u sebe, Mareček u nás, ať ho máme pod dozorem, doufám, že noc bude klidná a zítra mu bude líp.