Tak jsem opět schopná po výpadku něco napsat, nepsala jsem, protože jsem byla na operaci a pak spíš ležela, ale teď už to snad bude zase OK.
Zatímco jsem byla v nemocnici, Michal to zvládl s klukama na jedničku. Ve čtvrtek hlídala babička Lída, v pátek naši. Takže kluci se nejspíš nenudili.
V sobotu mě pustili, neuvěřitelné, jak strašně se ty děti za tři dny změnily ;o) Tomík je upovídánek a zas o kousek větší, Majda je zas větší raubíř.
Včera Mareček spal jenom hodinku po obědě, ale docela do večera vydržel, i když pár záseků pláče a vztekání bylo, ale čekala jsem, že to bude horší.
Zatímco jsem byla v nemocnici, naučil se nohá slova - třeba fuj (na Andulku, když strkala do pusy kde co), včera najednou začal pokřikovat "dudu", když jsem mu řekla, že na něj čeká v posteli... Docela se i smířil s tím, že ho nemůžu chovat, umí sám vylézt do kočárku, dokonce ho to baví.
Tomášek měl včera ve školce focení, má z toho zážitek, protože se fotili na zahradě. Jsem zvědavá, jak to dopadlo. Trošku mě mrzí, že se vymluvili na vysoký počet dětí a tím pádem je nefotili jednotlivě, ale jen celou třídu, nás bylo ve školkách určitě víc a individuální fotky máme.
Někdy je to ukázkově hodný kluk, třeba včera šel pomoct Marečkovi slézt z autíčka, když jsem Majdovi říkala, ať počká na tatínka, že mu pomůže, že já nemůžu, jindy zas pokouší, ale to je nejspíš normální. Uže je to kluk, žádné mimino, jak mu pořád ještě občas řeknu. Skoro se nevejde do kočárku, kolena mu drhnou o madlo. Asi končí pohodlné popovezení se, když e kočár volný a nožičky unavené.
Michal teď jel s Majdou do práce odvézt papíry na ošetřovačku, já jsem připravila suroviny na oběd. Za chvilku by kluci mohli dorazit. Až se Majda vyspí, půjdeme pro Tomíka zase spolu, jako včera, už to zvládnu, i když jdeme dvakrát tak dlouho, co normálně.
středa, května 20, 2009
neděle, května 10, 2009
10.05.2009 Neděle
Noc byla celkem klidná, ještě večer, když jsem šla spát, tak se Majo vzbudil, změřila jsem ho a dala Ibalgin, protože měl horečku. Ráno už jen zvýšená teplota. Nocméně horečky vystřídal průjem. Do toho jsem mluvila s mamkou a ta mi řekla, že u Aničky je podezření na šestou nemoc. Tak jsem zvědavá, jestli se Majo osype a tím pádem to chytil od Aničky, nebo jestli to je fakt k zubům. Ach jo, proč nám nemůžou říct, co jim je, co je bolí?
Každopádně nejdůležitější je, že je Majovi i Andulce líp.
Dopoledne jsem na chvíli vypustila na dvůr i Marečka, když mu bylo líp, jen do stínu. Uvařila jsem oběd (polívka, brambory a kuřecí řízky - fakt se povedly), nejdli se a padli za vlast. Než jsem umyla příbory, Mareček spal jak špalek.
Po probuzení trochu pokňourával, nechal se mazlit, polehával tady u mě, než se vzbudil Tomík, Teplotu už neměl. Nicméně za dnešek se šestkrát pokadil, z toho 3krát na sprchu a komplet převlečení. Alespoň, že se to postupně lepší, snad v noci bude OK a nebudem muset xkrát převlíkat.
Byla jsem s nima chvilku venku i odpoledne, přece nebudeme sedět doma, když je venku hezky, ale přeci jen je vidět, že je Mareček unavenější.
Teď už oba spí, zítra Majdu hlídá Katka, tak snad už to bude OK, aby ho nemusela sprchovat, jemu se to mytí zadku totiž fakt nelíbí, tak by se s ním musela poprat. Budu doufat, že už bude v pořádku.
Každopádně nejdůležitější je, že je Majovi i Andulce líp.
Dopoledne jsem na chvíli vypustila na dvůr i Marečka, když mu bylo líp, jen do stínu. Uvařila jsem oběd (polívka, brambory a kuřecí řízky - fakt se povedly), nejdli se a padli za vlast. Než jsem umyla příbory, Mareček spal jak špalek.
Po probuzení trochu pokňourával, nechal se mazlit, polehával tady u mě, než se vzbudil Tomík, Teplotu už neměl. Nicméně za dnešek se šestkrát pokadil, z toho 3krát na sprchu a komplet převlečení. Alespoň, že se to postupně lepší, snad v noci bude OK a nebudem muset xkrát převlíkat.
Byla jsem s nima chvilku venku i odpoledne, přece nebudeme sedět doma, když je venku hezky, ale přeci jen je vidět, že je Mareček unavenější.
Teď už oba spí, zítra Majdu hlídá Katka, tak snad už to bude OK, aby ho nemusela sprchovat, jemu se to mytí zadku totiž fakt nelíbí, tak by se s ním musela poprat. Budu doufat, že už bude v pořádku.
9.5.2009 Sobota
Večer jsme poseděli s návštěvou, ale pak nás odvolal plačící Mareček, naštěstí jen stačilo pohladit a usnul.
Kolem druhé u něj byl Michal, já po čtvrté a to Mareček měl teplotu. A do rána postupně lezla pomalu nahoru. Ráno 38. Dostal paralen, snad bude líp.
O moc ne, pořád naříkal, nevěděl, co by, tak jsem vytáhla Manducu, ale jak hřál, tak nám bylo horko, tak jsem ho chtěla přebali, dát jen bodýčko a dát do šátku, přeci jen v něm není tak horko, ale on se schoulil na bok a vypadl, že usne, tak jsem ho šla uložit. Spal přes hodinu, ale moc to nepomohlo, celé odpoledne se nechal nosit, chvilkama kňoural, pospával, prostě je vidět, že mu není dobře. Vypadá to, že to je od zubu, leze mu pětka, tak doufám, že se z toho nic nevyklube.
Za to Tomík byl moc hodný, hezky si hrál, i Marečkovi se věnoval, odpoledne jsme byli na procházce, myslela jsem, že Mareček na chvíli usne, Tomík chtěl s sebou kolběžku, tak šla s námi i Katka. A fakt si ji hezky vedl, nebo na ní jel, tak jsem mu jí na poslední kousek cesty domů vzala s tím, že byl moc hodný a hezky se o ni staral. Tak třeba se to zlepší a budeme ji brát s sebou častěji.
Teď už oba kluci spí, Tomík u sebe, Mareček u nás, ať ho máme pod dozorem, doufám, že noc bude klidná a zítra mu bude líp.
Kolem druhé u něj byl Michal, já po čtvrté a to Mareček měl teplotu. A do rána postupně lezla pomalu nahoru. Ráno 38. Dostal paralen, snad bude líp.
O moc ne, pořád naříkal, nevěděl, co by, tak jsem vytáhla Manducu, ale jak hřál, tak nám bylo horko, tak jsem ho chtěla přebali, dát jen bodýčko a dát do šátku, přeci jen v něm není tak horko, ale on se schoulil na bok a vypadl, že usne, tak jsem ho šla uložit. Spal přes hodinu, ale moc to nepomohlo, celé odpoledne se nechal nosit, chvilkama kňoural, pospával, prostě je vidět, že mu není dobře. Vypadá to, že to je od zubu, leze mu pětka, tak doufám, že se z toho nic nevyklube.
Za to Tomík byl moc hodný, hezky si hrál, i Marečkovi se věnoval, odpoledne jsme byli na procházce, myslela jsem, že Mareček na chvíli usne, Tomík chtěl s sebou kolběžku, tak šla s námi i Katka. A fakt si ji hezky vedl, nebo na ní jel, tak jsem mu jí na poslední kousek cesty domů vzala s tím, že byl moc hodný a hezky se o ni staral. Tak třeba se to zlepší a budeme ji brát s sebou častěji.
Teď už oba kluci spí, Tomík u sebe, Mareček u nás, ať ho máme pod dozorem, doufám, že noc bude klidná a zítra mu bude líp.
pátek, května 08, 2009
8.5.2009 Pátek
Sváteční den, druhý prodloužený víkend. Tentokrát si taťku "krademe" na minivýlet, metro má den otevřených dvěří, tak se jedeme podívat.
Lidí docela dost, ale v depu se to ztratí, takže to není až tak hrozné, jak jsme se obávali. Tomík je nadšený z umožnění vstupu do vlaků zaparkovaných v depu (mají je hezky naleštěné), ještě víc se mu líbí v kabině - nejdříve jsme byli v kabině nejstaršího metra v současném denním provozu, pak byli chlapi ještě v jednom zmodernizovaném. Do třetí fronty na nejnovější vlak jsme nešli, však to kluci přežijí.
Potom jsme šli omrknout hasičskou stanici - Mareček vyzkoušel "sklouznutí" po tyči, Tomík nám nevěřil, že tudy opravdu hasiči sjíždějí, když se jde do akce.
Hasící pěna byla taky príma, prý to dobře myje, kluci by ji do vany brali hned.
Nejlepší ale bylo hasičské auto se zapojenou hadicí, kam brali hasiči děti na střechu a mohly si vyzkoušet "hašení". Fronta byla docela dlouhá, navíc to mezitím přerušili ukázkou nakolejování vlaku, ale vyplatilo se počkat si, až zase budou "hasit", před námi šel jeden kluk a pak už Tomík. Jen vylezl nahoru, tak přišel šéf hasičů, že potřebuje na chvíli ticho na rozhovor, tak jsme mysleli, že si Tomík vyzkouší stříkání a půjde dolů, ale překvapivě to vypnuli hned a Tomík dostal protekční prodloužený čas na hasičském autě. A mě napadlo využít mezi času a poprosili jsme, jestli by nemohl pan hasič vzít nahoru i Marečka, abych si ho tam taky vyfotila, takže máme fotku i našeho batolete na hašičském autě. Byl tam jen chviličku, ale vypadal moc spokojeně. Tomík pak vyzkoušel, jak se stříká takovou velkou stříkačkou, taky jsem ho vyfotila a šli jsme pomalu k autu. Cestou si stihli kluci vykoulet v koulení do depa bublifuky a lízátka, takže celkem úspěšně dopoledne.
Stavili jsme se na oběd, cestou domů děti překvapivě neusnuly v autě, takže šli spát doma do postele.
Odpoledne jsme šli nahoru za babí, měli návštěvu, tak jsme se družili. Tety a strejda vzali kluky na prochajdu, tak jsem dodělala doma resty.
Večer kluci padli za vlast, ani nevěděli jak. To bylo dneska zase zážitků...
Lidí docela dost, ale v depu se to ztratí, takže to není až tak hrozné, jak jsme se obávali. Tomík je nadšený z umožnění vstupu do vlaků zaparkovaných v depu (mají je hezky naleštěné), ještě víc se mu líbí v kabině - nejdříve jsme byli v kabině nejstaršího metra v současném denním provozu, pak byli chlapi ještě v jednom zmodernizovaném. Do třetí fronty na nejnovější vlak jsme nešli, však to kluci přežijí.
Potom jsme šli omrknout hasičskou stanici - Mareček vyzkoušel "sklouznutí" po tyči, Tomík nám nevěřil, že tudy opravdu hasiči sjíždějí, když se jde do akce.
Hasící pěna byla taky príma, prý to dobře myje, kluci by ji do vany brali hned.
Nejlepší ale bylo hasičské auto se zapojenou hadicí, kam brali hasiči děti na střechu a mohly si vyzkoušet "hašení". Fronta byla docela dlouhá, navíc to mezitím přerušili ukázkou nakolejování vlaku, ale vyplatilo se počkat si, až zase budou "hasit", před námi šel jeden kluk a pak už Tomík. Jen vylezl nahoru, tak přišel šéf hasičů, že potřebuje na chvíli ticho na rozhovor, tak jsme mysleli, že si Tomík vyzkouší stříkání a půjde dolů, ale překvapivě to vypnuli hned a Tomík dostal protekční prodloužený čas na hasičském autě. A mě napadlo využít mezi času a poprosili jsme, jestli by nemohl pan hasič vzít nahoru i Marečka, abych si ho tam taky vyfotila, takže máme fotku i našeho batolete na hašičském autě. Byl tam jen chviličku, ale vypadal moc spokojeně. Tomík pak vyzkoušel, jak se stříká takovou velkou stříkačkou, taky jsem ho vyfotila a šli jsme pomalu k autu. Cestou si stihli kluci vykoulet v koulení do depa bublifuky a lízátka, takže celkem úspěšně dopoledne.
Stavili jsme se na oběd, cestou domů děti překvapivě neusnuly v autě, takže šli spát doma do postele.
Odpoledne jsme šli nahoru za babí, měli návštěvu, tak jsme se družili. Tety a strejda vzali kluky na prochajdu, tak jsem dodělala doma resty.
Večer kluci padli za vlast, ani nevěděli jak. To bylo dneska zase zážitků...
čtvrtek, května 07, 2009
7.5.2009 Čtvrtek
Hlídací den. Tomáška naženu do školky o kapku dřív, abych si stihla dojet pro rtg, s Luckou se sejdeme u autobusu. Marečkovi ostříhánkovi jsem dnes vytáhla teplejší čepici, do tohohle počasí.
S Aničou je legrace, potvůrka malá spuštěla vřískot hned, jak se k ní mareček přiblížil, a to i když ji šel pohladit... Herečka, si myslela, že jsem to neviděla a okřiknu ho, ať ji nechá. No, třeba si Majda už nebude tolik dovolovat.
Nebýt toho, že ty děti spí synchronizovaně a dnes dali po dvou hodinkách oba, tak nevím, někdy to je s nima náročné. Ale stojí to za to, navíc si myslím, že to prospívá oběma. mareček potřebuje někoho mladšího, aby se naučil, že ho nemůže terorizovat. No a Aní - tam je to asi jasné, prďolka se od něj učí. Naučila se od něj třeba znakovat ještě, prostě je sice jedináček, ale zároveň malá ségra.
Tomík byl ve školce spokojený, jak jinak. jen máme kuriozní problém - ztratil jednu ponožku, Chápete to? Prý ji po sobě s někým házeli a ponožka není. Budu mu muset v pondělí vzít nové náhradní do pytlíku v šatně.
V červnu pojedou se školkou na hrad, to bude určitě príma zážitek. Doufám, že tam neztratí sám sebe, popleta můj.
Ze školky jsme šli s Haničkou, Vendy a jejich maminkou, jak jinak, neviděli se s Haničkou tak měsíc, nejdřív nebyla ve školce ona, pak Tomík, takže si se museli užít.
Mareček umí říct "dík", regulérně. Šikula to je, dělá mi radost. Jen to "Tomí" by se mohl naučit.
S Aničou je legrace, potvůrka malá spuštěla vřískot hned, jak se k ní mareček přiblížil, a to i když ji šel pohladit... Herečka, si myslela, že jsem to neviděla a okřiknu ho, ať ji nechá. No, třeba si Majda už nebude tolik dovolovat.
Nebýt toho, že ty děti spí synchronizovaně a dnes dali po dvou hodinkách oba, tak nevím, někdy to je s nima náročné. Ale stojí to za to, navíc si myslím, že to prospívá oběma. mareček potřebuje někoho mladšího, aby se naučil, že ho nemůže terorizovat. No a Aní - tam je to asi jasné, prďolka se od něj učí. Naučila se od něj třeba znakovat ještě, prostě je sice jedináček, ale zároveň malá ségra.
Tomík byl ve školce spokojený, jak jinak. jen máme kuriozní problém - ztratil jednu ponožku, Chápete to? Prý ji po sobě s někým házeli a ponožka není. Budu mu muset v pondělí vzít nové náhradní do pytlíku v šatně.
V červnu pojedou se školkou na hrad, to bude určitě príma zážitek. Doufám, že tam neztratí sám sebe, popleta můj.
Ze školky jsme šli s Haničkou, Vendy a jejich maminkou, jak jinak, neviděli se s Haničkou tak měsíc, nejdřív nebyla ve školce ona, pak Tomík, takže si se museli užít.
Mareček umí říct "dík", regulérně. Šikula to je, dělá mi radost. Jen to "Tomí" by se mohl naučit.
středa, května 06, 2009
6.5.2009 Středa
Jarní počasí je tu, chvíli sluníčko, chvíli déšť... Tomík po dlouhé pauze zase ve školce - moc se mi ráno do toho deště nechtělo, odvykla jsem za ty tři týdny. Ale bylo vidět, že se Tomík moc těšil.
Mareček ani neměl čas smutnit, přišli jsme domů, posbírala jsem nějaké věci s sebou, naložila ho do auta a jeli jsme k tetě Luci. Ještě zádrhel se zapomenutým jídlem a plenkama, mareček koukal, proč jsme zase doma ;o)
Mareček byl na návštěvě to nejhodnější dítě na světě, fakticky. Krásně si hrál, pak seděl u nás u stolu a míchal si lžičkama v kelímku čaj, kterým jsem ho zásobovala, zase si chvilku pohrál, zase přišel ke stolu..... I když se pak vzbudila Kristýnka, tak byl docela hodný, majetnické sklony s ním sice cloumaly i tam, ale docela se s ním dalo domluvit.
Kristýnka už je velká slečna, byla taky hodná, spala docela dlouho na balkóně, tak jsme hezky poplkaly.
Mareček stihnul usnout během chvilky, kdy jsme došly z bytu do auta, přendavala jsem ho polospícího, tak byl asi s návštěvou taky spokojený, když padl za vlast - po probuzení Kristýnky trošku lumpačili.
Spal sice v autě jen půl hodinky, ale byl docela hodný i odpoledne, Těšil se na Tomíka, mezitím přišla Lucka, tak jsem šla sama, to bylo vítání doma, je to srandovní, oni se nevidí 6 hodin a hned je to pro ně událost.
Večer jsme před koupáním Marečka ostříhaly. Strojkem. Měl už ty vlásky moc dlouhé, lezly mu do očí, tak mu je takhle určitě líp. Vypadá jako raubíř, teda, on je raubíř, ale doteď vypadal jako mimino, slaďoušek. Teď už mu to nikdo neodpáře.
Mareček umí říct Aní - "Ňaní", je zlatej.
Mareček ani neměl čas smutnit, přišli jsme domů, posbírala jsem nějaké věci s sebou, naložila ho do auta a jeli jsme k tetě Luci. Ještě zádrhel se zapomenutým jídlem a plenkama, mareček koukal, proč jsme zase doma ;o)
Mareček byl na návštěvě to nejhodnější dítě na světě, fakticky. Krásně si hrál, pak seděl u nás u stolu a míchal si lžičkama v kelímku čaj, kterým jsem ho zásobovala, zase si chvilku pohrál, zase přišel ke stolu..... I když se pak vzbudila Kristýnka, tak byl docela hodný, majetnické sklony s ním sice cloumaly i tam, ale docela se s ním dalo domluvit.
Kristýnka už je velká slečna, byla taky hodná, spala docela dlouho na balkóně, tak jsme hezky poplkaly.
Mareček stihnul usnout během chvilky, kdy jsme došly z bytu do auta, přendavala jsem ho polospícího, tak byl asi s návštěvou taky spokojený, když padl za vlast - po probuzení Kristýnky trošku lumpačili.
Spal sice v autě jen půl hodinky, ale byl docela hodný i odpoledne, Těšil se na Tomíka, mezitím přišla Lucka, tak jsem šla sama, to bylo vítání doma, je to srandovní, oni se nevidí 6 hodin a hned je to pro ně událost.
Večer jsme před koupáním Marečka ostříhaly. Strojkem. Měl už ty vlásky moc dlouhé, lezly mu do očí, tak mu je takhle určitě líp. Vypadá jako raubíř, teda, on je raubíř, ale doteď vypadal jako mimino, slaďoušek. Teď už mu to nikdo neodpáře.
Mareček umí říct Aní - "Ňaní", je zlatej.
úterý, května 05, 2009
4. a 5.5.2009 Pondělí a úterý
V pondělí ráno si kluci konečně přispali déle, než do půl sedmé, o hodinu! Takže ráno bylo příjemné. Kluky jsem převlíkla, nakrmila, připravila sváču a pití a nastoupily tety Katka s Kristýnou, já šla na další předoperační vyšetření.
Zabralo to celé dopoledne, dorazila jsem tak akurát včas kluky nakrmit (i když Majo ač skoro nemluvící tetě hezky vysvětlil, že by si dal polívčičku, takže byl už najedený) a dát spát.
A další překvapení - po obědě spali 2 a 1/4 hodiny. A tak jsem se vrhla na fotky, které jsem vyzvedla ráno, za rok a třičtvrtě, nějak jsem se k tomu po narození Marka nedostala. Stihla jsem je jen rozdělit, co je pro Tomíka, co pro Majdu a co pro babičky do alb, 600 fotek je 600 fotek ;o), ale protože jsou děti fakt nějaké podezřele zlatá až na chvilkové strkanice a kníkání, tak už zbývá jen Marečkovo album a bude hotovo. Uf, teď jen vyvolat další dřív, než jich bude zas tolik.
Odpoledne jsme jeli Tomču nechat naočkovat tím Prevenarem, tak snad už bude mít ouška v pořádku. Byl tam zástup za naší doktorku, doktorka, ke které jsme chodili asi do Eviččiných 2 let, odhaduju, možná ani to ne. A světe div se, pamatovala si nás, i adresu. Hlavně mamku, ptala se, jak se jí vede. Někteří lidé mají úžasnou paměť.
Pak si kluci doma chvíli pořádili a byl zas večer, by mě zajímalo, kdo nám ten čas krade.
Dneska jsme měli flákací dopoledne, Tomík si stěžoval, že ho bolí ruka od toho očkování, tak jsme byli doma, venku byla stejně pěkná zima. A fakt nechápu, kdo mi vyměnil děti, oni si krásně hráli, Tomášek pořád vymýšlel, co budou dělat - chvíli si vařili "jako" jídlo, pak hledali žirafy, pak lovili pavouky, pak jeli "jako" vlakem (postel), prostě fakt byli úžasní, já zas udělala kus toho fotoalba.
Uložila jsem Marka do ložnice, abysme nebudili Tomíka, kdyby ještě spal, až půjdeme na cvičení, vypil mlíko, pomazlil se, pokroutil mi prsty a spal.
Šla jsem k Tomíkovi, ptal se, jestli teda přijde Katka, až se vyspí a já půjdu s Majdou cvičit. Tak jsem řekla, že jo. Na to rozvinul debatu: "Maminko, teta Klistýna nepšíde?"
"Ne, Tomí, ona je v práci. Teta Katka do práce nechodí, protože má v bříšku miminko."
"Hm, ono za chvíli vyleze. Maleček umí ťapat, Lukášek neumí, on je ještě miminko, Kačka ho chová, v bžíšku. A až vyleze, tak ho budu vozit v kolečku..."
"V kolečku? To přece nejde, tam se vozí písek. Myslíš v kočárku?"
smích....."Jé, já jsem to spletl. V kočálku. Jo, já ho budu vozit. A Maleček bude ťapat. A pudeme na kozičky, a..."
Kdybych ho nevyrušila, nejspíš by povídal ještě teď.
Mareček byl na cvičení vzorňáček, hezky cvičil, snažil se už i sám těma ručičkama hýbat, jak bylo třeba. Ale nejvíc mě překvapil, když jsem mu řekla, ať mi uvaří jako kafíčko, nebo čaj. Normálně našel v kuchyňce hrneček a podal mi ho. Jak pořád mluví jen málo, tak mám někdy problém, že si myslím, že něčemu nerozumí, nechápe to, ale pak přijde něco takového a já koukám, že mám doma šikulku.
Odpoledne jsem měla kurz korálkování, taťka se postaral o kluky, byli už i najedení, když jsem přijela, mám tři šikovné chlapy. Kdo má víc?
Zabralo to celé dopoledne, dorazila jsem tak akurát včas kluky nakrmit (i když Majo ač skoro nemluvící tetě hezky vysvětlil, že by si dal polívčičku, takže byl už najedený) a dát spát.
A další překvapení - po obědě spali 2 a 1/4 hodiny. A tak jsem se vrhla na fotky, které jsem vyzvedla ráno, za rok a třičtvrtě, nějak jsem se k tomu po narození Marka nedostala. Stihla jsem je jen rozdělit, co je pro Tomíka, co pro Majdu a co pro babičky do alb, 600 fotek je 600 fotek ;o), ale protože jsou děti fakt nějaké podezřele zlatá až na chvilkové strkanice a kníkání, tak už zbývá jen Marečkovo album a bude hotovo. Uf, teď jen vyvolat další dřív, než jich bude zas tolik.
Odpoledne jsme jeli Tomču nechat naočkovat tím Prevenarem, tak snad už bude mít ouška v pořádku. Byl tam zástup za naší doktorku, doktorka, ke které jsme chodili asi do Eviččiných 2 let, odhaduju, možná ani to ne. A světe div se, pamatovala si nás, i adresu. Hlavně mamku, ptala se, jak se jí vede. Někteří lidé mají úžasnou paměť.
Pak si kluci doma chvíli pořádili a byl zas večer, by mě zajímalo, kdo nám ten čas krade.
Dneska jsme měli flákací dopoledne, Tomík si stěžoval, že ho bolí ruka od toho očkování, tak jsme byli doma, venku byla stejně pěkná zima. A fakt nechápu, kdo mi vyměnil děti, oni si krásně hráli, Tomášek pořád vymýšlel, co budou dělat - chvíli si vařili "jako" jídlo, pak hledali žirafy, pak lovili pavouky, pak jeli "jako" vlakem (postel), prostě fakt byli úžasní, já zas udělala kus toho fotoalba.
Uložila jsem Marka do ložnice, abysme nebudili Tomíka, kdyby ještě spal, až půjdeme na cvičení, vypil mlíko, pomazlil se, pokroutil mi prsty a spal.
Šla jsem k Tomíkovi, ptal se, jestli teda přijde Katka, až se vyspí a já půjdu s Majdou cvičit. Tak jsem řekla, že jo. Na to rozvinul debatu: "Maminko, teta Klistýna nepšíde?"
"Ne, Tomí, ona je v práci. Teta Katka do práce nechodí, protože má v bříšku miminko."
"Hm, ono za chvíli vyleze. Maleček umí ťapat, Lukášek neumí, on je ještě miminko, Kačka ho chová, v bžíšku. A až vyleze, tak ho budu vozit v kolečku..."
"V kolečku? To přece nejde, tam se vozí písek. Myslíš v kočárku?"
smích....."Jé, já jsem to spletl. V kočálku. Jo, já ho budu vozit. A Maleček bude ťapat. A pudeme na kozičky, a..."
Kdybych ho nevyrušila, nejspíš by povídal ještě teď.
Mareček byl na cvičení vzorňáček, hezky cvičil, snažil se už i sám těma ručičkama hýbat, jak bylo třeba. Ale nejvíc mě překvapil, když jsem mu řekla, ať mi uvaří jako kafíčko, nebo čaj. Normálně našel v kuchyňce hrneček a podal mi ho. Jak pořád mluví jen málo, tak mám někdy problém, že si myslím, že něčemu nerozumí, nechápe to, ale pak přijde něco takového a já koukám, že mám doma šikulku.
Odpoledne jsem měla kurz korálkování, taťka se postaral o kluky, byli už i najedení, když jsem přijela, mám tři šikovné chlapy. Kdo má víc?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)